BTW: O Trutnově zvěrosošném

0611dar7_1Včera jsem potřebovala cosi vyřídit v Trutnově, přičemž mi nenaléhavá návaznost akcí nechala poměrně dost času na bloumání městem. A při té příležitosti jsem vám udělala malý sošně zvířecí fotoseriál:))

 

 

Pro ty z vás, kdo mají jisté pochybnosti v oblasti Turnov/Trutnov, tak tohle je to město víc na východě, kde nejsou polodrahokamy, ale odkud se kouká přímo na Sněžku:)) Je to hezké horské město, čisté, se spoustou zajímavých budov, přírodou za humny a Krkonošemi na dosah.

Pokud jde o sochozvěř, běžně tu mají na radnici draka (nemluvím o radních, ale o ještěrovi – vycpaném:)) a smečku bronzových gepardů (či jaké kočky to jsou) najdete před divadlem. Včera jsem ale zjistila, že v rámci letní akce Sochy v Trutnově se místní socho-zvěřinec utěšeně rozrostl.

Tak například na náměstí jsem našla obrovskou žlutou chobotnici – koukala se z kopečka na trutnovského draka a nějak jsem nepoznala, jak se těm dvěma zbloudilým tvorům na náměstí líbí. Nerada bych se autora Viktora Paluše dotkla, pokud měl na mysli nějaký vážný umělecký záměr, ale veselá chobotnice mi přišla kapku pouťová – nedivila bych se, kdyby se za zvuků flašinetu začala otáčet a nabízet dětem svezení:))

To růžový medvěd už člověka přiměl přemýšlet. Podle postavy mi připadal jako svlečený medvěd lední – že by to byl následek oteplování Arktidy? Nebo o ten kožich přišel kvůli pytlákům… zase jiný apel! Nebo tam není žádný apel a medvěd je prostě stydlín. Každopádně se svému autorovi, Ondřeji Bílkovi, povedl.

Ovšem pro mě je nejkrásnější ten kůň. Stejně jako kočky ho vytvořil akademický sochař Michal Gabriel. Líbí se mi, že ctil dokonalost a krásu živého koně, a svoje umělecké vidění vtělil do způsobu zpracování té sochy – stejně jako u koček. Navíc je kůň nádherně umístěný – v aleji vedle řeky Úpy. Jen se rozběhnout!

No a nakonec mám ještě jednu obrazovou perličku. Šla jsem kolem řeky a najednou slyším volání, resp. povely pro psa. Z řeky! Kouknu hluboko dolů (řeka je tu regulovaná, všude vysoké kolmé kamenné stěny) a tam, v mělké vodě, stojí muž a přísně se snaží přivolat dobrmana, který zjevně ohluchnul.

Místo aby klusal vodou za pánečkem, usilovně čuchá a značkuje na kusu suchého břehu a celým tělem vysílá signály: jsem děsně zaneprázdněnej, řeka hučí, nic, ale fakt nic tu není slyšet! Musím se smát, protože v tom děsném horku by moje psí holky pro změnu z vody nevylezly, a pokud bych je volala, tak by je tato selektivní hluchota nejspíš postihla také:))

No a tím končí moje krátké trutnovské zastavení. A já se ptám – máte také na místech, kde se pohybujete, nějaké zajímavé moderní plastiky? Nebo jiné oblíbené sochy? A líbí se vám? Máte pocit, že taková díla na veřejná prostranství patří? Pojďme si povídat o umění, které žije s lidmi…:))

Kočky u divadla (Michal Gabriel)

Kočky u divadla (Michal Gabriel)

 

Kočka:))

Kočka:))

 

Kočky:))

Kočky:))

 

Chobotnice (Viktor Paluš)

Chobotnice (Viktor Paluš)

Chobotnice, vzadu na věži je drak:))

Chobotnice, vzadu na věži je drak:))

 

Růžový medvěd naháč (Ondřej Bílek)

Růžový medvěd naháč (Ondřej Bílek)

 

Kůň (Michal Gabriel)

Kůň (Michal Gabriel)

 

Kůň podruhé

Kůň podruhé

 

Velící páneček v řece Úpě - hledejte dobrmana:))

Velící páneček v řece Úpě – hledejte dobrmana:))

Aktualizováno: 12.6.2014 — 16:38

62 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Krmiči, to je úžasná socha! nechápu ty kunhistoriky, kteří ji odsuzují. Za co? bych řekla, že by se rádi zviditelnili… asi.

