Po zeleném čtvrtku přišel Velký pátek. Velikonoce nám vstoupily do domu, někde duchovně, jinde barevně, někde se to hezky doplňuje.
Přiznám se, že mě ze světské marnivosti velikonočních svátků baví akorát barvení vajíček, protože tady se na ten výsledek až tak nehledí. Práce mě nutí přemýšlet nad duchovnem, takže hlava si ráda odpočne u jednoduché činnosti.
Jak tak chystám náš rodinný kompilát česko-slovenských velikonočních zvyků, tak si uvědomuju, jak moc jsem jako kdysi pražské dítě zůstala mimo oblast velikonočního folklóru, který vlastně stále ještě kvete na českých a především pak moravských vesnicích.
Možná i kvůli tomu pro mě Velikonoce vždycky znamenaly jen první jarní prodloužený víkend na horách a pondělní zvyky upřímně nesnáším.
Ale jsem zvědavá, tak se ptám – jak chystáte Velikonoce vy? A baví vás to? A co říkáte na pondělní zvyky? Pojďme si povídat o Velikonocích:))
Přeji všem krásné velikonoční svátky, Dede dodatečně gratuluji tvém tatínkovi k tak významnému výročí a tak si všichni v rodinné pohodě slavte a užívejte.
Když jsem ještě jako dítě žila v mém rodném městě, které tenkráte bylo jako větší dědina,moje velká rodina se připravovala na Velikonoce odpovědně. Vše navařeno, napečeno, uklizeno, dvé babiček v pohotovosti a jedna tetička.Smažily v tuku boží milosti a něco, čemu jsme říkaly myši, vypadalo to jako koblih, jen to víc křupalo a mělo to na koncích takové špice jako myší čumáky.Ráno pak první mně vyprášil brácha a pak už chodila celá ulice. Vajiček bylo nabarvených dost a já se docela těšila, že můžu rozdat pomlázku. Později jsem však bytostně nesnášela opilce bušící na má vrátka.
Jednou jsme s kamarádkou chtěly na Velikonoce ušetřit, nebudeme přece někoho napájet a tak jsme sbalily naše dítka a odjely na Rusavu na chatu. Nebyla to chatka, byla to maringotka Správy silnic, sloužící jako chatka. Byla hned vedle potoka. Děti byly spokojeny, večer jsme chroupaly nakoupené dobrůtky, třeby kakaová esíčka a povídaly si hrůzostrašné historky. A jak ten potůček vedle zurčel a my popíjely, čím dál víc se nám chtělo na malou ale bály jsme se vylízt ven. Nakonec jsme korporativně čůraly na plechových schodech maringotky,přes ty mřížky schodů, držíce se vzájemně za ruce.Druhý den, vyšlo sluníčko a my se pakovaly domů, jdeme takhle po louce s kletráky na zádech a s ogárkama za ruku a najednou slyšíme volat Hóóónzóóó, to volala selka ze stavení na berana ať jde domů, my však viděly jen to obludné velké zvíře s rohama, jak se na nás žene a s infartem jsme doletěly na blízké klády i s dětmi. Na pokraji smrti,jsme se dívaly na tu příšeru, jak pádí do statku a nás si vůbec nevšímá. Uf.
Jj, bývaly to docela veselé Velikonoce, tenkrát jsme nad poslestvím těchto svátků moc nepřemýšlely.
Na Velikonocni pondeli mam vicero ruznych vzpominek. Tata nas vyhanel se sestrou a maminkou z postele pomlazkou. Ja to uprimne nenavidela, maminka se u toho vzdycky smala a desne pistela. Dodnes ten zvyk obhajuje, ja dodnes nesnasim.
Nejspis k tomu prispela i jedna skola v priride o Velikonocich, kdy nas kluci serezali pod shovivavym dohledem ucitelek.
