Lidové slavnosti Velikonoc jsou u nás vcelku pochopitelným souhrnem úkonů oslavujících jaro a nový život, přičemž křesťanská tradice tomu dodává určitý časový řád a duchovní šmrnc. Jenže ona je to popravdě jen taková vesele uhlazená verze svátků, kde ve skutečnosti šlo o jiné věci.
Například o vzkříšení, a tedy i o smrt, která mu předcházela. O oběť. To proto, že jeden člověk se natolik cítil vázán svým posláním, že si stál za svou pravdou a přesvědčením, byť věděl, k jakým koncům to povede. Nebo si myslíte, že kdyby Ježíš opravdu chtěl, že by svým katům neunikl?
Už jsem přemýšlela o Velikonocích z mnoha různých úhlů, ale teprve letos jsem si doopravdy uvědomila, že celé to povídání je vlastně o vyšším principu mravním. To je něco, co se dnes příliš nenosí. O čem se raději moc nemluví.
Tak třeba pravda. Je vůbec nějaká pravda? Když ji totiž hezky pootáčíte, když ji pořádně zrelativizujete, tak je možné se zbavit jakékoliv nepohodlné pravdy. Nebo myslíte, že ne?
Zdá se vám, že se v naší společnosti nedá prominout lež, krádež, podvod či násilí, když se to dostatečně dobře zdůvodní? Ano, ty veselé, zeleno-žluto-oranžové Velikonoce v sobě skrývají mnohem víc, než se nám chce vidět.
Tak až budete svátečně prostírat stůl, na kterém bude beránek, vajíčka, květy a dobré jídlo, zkuste si vzpomenout i na vyšší princip mravní. Na to, že člověk by měl něčemu věřit, za něčím stát, mít něco, co mu rovná páteř a dává vyšší smysl jeho bytí, než je pouhé přežití.
A věřte mi, že se to s pentlemi a vajíčky nevylučuje – člověk se může chovat mravně a přitom neztratit radost ze života. Hm, a víte, že někdy je to za těchto podmínek i snazší?
Milí Zvířetníci, přeju vám krásné a radostné Velikonoce.
Milá Dede,
posledních pár let nejen upeču nádivku a mazance a vyzdobím velikonočně byt.
Přemýšlím o Kristově oběti a nevím jestli bych to dokázala. Aso určitě ne. Myslím, že i on měl pochybnosti a to zejména v Getsemanské zahradě. Ale on to zvládl za nás všechny.
Je už u nás pravidlem, že se v neděli díváme na Urbi et orbi z Říma. Letošní první velikonoční s papežem Františkem jsme samozřejmě nevynechali. Papež František je tak lidský papež. Jsem ráda, že ho máme.
Míša z Plzně
Máš pravdu Míšo, je to pozoruhodný papež… (inlove) a děkuju za milý komentář! 🙂
IO a Martin R.veľmi ďakujem,citim sa strašne malá-je veľa múdrych ľudí na svete a ja len tak paberkujem,No,čo už.
Verenko, nikdo nezvládne všechno a navíc ti to paběrkování úplně nevěřím (inlove)
Jo a gratuluju k těm úspěšně zvládnutým testům! (A moc by mě zajímalo, co jste se konkrétně učili – úplně vážně. Ale chápu, že tohle nejsou veřejně přístupné informace.)
Dneska jsme Matěje vzali na procházku – tady je odkaz na fotky: http://mivak58.rajce.idnes.cz/2014.04.21_Matej
Lucko,teď jsem ukázala Matěje Myšatům a bylo nadšení veliké, hned by ho braly do třídy :o))).
Lucko, je nádhernej! A máte moc pěkné fotky (inlove)
Zajímalo by mě, jaká ho čeká budoucnost? Těžko ho budeš mít doma se svými psy – nebo to jde?
Psi nejsou problém, obě holky ho milují a on je taky, dokonce občas naši postel vymění za Buffí pelíšek a spí s ní. Problém jsou surikaty, těm se fakt nelíbí a já je naprosto chápu. V jednání je několik variant, pokud nevyjdou, prostě si ho nechám v práci, kde snad konečně začíná vznikat venkovní expozice.
Ještě jedno OT: veřejně tímto vyslovuji vřelé díky za obětavou spolupráci Petře A., která se mnou prožila jeden den tohoto pro mě pracovního víkendu. Chudák se celý den nezastavila, neb jsem ji ustanovila zároveň strážkyní lva a pokladny. Zvládala oboje i s asistencí svých dvou neteřinek, které jsou stejně skvělé jako ona. A byl to jeden z nejbáječněji prožitých dní v práci, jen doufám, že Petra z toho nemá trvalé následky 🙂 Takže Peťko, moc a moc děkuju!
