Když jsem byla malá, tak mi přišlo divné, proč vůbec nějaký svátek práce existuje, když se navíc slaví tak, že se nepracuje. Muselo uplynout mnoho let a spousta všelijaké práce, abych to opravdu pochopila.
Tak například k tomu, že práce může být radost a naplnění, že může být zábavnější než lenošení, prostě teoreticky nedojdete. To musíte mít štěstí zažít. A štěstí proto, že zdaleka ne každému se povede v životě dělat právě to, co opravdu umí, co ho těší a naplňuje.
Častěji člověk pracuje, protože si prostě potřebuje vydělat prostředky na živobytí. Ale i tak ho může těšit pocit, že pracuje dobře a s trochou dobré vůle má i šéfa, který umí chválit.
Děti tohle nechápou a nástup do školy – tedy do práce, zdaleka každé nenadchne. Je celkem jasné proč – v tom věku je prací skoro každá hra, malý člověk toho musí tolik stihnout a oni mu k tomu přidají ještě školu!
Tradičně však existuje další důležitý důvod ke slavení svátku práce – v době, kdy je práce málo a lidé se bojí, aby tu svoji neztratili, bývá slušná práce víc než dobrým důvodem pro oslavu!
A slavit práci neprací má taky svoji logiku – jak bychom si vychutnali úlevu odpočinku a sladkost lenošení, kdyby neexistovala práce?
A tak vám, milí posluchači, přeju krásný slavnostní den a pilně lenošte – určitě jste si to právo už stihli napracovat:))
Ad svátek práce. Včera jsem tu nechtěla plevelit vzpomínku na Terru-san. Jinak Svátek práce – mé docela výživné vzpomínky jsem před časem popsala v Pionýrce: http://naszviretnik.net/2010/02/11/cloveciny-pionyrka/
Strašné časy i pro dítě. Komunisti dokázali zprofanovat vlastně jakýkoli svátek, týká se to i MDŽ. To je podobný případ.
Dede, krásná úvaha je i o naplnění života prací, když práce zároveň koníčkem a naplňuje jeho tužby. Chápu, ne každý má tu životní kliku, aby to tak měl. A skoro nikdo není rentiérem, aby se mohl věnovat pouze a jedině svým duchaplným aktivitám. Tak snad jen, aby na tomto světě bylo lépe.
Smutná zpráva
Zemřela Terra-san, dlouholetý autor Zvířetníku, vtipná, chytrá, šarmantní, laskavá a vzdělaná žena, se srdcem dost velkým pro všechny, kdo ji potřebovali – včetně smečky milovaných domácích i vekovních koček. (h)
Musí strašně chybět všem svým blízkým, moc chybí i nám.
Milá Terro-san, odpočívej v pokoji. Měla jsem tě ráda, obdivovala jsem tě a moc mi chybíš. Upřímnou soutrast Terrovi a celé rodině. (h)
To je strašný – Terra a holčičky… Ať odpočívá v pokoji, jeden z nejjiskřivějších Zvířetníků. Tak statečně bojovala, achjo.
(u) Terro a holčičky i kočičáci – i nám Terra-san moc chybí … Upřímnou soustrast… (rose2)
Terro, snad zase jednou mezi nás přijdeš. (h)
Tohle je opravdu nečekaná a nesmírně zpráva. Vím, že Terra-san byla nemocná, ale pak nejméně jednou krátce nakoukla a její optimistické komentáře dávaly naději, že čas vše srovná. Bohužel nesrovnal. (u) Krátce jsem se s ní potkala na Pražení, byla moc milá. S Terrou byli skvělá, milující dvojice, myslím, že se nádherně (skoro bych řekla až vyjímečně) doplňovali (často i v komentářích) nejen všestrannými znalostmi, které byly obdivuhodně, ale i láskou k jejich kočkám. Měli i stejně mlsné jazýčky a kulinárská „vařečka“ od Terra-san byla jedinečná. Na Terrovo povídání o jejich kočkách jsem se vždy těšila. Nevím, jak staré byly jejich dvě dcery, ale myslím, že ještě školačky, které příliš brzy ztratily milovanou maminku. Musela to být pro všechny děsně bolestivá rána, která se hned tak nezahojí. (u)
Upřímnou soustrast všem pozůstalým. (h) (u)
Upřímnou soustrast Terrovi i holčičkám (u) .
Upřímnou soustrast. Nikdy nevím, co u těchhle smutných příležitostí psát, tak snad jen hodně síly do budoucna, Terro.
Jelikož jsem na tom podobně, nenápadně se sem přilepím.
Terro, (hug) Měla jsem tvou ženu moc ráda, i když jsem ji osobně neznala. ;(
Ach ne…