BTW: Nevyhnutelná rozcestí

BTW_dé_logoTen pocit si užil každý z nás. Blíží se událost s velkým U, událost, která má moc změnit běh našeho života. Nelze se jí vyhnout, je třeba přes ni přejít.

 

 

Takových situací se v životě vyskytuje moc. Začíná to přelomovými zkouškami ve škole, pokračuje pracovními záležitostmi klíčového významu – pohovory při hledání zaměstnání, ostře sledovanými prezentacemi, vyhraněnými spory, jejichž výsledek může klidně životu přehodit výhybku.

Ať jsou takové situace jakkoliv stresující, přece jen jejich důležitost mizí, jsme-li konfrontováni s otázkami zdraví, života a smrti. Svoje vědí těhotné ženy, čekající na ortel o zdraví svého nenarozeného dítěte, stejně těžké je čekání na výsledky různých dalších vyšetření, jejichž výsledek nemusí, ale může znamenat zmařené šance, invaliditu či dokonce rozsudek smrti.

Čas se v takovém případě chová divně, protože člověk k němu nedokáže přistupovat bez emocí. Na jednu stranu TO toužíme mít za sebou, protože čekání a nejistota nás ničí. Jenže… třeba už potom život nikdy nebude takový, jaký byl? A tak se vzpíráme nevyhnutelnému a snažíme se čas aspoň přibrzdit. Ještě chvilku prosím… ať se připravím, ať to zvládnu.

Člověk by v takové chvíli dal nevím co, kdyby dopředu věděl, že to bude dobré! Nebo bychom chtěli zavřít oči a hop – už být za tím, ať to dopadne, jak chce. Ale tak život nefunguje, všechny tyhle agónie si lidé musejí prožít. Sami. Ani podpora okolí je této zodpovědnosti nezbaví, jen trochu uleví při čekání.

Uznávám, že je jen chabou útěchou vědět, že právě tehdy se dotváří naše osobnost. Zkouška ohněm nás cizeluje, ukazuje, co je ryzí a pevné, a na čem se naopak stavět nedá. Z vítězných zkoušek vycházíme silnější.

Ostatně i z těch prohraných – pokud to vezmeme za správný konec. A tak vám dnes přeju, abyste ho vždycky našli:))

 

Napsáno pro Český rozhlas Hradec Králové 2014

Aktualizováno: 16.6.2014 — 22:00

24 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moji milí, musím sebekriticky uznat, že nestíhám – malý + běžná práce mě dokážou zaměstnat až až, na psaní zbývá chvilka před půlnocí (pořádně myšlení nejspíš nestíhám vůbec 😛 ) takže prostě od zítřka vyhlašuju „Nostalgické prázdniny“ 🙂
    A co to znamená? Inu až do příštího víkendu budou vycházet moje staré texty – cesty, psi… uvidím. Já sama tento pátek letím s Patrikem do Norska a vracím se příští sobotu. Od července bych už měla zase fungovat normálně 🙂

    Děkuju vám za trpělivost a věrnost místnímu lokálu (inlove)

  2. Jsem tu pozdě. Události s tím velkým „U“ mohou být krásné ale jsou i ty méně bezpečné a některé jsou vyloženě nebezpečné. Je pravda, že co Tě nezabije to Tě posílí ale to co prožiješ Tě stejně dostihne a nemá smysl si říkat, že se s TÍM vyrovnáš a že musíš a tak. Nenene, zůstává to v Tobě ať chceš či nechceš a ovlivňuje to věci další i Tvůj přístup k nim. Můžeš to jen příjmout a někdy se bránit,jak umíš a jak zkušenosti zužitkuješ.Tvá pravá povaha však zůstane Tvá a ty zjistíš kdo jsi a pak, pak to přežiješ.
    Stále jsme tu téměř všichni spolu a to je taky „U“,no, kdo tohle má, né ?!

    1. Ano Jenny, máš pravdu. Nedá se uniknout ani Událostem ani jejich následkům – rozdíl je v tom, jak je člověk dokáže přijmout, případně zužitkovat sám pro sebe. Někdy se člověku ani moc nelíbí, co vidí (sám na sobě), ale úžasné na to je, že vždycky je čas s tím něco udělat, vždycky je čas na nějaké to vylepšení. Nejhorší je věci odepsat – včetně sebe sama. (inlove)

      Docela maličká poznámka hluboko pod čarou: Jenže lidi jsou lidi a jeden si někdy říká, že by radši zůstal úplně necizelovanej, jen aby tím nemusel procházet! 😛

  3. Nejhorší Události jsou ty, které člověk nemůže ovlivnit. Jen čekat. Události, které se dějí někomu vám velmi blízkému, a vy přitom nezmůžete vůbec nic. Snad jen nepouštět pěsti, dokud ten telefon konečně necinkne.

    Vzpomněla jsem si na jedno dopoledne na zubařském křesle – paní doktorka nad ránem odvezla dceru do porodnice. Oči jí od vrtačky k telefonu pořád utíkaly, i když si stokrát opakovala, že na nějaké zprávy je ještě brzo. A pak prohlásila: „Než tohle, to bych radši rodila sama!“ Naprosto jsem ji chápala 🙂

    1. a proto mojí mamince přišla krásná mms přeštastné rodinky 🙂

      vlastně to Oli dobře zařídil když se narodil spíš nikdo se dlouho nestresoval – vlastně jo, tatínek doma – čekal až ho zavoláme v tu správnou chvilku

      1. Jo děvčata, na tohle jsem slyšela bezvadnou historku – matka se šíleně nervovala ze synovy maturity a chlapec to vyřešil s nadhledem skutečně dospělého – řekl jí pozdější termín, v tom správném se propašoval do školy, odmaturoval a matince to řekl až ex post (chuckle)