      (musím dovymyslet pointu a pak jet nahrávat, nemám vůbec čas a vlastně tu nejsem, jen jsem zase neodolala:))

    2. Nejsem kunsthistorik, ale mne se ta socha libi moc a moc. Jenom ta idea kone svazaneho s vozikem a travicim cas v temnote uhelneho dolu… Dik Krmici za ukazku.

  1. A ještě poznámka na okraj – Patrik opravdu měl onu šestou nemoc – jen mu ta vyrážka vylezla o den později, než se čekalo 🙂 Takže je kropenatej, ale jinak v pořádku (happy)

  2. Turnov si spojuji s granáty, ale jinak se mi ta dvě jména také pěkně pletou.

    Moc hezky vysošené kočičky. Mám ráda sochy různě rozmístěné po městech, ty zvířecí i lidské. Hned ta místa tak nějak zlidští.Barevné bývají hezké, ale mě se přeci jen nejvíce líbí jednobarevné, co nejvíce realistické. Třeba právě tyhle číči a kůň – jejich přesně zachycené pohyby i když mají více umělecké „kůže“. Ale třeba pán sedící na lavičce, čtoucí noviny, dvě děti na lavičce před knihovnou zabrané prohlížením knížky. Jeden má pocit, že kdyby si přisedl, sochy se usmějí. Tady v našem parku je jich několik – kluk „rozhoupává“ holčinu na houpačce, na další zase dívka přeskakuje záda chlapci. Prostě sochy ze života, kdy jakoby se mávnutím kouzelného proutku pohyb živých postav zastavil a ony navždy zkameněly. Tyhle super realistické sochy jsou prý oblečené do skutečných oděvů, které se máčí v bronzovém roztoku a na soše usychají. Nebo tak nějak jsem o tom kdesi četla – prostě se oděv stane součástí sochy. Žádná soší zvířata procházející se městem tady nemáme, ale jinde jsem jich viděla dost – před obchody, volně v parcích, u(v)fontán atd. Ze zvířecích sousoší mě ale zatím nejvíce uchvátila tři v městečku Chisum (stát New Mexico) Mám je v albu o naší cestě na západ Států. Město je pojmenované po John Chisum, který „prorazil“ novou cestu pro stáda krav, historický „Chisum trail“ (je o něm i film, kde ho hraje John Wayne). Tady fotky sousoší.

    http://marickac.rajce.idnes.cz/Cesta_z_Colorada#295_-_1_-_tahle_3_sousosi_zobrazujici_divoky_Zapad_mi_vzala_dech.JPG

    1. Oprava !!! Městečko, kde jsou sousoší se jmenuje Artesia (NM), ne Chisum. Když jsem se teď znovu dívala na ty krásné fotky, tak jsem zase byla pod vlivem „divokého Západu“ a farmáře Chisum, že jsem to popletla (no paměť už tak neslouží, roky běží a on tam měl někde svůj ranch). Ale film o něm existuje, kdysi jsme ho viděli. Tak abych neblamovala.

  3. Což o to, my máme v Brně zepár zajímavých ukázek moderního umění, krom proslulého Primátorova portrétu i třeba kreaci Exekutor zabavuje pračku, stojící před Zemským soudem ( http://www.augle.cz/foto/ss_right_full.jpg )… (pokračování v následujícím příspěvku, aby nebyly dva odkazy v jednom)

        1. Užiji boží jméno nadarmo, Ježiší, co to je ? Ten exekutor mně dostal, dlouho jsem se tak nepobavila.
          My ve městě Přerov, jsme měli sousoší „Ženy“ a nikdo jim neřekl jinak, jak „U dvou zadelí“ ,ta pozadí byla tak obrovská, že název byl přímo samostatné téma. Nakonec je odstěhovali ze středu města, ani nevím kde skončily.

            1. No jo, to byly jine sochy. V Olomouci pred vojenskym velitelstvim, na hlavi tride, kudy jezdily tramvaje od nadrazi do mesta, stalo sousosi svate trojice – tedy Engels, Marx a Lenin. Ten Marx specielne vypadal jak Rumcajz, a taky se tomu tak rikalo. Nic jako ditko v tramvaji radostne volajici – hele mami, Rumcajz.

              1. To nemá chybu, Hani.
                Mimochodem, dnešní článek na Psovi je nádherný. Být já ouředníkem, tak Tě miluju. Tys mu totiž rozjasnila život. Poslouchat furt dokola tu nabiflovanou příručku, to musí být otrava, ne? Já osobně mám radši studenty, co myslí vlastní hlavou, tak jestli měl stejný vkus, muselas ho velmi potěšit (h) .

          1. Exekutor je oficiálně Spravedlnost, ale nevím o nikom, kdo by tam původní autorův záměr byl schopnej vidět. 😀
            Mima jsem hezky nafocenýho nenašla, on je lehce abstraktní, ale ne moc – je to prostě člověk v kostýmu mima a „chodí“ kolem růže na zemi.

  4. V Olomouci pobliz radnice je nova velika Arionova kasna. Je na tom puvodne renesancnim namesti se spoustou baroka, a presto podle mne tam sedi perfektne. Ma delfiny, zelvy velke i naprosto male, ryby – spoustu ryb, portrety lidi imaginarnich i skutecnych. Zamilovala jsem se do ni na prvni pohled. Mam nekde spoustu preddigitalnich fotek. Takze aspon tady z internetu: http://tourism.olomouc.eu/sights/fountains-and-columns/detail=229/cs

    1. Hanko, tuhle nádheru znám – ze Zvířetníku! Psalas o tom ty nebo někdo jinej? 🙂
      Jo a ten článek na Zvířetníku máš úchvatnej… díky za něj. A moc ti to na fotkách sluší!
      (inlove)

  5. Ještě mimochodem,
    v Třeboni ve Zlaté stoce býbávala u Jindřichohradecké brány žába. Jenže se člověk musel třikrát podívat, aby tu žábu viděl, jinak to vypadalo jako děva ve velmi žádostivém rozpoložení. Holt ty žabí nožky byly roznoženy pěkně doširoka. Takže to asi uráželo nějaké lázeňské hosty a žabka tam už není. Zbyla pouze na druhé straně těhotná dívka. možná, že to mělo symbolizovat proměnu dívky ze žáby a holt už bylo i díky té žádostivosti vymalováno (blush) (think)

    A ještě jednou na Apríla byl v Třeboňských listech článek o tom, jak kvůli příliš prudentním hostům z jiných kultur rada města rozhodla tu těhotnou nahotinku obléci. A recesisté to vzali doslova a najednou mělo děvče plavky. Tak to byl teprve gól. A fajn legrace.

      1. Jó, všeobecně v akademické obci známé dílo Šest-devět, aneb Jak to dělaj šroubci… (rofl) Tomu jsem taky hledala fotku, ale nenašla.

      1. Jejda, nečetla jsem komentáře pozorně a tak jsem tu žabka taky fikla sem ale později. Ivo, pamatuješ to sousoší u Přerovanky? To bylo taky dílo! :)))

    1. Ivo, o té želvě i kašně muselo být něco na Zvířetníku, protože to znám… a moc se mi líbí! (inlove)

  6. Už jsem tady a přemýšlím, proč se tak blbě načetly ty obrázky – já se to snažila i opravit! To zase bude nějaká nová funkce – nenávidím aktualizace.

    Krmiči, nic neděláš špatně – smajlíky nejdou, musejí se vypisovat – taky následek jedné z aktualizací. proč sakra nemůžou dobré věci prostě fungovat? Některá vylepšení jsou vylepšení, ale u jiných by si člověk zoufal!

  7. Krásná zvířátka, jen co říci. Jo a obě města si pletu, byť leta v Trutnově bydlela sestra mého tatínka s rodinou a jezdili jsme tam. Nebo to bylo v Turnově??? Nakonec teda se přestěhovali do Pardubic a ty si s ničím nepletu

    1. No, já znám obě města a Trutnov, tedy to krkonošské město (viz dole Jindřichova nápověda (chuckle) ), mi přijde mnohem hezčí! (wave)

    1. Se mi nepodařilo vložit smajlík. Proč?

      A teď OT.

      Michna má v Loutně České „slunce bez oblaku“ a dokonce „oči dnové letní“. Je skoro vyloučeno, že Panna Maria mohla mít modré oči a Michna to jistě věděl. Přesto použil tento příměr, letní dny s modrou oblohou pokládal za krásné. Řeknete, nic divného. Sluníčko, letní dny, modrá obloha, banální až otřepané atributy. Ale mně při tom napadne něco jiného.
      V tom 17. – 18. století byla v Evropě malá doba ledová, jak říkají klimatologové. Ovšem že ne kontinentální ledovec, jenom chladnější počasí, více srážek a minimum slunných dní. I to stačilo. Obilí nedozrávalo a hnilo na polích, nebezpečí hladomoru vyvolávalo obavy každý rok. Není divu, že byli lidé vděčni za každý toužebně očekávaný den s modrou oblohou. Odráží se to v lidových písních a poezii i v pozdější době.

      Léto, milé léto, kdes tak dlouho bylo?
      U studánky, u vody, nohy, ruce mylo.

      (Jak jinak je to v amerických písničkách, kde otrok nebo vězeň touží po vodě. A když už uprchne, umírá pod pálícím sluncem na poušti.)

      1. Máš pravdu Krmiči, řekla bych, že možná i od těch dob v sobě máme všichni zabudovanou touhu po modré obloze, bílých mráčcích a zlatém slunci. Já jsem nebyla a vlastně ani nejsem výjimkou.

        To jen poslední roky, jak jsou ty horké vlny, kdy jde teplota nad třicet stupňů (tak málokdy dosahovaných, když jsem byla malá), jsem začala být ke stále modré obloze a vzduchu chvějícím se horkem, taková podezřívavá.
        No a věci nepřilepší, že mě vedro podlení roky paralyzuje a já jsem zvyklá být hodně venku, takže v těchto horkých dnech se cítím jako ve vězení – modrá obloha sem, modrá obloha tam:))

        A díky za ten citát… nějak mi poezie uniká a ta představa z toho verše mi rozjasnila kousek dne 🙂

      2. Už v 16. století, myslím tu dobu ledovou, a pozoruhodně se to časově shoduje s kulminací čarodějnických procesů. (Dávalo se to čarodějnicím za vinu, že zastírají slunce, přivolávají zimu a déšť, metají kroupy na obilí a hubí dobytek.) Dobře je to vidět i na dobovém oděvu – jakmile začne móda sametu a kožešin, je zima. (Dneska v renesančních kostýmech lidi padají vedrem.)
        Ty modré oči – to je moc zajímavý úhel pohledu.
        Bude to mít spojitost ještě se zobrazováním Krista jako Dobrého pastýře (zlaté vlasy, pozdějí světlé oči, ovečka u nohou, ruce rozpřažené k nebi – tak vypadají první obrazy Krista, ne kříž; a tak taky vypadala pozice modlícího se – ruci široce rozpřažení k nebi. Přežilo to jenom v gestech kněží. Ech… sorry… zas moc kecám… deformace). Mariiny ustálené barvy jsou modrá a růžová (taková ta starorůžová nejčastěji; modrá nejčastěji světlá, ale tmavý plášť se taky najde). Ale kde k nim konkrétně přišla a jak konkrétně přišla k epitetu Maris stella, hvězda moře, které určitě s tou modrou souvisí, to nevím. (Ta lilie je jasná, podle ikonografie je lilie Mariiným symbolem. Růže taky někdy, ale lilie častěji. Odtud pravděpodobně růžová.) Nicméně ta modrá může mít souvislost i se zobrazováním s modrýma očima.
        Možná se k tomu vyjádří někdo povolanější, tady už tápu.