Tys tam měla Petru? Ó ty ses měla… a zrovna tak bych řekla – ó Petra se měla, že byla i s neteřkami u tebe! (inlove)
Taky by se mi líbilo hlídat lva (blush) S pokladnou by to už bylo horší, pomazlit a případně nakrmit lvíče je snazší (a podtstatně zajímavější:)) než řádně a z hlavy počítat (wasntme)
Jak se má lišáček?
Lucko,ještě máte sluníčka?Nepotřebuješ dodat nějaké jiné drobnosti?
Milá Dede, jak ty to děláš, že píšeš tak úžasně pravdivě?
Zase je o čem přemýšlet 🙂
Hm a nejdůležitější je umět všechno správně zdůvodnit. Pořád ještě jo.
Máš pravdu, Dede. Není to jen o těch kytkách a vejcích.
Jo, zdůvodnit se dnes dá úplně cokoliv a pravda se tak dá rozžvýkat do nepoznání.
Ale pořád jsou naštěstí i lidé, kteří to nedělají, kteří přijímají pravdu i se zodpovědností z ní plynoucí (inlove) V čemž je naděje – když už jsme u těch Velikonoc, které tu naději ztělesňují 🙂
Moc pěkné povídání,Dede.
Pěkné sváteční dny a užij si krásně babičkování.
Děkuju Myško, je to krásný čas, malý už není úplné miminko, ale malinkej chlapeček a je s ním legrace. (inlove) Takže si v hlavě osvěžuju dětské písničky pánů Uhlíře a Svěráka.
Zatím tedy jen zpíváme (tedy já zpívám, on se směje) Krávy, krávy (jak si vlastně povídáte… a přes x dalších zvířat do zblbnutí) a pak Mravenčí ukolébavku. (chuckle)
Jen toho času, kdyby bylo trochu víc… (wave)
Dede,musím použít zvířetnické slovo – jak moc ti to přávidím!!!
Sorry, ale já to vidím jinak. Pro mne je to povzdech fanatika, který příliš pozdě zjistil, že zázraky se nedějí. A to ostatní kolem už jen pohádka.
Krakonoši, je to skoro neprůstřelná logika ve vašem vyjádření. Vážně.
Když se pokusím oprostit od schémat myšlení, které jsou dány naší každodenní zkušeností, napadají mne 3 protiargumenty:
1. Co když to nezjistil příliš pozdě, ale naopak příliš brzy? Jinými slovy, co když to byla jeho jediná pochybnost, která prokázala, že je člověkem, ale která se nakonec ukázala být falešnou? Pokud připustíme, že zázrak zmrtvychvstání se stal (a nebudeme už z definice hledat vysvětlení zázraku), pak se až po tomto výroku přesvědčil, že pochybnost nebyla na místě.
2. Fanatik asi dokáže strhnout davy před svým koncem. Ale po něm? Viz dvoutisíciletá historie jeho „chrámu“
3. Pokud přijmu váš argument vedoucí k „obyčejnosti“ příběhu, pak podobných příběhů muselo být v historii mnoho. Ale jenom tento se zachoval, asi kvůli neobyčejnosti toho, co se dělo potom. Nebo proč vlastně?
Historikové vědí, že to, že muž jménem Ježíš žil a učil, se dá dokázat s vyšší platností, než že žil nějaký ten Caesar. (Protože o faktu jeho života nepochybují jeho odpůrci, ti jen píšou, že nebyl Bůh.)
A proč přežil ten příběh? No… zaspekuluju si. Asi proto, že Ježíš dokázal něco těžkého. Umřel tak, jak učil, že se má žít.
Prostě s nepokřivenou páteří. Věrnej sám sobě.
Kolik lidí to dovede?
A ještě si zaspekuluju. Příběhů o návratu z podsvětí / říše mrtvých je pěkná řádka. Proserpina, Osiris, Orfeus… jen tak namátkou. Mají spoustu společného. Ježíšův příběh ty znaky obsahuje taky.
Včetně té dojemnosti.
Proč je asi Stabat mater nejslavnější sekvence své doby i těch dalších? Přežila jako součást mše za mrtvé až do II. vatikánského koncilu. Zkuste si najít aspoň překlad. V latině je mnohem osobnější.
Proč je tolik lidsky krásných soch Piety?
Marie je v tom příběhu moc, moc důležitá – počínaje jejím strachem při zvěstování, a konče cestou ke hrobu a od něj…
Ten příběh inspiruje i tehdy, když člověk trvá na tom, že Ježíš byl jen člověk. Pro spoustu lásky, kterou obsahuje – od Alžbětina přivítání těhotné Marie po ten pohřeb. Pro tu strašně jednoduchou zásadu – všichni lidi jsou lidi. Není „víc člověk“ a „míň člověk“.