        1. Dede, to nemusíš chodit daleko, já nakecala mamce, že maturuju 11.6. a 10.6. že mám službu jako posluha mat.komisi-občerstvení atd…no a toho 10.6. jsem si v klidu odmaturovala…jen byl pak problém přesvědčit máti,že tu maturitu fakt mám 😀 volala kvůli tomu do školy 😀

  4. Pro mě osobně byly nevyhnutelné milníky mého života oba dva porody. Nic mnou do té doby tak nezamávalo, vše ostatní před tím bylo jako voda. Obě mé děti jsou teď vínem mého života, život s nimi je velmi intenzivní, jak citově tak tedy i nervově 😀

    V sobotu jsme se vrátili ze čtrnáctidenní dovolené na Gardě. Budu mít co dočítat, protože jsme tam neměli internet a televizi jen italskou. Televize mi nechyběla ani trochu, internet za to dost. A jak jsem viděla, dala si Dede svým stránkám nové jméno. Moc se mi líbí! A přeju, ať máš i nadále hodně čtenářů a čas a inspiraci ke psaní. A mizím. Upaluju pro děti do školky.

    1. Díky Kaštánku (wave)
      A máš taky pravdu – porod určitě Událost je… nezapomenu ten pocit: a sakra, a všechno je jinak. Ať podniknu cokoliv, vždycky už budu muset myslet na to, jak se to může dotknout toho malého, protoře pro něj jsem v podstatě nenahraditelná… Děti jsou šílená zospovědnost, ale je kolem nich tolik lásky a legrace (vedle starostí, nervů a nevyspání 😛 ), že člověk prostě nedokáže doopravdy litovat (chuckle)

  5. V súvislosti s Udalosťami mi napadá jedna modlitba:

    Pane, daj mi silu,
    aby som zmenil, to, čo možem zmeniť.
    Daj mi pokoru,
    aby som sa vyrovnal s tým, čo nemožem zmeniť.
    A Pane, daj mi múdrosť,
    aby som vedel odlíšiť jedno od druhého.

  6. Pre Io :

    Všetko najlepšie k narodeninám. Veľa zdravia, veľa motivovaných študentov 🙂 a veľa pokoja pri zvládaní Udalostí.

    (rose1) (h)

  7. O.T.
    Omlouvám se za O.T. Už jsme doma.
    V neděli jsem sice přiletěli s 1,5 hodinovým zpožděním. V Římě byly bouřky a na letišti byl poněkud chaos.
    Jinak to bylo krásné. Fyzicky jsem trochu unavená, ale psychicky jsem plná krásných zážitků.
    Vřele doporučuju navštivit Lázně Caracal a Baziliku sv.Pavla za hradbami. Jsou to sice památky trochu mimo turistické trasy, ale stojí to za to.
    Míša z Plzně

    1. Míšo, to musela být paráda! Já byla v Římě za šílenéh vedra a kromě Kolosea na mě nejvíc zapůsobila Piazza Navona hluboko v noc, kdy už bylo chladněji, vzduch mohl vonět (bylo míť aut)a my tam seděli u fontány a jedli zmrzlinu…

      Jestlipak jste tam nezapomněli taky mlsat? (wave)

      1. DEDE nezapoměli. Byla zmrzlina i tiramisu. Právě také na piazze Navoně.
        Kupodivu jsem se i trochu spadla, protože jsme hodně chodili.
        Míša

  8. Kdybychom si neprožili to méně dobré, tak bychom si neuměli vážit pomíjivých chvilek štěstí.
    Aneb, jak říkala moje babička, všechno zlé je pro něco dobré. Jen to člověk hned nevidí.

    Míša z Plzně

    1. Hm, taky jsem se už o tom přesvědčila, ale muselo to jít tou těžší cestou… někdy ty důvody člověk prostě vidět nechce.

  9. Kdyby člověk věděl předem, že „to bude dobré“, tak by to už nebyla Událost. O mnoha potenciálně přelomových věcech víš předem, že to bude dobré, nebo že se ti v případě neúspěchu nic vážného nestane. Proto to nejsou Události.
    Člověk nemůže žít jenom v plenkách.
    Zkus si představit, že jsou lidi, kteří mají v životě Událostí mnohem víc nebo na které Události dopadají mnohem tíživěji než na tebe:
    – když neuspějí u pohovoru, nebudou mít (doslova) co jíst, protože nemají rodinu, která by je podržela,
    – když udělají maturitu pod stanoveným limitem, nedostanou se na vysokou, na kterou jsou přihlášení, a budou muset nastoupit do armády – měla jsem žáka půl Řeka, který by byl musel jít do služby v době hrozícího konfliktu s Tureckem, tos měla vidět tu motivaci…
    – a vůbec, domysli si další a další.
    Nestěžovala bych si na Události, které jsou tak „bezpečné“, že člověk ještě má slova a sílu remcat. 🙂

    1. Milá Io, přeju všechno nejlepší k narozeninám, aby Ti život konečně vycházel tak, jak si sama přeješ!!! (rose1)

      1. Díky. (h)

        Napadá mě ještě, že kdykoli si člověk vybírá to, co je správné, proti tomu, co je snadné, říká si o takovou potenciální Událost.
        (Takže jsem v podstatě v kýblu. 😀 )

        Jdu slavit – a doufám, že dneska žádná jiná Událost než totální se přežrání dortem nehrozí! Ahojte. (inlove)

    2. Milá Io, tohle chápu – proto mluvím o Událostech a jejich vlivu na osobnost člověka. To je realita, před kterou neutečeš. Což ale neznamená, že po tom v té chvíli netoužíš! (angel)

Napsat komentář: Kaštan Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN