Včera jsem potřebovala cosi vyřídit v Trutnově, přičemž mi nenaléhavá návaznost akcí nechala poměrně dost času na bloumání městem. A při té příležitosti jsem vám udělala malý sošně zvířecí fotoseriál:))

Pro ty z vás, kdo mají jisté pochybnosti v oblasti Turnov/Trutnov, tak tohle je to město víc na východě, kde nejsou polodrahokamy, ale odkud se kouká přímo na Sněžku:)) Je to hezké horské město, čisté, se spoustou zajímavých budov, přírodou za humny a Krkonošemi na dosah.

Pokud jde o sochozvěř, běžně tu mají na radnici draka (nemluvím o radních, ale o ještěrovi – vycpaném:)) a smečku bronzových gepardů (či jaké kočky to jsou) najdete před divadlem. Včera jsem ale zjistila, že v rámci letní akce Sochy v Trutnově se místní socho-zvěřinec utěšeně rozrostl.

Tak například na náměstí jsem našla obrovskou žlutou chobotnici – koukala se z kopečka na trutnovského draka a nějak jsem nepoznala, jak se těm dvěma zbloudilým tvorům na náměstí líbí. Nerada bych se autora Viktora Paluše dotkla, pokud měl na mysli nějaký vážný umělecký záměr, ale veselá chobotnice mi přišla kapku pouťová – nedivila bych se, kdyby se za zvuků flašinetu začala otáčet a nabízet dětem svezení:))

To růžový medvěd už člověka přiměl přemýšlet. Podle postavy mi připadal jako svlečený medvěd lední – že by to byl následek oteplování Arktidy? Nebo o ten kožich přišel kvůli pytlákům… zase jiný apel! Nebo tam není žádný apel a medvěd je prostě stydlín. Každopádně se svému autorovi, Ondřeji Bílkovi, povedl.

Ovšem pro mě je nejkrásnější ten kůň. Stejně jako kočky ho vytvořil akademický sochař Michal Gabriel. Líbí se mi, že ctil dokonalost a krásu živého koně, a svoje umělecké vidění vtělil do způsobu zpracování té sochy – stejně jako u koček. Navíc je kůň nádherně umístěný – v aleji vedle řeky Úpy. Jen se rozběhnout!

No a nakonec mám ještě jednu obrazovou perličku. Šla jsem kolem řeky a najednou slyším volání, resp. povely pro psa. Z řeky! Kouknu hluboko dolů (řeka je tu regulovaná, všude vysoké kolmé kamenné stěny) a tam, v mělké vodě, stojí muž a přísně se snaží přivolat dobrmana, který zjevně ohluchnul.

Místo aby klusal vodou za pánečkem, usilovně čuchá a značkuje na kusu suchého břehu a celým tělem vysílá signály: jsem děsně zaneprázdněnej, řeka hučí, nic, ale fakt nic tu není slyšet! Musím se smát, protože v tom děsném horku by moje psí holky pro změnu z vody nevylezly, a pokud bych je volala, tak by je tato selektivní hluchota nejspíš postihla také:))

No a tím končí moje krátké trutnovské zastavení. A já se ptám – máte také na místech, kde se pohybujete, nějaké zajímavé moderní plastiky? Nebo jiné oblíbené sochy? A líbí se vám? Máte pocit, že taková díla na veřejná prostranství patří? Pojďme si povídat o umění, které žije s lidmi…:))

Kočky u divadla (Michal Gabriel)

Kočka:))

Kočky:))

Chobotnice (Viktor Paluš)

Chobotnice, vzadu na věži je drak:))

Růžový medvěd naháč (Ondřej Bílek)

Kůň (Michal Gabriel)

Kůň podruhé

Velící páneček v řece Úpě – hledejte dobrmana:))