Jdu po cestě, obě fenky běží přede mnou. Každou chvíli se ohlédnout – nedělá panička něco… zajímavého? Nebude nějaká legrace? Hele, zase se schovala – šup za ní! Chachá, nám neutečeš!
Ještě před pár měsíci bych takhle naši vycházku nepopsala. Co v listopadu loňského roku do našeho světa vtrhla s plnou silou Ariina puberta, změnily se vycházky v boj kdo s koho. Uhlídám to prdlé zvíře, nebo se ji dnes ani neodvážím pustit z vodítka? Přidá se původně vychovaná a rozumná Berry ke své ztřeštěné psí společnici, nebo bude ochotná si všimnout, že tam jsem taky?
Kolikrát jsem trpce litovala, že nejsou pravdivé ony pověsti o kastrovaných zvířatech – především ty o jejich lenosti, poslušnosti založené na bezbřehé touze po žrádle, a poddajnosti, kterou nabydou se ztrátou pohlavních hormonů.
Pche! Berry ve věku tři a půl roku sklouzla na dráhu zločinu snadno a rychle, a jak čas šel, její akční samostatnost jaksi předčila i tu Ariinu. A to jako štěně, vyrůstající vedle tou dobou již naprosto ukázněného Kazana, aspirovala na titul „Nejhodnější pes naší galaxie a přilehlého okolí“.
Je to už půl roku, co naše smečka funguje v zostřeném režimu. Při každé příležitosti cvičíme psí sebeovládání (no, moje taky:)) a snažíme se omezovat příležitosti, vedoucí k zločinnému jednání našich psích holčiček. Znamená to takřka nadlidskou snahu se při venčení vyhýbat všudypřítomné zvěři. To vede k tomu, že občas jezdím z vsi venčit pejsky do města, že:))
Potěšující je, že jsou vidět výsledky. Jako první se hodně ztlumila Ariina touha po svévolném opuštění posádky, ono: „Tak já jdu a někdy se vrátím. Čau!“ Opatrné zkoušení dosažených hranic potvrdilo zkracující se dobu návratu poté, co zdrhly za zvěří – naposledy to bylo kolem dvaceti minut, což je proti průměrným třem hodinám opravdu pokrok a frekvence útěků se dá měřit na týdny a ne dny. (Tiše teď pošeptám – už dlouho neutekly vůbec, ťuk, ťuk, ťuk:))
Občas se dokonce zdá, že Ari dohání její – v pubertě tak náhle ztracený – mozek. Když mi teď tráva na loukách dosahuje minimálně do pasu a tedy i v dálce ukrytá zvěř není na první pohled vidět a je snad i hůř cítit, drží se holky snáz na cestách a já zase zažívám ty chvíle, kdy vím, že psi jdou doopravdy se mnou, že mě vnímají. Že nejsem jen ten někdo, kdo bezmocně huláká kdesi na okraji jejich zorného pole.
A řeknu vám jedno: já vím, že se dobře píše o roztomilých štěňatech a jejich kouscích, když objevují svět. Taky vím, že se dá vytěžit skvělý článek akčním puberťákovi, který s rychlostí fotonu těká světem od jedné lotroviny k druhé, a sem tam za sebou trousí katastrofy různých úrovní. Ale upřímně dodávám – jak ráda se této fáze zbavím!
Naprosto chápu Marka, který při pohledu na neuvěřitelně roztomilé, ale už tehdy akční a urputné štěně, prohlásil: „Nemůžu se dočkat, až vyroste a bude dospělá“. Na první poslech zní ten výrok divně, ale kdo už jednou zažil duševní propojení s dospělým psem, a takřka neuvěřitelné souznění s oddaným starým psem, ten pochopí.
Samozřejmě vím, že právě v těchto „obtížných“ letech si buduju základ onoho budoucího, tak cenného vztahu se svým psem. Ani bych to nechtěla obejít – on se člověk často i zasměje, tedy mezi dvěma průšvihy. A rozhodně se nenudí.
