Ležím na dece pod jabloní, užívám si nedělní odpolední siestu a koukám do nebe. Jasná modrá, modrá, modrá, kam jen oko pohlédne, zlátnoucí k nepohledění tam, kde na plné pecky svítí červnové slunce. A mě najednou napadne, jak často jsem po tomto pohledu jako malá o prázdninách toužila – a jak málokdy jsem se ho dočkala.
Stabilně modré začalo být nebe obvykle až po zářijovém zlomu – tedy po ochlazení a prvních studenějších deštích. Moje dětské prázdniny byly v mé paměti především ve znamení oblačné oblohy, pokud už nebylo přímo zataženo. Vím, jak jsme na táborech, u babiček nebo na horách střehli na „opravdové“ letní dny, kdy se mohlo být u vody bez nebezpeční mračných stínů. Ne, že bychom u té vody nebyli stejně, ale o prázdninách má přece slunce pálit z jasné oblohy, ne?
Dnes marně přemítám, jestli je to paměťové zkreslení, nebo skutečně ta léta chladnější a deštivější byla. První pocitově nepříjemná horka si pamatuju až z jedné jarní chmelové brigády (1979?), kdy jsme uvízli na deset dní na rozpálené chmelnici bez kousku stínu, kde jsme drátkovali a zaváděli chmel a zmírali přitom v třicetistupňových horkách.
To bylo poprvé, co mi došlo, že jasně modré nebe bez jediného mráčku může být svým způsobem i děsivé. Tedy… samozřejmě jsem o tom četla v mnoha dobrodružných knihách, ale nikdy jsem si to nějak nevztáhla na sebe.
Potom se už horka začala objevovat častěji, nebo si to prostě líp pamatuju. Na nesnesitelná horka byl speciálně špatný náš panelák, kde jsme v Praze bydleli v době, kdy už jsem byla vdaná, a měli jsme děti. Byt byl v posledním patře a orientován východo-západně. Slunce k nám nešlo jen tři hodiny v kolem poledne, jinak od svítání do setmění.
Bývalo tam úděsně vedro a já vyvinula spoustu podpůrných technik, jak přežít. Přesto si pamatuju, jak jsem s malým Markem v kočárku jezdila po desáté večer venku, aby vůbec usnul a pak ho nechala spát v tom kočárku na balkóně, zatímco já bivakovala na gauči u otevřených balkonových dveří. Tehdy mi už případnou úděsnost stále modrého nebe s nezastíněným sluncem nikdo vysvětlovat nemusel.
Dnes vzdychám, jakmile je jasné, že teplota vyleze nad pětadvacet stupňů ve stínu. Vedro mi vadí při čemkoliv, co zrovna neznamená pobyt ve vodě, případně schnutí vedle ní v nějakém příjemném stínu. Ale co si budeme říkat – jak často v těchto dnech člověk leží ve vodě nebo schne vedle v příjemném stínu? Většinou člověk musí normálně fungovat, horko nehorko. Při střídání horka a různě klimatizovaných prostor se dá navíc báječně nastydnout.
A tak se teď koukám na modromodré nebe, jasné a krásné, a říkám si, jaký jsem to nevděčný tvor. Žehrám, když je plískanice, žehrám, když je horko. Pořád si vlastně kladu nějaké podmínky – teplo ano, sluníčko taky, ale ne moc! Zimu prosím jasnou i sněživou, ale hlavně mrazivou. Podzim i jaro mohou být deštivé, ale ne pořád!
Jsem nemožná a to jsem si už před lety zakázala nadávat na počasí! Nemá to totiž absolutně žádný smysl a člověk si tak jen kazí náladu. Ale nezabráním si, abych neprohlížela všechny dostupné předpovědi počasí a nehledala tu ze svého pohledu nejlepší, které hodlám věřit. A tak si třeba zrovna dnes říkám: je to dobré, ve čtvrtek se už má ochladit!
