Bylo to někdy předevčírem, když jsem koukla do svého „plecího“ kbelíku a usoudila, že jsem čuně jak ten pes. Mezi všelijakým drobným zahradnickým nářadím se choulily už tři páry zablácených pracovních rukavic! No jo, často prší a taky se zalévá a taky… Konec výmluv, pěkně ty rukavice vyperu.
Když jsem je rozložila na radiátor, aby uschly, tak mě napadlo, že to vlastně není tak dlouho, co je používám – a jak jsem si na ně stačila zvyknout! Dlouho jsem na rukách nesnesla rukavice žádné, dokonce i v zimě jsem čekala až na opravdový mráz, abych rukavice použila.
Že by to bylo vzpomínkou na rozčilující palčáky visící na šňůrkách z rukávů mých dětských bundiček, zatímco stejná šňůra, procházející poutkem, mě dřela za krkem? Nebo – a to spíš – by za tím byl můj šílený odpor ke gumovým rukavicím? Fuj, jak strašně člověku páchly ruce, když si je sundal!
Byl jediný případ, kdy jsem je nosila bez odmluvy – bez silných kožených rukavic byla práce s dřevem na topení vždy mnohem těžší než bez nich. Ale na to, abyste rovnali polena do dřevníku, jemnou motoriku ruky fakt nepotřebujete.
Takže opravdu nevím, kdy nastal ten zlom. S nabídkou pohodlných pracovních rukavic ve správné velikosti? Možná. Součástí mých rukavicových potíží je i fakt, že mám malé ruce a naprostá většina nabízených modelů je mi prostě velká. A jestli něco nesnáším, tak to jsou rukavice čnějící jeden až dva centimetry za konečky mých prstů. Ono to v případě práce s nějakými nástroji ani není moc bezpečné.
Výsledkem je, že dnes rukavice na práci nosím, občas dokonce i ty tenké chirurgické, pokud už musím strkat ruce do něčeho nechutného. Díky používání pracovních rukavic už (většinou) nechodím domů po práci na zahradě se špinavými a olámanými nehty a získala jsem mírně vlídnější náhled na existenci kopřiv či trnitých rostlin.
A tak se ptám – jak jste na tom s používáním pracovních rukavic vy? Pomáhají vám nebo překážejí? Jsou práce, kdy se bez neobejdete? Pojďme si povídat o rukavicích:))
Když takle jedu pražskou MHD, tak teď v zimě nosím kožené rukavice a přes ty se držím tyče, ale když tam vidím ty bezdomovce a narkomany, tak si říkám, že budu do MHD až se oteplí nosit takové ty tenké latexové rukavice, protože je to opravdu hnus!
Už jsem viděl po Praze několik lidí, že nosí v dopravě latexový tenký rukavice a přijde mi to jako dobrý nápad!
Nehledě na to, že tyhle jednorázový rukavice v pohodě vyměním za jiný a netahám si domů žádný bakterie, kdežto kožený rukavice z MHD jentak nevyčistím!
Když jedu MHD (v Ostravě), tak si sednu a žádných tyčí se nedotýkám. (I když nějaké bezdomovce nebo snad narkomany zahlédnu jen zřídka.)
🙂
Určitě používat gumové rukavice a to i při mytí nádobí a už vůbec nemluvím o mytí wc odpadu nebo drhnutí trouby. jednou mi málem savo stříklo z hadry do oka a d te doby používám i ochraný oděv a brýle.
Plně souhlasím s Petrou,úklidové gumové rukavice používám snad už od dob,co jsem jako malá doma pomáhala s úklidem,je to jenom věcí zvyku.Rukavice (chirurgické) používám v zaměstnání-tam je mám na rukou prakticky 12 hodin v kuse,a samozřejmě i doma při jakémkoli úklidu či práci na zahradě-to používám ty hrubší úklidové rukavičky.Radši budu mít zpocené ruce od rukavic,než zasviněné od zeminy či jiného humusu při úklidu:-)
To já zas nedám dopustit na gumové rukavice.Nedovedu si bez nich představit jakýkoliv úklid nebo mytí nádobí.Uklízím celkem dost,doma a pak jěště po večerech chodím uklízet kanceláře,tak si své ručičky musím chránit:-)
Pracovní rukavice jsem se naučila nosit už před skoro 40 lety, když jsme stavěli domek. Když člověku projde rukama za den několik stovek cihel při odstraňování staré malty (měli jsme cihly z bouraček, staré, tvrdé, zvonivé cihly ještě z přelomu 19. a 20. století), tak se s rukavicemi naučí hodně rychle. A když jsem viděla jak je jejich životnost kraťoučká, ani jsem nechtěla domyslet, jak by to dopadlo s kůží na rukou.
