To je přesně důvod, proč bych nejradši točila na velkém jídelním stole pořád jeden ubrus. Sebrat ho, vyprat, hezky pověsit – nejlíp ven na dlouhou šňůru mezi hrušku a letní jabloň, přežehlit a šup s ním zpátky na stůl. A ne tu obludu žehlit dvakrát.
Popravdě by mě zajímalo, jestli jste na tom stejně:)) Potíž, o které mluvím, je nutnost žehlit každý ubrus dvakrát. Nejdřív po vyprání, což jde dobře. Potom ho člověk hezky složí a dá do skříně. Když pak přijde na řadu, je třeba ten původně vyžehlený ubrus znovu přežehlit, protože stopy skladů na stole nevypadají hezky. No a druhé žehlení je navíc horší než první, protože ubrus není čerstvě vypraný.
Pokud rády žehlíte (nebo máte malý jídelní stůl:)), není moc co řešit. Pokud nepoužíváte ubrus (taky jsem tím obdobím prošla, ale to jsem měla starý stůl:)), jste za vodou. Ale jak se vyhnout dvojímu žehlení ubrusu zvíci lodní plachty? A to náš stůl se složenými rozměry 2×1 m není pořád ještě největší ze současné nabídky.
Logika říká – navinout! Jako vlajku na žerď! Nebo na nějaký válec. Hm. Moje ubrusy mají šířku minimálně metr čtyřicet… jak bych proboha takové válce skladovala? To ty žerdi by byly maličko skladnější:))
Nebo je napoprvé nežehlit, hezky složit, a před použitím nakropit a pak pěkně vyžehlit. Brr. Nedobrá práce! On by se na to spíš hodil mandl – velikej! Jako jsme měli kdysi dole ve sklepě našeho vinohradského činžáku.
Ale nemám mandl, nemám. Ani nevím, že by nějaký ve Dvoře Králové fungoval. Tam je jen čistírna. Ostatně, jak bych asi dovezla z mandlu nesložený ubrus?
Vypadá to, že pokud chci ubrusovat, musím žehlit. Nebo to doma umíte dělat jinak?
Krakonoši, kytkovník je opět zajímavý. Myslela jsem si, že tuto kytičku neznám ale dcera ji má na skalce koupenou pod názvem Lithodora. Je pravda, že nám ale moc neroste.
Dede, vidíš, jak jsi včera všechno krásně stihla (angel) .
Hm, tohle pár minut před půlnocí a drabble jsem vzdala. Snad to dohoním při nedělním bonusu… 🙂
U nasich doma se zehlilo vsechno. Ponozky, katky, povleceni, rucniky i svetry. U me doma se zehli (se zehli?! JA zehlim!) jen to nejnutnejsi – manzelovy kosile a tricka, moje saticky a sukynky. Zehlim vecer, kdyz uz je klid a jen kdyz uz hromada nevyzehleneho pradla hrozi sesunutim. Poustim si k tomu Cerveneho trpaslika nebo Cernou zmiji. Jen tak lze zehleni prezit.
Ubrusy jsem pestovala jako bezdetna. Ted mame stul veliky, dreveny, multifunkcni – snasi detske kresleni a bastleni vseho druhu, stolovani a strihani i siti a kocici polezeni. Kdyz uz si situace zada ubrus, vytahnu dle slozeni stolujicich vysivany ubrus po babicce (bez deti), nebo normalni po vyprani vyzehleny (vetsi deti, sklady na ubruse se ignoruji) nebo barevny papirovy z drogerie (deticky obdivuji kralicky a kyticky a panenky a auticka na ubruse, sem tam primaluji marmeladou vousy nebo omackou cesticky. po dojedeni se uklidi pribory a talire, ubrus se zavine s drobkama a flekama, vyhodi do bioodpadu a je uklizeno :)).
Tak jsem se teda došla podívat 😀
Puntičkář by jistě našel nedokonalosti 🙂
Protože žehlím jenom jednou, pečlivě poskládám a ukládám do skříněk. Když je pak používám přehyby asi ignoruju. A nebo se to samo vytáhne, když se nedívám 🙂
Mám kulaté stoly, takže buď dávám kulaté ubrusy, nebo jen čtverec 90 nebo 100cm
Zdravím, tu radu bych také potřebovala, mám stejný problém. Dana Aksamitová
Jo! Matylda připomněla jiný žehlicí problém – co děláte s bavlněnými prostěradly co mají okolo všitou gumu? Tedy pokud je používáte?
Já nemám ráda froté prostěradla (brrr, nějaká úchylka, možná, ale fakt je nemůžu)
Froté ne, mám ty jakože z tričkoviny. Tak s těmi nedělám nic. Prostě je nějak svinu do úhledného smotku nebo jak to nazvat a strčím do skříně.
Přehnu napůl a střed jednosměrně přežehlím. Velmi rychle a jen zhruba. A do skříně smotávám 🙂
Protože při použití to vzorně napnuté stejně vydrží jen do večera 😀
vyprat, nechat uschnout, slozit … vlozit rohy prosteradla, kde v rozich sesite prosteradlo prijde na rohy matraci, do sebe. Dal se to da slozit uhledne, nemusi se to smotavat do rulicky a nezmuchla se to. Navic – po napnuti na matraci se vypnou i ta zmuchlana, srolovana prosteradla. Froteeee brr taky nemusim.
Fuj, froté neee! Ale tričkový jsou príma… nežehlím je, ba ani moc neskládám. Se to vypne (chuckle) .
Dokud jsme měli staré stoly (kdysi v bytě) nebo obyčejný stůl z borovice, taky jsem ubrusy nepoužívala – jen hezká prostírání. Ten borovicový stůl měl navíc na hraně zajímavě vyrytý vzor Kazanových drápů – to když jsem ho coby rozjíveného (ale už velikého) puberťáka přistihla, jak se cosi snažil ze stolu ukrást, a zařvala tak strašně, že leknutím hbitě odskočil, tedy se celou vahou a těmi drápisky do stolu opřel… (chuckle)
Ale teď mám vysněný dubový stůl, nádherný, což by nebylo nic proti ničemu, kdyby ten stůl nestál ve „světnici“ (veliká kuchyň s jídelnou a křesly), hned proti kamnům, kde celá rodina žije. Stůl je tedy používán k čemukoliv, co se namane, průběžně je plný počítačů či jiné techniky, jen garážový ponk nesupluje 😛 (to si už ohlídám:)). Je to stůl pospolitý, rodinný, pořád se u něj něco děje a tak nemám chuť neustále ječet, ať na něj všichni dávají pozor. Takže ubrusuju, no… 🙂
Ubrusy používám jen svátečně. Po vyprání je složím, uložím a žehlím až v den kdy je chci použít. Když se spletu a v záchvatu šílenství ubrus omylem vyžehlím předem, tak ho před použitím přežehlím rovnou na stole. Pod ubrus dávám takový protiskluzný filc nebo co to je, takže není problém udělat žehličkou šmik sem, šmik tam.
Jak už jsem se tu jednou zmiňovala, perfekcionistka určitě nejsem, tak mně, a doufám že i mým hostům, nějaký ten faldík nevadí. Jsem náturou optimista, tak věřím, že přišli za mnou a ne zkontrolovat ubrus. A stejně ho pokapou, tak co :))!
To je rozumný přístup. Já si to dělám sama, že mi ty sklady na mém ubruse vadí – Marek říká, že za to může moje OCD (Obsessive-Compulsive Disorder:)), ale já jsem toho názoru, že nic takového nemám!!
Mně se u žehlení nudí duše, takže ji musím něčím zaměstnávat no a zpravidla pokud je koš prádla skutečně velký, a to obvykle je, tak je to například na poslech výročního koncertu Progres 2, nebo nějakého dlouhého soundtracku, třeba Excalibur Trevora Jonese, apod. Ale radu pro ubrus nemám, tohle je nějak mimo to co dokážu rozlišit. :o))))
Pu, kdyz uz se odhodlam k vetsimu zehleni, tak na plny pecky Creedence Clearwater Revival nebo neco podobne svizneho.