V Praze je teď nejlíp v metru. (čím hlouběji, tím lépe). Jindy jezdím raději tramvají, nebo busem, ale včera jsem do metra vlezl rychle a velmi rád.
Jeje, to je krásné téma!
Že já to neotevřel už včera! No jo, byl jsem na koupališti, proto. Jak já na stará kolena nesnáším slunce a horko! Jak se člověk během pár let může změnit.
Teď už tu nikdo nebude diskutovat.
Ten panelák, východ-západ v 10 poschodí, to sedí. (Naštěstí jsem si letos nechal namontovat vnější žaluzie, aspoň částečná úleva.)
A hned mě napadlo několik (mnou milovaných) oslích můstků. Tak bychom se dostali třeba k Adamu Michnovi z Otradovic nebo k Heinrichu Böllovi.
Asi neuhodnete proč.
(h) Jakýpak můstek vede k Adamovi Michnovi?
Mne by teda vic zajimalo, jakej vede k Heinrichu Bollovi.
Poslouchej, když už vzpomínáš oslí mosty a Michnu, my máme takovej interní závazek, o kterým nevíš. Naučíme se Nebeští kavalérové, ty soprán a já alt, a zajdem to zazpívat do Křtin. Měly bychom na tom pomalu máknout… až skončí zkouškový nejpozději. Myslím červnový zkouškový, ne zářijový. 🙂
(Tak nějak doufám, že tímhle Dede trochu nalákám na… víš co.)
Ty sis všimla, že mluvím, na základě čehož jsi usoudila, že můžu i zpívat? 😀
Já už to zkoušela, ale po dvou taktech se rozkašlu 🙁 .A noty, máš?
Kruci, já věděla, že tam dneska něco zapomenu!
Pche, stáhnu si je…
Jasně že mluvím = zpívám, to dá rozum. 😀
Krmiči, chutě buduj oslí můstky a pro nás méně chápavé je radši nezapomeň pod čarou i vysvětlit (chuckle) Mám ráda, když se diskuze nečekaně zakroutí (mně „plevelení“ nevadí:))
Děkuji za důvěru. Tak já budu pokračovat, ale možná až zítra.
Jenom nevím, jestli to mám dávat sem (bude to ještě někdo číst?) nebo do příštích komentářů jako OT?
Zas taková bomba to nebude, ale u toho druhého tématu by mě názory opravdu zajímaly.
Možná k aktuálnímu tématu, ať se to líp hledá.
Radši k aktuálnímu tématu – bylo by škoda, kdyby to zapadlo (wave)
Dnes je takové horko, že v půl desáté dopoledne Rysinka na hřišti zavelela: jdeme domu! Nikdy v životě tohle neřekla. Tedy na hřišti. A to dneska trošku pofukuje, včera nefoukalo. Já nevím, dětství jsou v mých vzpomínkách 80. léta a nějaká horka v paměti mám. Třeba vodu, na které skoro všichni dostali úžeh či úpal. Ale taky tábory, kdy se musely části tábořiště pokrývat dřevěnými rošty, aby ty bažiny šly přejít. Mám ty vzpomínky takové pestré. Zato u zim je mi to jasné, protože jsme běžně sáňkovali a lyžovali v Praze. A to letos šlo jen cca dva dny a jen na vybraných místech.
Doufám, že Patrikovi je lépe.
No jo, jenže počasí se změnilo, protože máme jiného dodavatele. Kolik je to let, co se výše a níže nakupovaly na Azorách?
😀
(rofl) Víš, že máš pravdu? O Azorách už poslední dobou jeden neslyší! (wasntme)
Karakal, já se Rysince vůbec, ale vůbec nedivím! Dnes je hůř než včera.