O té doby nosím rukavice na ledacos, hlavně do jakékoliv hlíny, ta mi dělá hodně zle na ruce. Pracovní rukavice nakupuji s rozmyslem renesanční dámy nákupující kozinkové rukavičky na ples (chuckle) . Musí mi padnout, musí být celkově elastické a prsty a dlaně nejlépe potažené nějakým gumovým materiálem, aby mě nepíchaly borové jehlice, které musím furt vybírat ze skalky 🙁 . Jo pracovní rukavice jsou věda.
Tyjo, Dede – dělám chleba a shodou okolností jsem si vzpomněla na tvoje nehty.
To máš tak. Jsem atopik. To znamená, že moje kůže má vrozeně špatnou chemii: neumí si udělat správně takový ten ochranný film, aby ji nežralo kde co. Nedá se s tím dělat nic, protože na většinu krémů taky reaguje sežráním, o pudrech nemluvě. Vadí jí mráz, horko, sucho, přílišné mokro, hlína, you name it.
Ale. Jsou čtyři věci, které jí nevadí.
Mořská voda, med, sádlo, KVASNICE.
S takovouhle kůží se naučíš myslet týdny dopředu. To, co je teď, už nezměníš, ale můžeš si vypěstovat zdravou kůži novou, trvá to tak šest týdnů.
Nehty v podstatě taky nezměníš – vidíš ten oslí most? Můžeš jenom vyživovat to, co je teď v lůžku.
Moje ruce snášejí všechno milionkrát líp, když se s nima dvakrát týdně hrabu v chlebovém těstě. Nejde o tu mouku. Jde o tu hodinu, kdy se dotýkají kvasnic.
Takže: jako prevence by šlo dělat si na večer nebo noc zábaly do kvasnic s medem nebo se sádlem. Případně často pracovat rukama kynutý těsto, ideálně občas i mastný. Nehty, co se ti lámou teď, to nespraví, ale narostou nový silnější.
Říká se, že i syrovátka 🙂
Udělám reklamu. Dostala jsem na ty vysssssuššššené packy dexeryl. Snad je to i pro atopiky (Io, to teda fakt nezávidím) a pomáhá to. A pomáhá to rychle 😉
Díky moc! Ri, co je to dexeryl? Taky mám suuché tlapky 🙂
Za chvilku vyrážím na celodenní trénink se psima – přijedou s námi stopovat i „naši policajti“:)) a rukavice si chystám zase – cyklistické! Stopovačka a natěšené psisko umí s rukama taky divy (chuckle)
Sleduju na radaru ten kusanec deště v Polsku severně od nás a moc doufám, že se to na horách vyprší a k nám to už nedojde vydatné. Ono schovávat se v mokrém roští není nic moc, ale když na člověka ještě chlístá shora, tak už je to fakt nepříjemný 😛
Zatím mávám, užijte si všichni krásnou nedělí (inlove)
Popis a obrázek zde, obchod neznám
http://www.kosmetika-francie.cz/sucha-a-atopicka-plet-c-80/dexeryl-ochranny-krem-250-g
Kačka má atopický ekzém jen ve vlasech- tam s ním nejde skoro nic dělat. A ten úžasný pocit, když se jí na základce učitelky prohrabovaly ve vlasech, jestli to jsou nebo nejsou vši… (doh)
Dají se vychytat šampony, totálně rezignovat na laky, tužidla, gely a barvy, splachovat vlasy (silně ředěným) octem.
(Jo, taky je to sranda v tanečních, dtto a fakt fajn. 🙁 )
Obecně hodně pomáhá najít si mejdlo (obvykle z těch tekutých), který nežere.
Přinejhorším se dají kupovat mýdla a šampony v lékárně, no. :S
Zajímavé rukavičkové povídání,díky milá Dede.
Co já pamatuji rukavice, od těch ručně pletených, v zimě nacucaných, ztěžklých,přes ty co žraly až naskakovaly pupínky, pak ty pozdně renesanční , na povrchu ze semiše a vevnitř chlupatina z jezevce, ano i takové jsem měla tenkrát na lyže. Teplé byly ale jak ty štípaly to byla síla. Dopracovala jsem se pak postupně i k těm lepším koženým a po mamince z rukavice z kozinky, tak jemné, že se trhaly. Pak rukavice dramatické, které patřily synovi,ty se ztrácely tak nějak samy od sebe a bývaly nalezeny na nejrůznějších místech i po letech. Pracovní, ty mám stále v autě,nikdy nevím, kdy je budu potřebovat,ty jsou zase důležité a asi už se mnou zůstanou.
