Nepravidelnost příjezdů a odjezdů členů rodiny vede k životu v přílivových vlnách. Jednou jsem doma sama jen se psy, jindy je najednou plný Dům. Jednou mám vzorně vypráno do poslední utěrky, jindy kolem mě bobtnají hromady roztříděného prádla a já se vrhám na tobogán činností zahrnujících jeho praní, věšení, sušení, rovnání a uklízení.
A strašně se raduju, když takový příval přijde v krásné dny a já mohu sušit prádlo venku. Než pračka vypere další dávku, tak to na šňůře, natažené mezi hruškou a jabloní, stihne uschnout.
Včera bylo horko a foukal silný vítr, takže jsem se do likvidování poslední záplavy prádla vzedmuté po Martinově desetidenní nepřítomnosti, převlečených postelích a aktivním miminku vrhla s neskrývaným optimismem. Když jsem věšela ložní prádlo, vítr mi ho doslova rval z ruky a já se v duchu najednou ocitla na stěžni velké plachetnice a představovala si, jak děsná dřina to musela být i za normálního počasí, o bouřích nemluvíc.
Zatímco kolem mě poletovala jemná voňavá bavlna, oni se rvali s těžkým drsným plátnem, vysoko nad maličkou palubou a ještě výš nad nedozírnými pláněmi hučících a nebezpečně poživačných moří. Když jsem krotila obzvlášť rozdováděné prostěradlo mokře pleskající kolem mých zdvižených paží, slyšela jsem v duchu drsné výkřiky mužů, skřípající dřevo a na tváři cítila přepršky slané vody. Jak nezdolní a houževnatí umějí lidé být!
Nakonec jsem byla trošku překvapena, že stojím na přívětivé zahradě, sluníčko svítí a hučí akorát vzdálená sekačka. Ariberry mi přinesly k nohám modrý míček a žluté vejce, miminko výskalo na dece pod jabloní a sousedova ovce s dvoubarevnou hlavou na mě pomekávala, protože měla dojem, že je to už věčnost, co jsem se naposledy zastavila s něčím dobrým na její zub.
A já si zase říkala, když už z toho vyrostu? Snění s otevřenýma očima snad patří maximálně k pubertě… nebo snad ne? Jak jste na tom vy?:))
Malému Paťkovi pozerá z očí len šibalstvo a povedala by som „umínenosť“-s radosťou si to budete celá rodina užívať,aj Ari si zvykne.
Sen a snívanie-snívam furt,mám to dokonca až ako romány-zatiaľ pod kontrolou,ale chvíľami sa bojím,že v pokročilej starobe nebudem rozoznávať moje predstavy a sny od reality.(jeden z mojich bezva snov je:najdem kufrík s milionmi eúr,sú to prachy od mafie.A potom rozvíjam príbeh v dvoch rovinách:1.Nesmie ich mafia dostať.2.Komu z nich dám a urobím radosť-anonymne,aby ma tá mafia nevypatrala.To sú Dede príbehy lepšie ako drable/(xi,xi(
Verenko, šibalství sedí, ta umíněnost taky – ale ta není (zatím:)) tak hrozná, jako byla u mých kluků 🙂
Páni, ty si ale krásně sníš! (inlove) A líbí se mi, že rozdáváš, aby si mafie ani neškrtla (chuckle)
Snít v bdělém stavu může být i zatraceně nebezpečné. V autě si to tvrdě zakazuji,taky jsem zažila ten pocit,kdy jsem byla ráda, že jsem vyvázla se zdravou kůží.
Sním ráda a vydatně, jednou jsem snila tak, že jsem se při chůzi najednou ocitnula na náměstí v mém rodném městě a to zcela fyzicky. Byla jsem tak překvapena a zaskočena a to tak že jsem se na tohle zeptala vzdáleně i psychologa. Vzkázal mi , že mám hned přijít k němu. Mnó je to už drahně let, nikam jsem nešla a sním dál. Nejlépe to jde na uzavřené zahradě se psy po boku,když jsou pod kontrolou plotu, sedím na lavečce či ležím v hamace a prožívám neuvěřitelná dobrodružství a příběhy.
Díky Dede, moc dobré téma,vařím dopolední kafíčko a jdu snít s teplým hrnkem v rukou.
Jo a ta modrá deka pod vnoučkem vypadá jako docela klidné moře,malý kapitán má před sebou sextant a pluje do bezpečného babičkovského přístavu. :))
(inlove)
Jenny, tys fakt přeborník! (chuckle) To by mě zajímalo, co by ti ten psycholog řekl 😛
Já nejradši sním před spaním, když se to vede, tak potom zapomínám na spaní a dokážu strašit dost dlouho. Jindy usnu hned po úvodních titulcích 🙂
Mladý je zlatučký.
V súvislosti s praním ma napadá ďalší „nemiestny“ chtip:
Boli dve susedky, Anna a Zuzana.
Keď prala Anna, vždy pršalo. Keď prala Zuzana, vždy bolo krásne počasie.
A tak sa Anna opýtala svojej susedky: Ako je to možné?
“ No vieš, to je tak. Ja každé ráno odkrijem perinu, a pozriem sa, na ktorú stranu má moj muž pipíka. Ak ho má napravo, bude pekné počasie a dá sa prať. Ak ho má naľavo, bude pršať, a nedá sa prať.
– No dobre, ale čo ak ho má uprosred?
– Jaj, moja milá, vtedy sa nemyslí na pranie 🙂
(rofl) (rofl) Tedy Yetti, ty se nezdáš!
Snění s otevřenýma očima je taky můj koníček. Pokud tedy zrovna nemusím řešit paralelně šest dalších věcí. Ale co mám děti, můžu blbnout i nahlas – a obecenstvo to ocení. Těš se, Dede, taky Ti Patriček vyroste do těch správných let (h) .
JJ, tak ty převádíš snění do vyprávění nebo přímo činohry případně zpěvohry? (chuckle) Tvoji kluci ani nevědí, jakou mají s mámou kliku (inlove)
No – upřímně – oni něco naťuknou a já to rozvinu, na ptákoviny, na ty mne užije. A na snění s otevřenými očima taky.
Krakonoši, jsi tu někde? Jak je s tvojí paní? Palce pořád nepouštím! (h)
Po vysazení ATB se vrátila vysoká teplota, (39°C), a jinak nic. Doktorka říkala, že by se mohla po víkendu probudit. Řekla mohla, ale už neřekla, po kterém.
Hm, to nezní nejlíp, ale pořád to není na to, aby to člověk vzdal – si myslím. My budeme držet palce a na tobě je jí povzbudit, jak nejlíp to jde. Tak budeme držet palce i tobě, abys v sobě našel tu sílu doufat a předal ji dál. (h)
Krakonoši, přidávám se k Dede!!!
Takže už to není o pondělku, ale o ,,horizontu 14 dnů“ Zajímavý výraz pro nikdy.
Krakonoši, pokud ji probudí předčasně, nadělá to víc škody než užitku. Pokud doktoři ještě vidí horizont, je to dobrý.
Krakonoši,držím palce z celej sily a prosímŤa prečítaj si v minulých článkoch,čo som Ti písala-bude to dlhá cesta,vydrž,nevzdávaj to.
(h) (y) a hodně síly k tomu.
Taktéž,myslím na Vás.
Jó „daydreaming“ to je moje 🙂 . Jeden z důvodů, proč sama nerada jezdím delší trasy – jedu, jedu a najednou si uvědomím, že jsem myšlenkami někde úplně jinde, než na silnici a to může být poněkud nebezpečné (whew). Takže si v autě prozpěvuji a to dost hlasitě, abych „zůstala při smyslech“. Pomáhá to, protože jsem až dosud všude v pořádku dojela..
Patrik je rozkošný klučina.
Jejej milá Maričko, ty taky? Zpíváš? Já zpívám ráda a často a musím s hrdostí konstatovat, že psi vůbec nic nenamítají! (wasntme) Což ovšem bohužel o lidských spolujezdcích jaksi neplatí 😡
A máš pravdu, že to pomáhá držet se vzhůru. Na většině svých nočních dálkových dojezdů toho mívám odzpíváno na jednoaktovou operu (chuckle)
Moc hezké fotky, Dede. Máš bohatou fantazii, já už také peru a suším druhý den a rvu se s vichřicí o každý kousek prádla. Ale přemýšlím o tom, až kam, na čí zahradu budu muset jít lovit, když mi prádlo ulítně. Už tři dny a tři noci neskutečně fučí, horký, suchý vítr, přímo z maďarských puszt.
Alex, ten horký vítr byl i u nás a kde je puszta a kde jsme my…
(sun) Skončil až s tou frontou a lijákem, ještě v šest večer jsme měli 28 ve stínu – u nás pod horama!
Jsem z toho byla úplně mrtvá.
Já si přehrávám scény z toho, co zrovna píšu.
A vizualizuju si věci, co tvořím, jako třeba interiéry nebo mandaly. Nebo techniky, ty taky.
A krom toho si vymejšlím tisíce příběhů, co jsou příliš pitomé / prvoplánově heroické / červenoknihovnové / doplň dle libosti a nehodící se škrť, než abych je mohla napsat. Jsou to kousky a vždycky je omílám ze všech stran, stejně jako ty opravdový kousky, co to do psanýho textu dotáhnou, a tím právě zjišťuju, že jsou… viz výše. 🙂
Chichi Io, ano, pro tohle mám hluboké pochopení (chuckle)
Vždyť jsi četla Borchardtova „Kapitána“ (několikrát jsme spolu tu knížku rozebírali). Máš v ní poměrně dost sugestivní popis jaké to je manipulovat s plachtami za špatného počasí.
No a jinak jsem na tom s tím sněním stejně, jednou jsem kvůli tomu trefil kandelábr.
Máš pravdu Pů, Kapitána jsem četla mockrát, ale to zdaleka nebyla jediná kniha na toto téma, kterou jsem si otiskla do paměti. 🙂 Mám v duši hlubokou slabost pro moře, lodě, majáky… a v sobě tak strašné sklony k mořské nemoci, že to snění je úplně nejlepší způsob, jak se s touto vášní vypořádat (chuckle)
Znám…lodě nejsou nic pro mně…pamatuju se že jsem to vždycky trávil nafetovaný kinedrylem…
Sním. Umím to.
Ale taky si umím užívat chvil, kdy stojím na přívětivé zahradě, sluníčko svítí a hučí akorát vzdálená sekačka, psi (třeba tchýňovic a švagrovic, vlastní je teď jen v tom snění) mi k nohám nosí míček, miminko výská na dece pod jabloní… (inlove)
Ono je to neméně důležité. Já to vím, a přesto se mi před měsícem dostalo důrazného připomenutí, že zítra může být všechno jinak. (Byla jsem pár dní jen krůček od toho být tu nadále bez táty.) Naštěstí to dopadlo poměrně dobře a tak si užívám a užívám.
Milá Dede, nepochybuju, že si vnoučka taky náležitě užíváš. Je to už kus chlapa 🙂 Krásnej je 🙂 A za chvilku to nebude vůbec miminko, ale Člověk 🙂
Jo, a k tématu: prádlo třídím, peru, věším ráda. O to méně ráda žehlím 😀
Milá Pavčo, on je život vždy hned sladší, když pomine velký strach a já jsem moc ráda, že u vás to s tatínkem dobře dopadlo (inlove)
Ona vlastně i ta přívětivá zahrada, miminko a psi jsou součástí splněného snu – já se ale mám! 🙂
Suším venku jen velké kusy- v tomhle vichru by mě představa toho bataliónu ponožek, kde každý musím přikolíkovat, nebo je taky lovím z jezírka, už mírně vyděsila (jo, loni jsem lovila a nic moc teda.)
A dokážu snít s otevřenýma očima a navíc si třeba v autě povídám nahlas, obvykle se s někým hádám 🙂
Jo, v autě na známé cestě. Řídím na autopilota a na čelním skle se mi promítá velkofilm.
Občas se tak přistihnu, je to o strach.
Ale víš jak to je: Les je svět 😉
Ano, ano, „Les je svět a svět je les.“ Tuhle sci-fi povídku si trochu ještě pamatuju.
Matyldo a ri – ono to soukromí v autě skutečně svádí k tomu, aby se myšlenky toulaly, obzvlášť, když člověk může jet na autopilta, což se stává za normálních podmínek na všech běžných cestách.
Mně se v autě dobře přemýšlí a někdy si sama musím vynadat, abych dávala víc pozor i na svoje okolí 😛
Jo snění – tak já sním pořád. V to snění s otevřenýma očima se buď vracím do dětství nebo si představuju, jaké by to bylo, kdyby … Dokonce se mi stává, že domýšlím děj knížky, kterou čtu (či na kterou jsem si vzpomněla) – a dokonce se mi zdá, že mnou dotvořená by byla daleko lepší (chuckle) .
A už dva dny peru a věším na sušák venku – dneska ještě povlečení z ložnice (ony se mi na něm „záhadně“ objevily kočičí tlapky) .
Ygo, taky strašně ráda domýšlím knížky! Nebo si v knížce změním nějakou základní proměnou a pokračuju v ději s ní – někdy to pak dopadá pravzvláštně (chuckle)
A ty kočičí tlapky… Ziky by se asi divil, jak se taková věc může stát, že? (wasntme)
Dede Patriček je krásnej.
Míša z Plzně
Páťa vypadá jako veselé a akční miminko – co miminko, vždyť je to už zdatný lezec (clap)
já jsem včera taky prala a těšila se, že večer bude prádlo suché a hezky voňavé od sluníčka. Taky venčím peřiny na terase přes zábradlí. Naše i Oliho, aby se nám večer hezky spalo.
a musím vymyslet kam natáhnu šňůru, sušáky jsou v takovém větru nepraktické, rovinku máme pouze ve stínu
Moje šňůra je taky v některé hodiny částečně ve stínu, ale protože nechci sušák, tak se s tím holt smířím 🙂
Ještě dodatek k prádlu.
Já moc ráda věším prádlo. Je hezké vidět, to čerstvě vyprané vonící prádlo, vyrovnané jak vojáci na přehlídce, na šňůře.
Žehlení to už je jiná, to nemám ráda. Ale dělám to.
Míša z Plzně
Kdepak jenom k pubertě DEDE.
Snít s otevřenýma očima se dá v každé věku.
Já to uměla už od dětství.
I dnes, když už budu pomalu sjíždět 50-sáté pneumatiky, tak mi to pořád jde. Když už nemůžu, tak se zasním a v duchu chodím po Římě nebo Paříži a nebo sedím na chatě pod borovicemi.
Míša z Plzně
Díky Míšo, jsem ráda, že ke snění odvážně přiznáváš (chuckle) (wave)