Jo Patrik stále konkuruje počasí a hicuje – horečky moc neklesají a to bere pravidelně léky. Opravdu doufám, že se zítra osype a ty horečky konečně klesnou aspoň na teploty – jak předpovídá paní doktorka…
Mile lidi, Jizni Karolinu na vas. Ano, v zime a na podzim (jaro skoro nemame) ta casta modra obloha bez mracku je nadhera. Ale v lete, kdy je 35 az 40 stupnu a velmi vysoka vlhkost, tak jen z pohledu na tu modrou oblohu se mi obcas dela spatne. To pak kdyz se zatahne a je destivo, tak jsem spokojena. Vzpominam, jak to prvni leto (1986), kdy jsem se prestehovala do Jizni Karoliny, bylo cele leto silene vedro. Asi 35 dnu nespadla kapka deste. Byla jsem z toho tak zcichtovana, ze kdyz jsem dorazila domu z prace, tak jsem si ve spodnim pradle lehla na drevenou podlahu, ksicht blizko klimatizace a poustela si vanocni koledy. (chuckle)
Hanko, tvůj a Mariččin Jih by mě zabil, asi jako Georgova Austrálie. Na to všechno vedro bych neměla.
Jinak… pomohly ty koledy? (blush)
Psychologicky asi jo. Jako prislib veci budoucich. (chuckle)
Miluji modrou oblohu a teplo, ale jen tak do třiceti stupňů.
Leží mi tu lipový květ, schne a voní.
Dede, ta růžička je nádherná. Nevíte někdo, kdo napsal tuhle báseň?
Bílá růže, zcela bílá,
jenom lehce zabarvená
kapkou růžového světla.
Ale jakou vůni šíří!
Takhle nějak, svěže, čistě,
voněla by možná voda
u pramene, kdyby kvetla.
Milá JJ, nejsi jenom vědec a literát, ale i něžná duše poetická (inlove)
Autora básně neznám, ale je nádherná – ta báseň.
Moc hezka. (h)
Když jsem byla dítě, symbolem prázdnin byly tepláky. Občas se udělalo teplo a šli jsme se koupat. A když jsme vylezli z vody, běhali jsme po břehu, abychom přestali drkotat zuby.
Ach jo, vedro v neklimatizované budově s okny na jih v centru Prahy… Nestěžuju si. Nepomáhá to.
Zano, vyjádřilas to lakonicky, leč přesně (inlove)
zano, myslis teplaky jako tohle? http://hanaw.rajce.idnes.cz/Baby_pics_Hana#teplaky.jpg
Ale nejak jsme tu zasobovaci situaci s detskym oblecenim prezili. |-) Tohle muselo byt tak koncem 50. let.
sakrys, nejak jsem tam nacpala spatnej smajlik.
Jéje, moje nejmilejší, protože nejpohodlnější oblečení! Jinak vášeň pro tepláčky mi zůstala dodnes, střih je sice jiný, materiál též, (mám teď cosi, co připomíná manšestr), ale to pohodlí! A hlavně: lehnu si k orchideji do rašeliniště, nafotím, potom vstanu, což je poněkud složitější, oplácám se. pár minut počkám, než uschnu a jdu v pohodě na oběd. Navíc je výhoda v tom, že kapsáři a podobná individua mi nevěnují pozornost; děda pochoduje svižně, takže by s ním mohly být potíže a z takhle oblečeného žádný zisk nekouká. (že mám v té odrbané taštičce přes rameno fotovýbavu za sto litrů už je, naštěstí, nenapadne).
Hanko, to byl ověřený stříh i materiál! Já je měla taky a mám dojem, že i kluci ještě stihli mít podobné (chuckle) Měly jednu nevýhodu – strašně dlouho schly, hlavně, když nebyla po ruce ždímačka… 🙂
Ale když dosloužily, byly z nich výborné hadry na úklid.
Ha, teď budu hnusná. Mně je tyhle dny děsná zima! (Klidně si záviďte.) Mám tu krcálek nepodsklepený, bývalý pokojík pro služku, sluníčko sem skoro nejde, utopené to je mezi venkovními schody (je jich 60) a zdí, která drží zbytek zahrady nahoře. Fakt mám husí kůži.
Ven nelezu, protože tu pro změnu nemám jiný boty než zavřený.
