Když jsem na ten termín v knížce narazila poprvé, neřešila jsem ho – myslela jsem, že jde o autorovu licenci sloužící předkládanému ději. Později mi zvědavost nedala a já se rozhodla si to najít. A našla.
„Hate groups“ – ta knížka byla v angličtině – se dají přeložit jako nenávistné skupiny a označují reálné organizace, jejichž členy spojuje společná nenávist vůči lidem, kteří se od oněch nenávidějících nějak liší.
Obvykle jsou tyto skupiny zaměřeny proti lidem rozdílné rasy či národnosti, dále proti členům různých náboženských komunit, lidem s menšinovou sexuální orientací a podobně. Kriticko-ironické myšlení člověku hned nabídne pestrý obrázek, kde se třeba člen skupiny nenávidějící přistěhovalce sám stane cílem nenávistné kampaně, protože nenávidí oděn do nesprávné barvy pleti.
Nebo může být cyklista, řidič, chodec, mít psa či cokoliv, co představuje důvod k nenávisti skupiny lidí, která podobnou činnost nekoná. Tak tohle se na Wikipedii nedočtete, to už je cesta, kudy se ubírají moje myšlenky. Ostatně stačí se podívat na česká internetová fóra a hned najdeme desítku potenciálních hate groups.
A mě při této příležitosti napadlo, jak strašně snadno se musí s takovou skupinou lidí manipulovat. Nenávist, nebo i jen nesnášenlivost, zatemňují úsudek snad ještě víc než zamilovanost. A když k tomu přidáte, že dav má skupinovou inteligenci na úrovni svých nejslabších článků, tak vodit za nos takovou skupinu nemůže být pro chytrého a bezohledného člověka žádný velký problém. Jestlipak to oddané členy takovýchto sdružení někdy napadne?
Ve Spojených státech hlídá činnost nejznámějších hate groups FBI. Já si říkám, co nepříjemností by si lidé ušetřili, kdyby vsadili spíš na toleranci, zdravý rozum a dodržování zákonů – včetně pravidel slušného chování. Hm. Ale my tu mluvíme o lidech, že?:))
Napsáno pro Český rozhlas Hradec Králové 2014
Milá Dede, tak tohle je téma ! Mohla bych vytvořit psychologickou studii , páč v tom malém společenství , ve kterém žiji, jsou pohnutky, následky a výsledky zcela zřejmé, po nějaké době. Zejména před volbami se projevují charaktery a odhalují ledví skupiny, kterým jde jen a jen o osobní prospěch a dehonestaci jiných.
Mám radost, že mladí lidé se již hodně těchto praktik vzdávají, nepovažují je za efektivní neb pracovali ve světě a ovládá je spíše tolerantnost a zájem o komunitní žití. Je také zajímavé, že i ti tvrdě , celý život pracující stařečci a stařenky , mají velmi dobrý úsudek. A to je dobře, jsem optimista, věřím, že se to časem napraví a ty zbylé excesy budou právem odsouzeny.
Nevim, jak kratce odpovedet. Kazdy mame nejaky predsudek – tak to je, bylo a bude. Otazka pak je, jestli si uvedomujeme, ze je to predsudek nebo to bereme jak svatou pravdu samojedinou. Kdyz jo, tak nastava problem.
Prijde mi, ze lidi, co se daji k nejake hate group jsou prevazne hloupi, nevzdelani a nachazeji se nekde kolem posledni šprušle spolecenskeho rebriku. Takze clenstvi ve skupine jim doda jakesi sebevedomi (bude-li nas vic, nebudeme se bat vlka nic)a navrch je potesi, ze se muzou navazet do lidi, kteri, podle nich, jsou na tom jeste hur anebo by na tom meli byt hur. Tudiz nenavist vuci jine rase, narodnosti, nabozenstvi, alternativnim lidem, gayum….
A jeste jedna, jen castecne zabavna, a snad i poucna historka. Chetova matka, tak jak vetsina lidi v jejim okoli, chodi do dost podivneho baptistickeho kostela. Teda ne, ze ten jeji by byl jediny podivny, je jich kolem spousta. No, a jednu dobu meli kazatele, ktery se zjevne chtel zviditelnit v mediich, a tudiz zacal poradat pochody a protesty proti gayum v „sidle neresti“ Myrtle Beach – jen kousek od rodnych bazin. Zacal se svou kongregaci,ktera vypadala dost podivne, a tudiz pritahli pozornost mistnich televiznich stanic. Jak se toho domakli jini mistni kazatele, tak se hnuti rozrustalo a tchyne kazatel mel chvili slavy. Coz rychle skoncilo. MMCH – krasny americky vyraz – came to a screeching halt – jako kdyz se slapne vsi silou na brzdu. Kazatel byl pri zatahu policie na jeden bar nalezen jak se obnazuje nezletilym hochum a naleval do sebe a do mladiku alkohol.
No, a tak jeste jedna historka. V malem mestecku, odkud pochazeli Chetovi prarodice, byl radni a kazatel. A ten zacal psat clanky do istniho platku o tom, ze nema nic proti Mexicanum (bodejt, bez nich by tam dnes uz ten tabak nesklidili), akorat, ze nemuzou cist Pismo svate v originale, rozumejte ANGLICKY. Ten clovek fakt veril, ze Zidi (stary zakon) a Jezisovi ucednici (novy zakon) mluvili anglicky, protoze jak jinak by on mohl mit doma bibli v anglictine.
… „prevazne hloupi, nevzdelani a nachazeji se nekde kolem posledni šprušle spolecenskeho rebriku“…
Právě že bohužel ne.
Je to poměrně silně zakořeněný blud o různých typech sociopatů a násilníků. Pravda je taková, že IQ a EQ nemusí korelovat, a když se objeví nějaký sociopat s relativně slušným IQ a sociálním postavením, tak je to teprve ta správná hrůza.
(Protože ti hloupí lůzři ze spodku žebříku zdaleka nedokážou být tak strašně nebezpeční.)
Jak už se psalo níže, je jednodušší být společně proti. A pak je třeba konat, aby se posílila jednota skupiny – ještě tu nikdo nezmínil hledání (vnitřního) nepřítele a obětního beránka. Nedaří se? Něco nefunguje úplně přesně tak, jak by mělo? Může za to XY. Že je taky náš? To nevadí, jednou nebo dvakrát si dovolil nesouhlasit, takže je proti ideologii skupiny a musíme s ním zatočit. Tím se všechno vyřeší. Pokud to na chvíli pomůže, dobře, pokud ne, kdopak se kamarádil s XY? Otázkou je, kdo ve skupině po takové sérii čistek zbude…
Tak něco na odlehčení tématu:
Když zvolili nového prezidenta, předal mu starý dvě obálky. Na první bylo napsáno: „Otevři, až se bude všechno sypat“ a na druhé „Otevři, až se to bude sypat podruhé“. I stalo se, že se pokazilo, co se pokazit dalo, a prezident si vzpomněl na první obálku. Otevře ji a čte: „Sveď všechno na mne.“ Tak to udělá a situace se načas napraví. Ovšem po čase je zase zle a ještě hůře, a tak otevře druhou obálku. Je v ní jen jediná věta: „Je na čase, abys taky založil dvě obálky.“ 🙂
Dobrou noc všem.
Tedy JJ, máš pravdu a já vidím, že jsem promyšlení tohoto tématu fakt nedotáhla do konce. A tohle je opravdu ošklivej typ konců a bohužel nijak vzácný.
Děkuju, žes to sem napsala… když si je člověk vědom, jak možné zlo vypadá, přece jen má větší šanci se mu vyhnout. Není to dnes hezké psaní, ale myslím, že je potřebné.
Dede, zahryzla si do veľmi tvrdého koláča.
V tejto súvislosti si musíme položiť 2 zásadné a veľmi, veľmi ťažké otázky:
1. Čo je ešte tolerancia, a čo už je bezmyšlienkovité ustupovanie fanatikom a kriminálnikom, ktorí si chcú na pozadí nejakej ideológie alebo viery vybudovať vlastnú moc ???
2. Čo je obrana vlastnej viery, alebo politickej doktríny, ked sa za týmto skrýva zasa len túžba po osobnej moci ???
V tejto súvislosti mi napadá jeden „neprístojný “ chtip:
V r. 1941 nacisti robia razie po Warsawe a mlátia všetko, čo im pod obušok prijde. Jednému nacistovi príde pod obušok mladý kňaz.
Iný kresťansky založený nazi hovorí:
– Nechaj ho, veď čo ak tento bude budúci pápež. ?.
– AK TENTO BUDE PÁPEŽ, TAK BUDEM AJ JA …
Zuzana.
Milá Yetti, nikdy jsem nemluvila u ustupování zlu a jeho toleranci – jak víš, tak jsem schopná trvat i na pravidlech slušného chování, byť bych za to dostala přes čumec 😛
I proto jsem psala, že vzniku nenávistných skupiny, nebo tomu, aby tě nevtáhly, se dá bránit tolerancí, za předpokladu, že jsou dodržovány zákony i slušné chování. Zkus si představit varianty, které tě rozčilují a zjistíš, že tolerance je za těchto podmínek možná.
Bohužel přepjatá pravidla politické korektnosti pokřivují dokonce i základní „kladné“ termíny, jakým je právě třeba tolerance. Tolerance neznamená, že si člověk nechá s prominutím s.át na hlavu, ale to, nechá žít ostatní po jejich, když mu nešlapou do jeho kruhů 🙂
Krakonoš,zajdite sem,podajte nám správu-moc myslím na pKrakonošovú a držím palce.Snáď sa stane malý zázrak!!
Krakonoši, přijď. Čekáme na tebe a pořád ještě doufáme (h)
Nic nového. Proti rozhodnutí soudu jsem podal odpor. Paní doktorka mi vysvětlila, že jde o způsob, jakým se nemocnice sichruje proti žalobám různých přírodních bláznů, kteří si myslí, že znehybnění neklidného pacienta, který se snaží si hadičky a drátky vytrhat,je jeho týrání. Nicméně normální a slušné by bylo celou věc nejprve konzultovat s nejbližšími příbuznými. Podle mne si jen naprostý idiot může myslet, že lékaři pacienty omezují v pohybu pro svoje potěšení, jenže stačí jeden ,,přírodní“ idiot, viz klecová lůžka, a hned je zaděláno na problém, na kterém okamžitě parazitují advokátské tasemnice. A pokud odpor nepodáte, považuje se mlčení za souhlas a po několika měsících příjde tučná faktura od advokátní kanceláře.
Nenávist je dost extrémní pocit, nějak teď nevím jestli je na světě člověk nebo skupina lidí, kterého/kterou bych tímto pocitem počastoval…spíše ne. Nemám rád, nesnáším, pohrdám jimi…jo, takoví se najdou, ale nenávist…
Ale pozor i na tu toleranci, velice převelice správně to řekla Ri, ono se skvěle toleruje něco co je daleko a netýká se nás a neohrožuje nás…
Víš, já to našla jako termín a hate se překládá jako nenávist. V článku používám i slovo nesnášenslivost… možná bude přesnější pro většinu případů.
Tolerance na dálku je laciná, to souhlasím, ale pořád lepší, než nesnášenlivost na dálku – ta existuje taky 🙂
Snažím se ostatním nečinit to, co bych nechtěla aby bylo činěno mě. Snažím se pochopit a tolerovat.
Onehdá kamarádce utekli psi. Šest loveckých psů a rybník plný našich kačen, které už naprosto ztratily jakékoli reflexy. Dva jsme chytli hned, dvě po chvíli a zbylé dvě brázdily rybník za jediným kačerem a nádherně se bavily. Řvaly čuby, chvílema řvala i kámoška na ně. Bratru půl hodiny asi tak v pět odpoledne. Nikomu nebylo ublíženo, kachny přežily, stalo se poprvé. Ty dvě druhé jsem opodál držela a jen nevěřícně poslouchala jednu spoluobčanku, takto zdravotní sestru v důchodu, jak coby pavlačová bojovnice plive jedy. Do té doby jsem ji považovala za dámu nad věcí. Neodvážila jsem se jí říct, že toto se stalo bohužel a za půl hodiny má klid na rozdíl od nás, kteří své odpočaté spoluobčany od jara do podzimu jsme nuceni poslouchat celé noci. Ona by zcela určitě byla schopna sestavit nenávistnou skupinu
Inko, myslím, že vliv pavlačové nesnášenlivosti na rozklad slušných – třeba sousedských – vztahů je pro běžného člověka podstatnější, než ony hate groups sledované FBI. Protože pavlačové bitevnice jsou všude a obrana proti nim prakticky neexistuje 🙁
Existuje. Hadice, napojená na kohoutek se studenou vodou. Pustit naplno a dobře mířit.
Tak Ti neviem Dede,ja mám pocit/blížiaci sa istote/,že na ideách tvojho zamyslenia je postavená celá činnosť PR práce.Sme masírovaní dennodenne údajmi o niekom,nejakej skupine s cieľom,aby sme ju buď nekriticky prijali,alebo rovnako nekriticky nenávideli.Príkladov z politiky,zo sveta show biznisu sa ponúka neúrekom.hrozné je,keď sa to deje v práci,v dome, obyčajným ľuďom,ktorí netušia,prečo sú zrazu „persona non grata“.A ten v pozadí z toho profituje
Verenko, máš stokrát pravdu a já sama nad sebou vrtím hlavou, že mě to nenapadlo. 😡
Všemu, co jen lehce zavání PR je nutno se preventivně vyhýbat. Takže: reklamy na netu mám blokované, v mailu velmi účinný spam filtr a na debility v TV nekoukám. MAx. Prima zoom, (občas) nebo ČT 2, pokud je tam příroda a jinak nic, hudba a filmy pouze z vlastních zásob.
Jinak nevím, jak moc pravidleně teď bude NZ vycházet, protože už naplno babičkuju. S Patrikem je legrace, je strašně milej a smíšek k tomu, ale desetiměsíční miminko prostě nějakou tu pozornost potřebuje 🙂 , i když tu má i tátu.
Nebudu nic předstírat – skvěle se bavím (inlove)
Jen si to babičkování užívejte DEDE. Je to krásné.
A jiné než maminkování.
Já si také svého 3,5 letého vnoučka Samíka užívám, když přijede.
Míša z Plzně
Je to těžké. A je těžké se takovému pocitu i bránit, když vám něco pije krev, nebo máte dokonce pocit, že vás ohrožuje. A od strachu už je k nenávisti jen krůček.
Je snadné být tolerantní, když to, co tolerujete je daleko, nebo se vás aspoň netýká.
Máš pravdu ri a dovedu si živě představit situaci, jakou popisuješ. Někdy je to těžké, zvlášť, když oficiální místa se k problému nijak nepostaví – a proto jsem nenapsala jen to, že mám být tolerantní, ale že je zároveň nutné dodržovat zákony a chovat se slušně.
O realitě si taky nedělám iluze, v teorii by to ale fungovalo, aspoň na opravdové problémy. Ne tam, kde je nenávist postavená na iracionální bázi – nenávidění dotyčné nijak neohrožují (viz zákony a slušné chování), ale přesto je… hm, rozčilují třeba svojí jinakostí či odlišnými názory.
A stojím si za tím, že pokud vznikne skupina skutečně provázaná hlavně tou nenávistí, je velmi snadno manipulovatelná.
To poslední rozhodně ano, ale jak píše verenka výš, „jak vorat bližním svým“ je dnes vědní disciplína.
Na to ale musí být dva. Ten oráč a ten, který má být orán. A pokud takového oráče preventivně vyrazím dřív, než nastartuje traktor, orba se nekoná, není co orat. (Vycvičili mne podomní prodejci. Jediná účinná ochrana proti nim je, ještě než se stačí nadechnout: Absolutní nezájem, zmizte! A zavřít mu dveře do ksichtu).
To poslední určitě ano, proto to taky vůdcové těch skupin (třeba nevědomky) dělají. „Společně proti“ někomu nebo něčemu je taky nejjednodušší „společně“, které existuje. Negativní emoce se vybudí nejsnáz a nepotřebuješ konstruktivní program (který bys potřebovala v případě nějakého „společně pro“). Krom toho, „společně pro“ zavání prací. Je to zavádějící, protože „společně proti“ sebere v konečném součtu víc energie než „společně pro“ – vtip je v tom, že to tak ze startu nevypadá, lidi jsou bestie líný, vůdcové, kolem kterých se skupina formuje, to umí podat krásnou formou (varianta tvrzení „X je strašný, to je děsné bezpráví, přece byste to tak nechtěli nechat?“ – obvykle s vynecháním řady informací, které kdyby byly vyřčeny, objevilo by se, že X je normální člověk a žádné bezpráví se nekoná)… a z rozjetýho vlaku vyskočit, to chce morální odvahu, kterou jen tak někdo nemá.
Například když je řekněme paní Z uvedena do závislosti na paní Y, potenciální vůdkyni skupiny, tím, že jí paní Y drobně pomůže v situaci, kterou paní Z cítila jako bezvýchodnou, a následně jí předkládá velmi dobře zformulované názory, které vypadají líp než život, jelikož neobsahují takové to „ale na druhé straně“. Paní Z se dostane do vleku paní Y. Dojde ke konfliktu paní Y a paní A, původně přítelkyně paní Z. Načež paní Y dá najevo paní Z, že buď paní Z půjde s ní proti své přítelkyni, nebo ji bude paní Y, tou dobou už „morální autorita“, považovat za stejnou špínu, za jakou považuje paní A. (Paní A přitom neudělala nic jiného, než že nechtěla udělat něco, co si přála paní Y.)
Paní Z by musela být velmi silný člověk, kdyby v tuto chvíli řekla, „Nepůjdu.“
Ech, zamotala jsem se a už nevím, jak jsem to myslela s těmi skupinami „společně proti“ a „společně pro“… jo.
„Společně proti“ má ještě jeden hák. Totiž že se zjistí, že skupina jako celek neumí tvořit (i kdyby to jednotliví členové dovedli). Nakonec dokážou jenom rozbíjet.
Což se projeví, když konečně zůstanou sami.
Což je taky nejlepší lék na to, když se v nějakém společenství taková skupina začne formovat a propásnou se první nezřetelný signály, takže už to nejde zastavit. Ať si jdou na svý. Tam se uvidí.
Oni tam odtud sice budou nenávidět zbytek původního společenství, ale to je v podstatě fuk, oni totiž nenávistí žijí. (I když se permanentně ujišťují, jak jsou jediní moudří, morálně na výši atd. – Svatí Posledního Slova. 😉 Nikdo na světě, ani ten Ku Klux Klan, si nepřizná, že dělá něco špatného. Vždycky najdeme důvody, proč jednáme, jak jednáme. Když už si člověk doáže přiznat, že dělá něco špatného, je to první krok k tomu, aby s tím přestal. A tihleti nenávistivci přestat nemůžou, protože se příšerně bojí, tam uvnitř, vskrytu, nevysloveně, že nic jiného nezvládnou. V té společné nenávisti jsou silní – co by byli bez ní?)
Díky Io za důkladné zamyšlení 🙂 A máš pravdu – „společně pro“ je podstatně obtížnější, než „společně proti“. Ale díkybohu, pořád se tak ještě děje (wave)
já se řídím: přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno…
a věřím, že na každé prase se vaří voda
Tak tak. A je nutno si uvědomit, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda ostatních.
Hodně závažné téma DEDE při začátku týdne.
Já se snažím být tolerantní ve smyslu rčení :
“ Žij a nechej žít. “
Myslím si, že nemáme právo soudit druhé.
Jen k násilí bychom neměli být tolerantní.
Míša
Je málo věcí, které mě v pravém slova smyslu děsí, ale k nim, a to na přední místo, patří, jak snadno se nesouhlas, nechuť či odpor vůči ČINŮM stane nechutí či nenávistí vůči těm, kdo se těchto činů skutečně (a ještě hůře domněle) dopouštějí.
Dede, těžké téma při pondělku…