Šla jsem ten den zase přes Horní Dehtov a najednou koukám – hele, už tu jsou! Moje oblíbené stádo ovcí. Světlé i tmavohnědé, zvědavé jak opice, si nenechají ujít žádnou zábavu, kterou uzounká silnička nabízí.
Vím, že tam budou, dokud pastvinu úplně nevypasou a pak je přesunou jinam. Takže si musím užít, dokud to jde.
„Ahoj ovce, jak se máte?“ tážu se zdvořile.
Neostříhané huňatiny se urychleně stahují k ohradníku – tuhle srandu nemohou minout.
„Bééé“ odpoví mi beran silným hlasem.
„Opravdu?“ ptám se já. Naštěstí se nikdo nedívá.
„Bééé?!“ přidá se tmavohnědá ovce, ale beran trvá na svém: „Bééé!“
„Páni, z vás ale může být krásný dvoubarevný svetr!“ raduju se.
„Bééé“ nesouhlasí ovce a odvrací se.
Najednou mi zazvoní mobil – volá Marek z Tesca. Ovce okamžitě reagují a vracejí se k ohradníku. Něco se děje!
„Já nevím, kde to mají. Víš to ty?“ táže se, protože nemůže najít jednu z položek nákupního seznamu.
„Bééé??“ ovce to zaujalo.
„Nevím, já to tam ještě nekupovala. Někoho se zeptej!“
„Bééé! Bééé?“ ovce mají zjevně pocit, že mají k tématu co říct. Vyplazuju na ně jazyk.
„Tady nikdo na ptaní není!“ odpovídá mi Marek poněkud popuzeně.
„Bééé,“ potvrzuje beran.
„Tak někoho najdi!“ navrhuju.
„BÉÉÉ!“ ovcím se nelíbí, že se jim nevěnuju a přidávají na volume. Začínám se smát.
„Tak jo,“ rezignuje Marek a po maličké pauze rozhodně dodává: „A už na mě nebeč!“
Pozn.: foto je ilustrační z naší vísky, tamty ovce vyfocené nemám. Byly úplně přesně proti sluníčku. Ale já je někdy dodám! (Tedy obrázky:))
Nuž ja si tiež rada pokecám s kočičákmi aj s havkáčmi. 🙂
S ostatnými zvieracími druhmi moc skúseností nemám. Ale je pravda, že keď človek žije v domácnosti so svojim zvieracím priateľom dlhší čas, vie, čo ktoré „miau“ alebo „hav“ znamená. A rovnako zvery vedia, keď človek povie „masíčko“ alebo „ideme vyčistiť ušká“ – na to prvé sa zhmotnia všetky zvery v domácnosti, na to druhé sa všetky prepadnú pod zem 🙂 .
Já mám taky někdy pocit, že se s těma zvířatama pokecám občas nejlíp 😀 moc pěknej článek.
To je ale prima povídání.
Asi jeden z nejlepších rozhovorů se zvířaty a o zvířatech proběhl v době, kdy jsem byla jakožto kantorka na třídním výletě. Vletěl do jídelny jeden ze studentů a nepozdravil. Protože to nebylo poprvé, oslovila jsem ho jménem a pravila: „I ta kráva, když vleze do chlíva, tak zabučí!“ (no, už mě štval hodně). Druhý den jsme šli kolem kravína. Student pravil: „Paní učitelko, já si musím něco ověřit.“ Rozrazil dveře do kravína a hlasitě pozdravil. To zabučení, co se ozvalo v odpověď, s ním skoro udeřilo o podlahu… Už nikdy pak neměl se zdvořilostí problémy 😉 .
Dobry, JJ, moc dobry. Ja ted si uzivam podobneho. V nasem uradu nekolik lidi odeslo do penze, nova reditelka je mladoska a nabrala nekolik cerstvych pravniku par roku ze skoly. A myslis, ze mladosi pozdravi, nebo aspon nejak uznaji tvou pritomnost? A kravin je ponekud z ruky. (fubar)
Ojoj, Hanko, to ti tedy nezávidím. Ale říct jim to někdo musí, jinak zůstanou nevycválaní 🙁 .
