Je to prakticky vždycky předem prohrané. Myslím tím souboj já versus pokladní v supermarketu. Ať dělám, co dělám, když mám sama na pás vyložit velký nákup a potom si namarkované zboží aspoň průměrně inteligentně naházet do tašek, vždycky pokladní vede aspoň o koňskou délku.
Stres se postupně zvyšuje, když pak mezi posledními namarkovanými věcmi lovím platební kartu, tak mi kde co padá a ke konci už mám vztek, protože mezi moje poslední kousky se už sune nákup dalšího člověka. A to nejsem nijak neobratná, mám své zkušenosti a nosím si velkou pohodlnou tašku.
Když řeknu pokladní: počkejte prosím, třeba se napijte, nebo protáhněte, já to zatím všechno vyložím a pak začneme společně, tak uslyším vždy to samé: Nemůžeme, nesmíme. Měří nám, jak rychle markujeme zboží. Musíme být rychlé.
Nic proti tomu, nikdo rád nečeká, ale k čemu jí ta rychlost je, když já to nemám šanci stíhat? Buď na mě nakonec stejně musí počkat, nebo mi hází do mého nákupu nákup někoho jiného, čímž naštve mě a zdrží toho, kdo se snaží lovit svoje věci z mých. Zajímalo by mě – nakupují ti jejich manažeři někdy?
Taky mě jako kupujícího rozčilují zbytečné prostoje, když třeba pokladní nemůže najít nebo načíst kód zboží, když se něco rozbije, zapomene, a podobně. Jenže zpracování nákupu prostě potřebuje čas a je jedno, jak sviští pokladní, slabším článkem je tu totiž skoro vždy nakupující – když má nákup dostatečně velký. To jsou limity, které je třeba respektovat.
A pokud chtějí manažeři nějak posílit loajalitu zákazníků, pak stačí, když se ty pokladní budou snažit být vedle rychlosti i milé. Ne, že by mnohé nebyly i tak – sama se divím, jak to při tom tempu dokážou.
Prostě mě osobně rozčiluje ten zbytečná stres, kterému jsem v případě velkého nákupu u poklady vystavena, takže dávám přednost automatickým pokladnám. Jsem tak svižná, jak dokážu, nákup si rovnám tak, abych mohla dát tašku nebo tašky bez starostí do auta. Já vím, že to nakonec můžu ignorovat – co mi mohou udělat, když pojedu svým tempem? Nic. Jenže neumím vymazat špatný pocit, že v tomhle závodě prohrávám.
A tak by mě zajímalo – jak to vidíte vy? Nemluvím o nákupech zvíci pěti až deseti kousků, tady se pokladní stačit dá. Mluvím o velkých víkendových nebo svátečních nákupech. Jste také štvanci? A pokud ano, vadí vám to?
Mám manžela, kterého charakterizuje starý kreslený křesťanský vtip: Prosím tě, Otče, nauč mě trpělivosti. Ale potřebuju to TEĎ HNED!!!!!! Kromě toho mne už několik let provázejí dvě hole.
U pokladny marketu společně vyložíme obsah vozíku (k tomu je nutno vybrat kasu, jež je nalevo od směru jízdy, jinak jsem při své tělesné nížce nepoužitelná). Namarkované zboží MLP ukládá do vozíku a vrčí, že nestíhá. Chtít po něm, aby zboží ukládal do tašek, se opravdu neodvažuju. Já se zatím pokouším někde zaparkovat hůlky, abych si mohla nachystat peněženku nebo kartu. Hole vesele padají (někdy mám i pocit, že schválně (chuckle) ). Když po zaplacení přebírám zpátky kartu a účtenku, vždycky se omluvně usmívám na dalšího zákazníka a se slovy „Ještě moje přídavné nohy a mizím“ se motám, než se mi podaří všechno uložit a uchopit a odejít. Zatím se mi nestalo, že by mi dal někdo najevo, jak zdržuju.
MaRi, to nakupovani s holi nebo choditkem jsem si tu a tam zazila. Je to narocne a s dvema holema to musi bejt fuska. (h) Nastesti u nas maji ve vetsine vetsich supermarketu elektricke nakupni voziky. Proste jak koleckova zidle s nakupnim vozikem vepredu. Ma to jeden zadrhel – pokud opravdu moc nechodis, tak predmety na vyssich policich jsou nedostupne. Ale je fakt, ze bud personal nebo hodny zakaznik poslouzi. Parkrat jsem to pouzila, a jednou se mi pri couvani vozikem podarilo smest umne vytvorenou pyramid nejakych drinku v plechovce. (chuckle)
Žádná škoda pyramidy 😀 Už mě na vejšce učili, že pyramidy věcí v průchozích uličkách samoobsluhy (ano, historicky to byla samoobsluha a ne supermarket) je zvlčilost, za kterou je personál právem potrestán jejím pádem (wasntme)
Jinak mi to elektrické vozítko přijde jako skvělej nápad, jakmile jednou člověk ovládne řízení a získá odhad (chuckle)
Jeste k tem el.vozitkum. Tak to jsem byla jednou v supermarket brzy dopoledne koupit neco do prace. Obchod tou dobou temer prazdny. A prijela podivna, lec rozveselena rodina. Z otluceneho auta se vynorili mama, tata, dve az tri decka a babicka a dedecek, ci co. A vsichni se vrhli na elektricka nakupni vozitka a zacali kmitat obchodem. Asi jako kdyz na pouti se da jezdit tema malyma elektrickyma autickama. Krasne se bavili, halekali na sebe, honili se. Po tak 15 minutach zas vratili voziky na puvodni mistoa bez nakupu v radostne nalade odesli. Byla jsem jak v Jirikove videni. (rofl)
Hanko, to je takové hrabalovské (rofl) Nádherná příhoda…
V Globusu automatické pokladny nemají. U pokladen stresována nejsem. Zboží skládám do vozíku a rozděluji až v kufru auta. S pokladními si tu a tam pokecám, když vidím, že se potřebují odreagovat, některé se bavit nechtějí, tak je nechávám být. Jsou příjemné, ať kmenové zaměstnankyně nebo brigádnice.