Jé Jenny, žeroucí a tak rychle mokré rukavice pamatuju taky, a taky jak ty vodou nacucané palčáky studily, ale pořád míň než „holej“ sníh – to když jsme sáňkovali a bobovali až do tmy a úplného zmrznutí 😛
A ztrácecí rukavice? Jo, ty jsou horší než ponožky! Hlavně ty dětské (chuckle)
Rukavice! Na ty jsem toužebně myslela dnes ráno i odpoledne, když jsem klepala kosu na zastávce autobusu. Jsem zmrzlík. A proto vysoce hodnotím vynález pro „řidiče“ kočárků, takový jako kožešinový štucel, který se připne na rukojeť kočáru, provlečou se jím ruce a člověk je má stále v teplíčku. Vřele doporučuji!
Jinak na práci na pozemku používám vyřazené rukavice, nejlépe kožené – a mám dobrý pocit, jak jsem šetrná. (chuckle)
Jo kočárkové štucly jsem vídala, ale je fakt, že mladí ho nemají. Nějak vystačili s rukavicemi (chuckle)
A určitě jsi šetrná! A navíc není nad dobře vychozené měkké kožené rukavice…
DEDE, MRKNI DO MAILU, POSÍLALA JSEM NĚKOLIK BABSKÝCH RAD,KTERÉ BY MOHLY ZAPADNOUT VE SPAMECH.
K pracovným rukaviciam som sa chcela nevyjadriť,páč celé dni nosím rukavice chirurgické v robote.teraz sme fasovali modré.Na farbe nezáleží-neznášam ich.V zahrade so zemou robím in natura,večer sa drhnem ako roboš-páči sa mi nápad s mydlom-vyskúšam./Ale držať a presýpať medzi prstami úrodnú zem,to za drhnutie rúk stojí.
Verenko, ale co s těmi štípavými nehty? Já už zkoušela kde co, těch různých vitamínů a minerálů a já nevím čeho ještě a dosáhla jen toho, že se při běžné práci vydrží. Ale jak zabořím ruce do hlíny, je zle…
Neviem Dede,ale v rámci skrášľovania a sledovania trendov/!!/ chodím k na manikúru a dávam si gelový lak-to je taká procedúra,že mi natiera nechty lakom a strká mi ich pod nejakú lampu.Dosť na tom ten lak vydrží tri týždne až mesiac a podľa môjho názoru mi spevnil nechty./v medziobdobí návštev u špecialistky si ich normálne udržujem pilníkom//samozrejme lak je farebne veľmi nenápadný skoro telovej farby žiadna žiarivá červená,alebo dramatická lila/
Jo, to znám 🙂 Taky jsem to zkoušela a asi rok měla krásné ruce. Ale pak jsem toho musela nechat, moje nehty prostě bolely… mě bolelo, i když pilovala ty gelové! 🙁 Takže tudy pro mě cesta taky nevede. Blbý nehty…
Dede, já už napsala prve příspěvek delší než tvůj celý článek, tak jsem tam už nehty raději nerozbírala. Ale jsem na tom s nimi přesně jak ty. Vždycky jsem ženám záviděla (kromě krásných hustých a vlnitých vlasů)úhledné „mandlové“ dlouhé nehty. Já je mám snad už od narození tenké,křehké a stejně jako vlasy velice pomalu rostoucí. Jsou to spíše takové paličky se skoro neexistujícím lůžkem (třeba moje kamarádka je má krásně dlouhé, oválné, takže i krátce zastřižené vypadají dlouhé). Vyzkoušela jsem kdejaký preparát – silici, vitaminy, želatinu(v pilulkách), různé nehty posilující laky. Nic nepomohlo, nehty se lámaly i když jsem se rukama v žádné hlíně nerýpala. Dokonce jsem jednou (jen jednou) zkusila nalepit si umělé (ne nijak dlouhé, jen trochu)a to také byla katastrofa. Hned jsem „cítila“, že mám nehty takové dvojité, takže jsem s rukama podle toho i jaksi nepřirozeně hýbala. A když se mi během snad půl hodiny jeden nehet ulomil, byl to takový contrast, že jsem pak strhala i ty ostatní. Tak jsem to vzdala a nosím nehty zastříhnuté na kraťoučko a i tak se dokáčí bolestivě rozštípnout až na lůžko. Prostě ruce mi žádnou parádu nedělají.
V dětství mi krátké nehty zase tolik nevadily, to až jako slečna, jsem si ten nedostatek uvědomila. Byla jsem také (jak dole píše Lenka a Dede) spíše klukovský typ a na lezení po stromech se dlouhé nehty nehodily. Ovšem měla jsem moc ráda i panenky, bavilo mě na ně šít celou garderóbu a stavět pro ně domečky (v obráceném štokrleti, v lese z mechu, z krabic atd).