Vzhledem k tomu, jak jsme dopadli ve statistice kvality vzdělávání se není čemu divit. A bude hůř.
Statistika nic moc nevypovídá. Naše školství dost kleslo, když se začaly rušit zvláštní školy a žáci z nich se nacpali do normálních škol, ke se následně přizpůsobila výuka jim, aby stíhali. Co potom chtít.
Ono je to ve skutečnosti úplně jinak. Vysokoškolští učitelé na otázky typu: proč ty blbce vůbec připouštíte ke studiu? ,,mimo kameru“ říkají: kdybychom nenaplnili stavy, tak nás zruší a přijdeme o práci! Takže za bolševika vystudoval jen prokádrovaný blb (a ten musel být po absolutoriu hodný a šoupat nohama). Dnes vystuduje každý blb, i když legitimace pravicové strany studium usnadní, hlavně když škola dostane nějaký ten ,,sponzorský dar“ A po absolutoriu už ho nemá kdo umravňovat.
Vysoká škola je už jen ten vrcholek. Co si nikdo nechce připustit, je to, že ty problémy začínají na základních školách, ale tam se nikdo nedívá, protože kdo by se bavil s děckama a jejich učiteli, že. Za jeden z největších problémů považuju to, že nelze na základce propadnout víckrát než jednou na prvním stupni a jednou na druhém. Takže i když dotyčný nic neumí, stejně postoupí. A pak už je tam namalovanej a dělá binec, protože neví, která bije. Tam se učí špatně učitelům i dětem.
To, že střední školy a vysoké školy berou víc lidí, než by měly, je sice nezpochybnitelný fakt, ale kdyby braly každého, nedělaly by se dost ostré přijímací zkoušky.
Mám zrovna děti na středních školách, takže mé zkušenosti s naším školstvím jsou bohužel více než bohaté.
Já mám na základce a gymplu, (14 a 18) vnučky. Takže souhlas. Škola by měla děti vybavit do života tak, aby byly samostatné a soběstačné. Bohužel to nedělá, nejspíš proto, že být samostatní a soběstační neumí ani učitelé.
Že si jedna pokecá s vlastníma je jasné.
A ovce v tomhle kraji nejsou tak časté.
Když jedeme na kole směrech k Rožďalovicím míjíme stáda různě barevných krav. Plížím se kolem a snažím se nevzbudit jejich pozornost 🙂
Jejej, to jsem já
🙂
Manželka jde zítra na operaci. Neurolog se dohodl s ortopédem, že je to akutní, protože hrozí, že pokud se bude čekat dál, nervy přestanou fungovat a bude z ní mrzák. Takže teď leží na JIPce na infekčním, má zavedené čtyři kapačky a z drénu v zádech z ní teče cosi, co vypadá jako hodně hustý duběnkový inkoust. Naštěstí jí snížili oblbováky, takže už se s ní občas dá normálně mluvit a mužíčci, lezoucí po zdech zmizeli. Takže já jedu zítra fotit kytky, protože mne k ní celý den nepustí a pozítří se uvidí.
Ach jejda, Krakonoši, budu na Vás oba zítra moc a moc myslet, aby se dochtorům povedlo. A ty se drž!!! Je to fajn, že vypadneš z domu a budeš dělat věci, které Tě baví, alespoň se trochu rozptýlíš.
Je to výzva k palcodržení!!! (y) (y) (y)
Krakonoši, strašně na vás oba myslím a budu myslet. Dobře děláš, že jedeš ven, dávej na sebe pozor a přeju Ti večer jen dobré zprávy.
Taky budu držet palce.
My taky
Tiež budem držať palčeky. Viem, čo sú problémy s chrbticou.
Zítra budu na vás oba myslet – ať se operace povede (h) (h) !
(y) (y) (h)
Myslím na vás oba a držím palce. Palce ne, pěsti. Neboli tfuj, tfuj, tfuj. A kam a jaké kytky jedete fotit?
Severozápadní čechy poblíž vvp Doupov. Vstavač mužský pravý – jedna z nejvzácnějších českých orchidejí. Vstavač mužský má totiž tři poddruhy a tenhle roste už jen na třech místech a v počtu několika málo kusů. Více najdete za pár dní na http://www.burle.blog.cz Zatím je tam jen celkem hojný v. M. znamenaný. Přibude pravý, fallax a znamenaný bílý i s povídáním.
