Taky vám zůstala obarvená vajíčka uvařená natvrdo? A taky na ně vůbec, ale vůbec nemáte chuť? Hm, a co s nimi potom děláte?
Ono vlastně nejde jen o vaječný problém, je to obecnější. Ale na těch velikonočních nešťastnících se to celkem dobře demonstruje. Prostě vám zbude jídlo. Trochu. Jedlé, nezkažené, ne tolik nebo ne toho druhu, aby se dalo zmrazit a sníst později. A vám se to nechce jíst. Ani nikomu dalšímu. Co s tím udělat?
Nabízí se pár řešení. Obdarovat sousedy. Hm… možná by se před vámi brzy zamykali:)) Dát to psovi nebo kočce. Hm. Většinou co se nechce jíst vám, ani ty zvířata nenadchne – jako třeba ty vejce. Někdy se to dá, častěji ne. Dáte to hospodářskému zvířectvu, pokud nějaké máte a pokud jim to vysloveně neškodí. To by šlo – ale přiznejme si, že většina z už nás prase na dvorku nechová (byť by stav dětských pokojů ledacos napovídal:)) a slepice taky mají své limity.
Sníst to. I když se vám nechce. Protože se jídlo nevyhazuje. Protože se jídlo dojídá. Protože vám to jako dítěti tak dlouho tloukli do hlavy, že to tam prostě JE. Čím jsem starší, tím míň se mi chce cokoliv jíst, protože musím. Nebo toho jíst víc, aby nezbylo. Jako teď ta pitomá vejce. V jakékoliv podobě.
Prase nemám. Slepice taky ne. Sousedy radši zbytečně nedráždím. Psi vejce uvařená natvrdo nežerou. Že bych je odepsala jako použitou velikonoční dekoraci? Když je to jídlo? Nezkažené?
…Nevíte, proč si tak pitomě komplikuju život?:))
Dede, moje maminka, pokud se domů dostala nějaká zvlášť krásná velikonoční vajíčka, tak nám je nedala ke snědení hned, ale když viděla,že ostatní jsou snědena, tak je s povzdechem vydala..když o ně zájem nebyl, dala je na ošatku a ošatku na skříň v ložnici, vejce si tam hověla, k jídlu už nikdy nebyla a do dvou let uvnitř vyschla a stala se „kraslicemi“, dávala se na ošatku jako ozdoba…měla jich cca do 10 kousků, my věděli,že jsou nejedlá…čas od času se nějaké rozbilo,nic v něm nebylo ani smrad ne…ale když je nakrájíš a zamícháš do mletého masa, naděláš placičky, necháš je zmrazit a později osmažíš nebo upečeš…já je třeba dojedla včera v koprovce…dají se nakrájet i do horkých brambor,s červenou cibulkou a octovou zálivkou,jako rychlý salát….
Lyka:
Ptačinec v červnu? možná někde v Himalájích, nebo na vrcholcích Krkonoš, či Jeseníků, kde leží do konce května sníh. Ale podobné květy mají i rožce a lněnky.
Dnes jsem byl s rodinou na Svinci, vnučka našla nádherný vstavač Lorezův. Mohutný, 30 cm vysoký a kvetoucí. K tomu několik set nádherných bledých a jeden otakárek, který ale pózovat odmítl.
Trochu OT – Lecha jarní je v mojí zahradě plevel (tedy hezký)a semeny se běžně množí… až moc. Přitom je ve všelijakých místech, která zalévá jen déšť.
Tak kdyby někdo chtěl, mohu přesadit do květináčku.
Dede, ty fotky jsou tvých vajíček? Jak se ti je povedlo nabarvyt takhle krásně sytě?
Mě vajíčka na tvrdo vydrží v lednici jistě týden i více (vždyť se typicky nosila na výlety, protože vařená se nekazila a nemusela být v chladnu). Takže bych je v té lednici nechala a použila postupně, třeba jen tak na zakousnutí (to už velikonoční vaječná averse jistě pomine). Já si často uvařím rovnou celý tucet a jím je, když se na mne sápe Mlsná,mám na něco chuť a nevím, co bych z lednice vytáhla. A vajíčka jsou tam právě pro tento účel. Oloupu a jím rovnou z ruky, jen před každým kousnutím trochu posolím. Vždy pomůže.