Na vesnici na jizni Morave, kam jsme jezdily na Velikonoce za babickou, bylo vzdycky zivo. Kdyz dosli stryce, dalo se to vydrzet. Jakmile ale dorazili chasnici, bylo mi neprijemne, ze me slaha jakysi cizi kluk a ja mu za to musim dat jeste darek! Odpoledne pak chodily slehat holky. Nevim, jestli i dospele. My dve male jsme vzaly vlatnorucne upletene proutky a nastrojily se dle misntich zvyku a sly koledovat po pribuznych a znamych. Dopoledne jsme rozdaly obarvena varena vajicka a po kaliscich slivovici, odpoledne dosly domu s cokoladovymi vajicky a kraliky.
V Drazdanech hledaji male deti na zahrade sladkosti, ktere jim tam poschovaval Osterhase, predzahradky jsou vyzdobene spoustou barevnych vajicek. Umelohmotnych i vyfouknutych. Nas zvyk s pomlazkou nechape nikdo.
Ani na jedne s diskuzi jsem nenasla vysvetleni, PROC se holky slehaji proutky…?
Přírodní magie, zde dotyková. Síla z čerstvě narašených vrbových proutků přejde do děvčete a to bude celý další rok zdravé a pružné jak ta vrba. Proto taky červené pentle – krev jako život.
Dtto červená vajíčka (původně nebyla jiná jež červená): vejce jako symbol plodnosti, krev jako život.
Pro změnu ten králík – symbol (germánské / keltské) bohyně plodnosti.
Čokoláda a alkohol a tak, to jsou moderní dodatky.
Ještě dodám: Římani v téhle době slavili Luperkálie: obětovali kozla, z jeho surové kůže nařezali proužky a kněží zvaní luperkové pobíhali polonazí po Městě a těmi proužky jako důtkami, namočenými v krvi, švihali všechny ženy, co potkali. Znovu šlo o rituální obnovení plodnosti po zimě.
Není vyloučené, že původně byla naše pomlázka taky smočená v krvi.
Pokud jde o toho kozla, je tu ještě jeden pěkný starověký zvyk znovu související s očištěním po zimě. Na konci zimy se uklidily a vymetly domy, obnovil se oheň (donesl se zvenku), z města se vyhnali žebráci a malomocní a všechny ostatní starosti se obřadně naložily na kozla, který byl za velkého halasu vyštván z města, aby z něj vynesl nemoci, problémy a tak. Odtud anglický termín „scapegoat“ < escape goat (česky obětní beránek, s trochu jinými konotacemi, ale význam, i vnitřní, je pořád stejný).
Připomíná to trochu naše vynášení Morany.
Takže oni by cizinci chápali, kdyby se zašlo dostatečně daleko do kulturní historie pro vysvětlení. (Mimochodem – mám to vyzkoušené, vysvětluju cizincům s oblibou naše zvyky tímhle způsobem, a přestanou jim obvykle připadat divné a barbarské a rozhodnou se, že to vyzkouší. Ono je něco jiného říct někomu "o Velikonocích šleháme holky a ony nám dávají vajíčka a alkohol" – a "o Velikonocích šleháme holky vrbovými pomlázkami, aby byly celý další rok zdravé jako ty vrby, a ony nám za to dávají vajíčka, abychom byli hodně, no, silní, chápeš?" To i Američani se svým harašením pochopí, že chlap prostě nemůže nosit dítě a ženská nemá pytlík, takže naopak by to nedávalo smysl. 😉
Prudce zajimave.
Dekuji za odpoved a zajimave vysvetleni. A jeste jedna otazka … co se deje na velikonocni nedeli?
Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční je den, kdy se slaví zmrtvýchvstání (vzkříšení) Ježíše Krista, je to úplně největší církevní svátek roku.
http://velikonoce.vira.cz/Podstata-Velikonoc/Pruvodce-Velikonocemi.html
http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Svaty-tyden.html
Doplním Aidu. Oni opravdu křesťani dávali svátky pokud možno poblíž pohanských, ale Velikonoce jsou v podstatě starý Pesach – svátek vyvedení Židů z Egypta. Proto nekvašený chléb (OK, mazanec… teda mazanec je kolo, symbol opakování, kalendářní symbol, jelikož ve správné zemědělské kultuře rok začíná na jaře a kalendář je lunární… no, to bych se zamotala. Ale pečivo je to kvůli nekvašenému chlebu, a.k.a. placce, a kulaté pečivo proto, že jde o významný předěl – kdysi kdesi tady někde plus mínus včetně fáze Měsíce začínal zemědělský rok. Odtud i pověry o nerýpání do země). Proto beránek.