Ale dneska už teda mrznu přes moc a asi vylezu a půjdu se péct někam na mez. K večeru bych to v těch zavřených botách mohla vydržet.
Jinak – mám ráda modro. Nejradši v kombinaci se slamákem!
No studenej pokojík fakt nezávidím, ale lepší než nic a teď aspoň můžeš říkat vedrem umořeným jedincům, že se potřebuješ ohřát! (chuckle)
Včera jsem vyrazil fotit. U Jestřebí prstnatec český a plamatý, tučnice česká, rosnatky a spousta bělásků ovocných. (Fotky jsou víte kde). Vstavače osmahlé už byly beznadějně odkvetlé, ale aspoň se našel vemeník zelenavý. Dnes ráno mi byl vytržen další zub, (raději žádný, než bolavý) a mamina otevřela oči. Sice kouká někamdo blba, ale kouká.A polochtána na chodidle, ucukne.
(h)
No to je ale relativne dobra zprava. Tak jen tak dal.
To je skvělá zpráva, jen tak dál! (h)
Krakonoš,to je výborné,budte čo najviac s ňou,hovorte s ňou,to je fakt výborné,fakt.
A tu je teplo na vydochnutie! ešte teraz večer je 32 st. a sucho.Nesdielam dnes Dedino nadšenie nad modrou oblohou,chcela by som aspoň malinký mráček.jemný vetrík…
Verenko, já to nadšení pro mraky neposkvrněnou nebeskou modř taky v tyto dny postrádám – navíc, když nám přitápí mimi :X
Chtělo by to klima Havajských ostrovů. Ve dne krásně a max. 22°C. večer zapadne sluníčko a do max. tří hodin začne pršet. (funguje to tak, že ve dne jdou z plochy ostrova teplé vzdušné proudy a rozhánějí mraky, v noci ostrov vychladne rychleji, než voda a proudění se obrátí). Takže v noci svatý Petr obětavě zalévá, (zapíchnete do škarpy suchý klacek, druhý den vyrazí listy a rozkvete a další den sklízíte, papája rodí za nejpozději dva roky po zasetí). Havajské ananasy, (ty od Doleho), jsou vyšlechtěné celkem z dvaceti různých druhů a jako jediné nemají takovou tu štiplavou příchuť. A Kona coffee… To byl tehdy nádherný týden.Když jsme nastupovali do letadla, řekl jsem: Po tom, co jsem tu viděl, prožiji klidně zbytek života na záchodě. A skoro se mi to splnilo. Finance by byly, ale do letadla na víc, než hodinu nesmím.
To zní opravdu jako země zaslíbená (h) .
Polynézské ostrovy jsou neoficiálně nazývány zemí věčného jara a to jak na severu, (Havaj), tak na jihu (Tahiti). A právem. V zimě i v létě pořád stejně krásně.
Krakonoši, po Havaji taky toužím… ale když ona je tak zatraceně daleko! (chuckle)
Nemáš nějaké fotky?
To vypadá nadějně!
Krakonoši, konečně lepší zpráva! Mám radost a usilovně ty palce držím dál! (inlove) A Verenka má pravdu, mluv na ni, povzbuzuj ji, ať se s tím pere, a vůbec jí předestírej všechny důvody, kvůli kterým má cenu bojovat. Palce samozřejmě nepouštím!
Jen tak dál! (h)
Dnes jí tam nesu DVD přehrávač, sestřičky jí budou pouštět pohádky, což měla velmi ráda.
Přidejte nějaké obrázky ze společných dovolených, to taky potěší (h) . Moc na vás oba myslím.
Tak to už bych neunesl. Máme plný kufr alb s papírovou klasikou. A z negativů teď občas skenuji digitální podklady pro tisk na A3. Dá to práci, ale výsledek je takový, že nikdo nechce věřit, že originály byly foceny Prakticou LLC na kinofilm někdy v r. 1997
Krakonoši, to je skvělej nápad, s tím dvd přehrávačem. Moc doufám, že kousek po kousku se z toho tvoje paní vyhrabe (inlove)
No, když jsem to zapnul, tak okamžitě jakoby obživla a začala sledovat obrazovku. A už se nedívá kamsi jinam, ale zaměřuje pohled, takže jezdí očima a normálně mrká.