Miluj a budeš milován. Nenáviď – a budeš nenáviděn.
A pro tohle ho lidi, kteří se bojí milovat, odsuzují a plivou na něj. 🙂
Protože milovat je akt odvahy. Říct „jste všichni lidi, jako já“ je statečná věc.
Ne každý si to troufne. 🙂
Odsoudit a tím se zdánlivě postavit nad druhé je mnohem jednodušší. (Jenom lidem nedochází, že se tím připraví o možnost být milováni, když si druhé našlapou pod nohy. Láska je rovnoprávná. Láska potřebuje rovnoprávnost, aby mohla existovat. A reciprocitu. Nejde dlouhodobě házet kousky srdce do černé díry.)
Io a Martine – díky (inlove)
Ježíš byl jen člověk, sice, (pokud budeme bezmezně věřit tomu, co je v bibli psáno, což není a nebude můj případ), výjimečný, ale přece jen člověk. Takže, jako každý z nás, dělal občas chyby, zejména když věřil, že jeho učení je silnější, než peníze, a za tuto chybu zaplatil vlastním životem. Dnes by nejspíš jeho příběh vypadal úplně jinak, Jeho vzyvatele už by dnes ani ve snu nenapadlo, položit ve jménu nějakého učení hlavu na pomyslný špalek, spíš by rychle hledali, jak z víry učinit výnosný byznys.
Bible je v podstatě analýza nectností, (především) provázejících lidstvo od jeho počátku a zároveň nabídka velice naivních receptů, jak je řešit. (socialismus a komunismus jsou v podstatě o tom samém). A máte pravdu, fanatiků, kteří až v minutě smrti poznali, že zázraky se nedějí, bylo, je a ještě bude mnoho, jenže dnes už si se ztvárněních jejich omylů nikdo práci dávat nebude, nejspíš proto, že by nebyl zdaleka tak komerčně úspěšný, jako vydavatelé biblí. A pro mne má větší cenu makové zrnko vědění, než nákladní vlak víry, aneb věřit znamená houby vědět.
Zázrak zmrtvýchvstání je biologický nesmysl. Neexistuje způsob, jak udržet buňky lidského těla, zejména v podmínkách ukřižování, naživu, leda by šlo o nějakou eskamotáž, která ale předpokládá, že k fyzické smrti nedojde. Ale pokud mi dokážete logicky a fakticky zdůvodnit, že ukřižovaného a prokazatelně mrtvého člověka lze po několika dnech bez sebemenší újmy vzkřísit, tak to hoďte na papír, Nobelova cena vás určitě nemine. Ale nechtějte na mě, abych něčemu věřil jen proto, že to kdysi kdosi zapsal.
Ale veď mi nechceme,aby ste verili./každému,čo jeho jest/Len mám pocit,že vás to tak nejak „žere“ a musíte si tie svoje pravdy siahodlho zdôvodńovať.
Víš co, já si tu ohřeju polívčičku historicko jazykovědnou. Ty se nebudeš zlobit, že ne?
Mně totiž strašně dlouho vrtalo hlavou to „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ On to věděl. Že ho ukřižujou. Musel to vědět. Šel tam dobrovolně. Šel do toho dobrovolně už tři roky předtím a už tehdy to věděl. Respektive tehdy prvně dal najevo, že to ví.
Jasně, existuje výklad, že se v tu chvíli bál. Není nemožný. Člověk v něm se bát musel. Ale všecko ostatní, co ten den dělá, nemluví o strachu.
Existuje jiný výklad.
V antice se citovalo incipitem. Přeloženo do češtiny, když chci jako antický člověk citovat Čtvero věků z Metamorfóz, řeknu: Aurea prima sata est aetas. První slova z toho epyllia. A myslím tím to epyllion celé.
Bože můj, proč jsi mě opustil, je incipit žalmu.
Žalmy mají v zásadě dva náměty (když pominu Davidovy žalmy): Bůh je super, haleluja; a Jsem totálně v háji, ale Bůh mi pomůže, Bůh je super, haleluja. Eli, eli je ten druhý případ.
Takže i když se třeba bál, je poměrně dobře možné, že těsně před smrtí nahlas zpíval zrovna tenhle žalm.
A ten končí poměrně nadějně a slovy Toto učinil Pán.
To je výklad, se kterým už dovedu žít. 🙂
http://www.biblenet.cz/app/b;jsessionid=1dzadw42fgxeg?book=Ps&no=22&_sourcePage=fwgmYU2RNI2juU6PHfH-VA%3D%3D&__fp=pxS-9GENCgQSMzf7PgLh6g%3D%3D
Děkuju, milá Io, za krásné vysvětlení (angel) Máš spoustu překvapujících znalostí a je fajn, že se podělíš 🙂