Symbolika beránka pak přešla poměrně zajímavým způsobem na Ježíše. Vůbec je zajímavé, že byl ukřižovaný (nebo že legenda dává jeho ukřižování) o Velikonocích – Pesachu: umožní to paralelu: jak byli vyvedeni Židé z egyptského otroctví, tak jsou vyvedeni křesťané skrze Ježíšovu oběť z prvotního Adamova hříchu.
Fajn, a teď už teda ty počty.
Římani počítali terminus a quo *i* terminus ad quem – tedy pátek = 1. den, sobota = 2. den, neděle = 3. den. Proto „třetího dne vstal z mrtvých“. My bychom dnes řekli „za dva dny“. Je to pořád ten samý časový interval.
A teď: ono to klidně mohlo být v sobotu, ale vydává padající strom v pralese zvuk, i když ho nikdo neslyší? Ech, sorry, zen. Proč to nebylo v sobotu: židovský den začíná západem slunce. V pátek večer tedy začal sabat. Marie a učedníci a tak stihli Ježíšovo tělo odnést z Golgoty a zabalit do plátna a strčit do hrobu, ale ne nabalzamovat. Od západu slunce v pátek večer nesměli konat žádnou práci (oni to byli vesměs věřící Židé, což se jaksi obvykle nezdůrazňuje). V sobotu se západem slunce skončil šabat a Marie mohly (protože tři) jít koupit masti na balzamování, ale potmě se na tu horu, do které se pohřbívalo, nechtěly trmácet. Takže tam šly v neděli ráno, našly odvalený balvan, anděla, letěly za učedníky, bla bla, to všichni známe.
Pohanské zvyky tu nemají moc prostor, leda že by si člověk vzpomněl, že říše mrtvých bývá obvykle dole. A ten hrob byla jeskyně.
Io, to je tak krásně napsané a vysvětlené. Že, ač dost stará, tak takové vysvětlení křesťanských svátků jsem v této podobě neslyšela. To by se mělo snad i publikovat. Já to neumím vyjádřit ale jsem nadšená. (h)
Promińte mi mé neobratné vyjádření.
Dekuji io a aido za odpoved. Preji vsem krasne Velikonoce. e.s.
Io, takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela.
Díky
Všechny dnešní církevní svátky mají pohanské základy. Církev prostě převzala osvědčené know-how, (krást a oblbovat uměli odjakživa výborně, kam se na ně bolševik hrabal), trochu to vypulírovali, přidali nějakou tu textovou a hudební omáčku a ovečky radostně bečely.
Krakonoši, normálně vaše podobné komentáře ignoruji, ale zrovna dneska jste si fakt mohl tyhle nemístné, pichlavé poznámky odpustit. Že jste nevěrec je vase osobní věc, ale nemusíte tenhle krásný svátek nám věřícím znechucovat. Měl byste se stydět.
Maricko, velke diky za tvuj komentar. Vyjadrila jsi to naprosto presne.
VELKÉ OTÉČKO
Hledám někoho, kdo by pomohl Terce s resumé k bakalářské práci. Toto resumé je v RUSKÉM JAZYCE. Potřebuje POMOC S PŘEKLADEM DO RUŠTINY – neznáte někoho, kdo by pomohl V CO NEJKRATŠÍ DOBĚ – samozřejmě za úplatu. Děkuji.
A ještě něco – od úterý pilně babičkuju, což znamená, že bych si potřebovala čas tisknout… (blush) takže NZ kapku zanedbávám.
Navíc zítra bude u nás velká rodinná oslava těch taťkových osmdesátin, takže asi nebudu u počitadla vůbec.