Maričko, nejsou, ale měla jsem je taky takhle barevná. Potíž byla v barvě modré a zelené, které děsně pouštěly, ocet neocet (blush) A letos jsem nebarvila já, ale mládež, takže se všichni nějak rozmáchli (chuckle)
Čeština je tak košatá a ohybná!!! teraz som pochopila,že vejdunky sú vyfúknuté vajíčka!!!
My si koledníky opravdu hýčáme. Dostanou vařené vejce, něco sladkého nebo tekutého (podle věku) a kraslici. Kraslic jsme letos mšli na výběr 102 🙂
Tirik vymyslel, co s velikonočními vajíčky.
http://sosaci.net/dmd/node/12179
On by to tu neinzeroval, stydlín, tak to udělám za něj.
Chichi, na Mášrechta bych málem zapomněla (chuckle) Momentálně se cítím stejně, protože téma lepší mrtvý než ženatý se mi na Alžbětu roubuje dost špatně (musela jsem kvůli tomu vymyslet jiný konec povídky:))
Se dost děsím, ty tam Alžbětu snad vraždíš…
Jo, tomuhle rozumím. Taky jsem vychovaná v tom, že jídlo se nevyhazuje… a fakt to mám za hříšnou rozcapenost. Ovšem co s ním…
Teda letos nejen že jsem nebarvila vejce, já jsem ani žádný neměla. Byl výlet 🙂
Zano, jsem moc ráda, že aspoň tys pochopila, že jídlo nevyhazuju – jen z povinnosti dojídám (to co už nestojí za zmražení a pro zvěř se nehodí). 😛 A článek jsem napsala proto, že už nechci být Tabákí anébrž Dojídač, a tak jsem si posteskla, no (blush)
Dievčence, a čo tak vyfúkať vajíčka a zdobiť iba škrupinky (skořápky) ? 🙂
A co potom s obsahem? Ty bílky a žloutky, ať už přírodní, na měkko, nebo na tvrdo, pořád zbudou!
Dají se zamrazit.
Aido, to jako fakt? Jdou zamrazit? Komplet? Promíchané nebo prostě tak, jak to „vypadne“? Dají se zamrazit třeba jen bílky? Lze z nich pak ušlehat sníh nebo změní konzistenci?
To mě hodně zaujalo. Občas řeším „kam s ním“ 🙂
Ano, dají. Já mrazila vždy odděleně bílky a žloutky. V dobách, kdy jsem měla dvě malé děti a před Vánocemi lezla cena vajíček nechutně vzhůru. Tak jsem si dělala v létě zásobu :-). Bílky po rozmrazení vypadaly úplně normálně, žloutky se zdály být husté, ale daly se normálně zpracovat, ušlehat s cukrem a pod. Myslím,že jsem to i někde četla, že když mrazit, tak odděleně.
Jajko, to je skvělá informace! Žloutky mi nezbývají, ale bílky ano. Bývá jich však najednou zase málo pro další zpracování. Tohle mě vůbec nenapadlo 🙂
Jůůů, to je skvělá informace, děkuji, určitě vyzkouším. 🙂
Většinou mi zůstávají bílky, ale občas se stane, že přebývají i celá vajíčka a v zimě jich je pak nedostatek. Tak vyzkouším mrazit a pokud se mi to bude dařit, tak mám na zimu s vajíčky vystaráno 🙂
Vejdunky schraňujeme několik týdnů předem. Obsah jde do bábovek, různých sladkých buchet, do nádivky…
Dedéééé, tak k tomuhle jsem se propracovala už před pár lety (ale fakt je to tak tři nebo čtyři roky) a vejce nebarvím. Dřív jsem si myslela, že bez obarvených vajec na tvrdo, Velikonoce prostě neexistují. Ale existují, uvařila jsem asi čtyři a měli jsme je k chlebu s máslem …. a šmytec 😉 . Dělávala jsem různé pomazánky, dávala je do salátů z čočky nebo fazulí, nebo z čínského zelí atd. Stejně nám potom lezly aji ušima a na parádu nebyla ani na stole, jsem si s barvením pěkně hrála, dělala jsem je z lístečků, batikovaná. Aby vydržela tak jsem je strakala do lednice. Depa, už nebarvím (wave) . Už jsme velcí, už jsme vyrostli.
Já teda barvím, ale taky mám slušnou krabici kraslic nasbíraných za ty roky tvoření s dětmi- letos jsem prstem nehnula a stejně bylo co věšet na větvičky a skládat do misek 🙂
Chicht, přiznám se, že mám docela ráda obstarožní vejce (vařený!). Teda tak jedno – dvě…
Nejlepší vejce jsou smažený! – bejčí a s bramborovým, nebo vlašským salátem. 😀 Bývaly časym kdy to v hospodách měli.