Přesto se raduju z prvních známek, že se té koze bílé zase navrací rozum. Ostatně koze černé taky – když nemusí tolik hlídat, co zase vyvede její potrhlá kolegyně, má na mě víc času. Hm. A teď jen doufám, že to tímhle článkem všechno nezakřiknu:))
Milá Dede, obě sladké vlčice jsou jako whisky Black and White, chvíli lahodná zdá se, pak rozum mírně mlžící avšak stále chutná. Větší množství zrádně požité, působí hlavy bolení a po vstřebání organizmem se znovu chuť obnoví. Jen je třeba mírné diety a oddechu.
Jediný snad rozdíl je, že na vlčice vzniká návyk dlouhodobý avšak whisky můžeme oddolat.
Fotočky krásnééé. Přeji hezké psí sny. Zajíci v obilí neviděti, do žní klid mírný znamenati. :))
Dede, jak jsem koukala na tu fotku Berusky s vyplazenym jazykem, tak jsem si vzpomnela na ty fotky, jak jsi mrnavou Berusku vezla vlakem od chovatelu. Takove dojemne cerne klubicko. (h)
Páni Hanko, ty si vzpomínáš? (inlove) Tos mě potěšila… To víš, že já taky… to bylo nezapomenutelných více než pět hodin po vlacích a v metru přes celý Londýn – a ve špičce. A ona byla tak strašně hodná! Ostatně jako skoro pořád – dokud jsme nepřinesli Ari, tá vzápětí nevlezla do puberty a neukázala vzorné Berušce, že i cesta neposlušnosti a zločinu má své kouzlo 😛
OT – omlouvám se AriBerry, ale Amálce jou dnes tři roky, tak jsem po delší době vyrobila na rajčeti album:
http://apina.rajce.idnes.cz/Amalka10/
Dostala paštiku od gourmeta a jr to opravdu holka veliká.
Apino, už tři roky? To koťátko, které ti zamíchalo dny ve stylu Knihy džunglí? (chuckle)
Tak to vám oběma, holky, moc gratuluju! A na fotky se hned podívám – přes den mi Patrik mnoho času nenechá (chuckle)
Zrovna jsem konstatovala, že život s pravidelným přenášením desetikilového stále se vrtícího se tvora (Nech mě! Já sám!) je poměrně náročnou sportovní disciplínou a tak nějak nevím, zda budu na konci června spíš Frištejnský nebo troska 😛
Lepší je ten Frištenský. 10 kilíček je už docela dost, hlavně, že je malej v pohodě. A nestrhni si záda. To babičkování ti úžasně přávidím.
Amálce v pondělí přijde jako narozeninový dáreček nová přepravka. Tedy radost jí to neudělá, ale co se dá dělat, v něčem se přepravovat musí. Ta stará Micánkova (ehm prý pro malé psy, nosila 6kilového kocoura bez problémů) je jí malá, navíc se pod její váhou začíná drobet rozpadat, jen ten kočárek jsem ještě nevyřešila a ona má také skoro 8 kilo. Takže vozit ji ve vlaku je také slušný vzpěračský výkon. Už se snad sice definitivně zastavila v růstu, ale já holt neumím mít zvíře se štíhlou linií. Takže je nejen velká, ale i drobet macatá, k tomu strašně chlupatá a vypadá ještě větší než je.
Amálka je kočičí krasavice a je jí tedy kus! Přeji vám oběma aby vám bylo spolu pořád dobře dobře
Keby som stretla Ariberry sama-bála by som sa.Nevedela by som,či sa chcú hrať alebo žrať.Takto popísané vidím,že sa chcú hrať.Budem na to myslieť,keď vchádzam do cudzích domov v uniforme a zo záhrad sa hrnú psy./asi sú tiež len rozbláznené,nie hladné./
OT pre Maričku:nevedela som na gúgliku najsť ten krájač-takže vďaka.
Verenko (inlove) , zrovna tobě bych doporučovala být v těchto případech ve střehu a měli byste (pokud je to možné) žádat, aby někdo psy zavřel. Protože pokud ty někam dorazíš služebně, je tam obvykle stres, strach a bolest – pes tyto emoce cítí (a to doslova, mají pach) a nemusí si uvědomit, že ty jedeš pomoct!
Verenko, souhlasím s Dede, že lidé v očekávání příjezdu sanitky by ve vlastním zájmu měli zabezpečit příchodovou cestu, tedy svoje psy. Jeden čas se tu prodávaly psí sušenky, které měly „lidské tvary“ – pošťák, instalatér, mlékař, doktor .. snad 5 či 6 postaviček. Prostě profese lidí, kteří přícházeli do domů a psi na ně čekali, jen jen si kousnout. Sušenky byla legrace, realita ale už ne.
No já se picnu !!!! Ono je to tam teď všechno !!! Tak promiň Dede, já která původně nechtěla ani dá odkaz, teď tu tak plevelím. Už jdu pryč !!!!!
Nic neplevelíš! (wave) Já dnes byla v obchodě a měli prd a to skoro doslova (chuckle). Budu to muset sehnat na netu, obávám se.
Děkuji Dede za pochopení. Dneska na NP u mého coleslaw píše Jitča o koupeného kráječi. Nevím, jaký sehnala, možná je v nich fakt rozdíl. Ale (napsala jsem to tam) možná je její problém právě v tom „něžném zacházení“. I proto jsem sem dodala anglické video, kde je celkem dobře vidět počáteční fortel, který je třeba. Bez toho videa (na základě kterého jsem kráječ koupila) bych si asi taky říkala, za jakou blbost jsem vyhodila peníze, také jsem poprvé jen tak jemně pumpla a ono nic, mrkev se „napíchla“ na vlnovku a kráječ se zastavil. Teď už si ho nemohu vynachválit, je v provozu často a furt ostrý a seká. Možná by kráječ mohli mít ve větších pražských obchodech (třeba zrovna v německých), ale i já svůj koupila přes net (Amazon), v žádném zdejším obchodě ho neměli.
A znovu jsem si s chutí prohlédla ty fotky u článku – holky jsou prostě krasavice !!!!
Maričko, u nás znamená ve Dvoře Králové a ani nejvetší ochod není zrovna superobchod. Popravdě ten mládenec, co tam prodával, na mě jen nechápavě kulil oči a nabídnul mi robota – pěkného, ale nebyl to kráječ zeleniny (chuckle)
Dede, tak to jsem tedy blázen (shake). Asi před dvěma hodinami jsem odpovídala a psala o tom svém kráječi, dala i dva odkazy (český a anglické demo – ukázka jak to funguje). Ukázalo se mi, že to tam je. Jen při zpětném kliknutí, zda odkazy fungují, ten anglický nešel otevřít, tak jsem přidala jiný. Ten je sice teď záhadně až úplně dole, ale to ostatní někam zmizelo (tedy já to tu nevidím). Tak to napíšu znova a jestli to tu pak bude 2x, tak se omlouvám.
Mám německý výrobek „The Pampered Chef Chopper“. Našla jsem český odkaz (vlastně už i ten první, který jsem hledala). Já jsem tady za kráječ zaplatila přes $50, takže vaše ceny jsou v porovnání mnohem nižší. Jestli si sekáček koupíš, nemusíš se bát na něj shora fakt silně praštit, přežije to bez úhony, zdá se nerozbitný. Ono je to totiž v začátku potřeba třeba u mrkve, nebo i cibule, někdy se kousky do vlnovky zachytí, ale při další „ráně“ většinou povolí – takže jemné zacházení netřeba. Pak už to jde hladce a např. ořechy se nasekají rychle i na hodně jemno. Já nepoužívám ten spodní gumový „talířek“, ale sekám vše po částech primo na prkýnku. Ale holt, když sekám právě na coleslaw celou hlávku zelí a další zeleninu, tak to „troche“ lítá i po stole.
Tady český odkaz
http://www.superdiskont.cz/krajec-na-cibuli-a-zeleninu-pampered-chef/d-93410-c-1124/
Teď mi to došlo, já dala dva odkazy najednou a zapomněla jsem, že to nebývalo povoleno. Ale jak to, že to tu prve bylo. No nevadí.
tady je druhý český a až úplně dole je anglická ukázka jak používat.
http://www.slevici.cz/detail-slevy/skvely-krajec-the-pampered-chef-na-krajeni-zeleniny-ovoce-masa-a-cibule-bez-namahy-a-slz-2581
Berynce bych dala hned čumákovku jako sestřička našeho pana veta dala pusinku čumákovku Legýskovi na přivítanou v čekárně když jsme byli tento týden na očkování
Maruško, tvoji kolií kluci jsou tak krásní, že se té sestřičce vůbec nedivím (chuckle)
A taky jsem viděla něco podobného jako ty s Donem a Luxem s Kazanem a Berry. Ona se přizpůsobila jeho možnostem a pak už si hráli jen malinko, jak Kazan stačil. S Ari našla úplně nové pole působnosti. Takže si umím Luxo-Legýskovo hraní celkem živě představit (inlove)
Ty černobílé holky jsou nádherné a rozum mají ale svůj – psí
Dede další krásné zamyšlení nad psy. A krásná slova „duševní propojení s dospělým psem…“ Trixie jsme sice vídali jako štěně skrze plot a kdyby nás bylo tehdy napadlo, že jednou bude naše, tak bych si jí byla jako štěně alespoň vyfotila. Zachraňovali jsme ji už jako roční a nevím, jestli s ní cloumala puberta nebo ne, já to asi nepoznám, je můj první pes. Jenže ona si asi štěněcí radosti moc neužila, byla štěně, kterého si na zahradě nikdo moc nevšímal, žila tam jak samorost a tak s ní asi ani pozdější puberta moc necloumala. Byla vždycky dobračka, přátelská k lidem, ale když pak byla opravdu jen naše (a věděla to), její oddanost k nám se čím dál víc prohlubovala. Jejímu kukuč – takové to „odspodu“ jako má na fotce Berry – jsme z počátku důvěřovali jen tak na 80% i když asi nebyl důvod. Ale ona měla jen jeden pohled z něhož se nedalo poznat, jestli je varovný, nebo přátelský. Moc to nepoznáme ani teď, ale naše vzájemná důvěra už je stoprocentní. Někteří psí poradci varují, že se páník nemá ke svému ležícímu psu snižovat na jeho úroveň, že je to jednak nebezpečné a jednak to narušuje alfa pozici. Jenže pro Trixie je právě tohle naše „válení se s ní po zemi“ ta největší radost. Miluje, když si k ní jeden z nás lehne, vzájemně se objímáme a poplácáváme její bžuch. Olizuje nám nos, mrská ocasem a je navýsost blažená. Manžel jí chodí ráno krmit do vedlejší garáže. Zůstane tam asi půl hodiny, protože tam dělá svoje pravidelné raní cviky na záda a v leže posiluje ruce zvedáním činek. No a Trixie mu asistuje Buď si mu sedne na břicho, lehne si podél jeho těla, nebo se mu složí za hlavu a líže mu obličej. Prostě je ráda, že se k ní snížil.
Já bych Dede asi neměla nervy na to Ariberrí odbíhání !!! Píšeš, že někdy si odběhnou až na tři hodiny !!! Já bych Trixie svobodného běhání na volno ráda dopřála víc, ale vím, že bych panikařila už při tom 20 minutovém zmizení. Ty sis možná postupně zvykla, že se v pořádku vrátí, přeci jen už žiješ se psy pár let. Navíc máte (jak se zminujes) hned u domu louku a možná nebezpečí od aut tolik nehrozí. Také příroda je jiná, pro psa méně nebezpečná. Tak držím palce, aby si holky čím dál více pečlivě hlídaly svoji paničku a nezpouštěly jí z očí na dlouho. Máš fakt krásné holky, Berry na té bezva olizovací fotce má kolem krku hřívu jako lev.
A ještě k mému článku na Psu. Nemohu tam dát odkaz na svůj sekáček a nechci jeho značku napsat i tady. Tak alespoň nenápadně naznačím, že je ho vyrábí vaši přímí západní sousedi i když má anglický název . Navíc já ho tu koupila jako „z dovozu“, takže víc jak 3x dražší, než v Evropě (viděla jsem na netu vaše ceny). Ale mám ho už řadu let a sekací vlnovka je stále ostrá. A kdyby ti i tohle připadala nežádoucí reklama, tak to vymaž. 🙂
Maričko, mě takto podaná reklama nevadí – vadí mi reklamní komentáře, psané jen s myšlenkou na reklamu. osobní doporučení jednoho člověk čtenářům, vůbec, když to není prodejce, mi vůbec nevadí. takže sem klidně tu značku napiš – já si to chci koupit, tak ať vím (wave)
A ještě k Trixie – my se taky válíme se psy a psi to milují. Je to hra a oni to vědí. Nedoporučila bych to jen tam, kde má páneček potíže se prosadit proti dominantnímu psu. Pokud je hierarchie v rodině v pořádku (pes nevelí:)), tak je to prostě hra – jako ji hrají psi. Je to skoro vždy ten výše postavený pes, který se nechá ve hře překulit a „jako“ zakousnout (chuckle) – tedy aspoň podle mých četných pozorování.
Ano, na zádech vždycky skončí Borůvka a nechá se škádlit. Jinak já se potichoučku přiznávám, že psice mi spí v nohách postele- pokud je mi zima, přesunou se výš a hřejí. Vím, že to tu není populární, aby pes bivakoval paničce v posteli, ale prostě nám to tak vyhovuje. Potíže s dominancí psů jsem nezaznamenala. Zato jsme si všimla, že když má některé dítě problém, jedna fenka se automaticky nastěhuje k němu/ní a pečlivě dohlíží.
Takže Dede, já mám „The Pampered chef chopper“ (kráječ). Je to německá výroba a zdá se nerozbitný. Přidám čeký odkaz, který jsem našla, tam je uvedena asi běžná obchodní cena 399Kč, ale viděla jsem to na nějaké stránce i za méně (ale už ji nemohu najít). Já tu za něj zaplatila přes $50 !!! Přidám ještě angl. odkaz, kde paní předvádí, jak funguje. Kdyby sis ho koupila, tak se fakt neboj podle potřeby do něj shora opravdu řádně praštit, kráječ to bez úhony přežije. Někdy to totiž v začátcích třeba u mrkve jde dost fest, než celek trochu povolí, někdy se i kousky zachytí do vlnovky, ale další ránou povolí. Pak už jde pumpování hladce. A třeba ořechy to rozseká opravdu na droboučko. Já to dělám jako ta paní na videu, všechnu zeleninu sekám na prkýnku po částech, s krájením ve spodním gumovém „talířku“ se nepiplám. Ale holt, když dělám celou hlávku zelí (a další zeleninu), někdy to dost lítá okolo, ale zase to jde rychle.
česká stránka
http://www.slevici.cz/detail-slevy/p-skvely-krajec-the-pampered-chef-na-krajeni-zeleniny-ovoce-masa-a-cibule-bez-namahy-a-slz-p-2581
angl. demo video
http://www.youtube.com/watch?v=4oQdFf_uYSs
Zkusila jsem zpětně odkazy otevřít, ten anglický nějak nefunguje. Tak tady je jiný, třeba bude lepší
http://www.youtube.com/watch?v=EJiu64w-CME
U nás na zádech končí vždycky Lux. Válí se a cvaká zubama, mlátí packama, potom vyletí a začnou se honit. A potichu musím podotknout, že Legy je moc hodný ale jen potichu abych nepřechválila. Luxík je tak trochu provokatér.
Zkusila jsem si hravě lehnout na záda a pomalu mávat všema čtyřma (a volat Melly k sobě). Melina, která si neumí hrát (někdo ji to zřejmě dost drsně odnaučil, pak v útulku neměla šanci, pak ještě v bytě byla příliš vyplesklá a nestihla se to naučit od ostatních psů, Penny si už coby staruška artritická se zákalem nehrála zrovna nejraději, zůstala jí jenom ta opatrná přetahovaná a aport, ale okusování už neprovozovala, pak v domku prostě nebyli psi a vlastně ani nálada… takže to Melly prostě neumí a já ji to velice pomalu učim), takže takto disponovaná lady si troufla ke mně přijít a opatrně se usmát a pak udělala náznak, že si vlastně hraje. (Potom se z toho stalo vecpání hlavy mně doprostřed těla a hlazení, což je aktivita, kterou Melině nestihli před útulkem a v útulku zrušit.)
Asi to je dost silně srozumitelný gesto, když to zafungovalo i na lejdy z Bojanova.
Ioanino, to přijde samo až bude mít psí sestřičku. Luxan to taky neuměl a strašně zíral když jsme přišli k sousedce a jejich retrívr se před ním povalil na záda. A pak už to zkoušel sám. A co je s námi Legy tak to dělá běžně. Se starým Doníkem už si her neužil.
Máme kamarádku, která má sedm psů ohařů. Teda šest českých fousků, nejmladší je deset měsíců. Vedle Majdy rostla, řádily spolu , teta Majda měla ohromnou výhodu dlouhého chlupatého ocásku. Bestie malá je neuhonitelná a též neposlušná. Majda sice působí v tom společenstvíjako vychovatelka, ale jakmile skřet prchne, prchá též. Bohužel skřet se vrací mnohem dříve než Majda. Jdeme – li spolu, zkoumá, snaží se v něčem vyválet, ale neutíká!
Milá Inko, mým prvním impulsem bylo napsat, že COKOLIV je lepší než útěky! Jenže pak jsem si vzpomněla na Daníka a guano mořských racků a opravdu jsem zaváhala 😛
Je prima, že se tě Majda drží – ty hnusoty z jejího kožichu si holt zvykneš prát, že 🙂
A mladá ohařka… nikdy bych neměla odvahu si pořídit ohaře, setra, nebo třeba teriéra… když už o tom přemýšlím. Nezvládla bych je. Ti ovčáci jsou na výchovu prostě jednodušší (hm, pokud ovšem nejde o zvěř, ta vzrušovala všechny moje psy), oni s člověkem prostě chtějí spolupracovat 🙂
Dede, zlatá slova. Ajvi zatím „drží“ se mnou krok. Je to můj poslední střeďák knírač a zatím neutekla (doufám, že nezakřiknu). Všechny tři předchozí kníračky začaly nejpozději do jednoho roku honit zvěř, Klérka siji dokonce běhala vyčmuchat po stopě. Co já zažila infarktových okamžiků, kdy jsem někde stála a pískala na prsty do zblbnutí a pes nikde. Takže už dávno vím, že štěňata jsou roztomilá, ale dospělý pes – skvělý. To stejné platí i u koní. Návštěvy ve stáji se mohly rozplynout blahem a ušišlat nad nohatými potforami. Šmánkote, té práce s nimi! Kobyla navíc nemohla jít nikam na delší dobu, kvůli mlíku a krmení, tahat sebou hříbě na vyjížďky bylo o ještě větší nervy než honičky psů. Než se odstavilo, tak bylo jezdecké utrum. Depa, hříbata jsou roztomilá na fotkách.
Když se tě Ajvinka věrně drží rok a půl, tak už by u toho mohla zůstat, milá Alex 🙂 Je to holčička šikovná fousatá (chuckle)
Hříbata jsou kapitola sama o sobě – u nich jsem opravdu někdy měla strach, protože rozeběhnuté hříbě nevidí důvod, proč by augerechnet před tebou mělo zastavit, když o tebe se dá zastavit mnohem pohodlněji 😛
„ale kdo už jednou zažil duševní propojení s dospělým psem, a takřka neuvěřitelné souznění s oddaným starým psem, ten pochopí.“
Ano Dede, ano.
Taky to víš, viď? (inlove)
Jo. (h)
(Pořád se mi stýská.)