A také „mluvím rukama“, ale prostě zasunout ručky přes sebe až po zápěstí to teploučkého štuclíku byla krása. Ten dětský jsem také měla na dlouhé šňůrce na krku, ten velký jsem pak jen posunula vysoko na loket, když jsem potřebovala mít rychle obě ruce volné (bylo to rychlejší, než stáhnout prstovou rukavici). Jinak též používám ty maličké pérovací rukavice „one size fits all“ – to je skvělý vynález, fakt je navlíknu já i můj manžel a ten má chlapské lopaty (tedy jsou natažené do maxima, ale vejde se do nich).
Díky Maričko, žes neztratila trpělivost a napsala svůj příspěvek znovu (inlove)
Tak štucel se vysunoval na předloktí? Víš, že mě to nenapadlo? A taky jsem přemýšlela, kam ho dámy dávaly, když náhodou potřebovaly ruce (chuckle)
Já jsem v dětství s nehty problém neměla – tedy ten zdravotní 🙂 Ničila jsem si je úspěšně tisícem různých činností a starosti jsem si začala dělat až v tanečních – ale ve stáji se prostě dlouhé nehty nenosily, že:))Ani nevím, kdy jsem je začala mít tak špatné – možná už před patnácti lety? No, smířila jsem se s tím.
Ale ten rakytníkový olej, co radí LenkaS, ten ještě vyzkouším 🙂
Štucl měl takovou pěknou dlouhou dokola spojenou kroucenou šňůrku provlečenou zevnitř štuclíku a po vyndání rukou visel na krku. 🙂
Moje babička měla persiánový a já králičí,bylo to moc příjemné na povinné procházky. 🙂
sem já…
Nesnáším COKOLI pod nehty. Takže pokusy s drápáním do mýdla mi nefungovaly.
Mám docela pěkné nehty – v tom smyslu, že jsou pevné a rychle dorůstají, ale jak s nimi jdu do hlíny, začnou se mi štípat. Navíc mám pak ruce vysušené tak, že se mi dělají šupiny 🙂 Nedá se nic dělat, nejlíp je jim v rukavicích 🙂
Teda při práci, v zimě rukavice nenosím, protože mi je na packy horko 🙂
Na štípavé nehty mojí mamce nestačili ani dva kožní doktoři na plný úvazek 🙁
Snad pravidelná konzumace tlačenky ?
😀
Když u masa objevím chrupavku, chvilku váhám – komu s ní do pusy. Je to želatina a tak přemýšlím, zda jí dát Trixie na posílení kloubů, nebo si jí chamtivě sníst sama na posílení nehtů. Vždycky vyhraje Trixie, protože já už nad svými nehty zlomila hůl (výše psáno).
Štípavé nehty: želatinové kapsle, koncentrované, jíst. Na nehty každej večer natřít citronovou šťávu a obden na tu šťávu přidat trošku oleje.natírá se štětečkem, jako lak na nehty. citron ty nehty ztvrdne a olej vyživí…dělala jsem to takhle asi půl roku,pak jsem měla pokoj, teď tohle provedu jednou za týden a když si nevzpomenu,tak za 14 dní. želatinové kapsle nebo nějaký geladrink průběžně konzumuji… NEHTY SE MI ZHORŠOVALY PO ATB.
Eh, konečně jsem na příjmu a je mi jasné, že jednotlivě už ty odpovědi nezvládnu, tak na to jdu globálně 😛
Taky bych měla ráda krásné kožené rukavice, ale po mých neúspěšných (zřídkavých, já vím) pokusech sehnat takové, které by mi padly, jsem skončila jako zana u těch maličkých jednovelikostních pletených od Vietnamců.
Předloni jsem však objevila „packy“ – takové ty rikavice jen na dlaně s kožíškem nad prsty a ty mi vyhovují, pokud zle nemrzne 🙂
Na zahradě bych ráda dělala bez rukavic, ale štípou se mi nehty a to tak, že se pak nedají ani zastřihnout, takže když začaly být k sehnání dostatečně malé a „obratné“ rukavice (ty s gumou vespod a látkou navrch), tak jsem po nic ráda sáhla.
Na dřevo používám pánské, veliké, silné kožené rukavice a nikdy jinak 😛
Vím, že by mi prospělo nějaké rukavice nosit i na úklid, ale tam se málokdy přinutím. (wasntme)
Jo a zjistila jsem, že v těch nových zahradnických se dá používat i dotykový mobil! 😛
Na práci rukavice spíš nerada, ale v zimě nosím už v době, kdy ještě žádná velká zima není. Žádné elegantní kožené, ale ty maličké pletené černé z tržiště – když jednu ztratím nebo zatrhnu, přidám libovolnou další, navíc se skvěle vejdou do kapsy (chuckle)
Copak rukavice na praci. Ale boty na praci a muj prednosta – to je vec. (headbang) Statny junak razi teorii, ze chodidla maji byt ochozena. Takze treba travu na latifundii seka bosky. Coz ma ruzne zadrhele, zejmena je-li trava v odlehlejsi casti prerostla. Tu slapne na slahoun od ostruziny, tu do paliveho mraveniste. Vetsinou brzo po zacatku sekaciho pocinu, takze pak s vycitavym xichtikem si bud lovi trny z chodidel, nebo ukazuje puchejre od mravencu – ZASE mne pokousali. (think)
Hanko, pokud tvůj junák seče bosky zahradu a pokoušou ho JEN mravenci, tak má celkem kliku (chuckle)
Další hezké téma (clap) . Ano, také jsem měla palčáky protažené rukávy kabátku. Jako slečna jsem pak moc ráda nosila kožené rukavice. Měla jsem černé a hnědé. Připadala jsem si s nimi hned elegantnější, dělaly hezké ruce. Na velkou zimu byly s podšívkou, na mírnější bez, jen z tenoučké kůže, co se daly krásně strčit do kapsy. Ještě je tu někde mám, ale už před lety jsem do nich prsty nedostala ani do poloviny a jen z nostalgie jsem je asi ještě nevyhodila. Nosila jsem i ručně pletené z tenké vlny. Ty ale měly dirkovaný vzorek, takže byly spíše podzimní. A pamatujete na bílé rukavice do tanečních?
Tady zimní rukavice nosím pár dnů v zimě při procházkách s Trixie. Buď takové obyčejné prstové, nebo právě ty dirkovaně pletené – přivezené po mamince. Zato pracovních rukavic máme několik párů – látkové, kožené a ty s drsnou gumovou dlaní a prsty. Používá je hlavně manžel, já jen tehdy, když tahám větve, pomáhám narovnat polena apod. Na zahradní práci rukavice nemám ráda, raději cítím hlínu. Přesto ve snaze si ruce nezrasovat dokonale občas začnu s tenkými chirurgickými, ale není to ono. Spotí se mi ruce, prsty mi v nich „čvachtají“ tak, že pak stačí ruku zvednou, odtáhnout okraj a potůček vody vyteče. Také stačí když chytnu za nějaký pichlavý kořínek a rukavice se natrhne. Takže brzy zase hrabu jen rukama. Ale přesto mají svoje využití třeba při malování a máme jich doma celou krabici.
Na přikládání do krbu pak používám velké, tlusté svářecké rukavice s kterými se fakt dá fakt sáhnout do plamenů, když potřebuji přerovnat či posunout hořící polena. Nejvíc doma používám gumové rukavice na nádobí, jsou poměrně silné, sahají do poloviny lokte a mohu tak mýt v hodně vařicí vodě. Když se prsty téměř rozleptají a na skleničkách zůstává opatlaný otisk, je třeba koupit nové.
Trixie rukavice také miluje – „hozenou rukavici“ chňapsne za prst a pak s ní nadšeně poskakuje po trávníku a zbytekm rukavice se šlehá po čumáku jako březovými proutky v sauně.
Sharka se zmínila o štuclech. Ty jsem milovala. Jako dítě jsem měla maličký štuclík, už nevím jak jsem ho získala. Byl péřový, lehoučký z hnědého samety a milovala jsem ho i když se mi tam už sotva vešly ručky. Žádnou kabelku jsem tehdy ještě nenosila a pyšně si vykračovala jen se štuclem. Ve studeném kostele krásně hřál prokřehlé ruce, někdy si tam i maminka na chvilku špoula ohřát ruku. Nerada jsem se s ním koučila, ale maminka ho pak darovala dál. Později jsem z nějaké pozůstalosti měla dospělý, velký šutcel. Přední strana byla pokrytá nějakou delší, hrubou, tmavě hnědou kožešinou, zadní strana měla kapsu na zip. Byl vyložený zlatým hedvábím a z něj byly i postranní klíny na gumičku, takže štcel trochu nahradil kabelku. Byl užasně teplý, ale vatovaný, takže dost těžký. Později jsem si sama ušila ještě jeden velký, lehký péřový, celý pokrytý králičí kožešinou. Ten jsem nosila ještě v manželství (byl fajn v zimě, než se vyhřálo auto). Prostě jsem byla štuclová.
Io – díky za dřívější odpověď ohledně debila !!! Netušila jsem, že je to teď takhle a je mi to líto.
Jo damy, stuclik, ten jsem taky kdysi mela. Krasny, po mamince, z prvni republiky, radost pohledet. Ale dlouho to netrvalo. Jednak uz jako male dite jsem vzdy mluvila zaroven rukama, takze cestou do skoly bych se s packama ve stuclu nevyzvejkla. Ale pak jsem prisla na prakticke vyuziti stucliku. Kdyz se stucl roztocil na te dlouhe snure, tak se s nim krasne dalo mignout do hlavy spoluzacce, se kterou jsme se nenavidely. (chuckle) Az se to doneslo k nasim, tak mi byl stucl zabaven.
HANI, JÁ MĚLA PODOBNÉ PROBLÉMY S RUKAMA JAKO TY. ŠTUCLÍK JSEM NEMĚLA ALE NIKDY.PRO KLUKA-HPLKU SE ŠTUCEL ZKRÁTKA NEHODIL. ŠTUCLÍ k MÍVALA MÁ VZoRNÁ SESTŘIČKA, ALE JÁ JSEM PO NĚM ANI NEZATOUŽILA. Co se štuclem, do kterého se musely dávat obě ruce. Já totiž potřebovala stále obě ruce na lezení šplhání, házení a střílení z praku či cvindy celý rok.
Maričko a Hanko, tak štucel jsem snad viděla občas u babičky, ale do mého světa nepatřil 🙂
Navíc, kdybych ho dostala, tak asi skončím jako Hanka – nebyla jsem vzorné dítko, spíš jako kluk nebo třeba jako tuhle Lenka (chuckle)
Rukavice jednorázové tenoučké používám na jakoukoli manipulaci s červenou řepou. Vzhledem k tomu, že jí miluju je to asi můj nejčastější rukavicový případ. Jinak zimní jsou klasika, zvlášť při tlačení kočáru v zimě a pak mám na hrabání se v zemi takové pružné tenké látkové, které mají prsty a dlaň z gumy. Ty jsou úžasné, koupila jsem jedny i pro mámu na zahrady, velikosti začínají myslím na XS, já mám S, máma M. Tuhle nedávno jsem ale doma marně hledala kartáček na ruce, neboť kluci se vrátili z venku zaprasení od bahna a z pod nehtíků to nechtělo dolů. Kartáček nenalezen, pužila jsem štětku na nádobí. Taky to fungovalo 😀
rukavice miluje náš Frogi, vždy když nějakou čmajzne tak jí ukousne palec a jednou Tomovi sežvýkal krásné kožené…to bylo řevu 🙂 tož měl si je dat někam hodně vysoko 🙂 kam Frogášek nedošáhne
jinak já osobně rukavice k práci na zahradě používám, naštěstí jen výjimečně protože zahradničení mě nebaví, stačí mi ty rajčata….
včera jsem měli nespací den zato dneska tu mám šípkové království 🙂
dede, já miluju hrabat se rukama v hlíně…takže na lodžiové latifundii je nepoužívám, v práci vlastně taky ne-byť bych asi měla..ale jedinou operací,kdy si je bez odmluvy natáhnu na ruce, je barvení vlasů.
Šňůrka za krkem mne nikdy nedřela, neb maminka mi rukavičky-palčáčky pletené, přidělávala až k rukávu bundy-spíše k tomu nápletu u rukávu.
V zimě mám na rukou kožené, když škrábu námrazu z oken auta a pak než se zahřeje auto natolik,že v nich nemusím držet ledový volant…ale mnou obdivovaným doplňkem je štucel-rukávník…ale ten jsem nikdy neměla. (sun)
Pracovní rukavice používám od doby, co jsem zjistila, že mají velikosti 😀 a že není nutné, aby mi nad každým prstem trčel dvoucentimetrový cancour.
Mám různé na různou práci. Takové ty úklidové gumové holčičí, které se dají dneska koupit, když padnou, jsou bezva. Tenké vyšetřovací jednorázové, musí se koupit „bez prášku“. A teď je mám modré. Jsou na práci doma, protože když je nechám v kbelíčku ve skleníku, hned zkřehnou, nebo co, a praskají. Ty látkové kytičkované jsou mi malé. Roztáhnu prsty a je v nich díra, nebo jsou mi široké a to nesnáším.
Teď jsem si na zahradu oblíbila takové pletené z tenkého silonu, co vypadají, jako by někdo ruku dlaní dolů namočil do černé gumy. Jsou fajn, ale když jsem koupila jiné, guma na nich byla tak tvrdá, že jsem je odložila, až bude úplně nejhůř 😀
A nejhůř už je ;-(
Udělala se mi v těch nejoblíbenějších díra na konci prstu. A to je peru pravidelně. Vždycky když jsou špinavé, pečlivě si „umyju“ ruce v sudu. Pak rukavice sundám, pověsím na plot u dřeva, tam na ně neprší, a umyju si ruce doma ještě jednou normálně 😀
Důsledně používám. Jednou…na brigádě ještě v gympláckých časech…jsem to neudělal a stálo mně to 4 stehy na rozfiknutý ruce.