Jo, někde je mají i teď, záleží na šikovnosti nebo známostech pana hostinského. To víš, bejk má furt jenom dvě, takže je to zboží nedostatkové 😉 .
No v rovině obecné nemůže nic zbýt. Zmrazím co se dá do vaniček a bereme si s sebou do práce. Já klidně poloviční porci a dojím se vhodným zeleninovým salátem. Vyhazování jídla je pro mne něco tak hrozného, že pokud se mi něco náhodou zkazí, strašně se stydím. Veškeré slepicmosezobnutelné zbytky vláčím kamarádce nebo kolegyni z práce. Ono stačí jak plýtváme v práci a zbytky vzorků musíme vyhodit.
Mě je líto, že už nemám žádného koledníka, zvládli jsme spotřebovat během týdne vždycky všechno, co děti vykoledovaly. Salát, pomazánky, na chleba s máslem, pes, nadít do masové směsi a další a další
Súhlasím s Io. Kto skúsil, čo je hlad a núdza, ten nemá problém s „nadbytočným“ jedlom.
Ad zbytky. Pravdu má přeceda Io. Chce to nevařit víc, než se spotřebuje. Pravda v domácnosti, ze které odešli pubertální termiti a vyskytují se jen občas, je to složitější, ale jde to.
Když si chystám maso z mrazáku, vytahuju na sobotu … na neděli … na polévku … na … A pak pěkně půlku zase schovám, protože by toho bylo moc. Letos jsem schovala uzené. A byli jsme bez nádivky. A žijeme 🙂
Našli jsme za boudou umělecky schované kačení hnízdo. Bylo v něm přes dvacet vajíček. Jenže kdo ví jak starých. Tak jsem je uvařila a po jednom vydávám psům. Roňákovi celé, Gwendě trochu rozplácnout a pudlíkovi rozdrobit. Nezbyl ani kousíček a nějaký pitomec pak ještě vylovil z kbelíku skořápky a sežral je taky 😀
No co, je to vápník a budou mít zdravé kosti- psi vědí, co je pro ně dobré 🙂
Dala jsem je psům do rýže s kuřetem a prej dobrý! Samostatně se ale na ně tvářily asi jako Marek… (blé) (chuckle)
Vloni jsme uvařili a ozdobili šedesát (slovy šedesát )vajíček. V půl jedenácté jsem vyhnala páníka nějaké vykoledovat a přemýšlela, jestli nemám jít vařit další. Letos to slepice sabotovaly, tak jsme jich uvařili jen 35. Ještě jich tu šest mám.
Ráno každému jedno oloupu, naplátkuju a na chleby s máslem se položí žlutobílá kolečka. Na každé kolečko ještě červenobílé kolečko ředkvičky … Nemít chuť na vajíčka?
😀
Zato pod dojmem, že nemáme dost vajíček jsme nakoupili víc čokolád. Co mám dělat s miskou čokoládových zajíčků a tyčinek? To fakt slepice nežerou 🙂
Tak misku čokoládových vajec a tyčinek by náš Kuba řešil rád 🙂 Vejce se dají rozpustit a nalejt třeba na bábovku, tyčinky lze odvézt na Zvířetnické setkání a věnovat dětem do soutěže- kdybys nenašla vůbec žádné využití 🙂
BABOVKU NEPECU STOP POSLI KUBU STOP
😀 😛 😀
Já tedy vejce ráda na spoustu způsobů, ale zkuste ředkvičkový salát – dva pořádné svazky ředkviček, tři čtyři vejce natvrdo, jarní cibulka i s natí nebo bílá cibule. Trochu majonézy, ne mnoho, ředkvičky pustí šťávu. Může se přikrájet pár plátků šunky (ne salám). Osolit, opepřit, lžičku hořčice. Jíme to s pečivem. Ta spousta ředkviček snad nutričně vyváží nezdravou majonézu, je to svěží a moc dobré. A pokud máte ředkvičky pálivé jako oheň, tak v tomhle salátu se to ztratí.