K žehlení Vraždy v Midsommeru nebo Poirota nebo Star Trek 🙂
K žehlení ty vraždy jsou super, nejen v Midsommeru!
Přesně 😀
Nudí se duše! To je přesné 😀
Já jakoukoliv hudbu, po které zrovna touží moje duše – a to nahlas. Jednou je to Cohen, jindy Queen, příště Pink Floyd, jindy soundtrack z Mamma Mia. Ticho jen výjimečně… když něco v duchu hodně intenzivně řeším.
Nemůžu mít ticho- do čtvrt hodiny se tak strašně naštvu, že já musím žehlit, zatímco ti ostatní si dělají cokoli jiného, že z důvodu přežití rodiny musím něco poslouchat.
U žehlení na bednu nekoukám (ehm, jindy taky ne, tak asi proto 😉 ), ale potřebuju nějakou ráznou muziku a DENNÍ SVĚTLO. Odmítám žehlit při žárovce – je to normální úchylka a druh prokrastinace 😀
Milá Dede, já vytahuji ubrusy jen na Vánoce a Velikonoce. A dělám to jako vy. Vyžehlím po vyprání a pak znova před tím než je dám na stůl.
Žehlím všechno, kromě froté ručníků. A to žehlení orpavdu nemám ráda a žehlím zásadně u televize, abych se nezcvokla.
Tuhle moje kamarádka z děství na našich pravidelných babincích říkala, že už prakticky nežehlí nic kromě svých halenek. To já neumím, prostě vyžehlené prádlo vypadá lépe než nevyžehlené.
Míša z Plzně.
My jsme se jednou vzbouřily sami proti sobě a náš babinec jsme přejmenovaly na dáminec. Ne, že bysme tím omládly a zkrásněly, ale jaksi jsme se nezařadily tam, kam si myslíme, že nepatříme.
(rofl) Jano, to je moc pěknej postřeh! To si zapamatuju (angel)
Maminka mi postupne predala vetsinu jejich velkych ubrusu, nektere jeste co mela jeji maminka do vybavy. Jsou krasne, damaskove nebo platene, casto vysivane – bile na bilem. Ale to zehlit je fakt napor. Tak tyhle ubrusy mam vetsinou vyprane a nevyzehlene, lec peclive slozene ve skrini a kdyz mam pocit, ze chci ubrus po predcich, tak ho vydatne nakropim a zabalim do velike osusky,kde se ta vlhkost jaksi rovnomerne rozprostre, a pak to jde celkem dobre. S vyjimkou kolem toho vysivani, kde je ta latka kolem jakoby zdrcla. To platno na nekterych tech opravdu starych je uz tenounke, tak se to jeste musi skrobit – nastesti se skrobem ve sprayi je to jednodussi. Jinak ovsem zehleni stejne neni moje parketa.
Hanko, žehlení památečních ubrusů je trochu jiná disciplína – a ne denní potřeba. To si člověk vyžehlí i vzpomínky… (inlove)
Dede, krasne jsi to rekla o tom zehleni vzpominek (inlove) . A mas samozrejme pravdu. Jenze ted mne tu a tam napada, co ja s tema krasnyma ceskyma (a staryma) vecma udelam, az nebudu. (think)
Zkusíš najít někoho, koho by potěšily… a naději v rodině, si myslím, máš (inlove)
Jinak si prostě umřeš a necháš to jiných (angel) (wave)
Hlavně se tím netrap, tyhle vzpomínky jsou po potěchu duše a ne její trýznění (h)
Žehlím jen jednou, před dáváním na stůl. Že ve skříni není dokonale hladký poskládaný ubrus, moje svědomí unese (stejně tam nemá co kdo strkat nos a já to prostě přežiju). Ale nesnáším rozžehlování těch ostrých skladů, tak proto. Jelikož můj muž má na stole rád ubrus i prostírky (já bych ubrus oželela, ale proč o tom pořád diskutovat), žehlím ubrusy dost často.