Plán splněn na 120% našli a vyfotili jsme i včelníky rakouské. A do nemocnice jdu zítra. Mám tři možnosti: ortopedii, neurologii, nebo patologii. A po tom, jak jsem ji včera viděl, se bojím, aby c/ nebylo správně.
Bude to ortopedie, určitě (h) .
Také doufám. Ale bojím se, že ne. Jít na operaci v 68 letech, po čtyřech měsících marodění s vleklým zánětem spodku a fibrilujícím srdcem…Už před dvěma měsící to bylo rizikové.
Ovce jsou u nás taky ale nemám čas s nimi kecat, páč jsou na opačné straně obce, za farmou jednoho z našich zemědělců. Má tam taky kudrnatá chlupatá prasátka a ta jsou tak čiperná, že z nich snad ani nemůže být sádlo.
Já teda vykecávám s vránami,protože mi jde pěkně krákání.
Od velikonočné ponděli kecám taky s kukačkou,ona kuku, já taky kuku, psi na mně čučí, co to dělám. Je zajímavé, že mi fakt ten pták odpovídá, asi mi to dobře zní, taky jsem viděla kukačku za letu ale nenašla mně.
Jdu lampiónovat. Ahoj ve spolek.
Ja jsem si u nas na vesnici hlavne povidala s hrdlickama. U rybnika na navsi sidlily a ten zvuk slysim dodnes. Hlavne zjara a zacatkem leta. A kvetly lipy.
Nejlíp se kecá s rybami. Dát si hrachové pyré k obědu, sednout si k vodě a zastrčit do zadku hadici. Ony totiž vydávají velmi podobné zvuky.
O víkendu jsme se byli podívat na „ovce“ u kolegy od MLP. Píšu v uvozovkách, protože z ohrady se na nás přiběhlo podívat stádo něčeho, co bych označila spíš za kozy, pozdravilo to „mééé“ a i naše dítko, které v knížce BÉ-ovečku a MÉ-kozičku už bravurně rozlišuje, suverénně zopakovalo, že dělají Méééé. Ale celou dobu se mluvilo o OVCÍCH. Tak nevím, dotyčného kolegu jsem viděla prvně v životě a bylo mi blbé se ptát, co jsou ty zvířata vlastně zač 😀
A hlásím se, že se psy za ploty si taky povídám: „jojo, pěkně hlídáš, ale už neřvi, my jen jdeme kolem,“ a podobně 😀 Ale aspoň jsem teď většinou maskovaná kočárkem 😀
Onehdy jsem v Brně na ulici diskutovala se psem (něco velikého pasteveckého s kupírovanýma ušima), v zahrádce, před kterou obvykle parkuju auto- „Pesane, neřvi na mě! Vždyť mě znáš! Ale hlídáš skvěle!“ a pes přestal ječet a začal mávat ocasem a vlídně na mě koukal.. Ale ruku za plot bych mu teda nestrčila. No a šla kolem paní s malou holčičkou a dívaly se na mě dost divně 🙂 Takže debata s ovcemi mi připadá úplně normální 🙂
😀
No jo, osoby jedné krve se divit nepotřebují… to se spíš diví ti ostatní (chuckle)
My jsme dnes na Mramoru potkali pána s ohromným Akita Inu. Krásný hafík, zejména ten zakroucený ocásek na zádech mu moc slušel. A líbilo se mu, že jsem ho, po dovolení, drbal za ouškama. Teď se to pro změnu nelíbí Čertíkovi.
„Mamiiii, slyselas ty ovce?! Ty jsi rikala, ze delaji Beee!“ (cti mirne vycitavym hlasem). „Jak to myslis?“ „Nooo, vis, oni tak zvlastne …. jako kdyby zvracely?!“ Od te doby u nas ovce delaji „Bleeee“ …
Zdravim z DD.