Já pracovní rukavice nesnáším, překáží mi při práci. Jsou mi vesměs velké (doma jsou většinou pánské). Vzpomínám na gumové rukavice, co mami měla kdysi doma. Nesnadno se oblekaly a ještě hůř vslékaly. Při použití se potily ruce a tak mít je na rukou bylo pro mě velmi nepříjemné. Možná ty současné a padnoucí by se nosit daly. Mé ruce a nehty by to ocenily. Díky za námět, možná je čas změnit zvyky.
Zimní? Podle toho, jak mám který rok zmrzlé ruce.
Pracovní? Jedině na něco, z čeho čouhají třísky do všech stran.
V práci? Bohužel musím, a pořád, a tak jsem si už zvykla, i když se mi původně zdálo, že v nich nemám cit. K mikroskopu prostě patří bezpufrové rukavice, a kdo připravuje vzorky a mikroskop bez nich, je čuně – zanese do komory mastnotu a zhorší jak vakuum, tak kontaminaci vzorku, tak i výsledek snímkování. Ale nechápu, proč tohle jednoduché pravidlo některé kolegy nemohu naučit (a že s podobnými citlivými přístroji pracují déle než já). 🙁
Pracovní rukavice buď nosím nebo nenosím – to podle toho, jestli jsou zrovna po ruce (chuckle) – ale oblíbila jsem si ty zahradnické – svrchu látkové a dlaně pogumované. Ty se mí líbí hlavně proto, že mi pasují na ruku. No a pak nedám dopustit na chirurgické rukavice – těch kupuji rovnou celou krabici. Teda – při úklidu je nepoužívám (ač by to bylo asi vhodné při práci se savem a jinými chemikáliemi), ale při barvení hlavy hennou (já i Terka) a v létě při zpracování ovoce. A Tereza jimi patlá i játroví a drobenku na buchty (rofl) .
Aha, Ygo, tak na tohle jsem zapomněla. Na výrobu ořechovky ze zelených ořechů jsou chirurgické rukavice nezastupitelné (rolf).
Mimochodem, nemáte někdo nějaký opravdu dobrý recept? Tuším, že teď by byl ten správný čas…
Ještě je brzo (až na Jana) – já vloni dělala podle receptu od jiného Honzy, ale ještě na ni nedošlo (chuckle) , tak nevím, jaká je. Ale letos vydyndám od mamky (ta ji má vždycky výbornou), tak potom ho dám v plen.
Díky předem. Ale ono je letos všechno nějak dřív, i ty bezinky už kvetou…
už jsme měl akosmatice…a mám naloženou bezovou limonádu.
Pracovní rukavice nosím jen kožené a to ve chvíli, kdy to nejde jinak. Nehty nosím krátké, zvykla jsem si na to v dobách karate (nesměli jsme mít delší, trenéři to kontrolovali) a na klávesnici mi delší nehty trochu vadí. Takže není moc co olámat a musím jen dost investovat do krémů na ruce :)ovšem když jsme zkusila látkové pracovní rukavice, musela jsme ruce mazat krémem skoro stejně jako bez nich, takže efekt nula.
Pracovní rukavice nemám ráda,protože pro mne ještě nikdo nevynalezl natolik dostatečně pevné, jemné a foremné, aby mi při práci vůbec nevadily.Když se chystám vrtat a hrabat se v zemi, dříve, nežli opustím domov,zaskočím do koupelny, kde mám stále na poličce jednu kostku už omydleného prachobyčejného mýdla . To mýdlo trochu namočím, a pak do té kostky zabořím všechny svoje nehty tak, aby pod nimi vrstvička mýdla zůstala. kdysi jsem tu fintu slyšela v nějakém rozhlasovém pořadu od některé herečky nebo malířky,, ale nepamatuju si, kdo je její autorkou . Ale netušíte,jak výtečně to mýdlo funguje proti ušpiněním a lámání nehtů,když jedna nesnáší pracovní rukavice při práci se zemí.Doma jsem používala dříve rukavice chirurgické,když jsem něco musela vyčistit savem apod. Tahle nutnost chirurgických rukavic už zmizela spolu s odbouráváním použití agersivnín chemie.Tu smradlavou chemii jsem totiž nahradila sodou a hlavně obyčejným octem.tyhle dvě věci bohatě postačí na vyčištění i dezinfekci skoro všeho v domácnosti. a netušíte, jak snadno a levně se vyčistí všechny odpady včetně záchodové mísy.Dokonce znám jednu nadšenou propagátorku praní jen s octem a sodou. Ta maminka má dítě ,které reaguje dost prudkými alergiemi skoro na všechno, jen ocet a soda mu naprosto nevaděj. Já to praní jen se sodou a octem ještě nevyzkoušela, jelikož zatím nemám důvod, proč experimentovat a zjišťovat pokusem a omylem,kolik sody a octa do naší pračky při velkém tvrdosti naší vody použít, aby se prádlo fakt dobře vypralo. Cena octa a krystaLické sody je proti cenám pracích prostředků zanedbatelná, takže v budoucnu, až nebude zbytí, k něčemu podobnému taky přistoupím. A bude to jednou stejně kvůli ceně za prací prášek, ale taky kvlůli neodbouratelnosti v pracích prostředcích používaných agresivních enzymů.Zdravím všechny a přeju krásný víkend. u nás je sucho, už pršet přestalo, takže jdu na zahradu, abych z boudy vydolovala fakticky poslední celé okno, abych mohla nahradit v pařeništi to, co mi kvůli mé vlastní blbosti shodil a na padrť rozbil silný vítr, co tu ještě nepřestal foukat.