Maričko, žehlení cích mě opustilo před pár lety. A to ve chvíli, kdy jsem zjistila, že dnešní povlečení není dokonalé a švy mají tendenci se stáčet. Moje nervy vydrží snahu o rozumné poskládání, ale žehlení už teda ne. Zato umím povlečení krásně pověsit, aby uschlo rovně a hned ho skládám do skříně 🙂
Matyldo, taky umím moc hezky věšet a skládat (chuckle) a díky saténu nebo krepu už povlečení nežehlím dávno. prostěradla, ta byvlněná, ano. Ne bavlněná s gumou – ta obvykle vypaeru a hezky proschlá a vyfoukaná rovnou zase povlíkám.
Matyldo, já povlečení (tedy i prostěradla) žehlím jen pro hosty, aby měli postele hezky načinčané. Pro nás vše vyperu, vytřepu, vytahám do fazóny a pověsím na šňůry venku (mohu vlastně celoročně). A pak hned zase povléknu, abychom si večer lehli do krásně čerstvým vzduchem navoněného povlečení (žehlení by tu vůni zničilo). Nežehlím je tedy ani když měním povlečení, uložím cíchy „vyžehlené“ jen rukou, jak je uhladím při skládání.
Dede, tak tohle jsem snad celé psala já – tedy obsahem ;). Ubrusy mám ráda, mám jich hodně a ráda je střídám. Když ho chci dát na stůl, mám stejný problém, jako ty, puky od složení se mi též nelíbí. Na stůl v jídelně jsme si asi před deseti lety nechali na míru uříznout skleněnou desku, když už jsem pomalu neměla doma ubrus bez fleků od kávy či červeného vína (a to dávám na ubrus často ještě prostírání, ale znáte to, zákon schválnosti. Teď dávám prostírání na sklo 🙂 ). Skleněná deska ubrus skvěle ochrání, ale pod těžkým sklem jsou rýhy v ubruse vidět snad ještě víc a vadí mi to. Takže žehlím také 2x. U ubrusů, které jsou směsí bavlny s něčím umělým sklady nejsou tak pronikavé, žehlím je, ale jde to snáze. U bavlněných a plátěných (a ty převažují) čím silnější látka, tím pevnější sklady(a čím déle byl ubrus složený). Přesně jak píšeš, kdybych ubrus rovnou vracela na stůl, vyžehlím ho ještě mírně vlhký a sklady nejsou. Když ho chci uložit, nevyhnu se jim. Kropení ubrusu moc nepomáhá, málokdy se cákáním nebo rozprašovačem trefím přimo a jen na to, co potřebuje rozžehlit. Nejde mi to ani napařovací žehličkou. Takže namáčím plátěnou utěrku a postupně jí kladu pouze na sklady. Navlhlý ubrus pak dosouším na šňůře venku, nebo rozložím na postel(a zavřu dveře do pokoje kde žehlím, jinak se na něm okamžitě uvelebí některá z koček). Někdy, když vidím, že sklady jsou extra „ostré“, čistý ubrus vynesu ven, ponořím do bazénu, nechám namočit, nevyždímaný zavěsím na šňůry a nedoschlý celý znovu vyžehlím. Je to nakonec rychlejší, než zdlouhavé rozžehlování puků. Mám naštěstí ještě po tchýni veliké žehlicí prkno (k nezaplacení při žehlení cích). Jen na ubrus venku nesmím zapomenout, všchno tam schne fofrem a pak jsem zase tam,kde jsem byla před tím (stalo se mi víckrát). Ano, s ubrusy jsou trable, jenže jsou na stole tak hezké.
rámeček si mě domítl zapsat !!!! Marička
Žehlím jen jednou, před použitím, napařovací žehličkou – a rovnou z žehlícího prkna přesunuju na stůl. Ten vánoční, který škrobím, den předem nakropím. Příslušné ubrousky skladuju svinuté.
Skládám opravdu pečlivě, takže nemám sežvachly, ale sklady, a ty už snesu. 🙂
Nebo používám var. 2: mám hezký dřevěný stůl, na kterém jsou jenom ubrousky nebo jiné podobné malé prostírání.
Fakt je, že uhlídat sama sebe, abych stůl nepocintala, je snadné. Hlídat celou rodinu, asi bych dávala ubrus. Přece jenom se vymění snáz než celý stůl. 😀