(rofl) Mám dojem, že budu muset pozorněji naslouchat (rofl)
Milá Dede, moc jsem se nad článkem pobavila 😀 Naši na chalupě mají ob zahradu stádečko ovcí, tyto ale bečí pražštinou – mávám Anti! To éééé totiž bekaj rozcapené, tudíž jim z toho vylejzá takové Báááááá. A některé do toho tak jako pořehtávaj, takže to fakt zní, jako by zvracely 😀
A EvoSchlitt, jak se doma vyrovnáváte s němčinou a češtinou ve zvucích zvířat? Německá kráva dělá můůůů, kočka miau miau, pes wuff, wuff… My se doma s manželem hádáme zrovna u zmiňované vovce, neboť on dětem tvrdí, že ovec dělá mééé, přitom dobře víme, že je to bééé, že. Ale čert ví, třeba německé ovce prostě bekaj německy 😀 😀 😀
Chicht, americka prasata podle detskych knizek a animaci pry delaji „oink, oink“. Par jsem si jich poslechla, a nepopiratelne chrochtaj jak ta ceska. (chuckle). A americke krvy taky delaj muuuuu.
My se doma smejeme, ze jakmile treba takova kachna prekroci hranice, znicehonic musi misto kvaa kvaa delat naak naak, prase misto chro chro zacne oink oink a ze treba kohouti v anglii musi presaltovat na koklduudlduu. Deti maji ve skolkach a skolach hodne kamaradu a spoluzaku z rodin, kde jsou rodice ze vsech koutu sveta. Neprijde jim proto nijak zvlastni, ze zvirata mluvi v kazde zemi jinak, kdyz i ti kamaradi kolikrat spusti nesrozumitelne.
Mozna, ze jen saske ovce delaji blööö, holt takove nareci! 🙂
Budete se tomu možná divit, ale je dokázáno, že i zvířata stejného druhu ,,mluví“ v různých zemích jinak a dokonce si občas i nerozumějí.
Potvrdzujem. Keď som na nemeckú mačku urobila „cic,cic“, alebo “ čí,čí“, pozrela na mňa, akože či som spadla z višne, ale keď som na ňu zavolala “ Mietze Katze, mic,mic“, okamžite sa mi prišla otrieť o nohy 🙂 .
Fakt, to si nevymýšľam.
Kočkám v USA, konkrétně v San Franciscu se naše čičí také nelíbí. Ale njede jen o komunikaci člověk – kočka, to by se dalo pochopit, ale jde o to, že si nerozumějí ani zvířátka stejného druhu navzájem.
…a přidávají na volume….. Tak tohle mne dostalo a musím se smát Tvé ovčí diskuzi. Fotky i když nejsou autentické jsou moc hezké!!!
Ony opravdu zesilovaly… (chuckle) Je s nima sranda, je to nejukecanější stádo, které cestou mám. 🙂
:O Ty se bavíš se všema ovcema kolem silnice a zastavuješ 😀 . A jaké máš časové skóre dojezdu na místo určení?
No, já kolem chodím pěšky… ale je fakt, že mi to silně snižuje měřenou průměrnou rychlost pochodu (chuckle)
Kouzelný ovce, hned bych si s nima taky pokecala…
Jsou srandovní. Loni, když je přestěhovali na pastvinu dál od silničky, tak na mě bečely i na dálku, protože me poznaly. Šel se mnou ten den Martin a jen koukal, jaké mám známosti 😛
😀 😀 !
🙂 (chuckle)
Dede, bezvadně jsem se pobavila. Vzpomněla jsem si na vyprávění pana Nepila, jak zastavil u pastviny a předcvičovala pasoucím se kravkám, aby si ověřil, zda jsou opravdu tak zvědavé, jak se vypráví. Přilákal k ohradníku celé stádo :o))).
Cha – inspirována právě panem Nepilem to před ohradami taky zkouším. Akorát vloni jsem to nezkoušela, neb jsme se pohybovali uvnitř ohrady a tam nebylo žádoucí, aby mne obklopily zvědavé krávy (rofl)
Jo, Myško a Ygo, tuhle Nepilovu povídku taky miluju a taky jsem to už několikrát zkoušela – s ovcema, kravama i koňma. Funguje to (chuckle) Ale tohle je jediné stádo, které si i povídá.
