Tak ještě i dnes přidám další střípek z našich potulek po jihu Čech. Jeli jsme na kolech do lesů zhruba severně od Novosedel nad Nežárkou a skončili ve Vlkovské hospodě, protože všechny zdejší stezky nevedou do Říma, ale do Vlkova.

Okusili jsme zdejší variantu borůvkových knedlíků (skvělé:)) a zrovna jen tak lenošili na sluníčku, když jsem zaslechla zajímavý zvuk motoru: traktor… a starej! Na to už mám vycvičené ucho. I podlehla jsem zvědavosti a šla ho vyhlížet. Traktor bafal po hrázi jednoho ze zdejších nesčetných rybníků a kolem něj běhal bílohnědý pejsek.

Dopadlo to líp, než jsem čekala, protože na přejezdu zrovna spadly šraňky a traktorista zastavil. Nejdřív jsem udělala fotku zezadu a z dálky, ale pak jsem neodolala a šla požádat, zda si traktor mohu vyfotit pořádně. I zapředli jsme srdečný hovor, protože onen člověk ocenil, že ho oslovuje někdo, kdo zná traktory Svoboda z Kosmonos. Vysvětlila jsem to tak, že žiju na vsi a traktory mě zajímají.

I dozvěděla jsem se, že tenhle má přesně stejný podvozek jako ten Svobodův s velikým setrvačníkem (o kterém jsem psala tady http://naszviretnik.net/2014/04/07/btw-hudba-motoru/), ale bývalý majitel ten motor „urval“ (domyslete si co libo, já taky nevím víc:)) a nyní tam je starý motor z Brna, odhaduju, že Zetor. Majitel svůj stroj láskyplně poplácal a pravil, že by ho nevyměnil. Ani se nedivím.

Pak se mě zeptal, odkud jsme, a poté, co jsem přiznala Podkrkonoší, povídá:

„Tam je to samej kopec, ne?“ Souhlasila jsem.

„No jo, tady je to placka.“ Rošťácky se mu zablýsklo v očích: „Ale neříká se, že kopce jsou koření cyklistiky?“

Tak jsem se na něj podívala, opálenej silnej chlap, kterej si ze mě dělal celkem dobromyslnou legraci. A odpověděla ve stejném duchu.

„No, jestli jsou, tak já jsem radši na dietě!“