Musím sa priznať, že som strašne zimomravá a rukavice nosím keď je chladno už v septembri (září) 🙂 . Najradšej kožené s pleteným futrovaním.
Čo sa pracovných rukavíc týka, istý čas som pracovala vo výrobe, kde rukavice – hrubé, plátenné – boli nevyhnutnosťou. Inak pri práci používam rukavice len na to čo štípe, alebo pichá, alebo hryzie – žihľava, ostružiny, naježené mačky 🙂 .
Najlepšie sú naozaj tie lyžiarske.
yetti,tie tvoje naježené mačky mne málem shodily ze židle pod stůl.Já rukavice , ale kožené a fakt silné, použila naposled, když jsme s manželem přemístovali na zahradě staré železniční pražce.To byla ale jen nutná ochrana proti zadřeným třískám.
To nie je vtip. Keď som ešte mala 2 mačky a objavila som sa u veta s prepravkou, sestrička sa ma vždy opýtala: “ Tak s ktorým ste dnes prišli? “
Keď som povedala že s Levicou, tak sestrička automaticky naklusala po rukavice 😀 .
Já rukavice na práci nenosím vůbec. Nehty dlouhé nemám, protože je nesnesu.
Také mám dlouhé ruce a většinou jsou mi rukavice malé.
V zimě rukavice nosím, protože se mi špatně dokrvujou končetiny.
Míša z Plzně
Jo, pokud si vzpomenu, tak na dřevo; když je hodně ostrá tráva, tak na trávu. Na stěhování stavebního materiálu byly taky bezvadný. Jinak mi taky spíš vadí. Rukavice přímo na míru jsem měla pracovní jenom jedny, kožený, byly výborný a brala jsem si je mnohem častěji než potom takový ty univerzálně veliký, protože neplandaly a nepadaly.
Jo, taky používám ty univerzální na otevírání krbu místo chňapky, protože tam prostě leží. 🙂
Ulámaný nehty mi až tak nevaděj, protože si většinou stejně nemám co ulámat – na trénink s nehtama je blbost, takže je stříhám strašně nakraťučko. Hlína se umeje. Ale co mi vadí, krom třísek, je, že mám dost jemnou kůži, takže se mi strašně rychle dělají puchejře (zatímco mozoly se poměrně brzo sloupou a jako bych je neměla – mám teda trvale ty od meče, čím to asi bude…) a je dost snadný mi kůži něčím proškrábnout, takže na všem zanechávám krvavý obětiny. Na druhou stranu se zas velice rychle hojím, takže mi na tom nejvíc vadí ty případný krvavý fleky na ještě neupraveným dřevě. 😀
A nekradou Ti je holky psí? Pejsani mají rukavice za náramnou hračku. Zvlášť když je mohou stahovat přímo z ruky
Nejen pesani, Marsko 🙂 . Dospělí lidé s akademickými tituly jsou schopni si rukavici stáhnout, nafouknout, zavázat a se vzniklým balónkem si pinkat, než po nich chce stroj další zásah. Kdybych neviděla, neuvěřím 🙂 .
Hééézkýýý – to bych chtěla vidět! 🙂
a což takhle naplnit vodou, zavázat a vyhodit z okna (aby se zjistilo, jak to vypadá po dopadu na chodník)? Teda to nebyli dospělí, ale studenti…
Sousedka tak kdysi házela pytlíky s vodou po opilcích, co nám řvali pod okny 🙂
Jste koně (rofl) (rofl) ale moc hezky!
Na „jemnou“ práci – třeba pletí skalky – rukavice nepoužívám, chirurgické opravdu nesnáším, raději si ty svoje dlouhé nehty pořádně vyčistím.
Na „hrubší“ práci – dřevo, likvidace bezinkovo-ostružinového houští – používám kožené lyžařské rukavice. Skvěle padnou na ruku a hodně toho vydrží. Ani nevím, po kom jsem je zdědila.