Ty vyfocené ovce jsou od nás z druhé strany vsi a ty jsou úplně nedružné… zato mají krásná jehňata, radost na ně podívat:))
Nefunguje a nefunguje. Vzdycky to zkousim, protoze povidku pana Nepila taky znam (uplne ho SLYSIM! :)) a tem kravam jsou moje prostocviky uuuuplne sumafuk. Tak … treba jsou mistni kravy zvykle?
To jsou krásné obrázky takřka velikonoční a povídán také takové milé
Maruško, ono je takové milé období roku a dobytek na pastvě má v sobě nakažlivý klid a spokojenost (většinou) 🙂
Když nepočítám svoje chlupáčky, se kterými rozmlouvám pravidelně – ostatně jsou jediní, kdo se alespoň tváří, že mě poslouchají, nejčastěji promlouvám s pejsky uvázanými před obchodem. Docela by mě zajímalo, co si myslí kolemjdoucí, když slyší, jak říkám: Nojo, zase tě tu uvázali jako psa…
Chi, chi, MaRi, já to dělám také, i když nejsou uvázaní u obchodu, ale páneček nebo panička se zakecávají někde na chodníku a u nich na vodítku pes, který mně něčím zaujme. Také oslovuji psy a až poodejdu, teprve potom si uvědomím, že jsem si vůbec nevšimla lidí. Co ti si musí o mne myslet!!!
MaRi i Alex – taky to dělám a taky mi někdy až pozdě dojde, že vypadám jako cvok.
Navíc zdravím všechny psy v zahradách, kolem kterých chodívám a většina z nich mě už zná a štěkají spíš jako – hele, to jsi ty, haf! než Pozor, možný vetřelec, haf! (chuckle) Naštěstí u toho málokdy někdo bývá…
Fotky jso krásné DEDE.
Víte DEDE já si také takhle povídám s kočičákem Honáskem.
A on mi fakt odpovídá mňoukáním. A občas to vypadá, že spolu skutečně komunikujeme.
Míša z Plzně
Jé – se Zikmundem si já velice moc hezky povykládám. On je totiž zdvořilý kocour – přijde večer to obýváku, já mu řeknu Ahoj! a on okamžitě odpoví Čau! A už pokračujeme v rozpravě tak vehementně, že nás Jenda vyhazuje ven, neb neslyší, kdo se trefil do balónu (chuckle)
S Čertíkem si povídám také. Když má hlad, remcá. Když se napapá, odpovídá tím, že vrní, ducá a dává hudlánky. A na Burle.blog je kosatec bezlistý a vstavač kukačka.
Krakonoši, máš nějaké zprávy o své paní? Pořád na ni moc myslím… (h)
Ten kosatec je nádherný! Chtěla jsem se zeptat, nemůže se k té vaší výpravě člověk někdy přidat?
Může. Kontakt je na webu. Většinou se vyjíždí z Prahy a můžeme vzít dva další pasažéry. Stačí napsat do komentářů. Náklady na cestu hradí řidič, tedy já, cestující se složí řidičovi na oběd.
Program se tvoří za pochodu, podle toho, co kde právě kvete a jezdí se zásadně ve všední dny. Ale počítejte s tím, že náhodné spolucestující můžeme vzít jen na turisticky přístupná místa! Což znamená, že na takových 80% lokalit, které jsou veřejnosti nepřístupné, to nepůjde. Specielně já mám přístup k tajné databázi všech našich orchidejí a dokonce do ní i mohu vkládat data, ale to vše pouze pod podmínkou, že se pochlubím max. pořízenými obrázky bez udání místa.
Díky za info.
Tak s Darečkem, si Míšo povídáme úplně normálně. Škála zvuků, které dovede náš kočičák vydávat je velmi obsáhlá a už si rozumíme perfektně. Škoda, že se nedají pořádně vystihnout psaným slovem, byl by to už slušný kočko-lidský slovník.
O hovorech s vlastními zvířaty nepochybuju – spíš by bylo divné, kdyby na ně člověk nemluvil. A oni umějí odpovídat… (inlove)
Je to tak! „…to, co kotě poví tím jedním pohledem, to ani my slovy povědět nesvedem…“ praví klasik Jiří Suchý