        1. Io, klidně pokračuj – tahle tvoje úchylka se mi moc líbí!
          Vidíš, na ty modré oči jsem nereagovala, protože tam mě odpověď nenapadala. A pokud jde o Pannu Marii a její plášť, já bych hlasovala za tmavě bledě modrou (blush) – barvu podvečerní oblohy…

        2. Ta hvězda mořská, to vzniklo nějakou chybou, už jsem to párkrát četl, ale už si to nepamatuji. Možná to někdy najdu (vygooglím), až budu mít čas.

          1. Pokud je autorem hymnu Ave, maris stella (buď zdráva, hvězdo mořská) opravdu Venantius Fortunatus, tak to klidně může být i vědomá narážka na Ísidu. Oni v tom šestém století tak dávali najevo, že mají dobré vzdělání a znají své klasiky.
            (Autorství hymnu je nejasné a ani nevím, jestli je epiteton „maris stella“ původem právě odtud, jen si prostě nevybavuju starší mariánský text s tímto epitetem.)

              1. Dávalo by to smysl, v té době pod vlivem dialektů z provincií kolísala výslovnost (a tím pádem zápis) e a i, takže taková záměna je bez problémů možná. Posouvalo by to dobu vzniku epiteta někam k tomu šestému století, ne-li ještě dál.
                Pořád by mě ještě zajímalo, jak se dostalo k Marii to moře, ale kapka moře (stilla maris) už dává pochopitelnější symbolický význam (jsme všichni jen kapky v moři a vůbec tenhle topos) než stella maris, hvězda moře.
                Moc zajímavý detail. Díky!

  8. Milá Dede, Turnov a Trutnov si pletu, co jsem živa. JO, u jednoho se dají sbírat české granáty, ale fakt nevím u kterého, navíc už si ani nepamatuji přesně kde. Mívala jsem pár sebraných nebroušených šedivých kamínků z této oblasti. Sebrala jsem je tenkrát někde u bývalého lomu, byla jsem malá, tak si to opravdu nepamatuji.

    K těm sochám – kousek od nás v Dejvicích je náměstí, které nemá žádné jméno. Ale po úpravě na krásný parčík jsou tam tři sochy koní. Jedna nebo dvě jsou v tekoucí fontáně, jedna mimo a na tu se vysazují děti a vůbec je to prima. dokonce jsem pod ní jednou našla nakašírovanou koblihovou hromádku (chuckle) . A tomu náměstíčku říkám „U tří koňů“. Na autora soch se musím podívat, až podezřele se podobají koni od Michala Gabriela.

      1. Umí. A teď mne napadlo, že v Českých Budějovicích je krásná socha, takové hříbátko milostné (h) . Jen jsem ho nedokázala najít na netu 🙁 .

      2. To náměstíčko je krásné, takhle si představuju veřejný prostor. Mám od Michala Gabriela jednu plastiku – Hada, strážce pokladu. Bydlí na knihovně a občas je vidět na fotkách z našeho betlému.

    1. Ano Apino, je to on a ti dejvičtí koně jsou bratránci toho trutnovského (inlove) Ale dělá krásné věci, viď? Já milovala už ty kočky, ale ten kůň mě k Úpě nejspíš přiláká pokaždé, když v Trutnově budu 🙂

      1. Dělá nádherné věci, ten kůň má úžasný tvar, hlavně ten krk! Ti tři koně už tu kdysi proběhli, pamatuju se správně?

  9. To já si tedy Turnov a Trutnov nepletu. 😡 Byl by hodně veliký rozdíl zda jedu nakoupit chleba do Turnova nebo do Trutnova 😀

    1. Jo, od vás do Trutnova pro chleba – to by bylo na půldenní výlet – minimálně. Žádná pořádná silnice tam totiž nevede a vesnice kolem místních silniček jsou kérkonošsky roztahané, takže se člověk spíš courá, než aby jel (wave)