Díky HannaH, zkusím to – ředkviček mám dost 🙂
Omlouvám se, mizím z dosahu PC, budu až zítra večer. Pokud byste měli tvůrčí nápady pokud jde o přemíru vajec natvrdo, ráda si je přečtu (inlove) (wave)
Co s velikonočními vajíčky? Já to řeším s těžkým srdcem každý rok. Naše Jana má krásné kraslice, voskem malované, vůbec se mi nechce je rozbíjet a jíst. Ony jsou vařené v cibulových slupkách a pak barevnými vosky zdobené. Snad jen kvůli nim k nám chodí každoročně koledníci, alespoň to říkají. Pokusím se to stáhnout z foťáku. Ona je taková hračička, že vyrábí dekorace vánoční, velikonoční, dušičkové a vůbec příležitostné. No a pak snězte ty kraslice!
Maruško, prostě dcerka musí dělat kraslice a nezdobit vařená vajíčka… já bych taky měl problém křápnout krásně ozdobená:))
Dede, teď jsem něco dala na rajče, jak mám dát odkaz ? Nebo ti jednu fotku rovnou přepošlu.
Maruško, dej to sem…
zkopíruj adresu buď té fotky nebo celého alba (ten řádek nahoře v prohlížeči začínající http (označ a zmáčkni ctrl+C) a pak dej kursor do políčka tohoto komentáře a zmáčkni Ctrl+V 🙂
Těším se… (inlove)
…ale barevný jsou tak nádherně že na ně mám chuť. A to vejce nejím.
Šmarjá Dede, tak dělej na Velikonoce vejdumky a máš pokoj.
😀
Napsal Pů z Myšina počítače.
Já letos uvařila a obarvila jenom 6 vajec. K nám do paneláku nikdo koledovat nechodí. A těch 6 vajec snědla má rodina k večeři.
Za vydatné pomoci kočičky Hepinky, která miluje žloutek.
Co se týká dojídání, musím se učit jíst do polosyta. Jsem zvyklá z dětství dojídat. Navíc mám syndrom nedonošeného dítěte, které vykrmovali a tak malá Michalka snědla již v půl roce talíř BB pudinku. V 5-ti letech byla dávána za příklad sestřenicím, které se v jídle nimraly.
“ Podívejte jak Michalka dobře jí a všechno dojídá. “
Za což mě upřímě nenáviděly.
Takže v rámci mé již do konce života trvající redukční diety se teď učím jíst do polosyta.
Míša z Plzně
Vidíš Míšo, to je právě to jádro pudla 🙂 Jsem-li doma sama, nemám problém, žádné zbytky nevznikají. Je-li nás moc a hodně vařím, mrazím – často plánovitě, pro taťku. Jenže naše domácnost je pulsní a ty pulsy nejsou pravidelné – jednu chvíli je tu plno, pak jsem sama, pak přijede jen někdo… Mrazím chleba, držím pohotovostní zásoby, ale stejně mi někdy něco zbude. A pak cítím, že mám povinnost to dojíst, protože jídlo se nevyhazuje. A naši psi doma moc nepopelnicují, ani o to nestojím.
No a mě se už dojídat nechce – ani vajíčka natvrdo, které jsem mívala moc ráda.
Takže on to vlastně není problém objektivní, ale silně subjektivní – peru se s výsledky dlouholeté výchovy k dojídání (wasntme)
děkuju, žes to tady zmínila taky (inlove)
Jenže když si to jídlo nekoupíš v krabičce, ale vlastnoručně vypěstuješ, nebo vychováš a vyrobíš, dojde ti, proč se s jídlem nemá plýtvat.
A nedojídat a jíst do polosyta jsou dvě velmi odlišné věci.
Ri, já jídlem neplýtvám – kdybych tak činila, nevadilo by mi dojídání (chuckle)
Aaaa, promiń, já to tak nemyslela, že plýtváš jídlem. To ve mně vyvolala ta „výchova k dojídání“ 😉
…
A alergie na lidi, kteří vracejí talíř skoro plný. Jako by nevěděli předem, že to jíst nebudou, a prostě si ho na ten talíř nenaložit… No jo, asi už lepší nebudu
😀
Hm, letos jsem vejce neřešila- obarvili jsme a rozdali 20 a vrátilo se nám jich 10- nepochybně taky proto, že Kuba s tlupou místních mladíků si většinou pomlázku vybíral v tekutém stavu (ale přišel domů po svých, což se počítá). Těch 10 vajec už nemám. Oblíbená vaječná pomazánka, jedna snídaně, kdy jsem vejce natvrdo přihodila k šunce a plátku chleba (fakt se snažím jíst dietně) a bylo to. Doba se čtyřiceti vejci natrvdo je pryč. Ovšem ani to mi nevadilo- ta pomazánka, vaječná tlačenka a špenát a koprovka k večeři a nebylo co řešit. Mimochodem, psi vejce natvrdo žerou. Borůvka asi cokoli.