Ale vaše názory a historky mě zajímají, takže se na ně těším. Zamávám asi zase později večer, až se tu situace kapku znormalizuje 🙂
Dede, tak to mas krasne Velikonoce – slavit tatinka s vnoucetem, dum plny lidi. (inlove)
Děkuju moc za milé komentáře – mě se vždycky líbí, když se někomu naše pondělní zvyky líbí a ví proč.
To proto, že já je nasnášela už jako maličká a lety se to nezlepšilo. A byla jsem bita i oblievaná (mladá děvčata se v Košicích klidně strkala pod sprchu… proč si člověk vlastně upravoval vlasy?), zkusila jsem to snášet kvůli dětem (jen s básničkou, jinak neměly šanci, jsem sadista:)).
Ale když jsme žili v Anglii, míra mé nesnášenlivosti se v jiném kulturnm prostředí naplnila a já, abych kluky nešidila, jsem zavedla „hon za velikonočním vejcem“ a vymýšlím jim honbu za pokladem. Mě to pravda stojí nějaké to vymýšlení, ale oni se baví, máme zvyk a já se konečně nemusím tvářit, že mi to nevadí 😛
Jinak nejkrásnější Velikonoce mého dětství byly na chalupě v horách – na samotě, mezi jarními potoky a květinami…
Musím říct, že jsem se těšila na Velikonoční vzpomínání od YGY. Ony tři dcery v domě, na jihu Jižní Moravy, to musel být skutečně velikonoční cvrkot! YGO díky, jako bych to všechno viděla na vlastní oči!
Nejhezčí vzpomínky na Velikonoce jsou z dětství. Bílé podkolenky (brzy ušmudlané do zelena), úniky a schovávačky před „krvežíznivou“ bandou kluků, veselé pištění nás dívek, ale někteří kluci byli fakticky zlí a naskakovala jelita. Barvení vajíček,výlety s rodiči do přírody, krásné svátky, které mám také raději než Vánoce. Mám to stejné jako Zdena.
Věnce na dveře jsem si před lety vyrobila čtyři. Nasyslila jsem si materiál (různé ozdůbky), z různých materiálů věnce a postupně jsem je nazdobila podle toho jaké je období. Titěrnosti jsou na nich přilepené tavicí pistolí a věnce mají každý svůj pelíšek v krabicích. Začnu Velikonocema – věnec vajíčkový a barevné pentle, věnec letní – z různých kytiček ze dřeva a přírodnin, věnec podzimní, mrňavé plody ovoce, žaludy, listí. A končím Vánocema, klasický, z umělého chvojí a ozdůbkama. Taková jsem já, věncový Hujer! Od včerejšího večera visí Velikonoční věnec. Jo, a Vánoční uklízím na Tři krále!!!Ale musím se přiznat, že je to proto, že jsem líná několikrát do roka dělat věnce nové (chuckle) .
Tak já Vám děkuji za včerejší komentáře k našemu agilitáckému zápolení. Terry je borec nadšenec, to je jediná situace kdy mě klidně prodá a klidně běhá s někým jiným, to Nastěnka je MOJE 🙂 však jste ji viděli krasomilu 🙂
Oli je stále hodné miminko 🙂 ale jasné, že si umí i zakřičet 🙂
a velikonoce? volné pondělí jsem vítala protože jsem mohla být celý den u koní!!! a jak jsme byly už holky starší tak bez dozoru 🙂 to byly časy…:)
U nás sa málo šibe,u nás sa oblieva.Teda oblieva-to už dávno skončilo,teraz sa polieva voňavkami/samo,že lacnými/ v podvečer smrdíte ako stará..ve´d viete čo/Spomienky z detstva sú ale bezvadné,slnko,teplo,farby a oblievačky vodou so studní,šťastný piskot oblievaných a popoludní davy opilcov-slovenská národná obyčaj.