No sláva, to vypadá dobře. Držím palce, aby si paní cestičku zpátky našla a myslím na vás na oba.
Ach Krakonoši, to už by člověk i začal doufat, viď? Myslíš, že pomohl ten člověk s tou podivnou energií? 🙂
Palce držím dál! (inlove)
Jak ta růžička voní ! Jak je nad 25 st. tak přestávám fungovat. Jak je možné, že dřív mi to nevadilo? Když jsem se přivdala, tak jsme sušili tolik for sena a všechno krom sekání, skoro všechno ručně. Na stráních se ta mechanizace těžko uplatňovala. Já, holka z baráku, kde krom 5 králíků nic býložravého nebylo. A všechno je za námi. Na mě takové vedro účinkuje zhoršenou psychikou.
Maruško, horka při senách a sběru slámy si pamatuju taky – a to nejhorší bylo nahoře na půdě, kde ústil fukar 😀
Taky se dnes divím, že jsem to vydržela. Teď mě vedro vadí, protože jse hodně člověk venkovně aktivní a v horku se prostě jen ploužím (tmi)
Tak u nás to dnes nehřeje jen venku – Patrik má od včera horečky, dnes dosáhl až na 39, 5, byť chladíme a srážíme, jak řekla sestřička ze střediska. Zatím netušíme, proč je má, nejdřív jsem myslela, že je to úpal, ale asi není – musíme se nechat překvapit. Chjo, chudinka malej žhnoucí a ještě v tomhle počasí! (h)
Držím palce, ať Patrikovi lépe. ¨
U těchto maličkých je to hned. Ale většinou to brzy odezní.
Míša z Plzně
Prosím dávejte mu dost tekutin. To byla vždy má noční můra. Představa, že bych musela s jedním dvojčetem do nemocnice, byla tak děsivá, je jsem dávala Kulíška třeba stříkačkou po kapkách.
Kupodivu Nurofen s panadolem na třídačku také pomáhá.
Pije dost, líp než obvykle, protože má z té horečky žízeň. Teď má asi jen osmatřicet, paní doktorka si myslí, že to asi bude ta šestá nemoc, protože bakteriální zánět v těle nemá – je to virové. Takže čekáme ještě jeden den horka a horeček a ve středu by na něm měla vyrazit umělecká vyrážka. Tak se necháme překvapit…
Jo a jedeme v tom střídání paralenu čípků a nurofenu, zdá se, že to konečně pomáhá.
Jo a ani si nechci představovat, kolik práce je s dvojčaty… nebo ta paterčata, probůh! Já toho mám dost s tím jedním (inlove)
Paterčata můžeme zapůjčit – jeden kolega má dvojčata a druhý trojčata, pár měsíců rozdílu nehraje roli.
🙂
Ale máš pravdu, legrace je s nimi tuplovaná, ale jak zdravíčko neslouží oběma najednou, je to nanic. Naštěstí, od určitého věku se kluci naučili stěžovat si po řadě a na střídačku. (inlove)
Tak doufám, že Páťa se krásně osype, a tím pádem se mu uleví. A že s tím maroděním brzo skoncuje.
Probůh, ne! Jednoče mi úplně stačí 😛
Drzim Patrikovi Budulinkovi palce. (y) Mne u tech malych deti nervuje, ze neumi mluvit, ze se jeden nemuze zeptat.
Přidávám se s držením palců Patrikovi a souhlasím s Míšou,
u maličkých je horečka hned a brzy zase odezní.
U nás i k zoubkům, nedávno mezi vnoučátky proběhla
střevní viróza s takovými vysokými horečkami.
Ať je brzy dobře (h)
Jana
Modré nebe – krása, ale když je ještě pár takových těch
naducaných bílých mráčků, v kterých hledáme podoby, to
je teprve nádhera.