Presne tak isto to vidím aj ja. Šteňatá sú kúzelné a sladké, puberťáci sú… nazvime to zábavní :-), ale dospelý pes je proste dospelý pes. Niet nad dospelého psa. Brix je ešte vo fáze silnej puberty, nedávno mal dva roky. Javečíky ako dlhoveké plemeno z puberty vychádzajú až ako trojroční. Tak už „len“ rok 🙂 🙂
Huhu, tři roky pitomostí, zhusta se sebevražedným podtextem! (tmi)
Ale taky tři roky srandy, že? (wasntme)
No jo, prostě tři velmi dlouhé roky! (rofl)
Ťuk, ťuk, ťuk, aby sme to nezakríkli (inlove)
A puberta nie je otázkou veku, može prepadnúť človeka alebo zviera v každom období :).
Hele Yetti, nestraš! (tmi)
Nebo mluvíš z vlastní zkušeností? (chuckle)
Krásný článek a ty fotkýýýý :o)
Tyhle holčičky, že by neposlouchaly :o)
odpovědnost jim kouká z očí, no pravda
proběhnout se je třeba – holčičky v trávě :o)
Věřím, že už nastává doba, kdy budou stále
kontrolovat paničku, aby se jim neztratila :o)
Dede má kozu bílou, já zas kozu zrzavou alias
kocour, který neumí mňoukat. Vnoučci milují
toto oslovení… babíí co dělá ta koza zrzavá :o)
Včerejší anonym jsem byla já Jana :o)
Ahoj Jano, to je fajn, žes zaskočila! (inlove) Však jsem dumala, kdo to asi včera byl:))
Tak ty máš kozu zrzavou, jo? (chuckle) To jsem zvědavá jak to dopadne, až tvoji vnoučci vážně oznámí nějaké učitelce při pohledu na zrzavého kocoura, že jde o kozu a žes jim to řekla ty (rofl) Děti jsou na tohle fakt dobré!
Ze štěňat jsem vždycky naměkko, ale jsem ráda, že mám psy v nejlepším věku- už jsou vychovaní, ale ještě ne staří (3 a 6 let). U Borůvky jsem měla svého času podezření, že stárne a ztrácí zájem, ovšem to bylo jen kratičké dočasné období- její neustálá vynalézavost ohledně toho, jak se dostat k žrádlu, je mi už 6 let kořením života a to dosti pikantním. Zdechlý králík vetřený do celého hřbetu šel s námi domů minulý týden, když jsme se při procházce s Kačkou učila maturitní témata, Borůvčiny pokusy o záchranu synka, který skákal do jezírka, byly na pořadu dne v neděli.
Světluška není až tak vynalézavá (pokud nejde o to, jak se někomu vetřít na klín), o to víc je ulítaná a její plavný trysk za hejnem vrabců, pomateným zajícem nebo srnkou mě děsí i ve snu. A do hlavy se jí kapka rozumu vloudila asi ve dvou letech, což kapku nesedí s teoriemi i tom, kdy probíhá puberta u malých plemen 🙂
Dede, nudit se nebudeš, ale už třeba nebudeš muset mít oči i na zádech 🙂
Co by si Světluška neužila mládí, odpovědnost za chod Domu má zatím celou na bedrech Borůvka. Vidíš jí to na obličejíčku
Maruško, co Legýsek? Už se vám taky blýská na postpubertální časy? (wave)
Chicht, Borůvka je borec a je můj vzpr správnéh gaučáka (chuckle) A že si umí zjednat autoritu, vím taky – nezapomenu, jak si vyskočila na gauč, aby mohla náležitě seřvat mladičkou Berry, která před tou strašlivou fenou uctivě couvla 😛
Světluch mi připadá jako věčné štěňátko – aspoň tak vypadá, holka jedna strakatá. Jen ty oči!:))
Klepu, klepu na dřevo DEDE, abyste to nezakřikla.
Jak víte, máme staříčka kočičáka Honáska. Příští měsíc mu bude 18 let. A teď si představte, že v poslední době skáče jako divý. Tuhle vyběhl na první dobrou kolmo na křeslo. Vyleze všude. Že by opožděná puberta.
Míša z Plzně
Milá Míšo, to se nádherně poslouchá – osmnáctiletý koucour a hraje si jak malý:)) řekla bych, že má doma vynikající podmínky, jinak by se tak nejspíš nechoval (chuckle)