Náš Brix varené vajce miluje, takže ak aj jedno – dve zostanú, tak ich postupne spracuje náš pes a ešte sa aj pri tom tvári nadšene 🙂
Katko, naše princezny toho druhu nejsou 😛
Katko, nenapíšeš nějaké další povídání o tom, jak roste Brix? Myslím na Zvířetník? (inlove)
Nevařili jsme, nebarvili jsme, (stejně nikdo s pomlázkou nepřišel, což nám nijak nevadilo), takže no problem. A ad: kytkovník: Ygo, žežulky se říkalo vstavačům obecným, čili kukačkám. Dnes jsou vzácné, ale včera jsem u Horažďovic byl na louce, kde jich kvetly tisíce, (plocha 2×1 km byla od nich totálně modrá) a pár jich tam bylo i čistě bílých. Fotky budou hned, jak je zpracuji, momentálně řeším manželku v nemocnici s rozsypanou páteří.
Držím palce, ať je jí líp!
Dnes byla na rentgenu, závěr veškerý žádný. Nejspíš bude následovat CT, pak MR a pak operace.
Taky držím, co to dá. (h)
Taky držím palce, ať to dobře dopadne. (h)
Krakonoši, moc držím palce, ať brzy přijdou na to, kde je problém a dá se to co nejlíp vyřešit (inlove)
Zkus nevařit víc, než se sní. 😉 To je nejlepší způsob nepljetvání.
Nebo zkus někdy mít fakt, ale fakt hlad. Tak asi tři, čtyři měsíce. Stav, kdy to, co teď vnímáš jako obtížný zbytky, pro tebe bude požehnaná hojnost, jídlo na dva dny nejmíň. Kdy nebudeš smět řešit, na co máš nebo nemáš chuť, ale jestli v domě máš nebo nemáš jídlo, cokoli k jídlu. Vajíčko od Velikonoc? Díky, Bože!
Garantuju ti, že se naučíš nakládat se zbytky na to šup.
Že si budeš velmi dobře pamatovat, co máš v lednici a ve spíži. Abys neutrácela vzácný prachy za duplicity.
A už se to nikdy neodnaučíš.
(h)
Holka… (h) (hug)
Hele, ale já taky umím bejt rozežraná. Momentálně tu mám zahrádku a dovezla jsem si rejč. Zahrádka je, pravda, tak trochu svisle, ale je nás na ni víc a už jsme se na ni domluvili – a já si budu pěstovat víš co? RUKOLU! Toho se prostě můžu užrat. (A je mi buřt, že to jsou jenom zmutovaný pampelišky říznutý špenátem.)
A se zbytkama to bude snadný – co si urvu, to si sežeru, zbytky zůstanou na záhoně. 😀
A krom toho – vy řešíte, co s vejcema. Já byla dneska na trestný výpravě ve Vražedný zóně a protože tady mám konečně kuchyň, tak jsem dovezla, co ve Vražedný zóně bylo k jídlu. Takže mám spoustu vrtulových nudlí, doufám, že (syrovým) vajíčkům čtyřměsíční pobyt v lednici neuškodil přes míru, a právě likviduju vánoční cukroví. 😀
Jé, rukolu můžu. Kdysi mi jí Ivka ze zahrádky přinesla asi půl kila (uvaž, že to je lupení!)… to byly orgie (talk)
Nám vařená vejce nezbývají. Letos jsme jich pro koledníky namalovali 30 a na míse zbyla dvě. Naše koledující smečka byla velmi úspěšná a vykoledovala vajec 52, takže vajíčkový salát byl z 53 vajec, protože jedno se zakutálelo a našli jsme ho až před odjezdem domů 🙂 A všechno jsme to snědli, pravda, bylo nás třináct a každá rodina si odvezla menší sklenici „na večer“ 🙂
A v obecné rovině – málokdy se mi stane, že by zbylo něco, co už se nám jíst nechce. Pár let jsem musela hodně přemýšlet nad penězi a naučila jsem se plánovat porce tak, aby se buď snědlo všechno nebo byl zbytek zamrazitelný v celých porcích. Dost pomáhá, že mám doma dvě pubertální kyseliny.