A jak píše na závěr Dede zakázat si nadávat na počasí.
Podívejme se na malé dětí, těm je lhostejné jak je. Počasí jim prostě náladu nezkazí
Prší – hurá holínky a vyzkoušíme všechny louže.
Kroupy – už můžeme ven jít je sbírat?
Sněží – no to je snad úplně nejlepší – tam je tolik možností.
A jak se „vyvíjíme“ tak se z nás to nadšení vytratí.
Jana
Uvažovala jsem nad tvými slovy, milá Jano, a asi máš pravdu. Jako dítě se už asi raduju jen tehdy, když konečně sněží (chuckle) jinak to beru tak nějak… dospěle, no (blush) Začínám mít pocit, že člověk dospěje ve chvíli, kdy mu nohu našlápnutou nad pěknou hlubokou louží zastaví obava, že se ušpiní (wasntme)
To máš naprosto pravdu.
Jeden klasik (proboha který? nevíte někdo?) prý řekl:
„Chlapec se stává mužem, když obejde kaluž, místo aby do ní vstoupil.“
U chlapečků se mi zatím povedlo dosáhnout polostavu: lezou do ní jen v holínkách a neskáčí s rozběhem 😀 .
A co když do ní spadne? A navíc z kola, protože si při objíždění nevšiml, že má v cestě strom, o který se zastavil; kolo vydrželo, jezdec se do té kaluže elegantně snesl a hezky se v ní vyválel. A protože ta cesta byla hned vedle frekventované železniční trati s parním provozem. byla barva bláta jasná. Na světlém oblečení mu vznikl velmi dekorativní a kontrastní vzorek.
To zní jako ze života. To bude ze života. Protože kdyby si vyjel v tmavém, určitě by ten strom nepřehlédl. 😀
Tak tak. Chtěl mne předjet a trochu se mu to nevyplatilo, cesta byla úzká. Ale to salto, co ve vzduchu udělal, nemělo chybu.
Dede, taky mám pocit, že za mého dětství bývaly ty správné zimy -mrazivé, když sníh jiskřil a křupal pod nohama, v létě zas bývaly teploty celkem normální, občas se přihnala buřina, aby vyčistila a provoněla vzduch a žádné katastrofické záplavy jako teď. Ale možná je to tím, že to špatné mozek vytěsnil a zůstaly vzpomínky jen na to, co se mi líbilo.
Ale jinak beru počasí tak, jak jde, jen si dělám starost o zahrádku, aby mi nevyschla nebo nebyla zničena třeba kroupami. Léto na zahrádce je pohádkové, cestování v autě bez klimatizace horší.
Víš, právě pro tu ošidnost paměti jsem dnes napsala, co jsem napsala – moje dětská léta prostě takhle horká nebyla, vytoužené teploty se zastavily na třicítce jen pár dní za celé léto. Za horko se už bralo všechno od pětadvaceti výš 🙂 Jo a mám dojem, že i žně bývaly později než dnes!
Cestování bez klimatizace… jezdila jsem tak většinu života, i teď ji zapínám jen výjimečně, ale být bez ní bych už nechtěla, takže chápu tvůj povzdech… Kolikrát jsem měla pocit, že řídit s uvařeným mozkem fakt není dobrý nápad (chuckle)
Snáším vedro daleko lépe než zimu nebo chladné počasí. Jako dítě jsem měla zimu jako své nejoblíbenější roční období – dalo se sáňkovat, byly Vánoce, narozeniny a taky se mi líbilo, že je večer brzo tma. Časy se mění a já mám zimu čím dál tím míň ráda. A čím dál radši mám parné léto s vymetenou modrou oblohou 🙂
Tak to je fajn, že si teď můžeš užívat! (inlove) Kapku ti to závidím:))
Vedrová léta začala kolem 80 let. Před tím byla taková strakatá. Chvíli se ochladilo a pršelo, to jsem vytáhla z kufru na prazdninách u tety nebo u babičky holínky a oblékla svetr a vyrazila jsem do lesa na borůvky nebo na jahody. Chvíli byla horka do 28°. To přišly ke slovu plavky, koupaliště a rybníky. V 80-tých letech začala horka převažovat a těch posledních 10 let je v létě nesnesitelných. Loňské léto jsem strávila čisté dva měsíce času doma, zavřená okna, dveře, postahované žaluzie. To ani v zimě nejsem doma zavřená, jako poslední roky v létě. A nejhorší je sucho, které zničilo studánky v lesích, už se neobnovily. Není z čeho. Suché zimy, vedra a sucha v létě. Jak píše Matylda, Jižní Morava je opravdu nejteplejší místo v republice a také nejsušší. Když před pár týdny v Čechách pršelo tak, že byly povodně, u nás ani nekáplo. Teprve ke konci jeden den zapršelo.
