Včera byl typická aprílový den – jednu chvilku se přihnal mračoun, setmělo se, já si šla rozsvítit. Strhnul se liják nebo krupobití, jednou dokonce i s bouřkou, a deset minut na to jsem šla světlo zase vypnout, protože venku ze všech sil svítilo na mokrou krajinu sluníčko.
Takové počasí však nepřálo vycházkám. Poryvy větru za deště byly natolik silné, že v lese opravdu nebylo bezpečno, na louce mi zase vadily bouřky a do města s háravkou radši nejezdím (ano, Ari hárá už potřetí za devět měsíců, asi mě z ní klepne:)) A tak jsme si trochu hrály na zahradě.
A přitom jsem mě napadlo vám vyfotit „forichtung“, který jsem vymyslela, aby zasazené denivky zůstaly tam, kam jsem je dala a neobjevily se mi ráno na prahu jako ulovené myši, což se mimochodem stalo postupně čtyřem zasazeným primulím. Musím se pochlubit – funguje to!:))
Ari není a priori ničitel, nekouše stromky ani keře, ale strašně ji zajímá všechno, čeho se já osobně dotknu. Protože sahám-li na to já, musí to být zajímavé, ne? Tak si to nosí na rohožku před vchod. Vedle zasazených rostlinek to jsou klidně i trsy trávy, které jsem vhodila na kompost. Je to prostě děvenka pracovitá.
A zrovna se zeptám – taky vaši psi zahradničili? Nebo dokonce ještě zahradničí? Jak si s nimi vymezujete zóny vlivu? (chuckle)
Ad: YObávám se, že jsem ji…
Takových tu bude víc. Některé, které pošlu, neviděli ani někteří profesionální botanici. V ČR roste přes šedesát druhů orchidejí a některé se od sebe navzájem liší jen v drobných detailech, přičemž jsou velice a všestranně variabilní, zejména prstnatce a kruštíky.
Včera jsem objevil lokalitu velice vzácných orchidejí vstavačů mužských pravých. (rostou jen na několika málo místech v severozápadních Čechách) během 14 – 20 dnů rozkvetou, takže budou fotky.
Prima, těším se 🙂
Trixie má vstup na záhon u domu zakázaný (je před ním pletivo), protože tam chodí vyhrabávat a baštit, co kočky poctivě zahrabaly. Normálně při procházkách tyhle hnusy od cizích psů jen očichá, nikdy nežere. Tak nevím proč od našich koček je to najednou lákavá dobrota (možná jí ty malé tuhé špalíčky připomínají její granule). Takže když za pletivem zahradničím, jen mě vyčítavě pozoruje. Zato, když dělám něco jinde mimo záhon, pomáhá – a sice tak, že mi odnáší náčiní. Stačí odložit malou lopatičku nebo kopačku, které mají dřevěná držadla. Protože Trixie ráda okusuje klacky, asi si myslí, že jsem to odložila pro ní na hraní – vezme to a jde si o kus dál hryzat. Jednou se dokonce pokusila odtáhnout rýč, ale byl pro ní asi přeci jen dost těžký, tak to vzdala. Pro náčiní si musím dojít a pak si davat pozor, protože ona u mě očumuje a čeká na svůj moment. odložím.
Na zahradě našeho vedlejšího domu je u dlouhého záhonu podél dřevěné ohrady oplocený jen kus, kde jsem loni měla fazole (a Trixie při běhání po hlíně mladé výhonky zadupávala do země). Letos oplotím celý záhon. Trixie se tam totiž s velkou chutí sama obsluhuje rajčaty a paprikami. To by mi tolik nevadilo, je jí přáno, mám jich vždycky hodně. Ale vadí mi, že při to poláme celé větve. Ona chytne za rajče nebo papriku a trhne. Někdy zelenina povolí, někdy ne a já pak sbírám na trávě zvadlé ulomené větvičky. Keříky jsou naštěstí celé v drátěném „kornoutu“, takže ty zlomit nemůže, ale olámané přeislé větve mi radost nedělají. Jelikož tam mám i pálivé papriky, dost často je najdu celé na trávníku, jen trochu nakousnuté. To je mi pak vždycky Trixie líto, protože papriky jsou děsně pálivé a mě stačí si ukousnout jen špičku, abych měla pusu v plameni. Tak co pak pes? No má tam na zahradě dva kbelíky s vodou (a třetí uvnitř garáže), tak si může pálivou tlamku hned schladit – ale i tak to jistě bolí. Ale ona se ne a ne poučit a krade zeleninu dál. Tak záhon letos take celý oplotím.
Dede, to jsou nááádherné fotky, hlavně ta levitující Ari s vejcem – primo velikonoční – holky ti nesou „kraslice“.
Maričko, podle mojí zkušenosti je spousta psů toho názoru, že kočičí ono zahrabené je lahůdka, kvli které stojí za to něco podniknout a vydržet – např. křik svého páníka:))Naši psi svého času vybírali kočičí záchůdek a já šílela z toho, že to žerou i se stelivem. Holky po tomtéž slídí po loukách naproti okočkovaným domům (wasntme) Takže podle mě Trixie ví velmi dobře, co činí (chuckle)
Pokud jde o sklízení, tak rajčata naše psy nezajímají, zato maliny, jahody a dokonce i rybíz ano. Když mi Ari loni skočila do jahodového veletruhlíku (omylem v mojí přítomnosti), tak stačilo zaječet a dala pokoj. Truhlík je jasně definovaný prostor. Co však kdo může mít proti procházce kolem rybízových leřů a maliníku, že? Berry v Anglii takhle česala ostružiny – nomen omen 😀
Ajvi nehrabe, Ajvi uhryzává celé větve, které jsou nízko. Dokonce uhryzala haluze jedovatého tisu :O . Kocour ukusuje kytky. Momentálně tulipány, dokonce i ve váze na stolku (envy) .
Milá Alex, ti tvoji miláčci se prostě hezky doplňují (chuckle)
Pokud si dobře vzpomínám, Bertík ani Ravenka nějak zvlášť neprojevovali zájem o zahradničení (vida, to je slovo – zahradničení jako ničení zahrad (chuckle) ). Najty to taky moc nebere, tedy pokud se zrovna nějak extrémně nenudí (není to tak dávno, co jsem přijela domů a bylo mi vynadáno, že ten blbej pes rozžvýkal tulipány 😀 – ale to byla spíš výjimečná situace). Nicméně Najty s oblibou chodí na záhonek jako na WC. Zvykla si na to v zimě, kdy tam nic nebylo. Máma předpovídá, že až zelenina vyroste, Najty tam přestane chodit. No… Něco už tam raší, několik řádků se zelená, ale nedá se říct, že by to naší fenečce vadilo… (tmi)
Tak, zeleninovou zahradu mají naši psi zapovězenou…
plotem
😀
Krasne fotky – takove skoro velikonocni s veeelikym velikonocnim vejcem :), sikovne udelatko! Nas cernobily chlupaty pomocnik nemuze pri zahradnich pracech nikdy chybet. Spokojenost s kvalitou odvedene prace pak vyjadruje po svem:
http://evaschlitt.rajce.idnes.cz/Kater_Chen#20140309_141537.jpg
Mame velkou zahradu, na kterou maji volny pristup i psi navstev sousedu. Sem tam najdu v zahradce vyhrabanou diru. To jsem pak desne nastvana. Na psa, pokud ho pristihnu, staci vetsinou zarvat, na panicka si netrofnu. Jeste se mi nestalo, ze by se panicek krome omluvy pokusil onu diru zahrabat. Nebo po sobe uklidit zbytky rozzvykaneho klacku :/.
Jé – až v druhém kole prohlížení fotek blekenvajtek (wave) jsem si fšimla, že Ari je pes lítací (clap) Moc povedená fotečka.
Byly to krásné skoky, ale s Berry mi focení nevyšlo. To proto, že Ari, plna elánu, ještě skáče s veškerou vervou a naplno, zatímco Berry si doskok naprosto přesně odměří – ta neskočí ani o kousek výš, než musí 🙂
V mých netřeskových korýtkách čas od času vyklíčí tráva nebo bříza. Tak jí vytrhávám a Rony mě zblízka pozoruje. Když odejdu, zkusmo si z toho korýtka také pár netřesků vytrhne a pohodí kolem 🙂
„Proč to škubeš, debile“, říkám mu.
Ale on má pocit, že splnil svou zahradnickou povinnost a dál už neškube. Jen mi za dva měsíce pomáhá s jezírkem. Já vytahám spadané listí a on pak leknín. Nebo mu ukousne květ 😀
Ano, takhle se mnou zahradničila Berry (chuckle) u Ari je to prostě ještě o kus akčnejší, protože Ari prostě je akčnější 😀
Jinak hláška: „Proč to škubeš, debile“ mě rozesmála. Jak často mám k podobným výrokům blízko!
Rikina vytřepávala drny od hlíny. Bohužel to třepala do lesa. Taky tahala pýr. Jo a sklízela jahody (a já za to dostávala napráskáno, dokud ji při tom babička nechytla). Jo a zahrabávala kosti do skalky. Asi aby jí vyrostly. 😀
Penny neměla příležitost, takže pouze okusovala domácí kytky jako projev vzdoru („teď ti sežeru tuhle kytku a pak ti ji vybleju pod stůl, uvidíš!“) a sklízela broskve z nejnižších větví. A nosila mi je s hrdým výrazem „podívej, jak ti pomáhám!“
Jestli zahradničí u máti Nessy, nevím, u mě se věnovala nejvíc kuchařkám a slovníkům. Takže bude nejspíš na ty produkty. I když, jednou ji urazila vánoční růže, takže ji rozpitvala.
Všechny tři rády hrabaly. Machr v tom byla Riki, vytvářela celá důlní díla. I se stropem. Bohužel bez výdřevy. Občas to spadlo na ni, občas to povolilo pod něčí nohou.
Penny dělala díry po granátu, ale fakt je, že díry ji nezajímaly tolik, jako ta myš. Jakmile vyběhla myš, zanechala Penny norování a šla po ní.
Rikina naopak dolovala, i když se jí myš pošklebovala z vedlejšího brdku.
Melly je ještě moc malá a pitomá, tak nevím. Zatím se učí, že i bez Penušky je svět obyvatelný. Poslední týden pokořila další metu – hlídá. Sice zpod gauče, ale hlídá.
(A Melly vám ještě vzkazuje, že ji mrzí, že zapomínáte ve výčtu pejsků, kteří vás opustili, na Penušku. Že vám toho Penuška napsala dost na to, abyste si ji mohli pamatovat. Že ona na ni pořád ještě nezapomněla, i když už se tedy aspoň nechala přesvědčit, že by za ní neměla nijak spěchat a že se tu má raději učit žít bez ní.)
Kdepak, Melly, na Pennynku nejde zapomenout.
Jen srdce bolí – i nad loňským odchodem těch tří mých chlupatinek… (o nich jsem prostě napsat nedokázala)
MaRi, loni umřelo na můj vkus nějak zatraceně moc chlupatců!
(hug)
MaRi, tři ztráty v roce??? Omlouvám se, přehlédla jsem to při letmém čtení. Je mi líto a doufám, že zbytek smečky prosperuje (h)
…vytvářela celá důlní díla. I se stropem. Bohužel bez výdřevy… (rofl)
Krásně jsi to Io, popsala… doufám, že i Melly si najde svůj samostatný neopakovatelný přístup k životu. (h)