teraz viac chápem symboliku sviatkov.V detstve som neznášala tráviť hodiny „kolenačky“ v kostole,dnes mám zimomriavky,keď príde okamih,ža začnú naposledy zvoniť všetky zvonky v kostole i na vežiach,aby zmľkli po minute až do vzriesenia Krista a ozývajú sa len rapkáče.U babičky sme po vzriesení doniesli svätenú vodu a všetko jedlo sa ňou požehnalo/bolo ďaleko skromnejšie ako dnes/,ale boli to sviatky,prechádzky po poliach,stretnutia s rodinou…Možno to len tak idylicky vidím
Vidis, Verenko, to jak zvony prestaly zvonit si skutecne nepamatuju. A to jsem vyrostla na vesnici, kde i za komunismu v tech nejhorsich letech se katolicke zvyky ctily. Ono to asi bylo tim, ze tem byvalym sedlakum, co o vsechno prisli, to bylo vicemene suma fuk. A Hanaci, jak znamo, jsou tvrdohlavi.
A oblievacku jsem jednou zazila v Sulove. Jeli jsme s nasima na Velikonoce do Sulovskych skal koukat na koniklece (mmch – Sulovske skaly jsou nadherne) a v pondeli rano jsme vykraceli z ubytovny do skal a uz to jelo. Mama a ja jsme byly mokre jak slepice, tata nas sice krapet chranil, ale pak usoudil, ze je teplo, a tak stejne uschneme. Ovsem kdyby na mne nekdo strikal levnou vonavku… tak myslim, ze kazdy soud by mne musel osvobodit z trestneho cinu ublizeni na zdravi.
Vyrostla jsem jako městské dítko a velikonoce pro mne byly jen to jedno protivné pondělí. A to jsem teda fakt nesnášela.
Tady chodí spousty dětí. Místní znám, dokud jsou malé, vodí je tatínci, někdy maminky a ony říkají básničky, nebo aspoň kousky básniček. To mě s velikonocemi smířilo. Taky chodí dost dětí pražských nebo nymburských, které jsou tu na chatě nebo u babičky. Dospělých chodí málo, jsme mrňavá vesnice. A takoví ti náhodní narazí nejprve na psy 🙂
Myslím, že pro psy jsou velikonoce největší zábava 🙂
JÓ velikonoce – ty já MOC ráda. Raději než vánoce.
Velikonoce – to už je naděje na teplo, miluju vajíčka a umím uplést pomlázku a udělat vrbovou píšťalku, heč!
Velikonoce jsou naděje na budoucí čas, kdežto vánoce jsou pro mne smutný sváty, kdy se spoustu věcí MUSÍ a to já nerada.
Velikonoce jsou takové rozvolněné.
Trochu si popláču, protože náš kocour už tu není a nemá mi kdo packou pinkat vyfouknuté skořápky z velikonoční výzdoby a není tu už žádná zlomyslná černá potvora, která vytahá žlouťoučká ozdobná kuřátka a rozhází je po celé podlaze, abych na ně v noci šlápla cestou na záchod…No ale holt, půjdeme s čubínou po rozkvetlých mezích a bude zase dobře.
Tak přeju všem, ať si velikonoce užijí v klidu a pohodě.
Ze současného pohledu Velikonoce moc nemusím, jelikož náš dům stojí tak nějak uprostřed vesnice a koledníci jdoucí z jakékoli strany k nám dorazí už ve značně podroušeném stavu. Pokud přijdou děti, je to samozřejmě něco jiného – ale ono těch dětí tady zas tak moc není. Nelíbí se mi, že většina zdejších pánů považuje Velikonoce za příležitost zdarma se opít. A jako bonus u toho vyšlehat sousedky. No… Nejhezčí vzpomínky mám na Velikonoce trávené s nejlepší kamarádkou na její chalupě. Ráno jsme se prostě vytratily do lesa a užívaly si Velikonoce jako svátky jara pěkně v přírodě 🙂
Coby čistokrevnej Pražák bez příbuzných na venkově jsem tradicemi nedotčená. Jo, vajíčka jsme nabarvili, tatínek a brácha nás přitáhli pomlázku…
A pak o velikonocích umřela babička, dodnes si nepamatuju to datum. Prostě o velikonocích.
Se synkem jsem se vrátila k těm vajíčkům a pomlázce, ale marný platný, je to pro mne hlavně možnost vyrazit do přírody.
To jsem já.
Tak tak. Pokud bude hezky, jede se na orchideje; před chvílí jsem poslal další potravu pro kytkovník a je potřeba pokračovat, aby se šéfové nezkrátily žíly. 😀 A velikonoce, sobota,neděle, volno, svátky, dovolená? neznám. Nejsou to náhodou ty dny, kdy je část obchodů zavřená? Ono když máte volno 365 dní v roce, tak to jaksi splývá. (rofl)
(hug) (h)
Jó Velikonoce. Pominu zcela duchovní stránku a zaměřím se na tu zvykoslovnou.
Tak přiznávám, že dokud jsem žila doma (rozuměj na Vrbici), tak se mi nejvíce zamlouvalo to, že se na Velký pátek nesmělo rýpat v zemi (to víte, od jara do zimy jsem robotovala na rodinných latifundiích, takže jeden den nuceného oddychu jsem brala všemi deseti) – a to mi zůstalo do dneška (chuckle) .
A k modrému pondělku – zase se vracím do dětství a dospívání. To bylo nějakého chystání na šlahačku – tři děvčiska v baráku, to se čekal nával (a že někdy byl – jedni šlaháči v kuchyni, druzí na mlatě a třetí v žúdře – kolikrát se ani skleniček nedostávalo). Už před velikonocama jsme měly starost – bylo nutné si zaopatřit ty nejhezčí pantle (stužky), které se vázaly na žile. To nebylo jenom tak – týdny před oním dnem byly vyprodány (rofl) .
Ten den začínal brzo – nejprve nás vyšlahal taťka (rostlým proutkem), pak Vašek Mancluj (ten to bral cestou do kostela – pořád ho vidím, jak jde se slaměným sotúrkem, ve kterém si nosíval šlahačku – výslužku), pak rychle navařit, poobědvat, uklidit – taťka mezitím donesl víno, nachystaly se koláče a čekaly jsme, až se na kopečku ukáží první mašle vlající z velké žile (pomlázky) – přicházejí šlaháči. Protože jsme bydlely až na konci dědiny, tak se u nás buď začínalo nebo končilo.
Ach, kdeže loňské sněhy jsou – teď Velikonoce už tak neprožívám.
to rýpání v zemi – proto jsem musela založit pokus ve středu – alespoň byl ten název „Škaredá“ docela přesný, protože jsem potřebovala, aby mi vjeli s traktorem do pole alespoň ve čtvrtek. Na Velký pátek (čili dnes) bych totiž nikoho nedonutila. A mimochodem, dnes jsme byli něco přihnojit, sice jsme se v ničem nerýpali, ale odufám, že to smůlu nepřinese.
Čili my, co se v té půdě opravdu rýpeme, tohle dodržujeme, jak jen to jde,
Ale Apino – Škaredá středa je středa popeleční, čtyřicet dnů před Velikonocama.
Jí začíná velký půst, který, ruku na srdce, byl dán tím, že se blížil konec zimy a poživatin již v domcích pomálu. A aby to lidem nebylo líto, dal se tomuto nedostatku jídla vznešený náboženský symbol.
Máš samozřejmě pravdu a já si dodatečně sypu popel na hlavu. Prostě nemám trávit 13 hodin na poli, další tři hodiny v autě, jít spát v jednu ráno, abych druhý den vstávala do práce v obvyklou hodinu byla z toho grogy ještě v pátek a potom odpovídat do diskuze. Ten déšť, potom slunce a vítr mi vysušily mozek a do pátku se to prostě nespravilo. Prostě jsme to potřebovali všechno stihnout, aby mi na pole vjeli ve čtvrtek a v pátek už nemuseli. Protože tahle tradice nepřevracet půdu žije a slušného zemědělce bych k tomu nedonutila. Kromě toho to nosí smůlu, takže bych to ani já nechtěla.
Ygo, miluju tve vzpominky. (h)
Tak já bych na Velikonoce s chutí zdrhla někam na výlet- vadí mi to čekání, jestli někdo přijde. Ale chlapci moji, zejména Kuba, mají pocit, že Velikonoce musí být, tak asi musí. Dřív jsem mívala pocit, že na Velikonoce musím mít jarně uklizeno a umytá okna- s léty mě to nějak přešlo a letos asi nebudou ani ta okna :)Ale jo, nabarvím vejce, pověsím něco na dveře (letos jsem to odrbala slaměným věnečkem s levandulí, ten tam vydrží až do podzima),napeču, nachystám, to všechno jo, ale já bych se radši vyrazila kochat ven 🙂 Jo a na Velikonoce stejně jako na Vánoce posílám některým, zejména starším, lidem z rodiny pohlednice- babičky a tetičky trvají na tom, že chtějí obrázek a nějaká smska to nespasí 🙂 A letos jsem zakoupila obzvláště ozdobně okousané a ozlacené s roztomilými kuřátky… jenže až ve třetí trafice! Ve středu už bylo prostě vyprodáno. A pobavila mě slečna prodavačka, která se starostlivě ptala, jestli mi nevadí, že má známky jen s prezidentem a ne velikonoční. Ujistila jsem ji, že se při oblíznutí překonám, protože představa fronty na poště mě děsí.
Matyldo také posílám Velikonoční přání a letos jsem i jedno dostala zpět.
Míša z Plzně
Milá Dede, krásné téma.
Také jsem vyrůstala ve městě a tak z velikonočních zvyků jsem znala pečení nádivky, barvení vajíček a piškotového beránka.
Když byli moji synové malí jezdili jsme na velikonční pondělí babičky vyšupat a přednést koledu. Dodneška vnukovi, synům a manželovi kupuju sladkosti do velikončního balíčku. Ráda si nazdobím byt a koupím nějakou živou květinu. Včera jsem si koupila 5 červených tulipánů.
Ale až s věkem jsem se začala zamýšlet nad duchovním pojetím Velikonoc. Jsem věřící, ale nepraktikující. Přemýšlím o Ježíšově ukřižování, jak to pro něho muselo být těžké se za nás obětovat a o všem co tomu předcházelo.
Každý rok se také díváme s manželem v televizi na Urbi et orbi. Na letošní požehnání světu a městu z úst papeže Františka se velice těším.
Krásné Velikonoce všem.
Míša z Plzně
Jak tak hezky píšeš o velikonocích, napadlo mě, že bych měla sundat věnec nade dveřmi od bytu s vánoční výzdobou a tuto předělat na velikonoční. Ta mi pak hezky vydrží do dalších vánoc 😀
Zrovna včera jsme diskutovaly s kadeřnicí o pomlázce a o tom, že ten pardon, který chlapi dostanou k tomu, aby mohli třískat do ženských je děsnej. Pochopitelně tradice, kdy se něžně poklepe pomlázkou po pozadí je roztomilej, ale já zažila opak na chlupě, kdy kluci i jejich tátové mydlili do holek až měly jelita na zadku. Někteří si na to dokonce pletli speciální gumové pomlázky – pamihody a nebo používali k exekuci ten tlustší konec pomlázky.
Díky tomu, že mám doma dva chlapečky a zlatého manžela neuschnu, protože mě pomlázkama jemně poklepou 😀
Diky, Kastanku, primnela jsi mne jit zkontrolavat predni dvere, jestli tam jeste visi ten vanocni venec. A ono jo. (chuckle) Omluvou mi budiz, ze ja zridka vidim predni (hlavni) dvere do domecku, protoze dom prijizdim autem a vstupuju pres kuchyn. A kdyz jde navsteva, tak otevru predni dvere zevnitr a na venkovni stranu fakt nevidim.
Já se držím zásady: Ženu ani květinou neuhodíš a to i o velikonocích. Jenže nejsem pod pantoflem, žijeme v klidu, míru a pohodě a tudíž necítím potřebu se jeden den v roce mstít za utrpěná příkoří. (Tomu říkáš výplata?, Žádná hospoda, neumyl jsi nádobí! Kapesné? Tady máš dvacku, protože ses na maminku málo usmíval…) (rofl)