Modrá obloha už pro mne není příslibem léta, ale horkého pekla.
Včera jsem vyjížděla s Ajvi do lesa na kole v osm ráno, dnes o půl osmé. Stejně jsme se vrátily naprosto umořené horkem. Odpoledne jedu do tělocvičny na rehabilitaci, v dopravní špičce (sweat) . Při tak vysokých teplotách mám strach z klimatizace v autě, ale budu ji muset zapnout. To bude lahůdka.
Alex, vaše moravská Sahara, to je ale něco – však vím od Matyldy. Baty zase sleduje, jak se déšť vyhýbá Brnu. Musím říct, že jsem z tohoto pohledu vděčná za naše přece jen chladnější podhůří (wave)
😀
Mám to jednodušší. Miluju jasnou modrou oblohu, ale nemám ji spojenou s vedrem. Je stejně jiskřivá i v zimě, když mrzne, nebo když se udělají hezké podzimní dny.
Horko dost nemiluju, ale za jeho nejodpornější verzi považuju horko pod teplou frontou, kdy člověku na hlavě leží deka šedých mraků, v podstatě je tma a déšť ne a ne spadnout.
Máš pravdu ri – „prádelna“, když je zataženo, dusno a člověku ta obloha pocitově padá na hlavu, to je hodně špatné. Modré nebe je nádherné – i děsivé, za správných podmínek. Jsem radši, když je nádherné (chuckle) Třeba nad plání zářícího sněhu… 😉
Dede, stejné vzpomínky na prázdniny bez tepla a bez koupání mám i já. Pocházím z Lužických hor a tam to počasí stálo za draka, bývaly prázdniny, kdy jsme se vykoupali jen párkrát za celé léto. V těch sedmdesátých letech bylo opravdu chladněji, máti v té době vzpomínala, jak jako děcko (40.léta) běhala o Velikonocích v podkolenkách a často se prý v jejím mládí dalo koupat už v květnu. Stejné vzpomínky na prázdniny má MLP, který je z Přerova, takže asi to tak bylo. Zlomilo se to někdy v době na vejšce, děsná léta byla na začátku devadesátých let, Taky jsme bydleli pod střechou, všechna okna na jih, Honza byl mimi, taky to bylo výživné…
Jé Ivo, to je fajn, žes to viděla taky tak (wave)
Teb byt pod střechou byl nejhorší…
Jé Ivo, to je fajn, žes to viděla taky tak (wave)
Ten byt pod střechou byl nejhorší…
Když má být teplo, tak už jen klidně čekám- na JJM stejně bude o 3 stupně víc než jinde. Strejda Google říká, že je to nejteplejší číst republiky, tak to aspoň víme :)Proto jsem už včera vlezla do jezírka na zahradě, i když úplně teplé teda nebylo, jenže těch 34 stupňů bylo tak nějak snesitelnějších 🙂 V posledních letech si říkám, že do Itálie jezdím jen kvůli moři a historii, za sluníčkem to už rozhodně nepotřebuju.