  10. Chi, chi, praťavého dobrmana jsem našla. Turnov/Trutnov jsem si pletla, ale potom jsem použila nemotechnickou pomůcku, že ten TUR – nov (prostě kráva) je víc na západě a už bylo vyhráno 😉 . Ta smečka velkých afrických koček, jako by procházela savanou, vypadají nádherně jako živé. Kůň je také krásný a u toho medvěda bych řekla, že jde o apel na oteplování. A ta chobotnice se mi náhodou líbí. Je jako živá. A pokud je z materiálu dostatečně pevného dá se použít jako prolézačka nebo sedačka. Máte krásně vyzdobené nedaleké městečko. To u nás v Brně by takové sochy nevydržely. Jenom pevná černá žula na Svoboďáku může odolat (chuckle) .

    1. Ta žula na Svoboďáku vypadá opravdu odolně… hm, a nejen odolně (chuckle)

      Tak udělat z Turnova krávu mě fakt nenapadlo (rofl)

      Chobotnice je z nějakého plastu – laminátu? Nevím, ale děti kolem ní běhaly, na chypydlech jsem zatím nikoho nepřistihla (chuckle) Ale oni ji tam instalovali krátce předtím, než jsem ji fotila, takže touhle dobou už to může být jinak 🙂

      A ty kočky v sobě mají velkou sílu kočkovitosti – když tudy jde prvně pes, obvykle na ně reaguje. Pozorností i štěkotem 🙂

  11. Já si Trutnov s Turnovem pletu pořád a nikdy nevím, kde který leží. Asi proto, že jsem tam nebyla- co navštívím, to si nepletu.
    Ty zvířecí sochy se mi líbí. Málokdy jásám ze sochy, kde mi musí někdo říct, co představuje… ale ze zvířecích si pamatuju jen ty barevně pomalované krávy v Praze, tu a tam člověk narazí na lva- jednoho jsme viděla u zámku v Letohradu a lvi taky střeží Řetězový most v Budapešti. Jo a taky Sultán a Tyrl v Babiččině údolí a občas nějaká jezdecká socha, ale samostatného koně ne… prostě zvířata se v moderním sochařství asi moc nezobrazují, byť taková pěkná socha křečka polního by byla určitě k sežrání 🙂

    1. Přijeď! Půjdeme si prolézt město, podloubí kolem náměstí i v navazujících uličkách, kostel, a taky mlsat na různá místa a už Trutnov nezapomeneš (chuckle) Je tam opravdu hezky.

      Lvi jsou častým tématem a já se na ně ráda dívám. Nejvíc se mi líbí ti, kteří hlídají Nelsona na Trafalgarském náměstí – jsou nádherní a velicí! A nejsměšnější je lvík velikosti chodského psa, choulící u nohou kamenného Záboje, který se (mrňous chlubivý) vypíná na kašně ve Dvoře Králové. Obávám se, že celá ta buditelská socha je tak nějak male česká a proto mě dráždí. Taky asi proto, že tu žijeme mezi spoustou krásných pískovcových soch – od barokních až k moderním, a já nějak nechápu, proč museli dát na náměstí zrovna tohohle nešťastníka, když mu bylo dobře v parku (chuckle)

  12. a v Trutnově žila byla jedna kerrýčka Andromeda, domácky Anduš co jednou kdysi sežrala celý pekáč sekané a taky se ztratila a našla a žila milovaná než odešla za Duhu…a to bylo naše štěňátko 🙂

    1. Tak to si štěňátko muselo užívat přepychového psího života – příroda kolem je nádherná (wave)

      jak přežil Olík ty vedra?

    1. No ber to tak, že král (chlap) musel mít svůj Dvůr nadosah, takže Králův Dvůr je ten u Berouna, tedy vlastně za Prahou.
      No a královna si nemohla moc vybírat, odkud jí poplynou důchody a věno, tak je Dvůr Králové až tady v Podkrkonoší (chuckle)

  13. Problém Trutnov/Turnov mi vyřešil Trautenberg. Trautenberg jako Krkonošské pohádky a jako Trautenau (Trutnov) a je po záměnách.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN