„No, a do Oslo potom jedu za svojí přítelkyní.“ Ledva jsem tu větu dořekla, hned mi bylo jasné, jak podivně vyzněla. Bleskově mě napadlo, že bych to měla vysvětlit, že jde o kamarádku a ne… Kruci, koho by napadlo, že nebude moct normálně použít jedno z nejhezčích slov, aniž by za určitých okolností vypadal jako gay nebo cizoložník?

Přítel, přítelkyně. Za dob mého jazykového zrání toto slovo označovalo něco víc, než kamaráda – přítel či přítelkyně znamenaly jistotu, jednotu, vzájemné pochopení, sdílení a neochvějnou podporu v životě lidském. Rozhodně však nešlo o vztah milenecký – vzpomeňte na debaty, zda muž a žena mohou být skutečně jen přáteli, nebo zda takový vztah vždy znamená něco víc.

No a v románech to také bývalo jasné. Když Ona o Něho nestála, ale přitom se snažila šetřit jeho city, obvykle zavrkala: „Och, zůstaneš mým přítelem, že?“ zatímco on vztekle skřípal zubama a říkal si, že TOHLE si Ona může tak akorát strčit… za klobouk, třeba:))

Ale jak šel čas a stále více párů mělo dojem, že bez svatby bude jejich život svobodnější a nezávislejší, začalo slovo druh a družka, které dříve označovalo nesezdané partnery, tak nějak nestačit. Nebylo cool, zatímco život partnerů bez svatby cool být měl. A tak si přivlastnili slovo přítel – přítelkyně. A já si říkám, co bylo špatného na milencích?

Já vím. Milenka, milenec… to jsou termíny romantické a poněkud omezené. Jen málokdy se s nimi spojují třeba cesty do školy, mytí nádobí, žehlení košil, třídění ponožek, sekání zahrady nebo hádky s pubertálními dětmi. Navíc v sobě tato slova neobsahují jistotu… no, někdy ani naději na trvalý bezpečný vztah dvou lidí, kteří si navzájem kryjí záda i v době, kdy prvotní výbuch hormonů a vášně už dávno vyprchal.

Takže pochopím, že tito lidé potřebovali jiné slovo, které by nahradilo (také ne moc cool, ale zato zažité) termíny manžel a manželka, nebo spíš ono hezčí a prostší – můj muž, moje žena. Ale proč museli uzmout zrovna tak cenná a těžko nahraditelná slova, jako přítel a přítelkyně? Mně nevadí, že si tak navzájem říkají, ale vadí mi, že když dnes o někom řeknu, že je to můj přítel, tak to vypadá, že s ním spím – a o přítelkyních abych už radši nemluvila vůbec:))

A slovo kamarád, jak je hezké a podstatné, má v mém názvosloví přece jen rozdílný význam, než slovo přítel – kamarádů můžu mít hodně, podle různých činností, které dělám, podle míst, kde se vyskytuju a podobně. Ale opravdových přátel mívá člověk mnohem méně. Ostatně všimli jste si? V množném čísle to slovo stále ještě funguje v původním významu…

A tak se dnes ptám – chybí vám taky původní význam slova přítel, přítelkyně? A když jsme u toho… jaké jiné slovo by se vám líbilo jako jiné označení druha s družkou, kteří nejsou manželi?