Obloha tu opravdu umí být zuřivě modrá. A já si ji kupodivu z prázdnin pamatuju, nejvíc z těch částí, kde jsme byli na chalupě a každá kapka vody se musela donést do kopce. Nejbližší koupaliště bylo dostupné jedině autem, a tak mám mnoho vzpomínek na plechovou dětskou vaničku, těžkou jako bestie, protože to bylo jediné místo, kde se člověk mohl smočit- pokud si natahal vodu v kýblech od studny. Studna na kopci v určitých letech vysychala, a tak se voda nosila zpod kopce. A ano, pamatuju si to léto, kdy jsme přestavovali čtvrtinu chalupy a já jsme pod tímhle modrým sluncem tahala celé dny v kýblech vodu na maltu, protože dešťovka došla dost rychle… přesto mám modrou oblohu ráda a těším se z ní.
Matyldo, bylas železná dívka – nebo žena… (inlove) ta přestavba a tahání vody, to zní zvlášť příšerně! (tmi)
Tehdy dívka- bylo mi asi 14 🙂
Milá DEDE, já mám také mám pocit, že za mého dětství byla léta chladnější.
Mě nejvíce v posledních letech vadí absence jara. Tj. teploty maximálně do 20C. Prostě,aby bylo krásně teploučko a ne vedro už od dubna. Vedra jsem schopná snášet tak ve stínu a u vody.
Ve středu odlétáme až do neděle do Říma. Teploty budou přes 30-34 C.
Ale o dovolené, s kloboučkem s mašlí na hlavě, ve stínu katedrál a se zmrzlinou v jedné ruce se to bude snášet velmi dobře.
Míša z Plzně
Máš pravdu, milá Míšo, příjemně teplé jaro se nějak vytratilo.
A v tom Římě si to užij! I se zmrzlinou (chuckle)
Taky nechápu,jak jsme jako dítě mohla mít z veder radost, čím víc vedro, tím líp – byly prázdniny a my na plovce nebo u řeky….
Teď bych zaleza někam do příjemna a počkala,až vedra přejdou..
Doma to řeším zelenou lodžií, staženými žaluziemi a protože v paneláku bejvá vedro všude, jen ne na chladné chodbě, dám zarážku ke vchodovým dveřím od bytu a zajistím je proti otevření, nechám tam škvíru a tou mi proudí do bytu chladný vzduch a je nám fajn…
Kytičky balkonovky a ostatní zelené rostlinky zalévám na noc a brzy ráno, část jich je za stínící zelenou sítí, ty slunomilné mají možnost s eslunci nastavovat. Od včera mám na lodžii dva lavorky s vodou, slítavají se tam ptáci, co se ke mě chodí krmit..teď i pijí a z jednoho lavorku si udělali cachtáliště…a jak u toho nadšeni „ječí“..kočky se za okny nenudí,mají alespoň nějaký program.. (h)
Tak všem, co vedro zrovna nemilují,přeji,ať to ve zdraví přežijí….
PS: A kdybyste jeli přes Slatiňany, zastavte se na jejich konci – směr Žďár n/S, u samoobsluhy U Marků, na skvělou poctivě dělanou zmrzlinu, stojí za tu zastávku….
Sharko, jestli to nebylo tím, že jsme měly o 35 let a 35 kilo nadváhy míň 😉
myslím, že mi vedra začala vadit až s nástupem alergií.. kolegyně Twiggy vypadá ve vedrech mnohem hůř…;)
Sharko, ten balkón musíš mít krásnej! (inlove)
A o té zmrzlině ve Slatiňanech vím, jen tam vždycky jedu v koloně a nikdy nezastavím… asi chyba, co?
Nevím, nějak mi začíná být jedno, jaké je počasí. Když se povede a je nějak krásně, tak si všimnu, ale nadávat přestalo mít smysl – stejně to nezměním…
Ale mně se stejně líbí divný druhy počasí. 😀
Já mám ráda počasí fotogenický – to bývá v Norsku… (chuckle) Tvoje divný může splňovat i tyhle podmínky (blush)