Z dálky se ozvalo houkání, hluboké, hlasité, nepominutelné. Cukla jsem s sebou. Připlouvá loď! Je podvečer, právě jsem předala rozdováděné hadí ocásky do péče maminky a teď jen maličko váhám – mám utíkat do přístavu, nebo jsem už velká holka? Vteřina váhání a je to jasné. Tu loď musím vidět!
Jestlipak vás taky jako malé vodili na nádraží dívat se na „vláčky“ i tehdy, když se náhodou necestovalo?:)) Tak mě ano a zdá se, že to zanechalo na mé psychice nezanedbatelný vliv. Miluju vlaky, a nejen je – fascinuje mě většina velkých strojů, a pokud ještě k tomu jezdí, tak tím líp.
No a lodě sedí na vrcholu té pyramidy – jako obyvatele suchozemského národ mě vábí vše spojené s mořem. Umím se zasněně potloukat kolem majáků a pohled na lodě větší než přístavní budovy mě neomrzel ani po třech letech života u norského fjordu. Takže když zahouká loď a já zrovna stojím bez dalších povinností na místě vzdáleném pět minut chůze od přístavu, nemám takřka na vybranou:))
Přístav v centru Sandefjordu je malý, připlouvají sem jen osobní lodě dvou společností – Color Line a Fjord Line. Lodě patřící Color Line jsou modré a dobře udomácněné, lodě společnosti Fjord Line zahájily provoz minulou sobotu, a jsou červené. Takže když jsem spěchala do přístavu, lechtala mě navíc zvědavost – bude to červená nebo modrá?
Červená! Opřela jsem se o zábradlí na molu a jako obvykle mě mrzelo, že u sebe nemám foťák. Jsem nemožná! Ale jako obvykle, mobil to jistil. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Molo se postupně zaplňovalo. Páni, nejsem jediná, kdo neodolal!
Vedle mne byly dva mladé páry s hrstkou dětí, na lavičkách sedělo několik starších lidí, další mládenci se opírali o zábradlí po mé druhé straně. Myslím, že připlutí trajektu nebylo pro nikoho novinkou, ale všichni jsme měli společný pohled – pohled plný nadšeného očekávaní:))
Vlastně se nedělo nic zvláštního – prostě obrovská loď připlula a zastavila na centimetr přesně u rampy. Ale stačilo to, protože za tím bylo mistrovství zkušených lidí a nádherná technika.
A tak se dnes ptám – máte také nějakou podobnou zálibu v pozorování technického světa? Mám na mysli třeba vlaky, auta, kamiony, jeřáby, zdymadla (těch se bůh ví proč bojím, ale stejně mě fascinují:)), stavební stroje… Já vím, je to dost divné téma, ale proč pro jednou nenahlédnout do světa úplně jiným okénkem?:))
(omlouvám se za nekvalitní fotky – jestli se k procesu dostanu ještě s foťákem, napravím to. Ostatně ve čtvrtek tou lodí popluju, tak to snad foťák nezapomenu:))
Ano, na vláčky na hl. nádraží jsem se chodili dívat z Vinohradské ul. Měli jsme to z Žitné kousek. A vlaky mám ráda dodnes, ale už jsem žádným nejela hóódně dlouho.
V posledních letech mě ale nejvíce fascinovalo „vytváření nové pláže“. Zdejší floridká pláž podél mexického zálivu je stovky km dlouhá a je to nádherně jemný píseček. Kdysi bývala hodně široká, v posledních letech jí časté hurikány odemílají do moře a bylo nutné jí doplnit a rozšířit. Asi 2x jsme se při cestě k moři tuhle práci mohli pozorovat. Ohromné kolosy s běžícími pásy velkých naběradel stojí asi km dál od pláže. Pomaloučku se posunují po vodě a vybagrovávají z hlubin písek. Plní jim obrovské roury, které vedou po dně až na pláž, kde ho hrlí spolu s vodou ven (takový obrovský špinavý vodotrysk). Na pláži popojíždí buldozéry a ty hromady rozhrnují. Je to úžasně zkoordinovaná práce, jakýsi balet strojů. Během dne takhle dokáží položit pěkný kus nové pláže. Ta je nejprve dost špinavá tím mokrým pískem z hlibiny, ale do naší příští návštěvy už je to zase píseček jako cukr a navíc je plný různých malých mušliček a já neodolám a sbírám je i když nevím co s nimi a časem je stejně vyhodím.
Maricko, tak o necem takovem slysim poprave a taky by me to fascinovalo! 🙂 Jo a kaminky a musle sbiram vzdycky, byt taky vim, ze je vyhodim (nelze VSECHNO dotahnout domu!:))
Dede, tornádo kvůli Tobě ale v Norsku být nemuselo , to nám sem jako suvenýr nevoz. Jinak, za déšť, dešťová vílo, děkujeme.
Marusko, za tornado vubec nemuzu – vzdyt ja o nem ani nevedela! (blush)
A Dede, ty fotky lodi se mi moc libi. Pripomina mi to tu pisnicku Pluji lode do Triany, pluji lode do Malagy, a neveze mne zadna z nich Tady: http://www.martakubisova.com/marta-kubisova-pluji-lodi-do-triany/
A nas tata to zpivaval tak tklive. Asi proto, ze v te dobe vedel, ze za socialisticky vsehomir se asi nepodiva.
Pesnička je krásna, tklivá,až srdce stíska.V podaní Kubišovej som je asi ani nepočula.Rada sa dívam na lode a vlaky-vymyšľam si celý život príbehy o ľuďoch,ktorí na nich cestujú.Spacie vagóny-dobrá téma,čo všetko sa tam môže odohrávať! Kajuty,večerné roby,večera pri stole fešného kapitána,myslím si,že som mala byť spisovateľka.Lietadlá ma fascinujú,ale s takým nejakým strachom-môžu sa zrútiť.
Verenko, neboj se letadel. Zejmena pri tve profesi. Vzdyt ty vyjizdis do pochybnych lokalit v jakemkoli pocasi – to je podstatne vetsi riziko nez sednout do letadla.
Verenko, Hanka m8 pravdu a navic – ono se na ne moc hezky kouka (chuckle) Nase mamina si uzivala spatne pocasi, kdy se na Ruzyni pouzivala na starty jina draha nez obvykle a letadla jim startovala nad barakem. To pak stala u okna a uzivala si (inlove)
Ja miluju, kdyz prijizdi rychlik na nadrazi. Prijezd pomaleho vlaku mne tak nerajcuje, ale ten rychlik… takhle v Olomouci na peronu, kdyz si to velka lokomotiva, svetla zapnuta, hasi od Prerova a zacne hlasite brzdit. Dodnes jsem okouzlena.
Hanko, jak te chapu! (inlove) Brdici rychlik (dnes hlavne ececka:)) je proste sexy stroj (chuckle)
A což teprve řítící se úchvatných 160 km/h. Kdo přitom neseděl v křesle strojvedoucího, neví, o co přichází. Já to mám vyzkoušené a je to nádhera. 🙂
Ano, šla bych 🙂
Obrovských lodí jsem si užila, když MLP studijně pobýval ve Finsku a já tam na 14 dní vyrazila za ním. Kromě místa jeho pobytu jsme stihli i Tallin, Helsinki a Stockholm, s přesuny právě těmito obry. Většinu času jsem strávila na horní palubě, aby mi nic neuteklo, fascinovaná vším, co plulo kolem, ledovou tříští v moři, mořem obecně… O přistávání s tím kolosem ani nemluvě. Nezapomenutelné 🙂
Ano Pavco, po techto zkusenostech me rozhodne chapes… krasa, co? (wave)
Dede víš co se mi líbí jak píšeš „vlastně se nic nedělo“
a tak to je se vším… pro někoho se nic neděje a jinému srdce radostí poposkočí 🙂
Technický typ nejsem, ale veškerou uvedenou techniku pozoruji ráda i to zdymadlo. A co teprve, když jsem venku s vnoučaty, zastávky jsou i u výkopových prací a kopáči jsou evidentně spokojení,že je někdo umí ocenit 🙂 tam je ta technika v menším provedení. No ale vlaky a lodě jasně vedou. Jednou nám ujel vlak a čekali jsme v Olomouci dvě hodiny na další, tehdy s dvouletým vnoučkem. Kdybychom čekali v hale asi by byl mrzutý, ale na nástupišti to bylo šťastné dítě 🙂
Pohodový den v Norsku přeje Jana
Ano Jano, presne tak – my dnes s Patrikem zase obdivovali popelare. Pochybuju, ze dnes meli nekde nadsenejsiho obdivovatele! 😀
Jinak si pamatuju, ze Andyho fascinovaly na nadrazi i vyhybky a semafory… tam se proste nudit neslo 🙂
A což teprve ta technika, která je ovládá! Kam se hrabou gotické katedrály. Dnes, když to jede přes počítač, už to není ono, ale taková releovka ze 60. let, to bylo něco! Když do toho praštil blesk, vyměnily se pojistky a jelo to bez problémů dál. Ale to se nedá popisovat, to se musí vidět in natura. Sál, v něm stojany 2,4 m vysoké a 12 m dlouhé po 1,5 m za sebou a několik desítek, nad nimi bloky pečlivě svázaných kabelů, mraky naprosto precizně vytvarovaných drátů… Všechno se to dělalo ručně a ten, kdo to dělal musel přesně vědět, kam který drát z těch několika tisíc patří a k čemu slouží.
Letadla. Za mě jsou to dopravní letadla.
Ano Anti, mas pravdu, letadala jsou krasna a maji vsechny aspekty obdivovanych stroju. Jen se dnes blbe pozoruji… maximalne pres sklo nekde v letisni hale a na starty a pristani neni poradne vidět prakticky nikde.
Pamatuju si, jak jsem jednou spala v hotelu primo na letisti Heathrow a z (trojiteho:)) okna koukala na startujici letadla. To bylo lepsi nez kino a ze tam startuje jedno letadlo za druhym 🙂
Dede v Praze mají spotteři místo u Přední Kopaniny pár metrů od raveje. A pokud se sedá na ranvej jednatřicet ve směru od Prahy, krásně se dá koukat z řepského Hornbachu nebu ruzyňského OBI – letadla to berou přímo nad nimi
Konec pauzy, jdeme s hadimi ocasky ven 🙂 Ja se zase objevim!
Toro! Bezvadna hadanka na Zviretniku – znala jsem plakat, ale ne malire, musela jsem googlit (blush) Diky moc, je to skvele, kdyz clovek musi pohnout mozkem a ma to tak prijemne vysledky (wave)
(ano, porad neznam sve heslo na Lidovky)
Takze opakuju – Alex, chvalila jsem clanek a fotky ze zoo, nevim, jestli jsi to nasla 🙂
Georgi nebo Milo (pokud sem nahlizis) – vcera me fascinovalo, ze u vas ted kvete cerny bez! Jak potom bezinky dozravaji? Behem autralske zimy? proc si to ty kere neprizpusobi vasemu roku? Nebo to zvladaji dvakrat do roka? Fakt me to zajima! (blush)
Dede,
bezinka teď kvete skoro celý rok. Dříve, dokud byla menší, tak listy na zimu ztrácela a květy pochopitelně nebyly. Bohužel jsou jenom květy, potom všechno opadá, ale černé kuličky (naše stařenka jim říkávala hural) se neobjeví. Několikrát jich tam bylo pár malinkatých, ale to stačili sezobnounout ptáci ještě za zelena. No ale bezinkový likér se teoreticky dá vyrábět celý rok. Se sušením květů je to horší, přece jenom je chladno a je nutno sušit rychle. Dnes jsme měli 18C, ale zato vichřici. Na horách napadlo plno sněhu. Všechny moooc zdraví Míla
Dede, díky 🙂 jsem ráda, když se ten seriál líbí.
Dede, díky, za článek, mě suchozemskou krysu pohladil na duši. Ta loď je nááááádherná. Znám lodě pouze z brněnského prýglu 😉 . Chvátám na cvičák.
Uzijte si to! A dej vedet, jak se vam darilo (wave)
Milá DEDE, také můj muž miluje vlaky, lodě, bagry a jinou techniku.
Když jsme byli vloni v Oslu a vystupovali jsme u muzea lodi FRAM, právě kolem jela loď Color Line. Byl to impozantní pohled. Manžel fotil a byl z lodi doslova unešený. Další tyto lodi jsme viděli, když jsme byli na Oscarsborg Fortress.
Já se přiznám, že bych na ní dobrovolně nevstoupila. Já se těch obrovských lodí tak trochu bojím.
Na mě jsou moc velké.
Ale pohled na ně je pěkný. To zase jo.
Míša z Plzně
Ano Miso, tam jsem prvne videla lode spolecnostio Color Line a fascinovalo me, ze vyvazane u pevnosti byly vetsi nez ta pevnost… clovek mel z hradeb skvelej vyhled na horni paluby, byt ne na ty nejvyssi (chuckle)
Fram je proti tomu vlastne drobecek a co na nem lide dokazali!
Není se čeho bát, u lodí platí, řídí-li se zodpovědně, že čím větší, tím lepší 🙂 Když jezdíváme do Švédska na nákup, tak zatím jsme jezdili vždy s Color Line, s loděmi Bohus (menší) a Color Viking (větší). Když jsou na moři vlny, tak se velikost lodě zatraceně dobře pozná, na Bohusu jsem už párkrát stál úplně vzadu na horní palubě a přemýšlel o tom, zda moje snídaně skončí doletí až do moře, nebo zda budou muset chudáci zaměstnanci loď po mně čistit.
Jo jo, chodili jsme koukat na vláčky nad maloměřické depo- tam byla jako na dlani vidět i práce posunovačů, kteří řadili vagóny do jednotlivých vlaků. Tam se dalo stát hodně dlouho 🙂
Moje posedlost loděmi by mě ovšem do toho přístavu vyhnala taky 🙂
Matyldo, vzdycky u more si na tebe vzpomenu… a to jsem nevedela, ze sdilime i ty vlaky (chuckle)
Ano, vodili mě se koukat na vláčky a dodnes děsně ráda sleduju přistávání „parníků“ (ve skutečnosti jezdí na elektřinu, mají v sobě šalinkovej motor) na přehradě.
Fakt je, že je tam poněkud rozdíl ve velikosti proti tvojí červené lodičce… 😀
Ona ta velikost neni to zakladni, co cloveka vabi k lodim a jejich manevrum – ono na vode se neda jen tak snadno zabrzdit, musi se pracovat se zpetnym chodem motoru a hodne odhadnout – moc a moc tam dela zkusenost. Proto, kdyz clovek vidi elegantni a presny manevr s lodi, je proste na co koukat 🙂
A to nemluvim o tom, ze udelat jen malou chybicku a prasknout s takovym obrem do rampy znamena zatracene vic, nez odrenej naraznik (chuckle)
Si myslím. Takovej obr je schopnej ti stvořit novej fjord. (chuckle)
Dede, u Tebe je to obdiv..u mne je to „deformace“ (chuckle)
Ano,koukám na techniku z různých úhlů…miluju tu starou poctivou těžkou i těžkopádnou, ze které se časem vyklubala lehká,automatizovaná, ergonomická a elegantní… a obdivuji předky, co s ní pracovali a vizionáře,vynálezce nebo objevitele, bez kterých by ten pokrok nebyl… (rose1)
Sharko, u me to musi byt obdiv, protoze pro deformaci nemam znalosti, takze pravidim tem, kdo je maji! 🙂
Jak tys vlastne ke sve deformaci prisla? Ja o tobe vim jen zvireci veci (a o posedlosti historii), tohle by bylo taky zajimave. Vypada, zes renesancni zena (wave)
Já jsem strojař Dede…