Na NP diskuse ustala, což je dobře.
Poté, co se mi dvakrát stalo, že jsem vylezla z obchodu a ono pršelo, to radši fakt skládám hned do tašek 🙂
Tohle v NDR neřeším. (kryté parkoviště).A doma mi do kufru při otevřených pátých dveří neprší, takže vše nastrkám do tašek suché a do baráku to mám z vyhrazeného placu pár kroků. 🙂
ke spodní diskuzi o automatických pokladnách v te… .
Otravná hlášení „odeberte si , prosím, zboží.“ mne také rozčilují. Když už mají k dispozici váhu v taškové zóně, pomocí které kontrolují, zda tam člověk dal to, co namarkoval, nebyl by zase takový problém kontrolovat, zda zboží ubývá a tom případě neotravovat. Hlášení v cyklu, dokud váha neukáže 0 je jen zjednodušení práce programátora a nevážení si zákazníka.
Nevážení si zákazníka. 😀 Se tolik nerozčilujte, přestane vám chutnat. Programátorům je to jedno, ti to jednak programují podle požadavků který dostanou a jednak tohle by jim práci nijak nezjednodušilo. Ale hlavně ta hláška se neopakuje často, jsou tam solidní prodlevy, a aspoň tam nic nezapomenete. 🙂
Celkem je to řešené dobře, mně spíš vadí že nelze u těchto pokladen uplatnit slevové kupóny které občas nějaké mám (i když to už možná není pravda, dlouho jsem to nezkoušel).
Pů, podle mě by to mělo jít, kupóny mají čárový kód.
Jo, to měly vždy, já to zkoušel někdy před rokem naposledy. Igelitku za kačku to načíst umí.
Dede, za tebou bych v tom marketu nechtěla stát, bo se chováš jak důchodec. Zboží se z pásu dává do vozíku, pak se zaplatí a do kabel si ho naskládáš až vypadneš od kasy, buď v prostoru před pokladnami nebo u auta. Takové, jako jseš ty, bych s prominutím, na místě střílela. A není to generační problém, jsem stejně stará jako ty. Opravdu vždy pěním, když se někdo takový ve frontě přede mnou vyskytne.
V tom případě nedoporučuji jezdit do Německa, Rakouska, Nizozemí, Norska, Švédska, Dánska, Španělska nebo Portugalska, ušetříš si hodně starostí 🙂
Andy, namířeno tam ani náhodou nemám 😉 . A hrozím se chvíle, kdy mi bude vadit spěch pokladních, protože to už budu opravdu stará…
Na místě zastřelit někoho za to, že mně zdržel o 45 sekund je vskutku adekvátní.
Mno, někdy to není jen 45 vteřin, ale pár minut, a když se povede, tak jsou takoví tři v řadě, nejdřív pečlivě skládají, pak jim třikrát upadne kreditka, PIN trefí na čtvrtý pokus a když jim vyjede účet, tak se začnou hádat, že toto zboží má stát tolik a tolik, protože je v akci. Následně zavolán managor a ukáže se, že dotyčný neumí číst, bo je akce až od dalšího dne nebo si spletl zboží. Pak tečou nervy nejenom mně, ne každý jezdí autem a ujetý autobus může znamenat, že domů se jede třeba až za hodinu, dvě. Poznámky typu – máš chodit včas ke kase, neberu, někdy nestačí rezerva 15 minut.
Prokristapána Ivko, tohle co popisuješ je jak z Mr. Beana, občas je někdo pomalejší, ale takovéhoto exota jsem ještě věru nepotkal nikdy, natož běžně. 😀
Navíc tři v jedné frontě (chuckle) .
Pů, asi chodím do špatných obchodů nebo je IQ přerovské populace značně sníženo oproti celorepublikovému průměru, možná je to následek emisí z chemičky ;P (nejsem rodilý Přerovan, jsem náplava). Ne, vážně se to někdy sejde (whew), že by člověk vraždil. Neskutečné jsou také „expresní pokladny do deseti položek“, to by člověk nevěřil, kolik lidí neumí do těch deseti počítat… Naštěstí do obchodu nechodím často, velké nákupy děláme jednou za dva týdny v Makru.
V Makru to neznám, vstupní průkaz nemaje. No…budiž, věřím Ti, jen prosím nestřílej na Dede. 😀 Já prostě obvykle jdu k té automatické pokladní anebo prostě ve frontě „usnu“ a proberu se až je na mně řada.
S Dede se ve frontě nepotkám, je to dost z ruky 😉 , nemám ani tu špuntovku 😀
Ivo, ted abych se bala, abys nenarazila v nejakem olomouckem supermarketu na nasi maminku – 86 let, malounka a pomalejsi – umerne veku. Aby treba nedosla k nejake ujme. Mozna je to z tohoto pristupu, ze mama uz pri nakupu zacina byt na nervy. Protoze ji casto nekdo doslova dycha u pokladny na zada.To samy, kdyz mama vystupuje z tramvaje a nejaka supermarketova bojovnice s taskama v ruce ji malem povali. V autobusu tyhle problemy nema, jezdi tam dost lidi z nasi vesnice a babicku znaji a jsou k ni ohleduplni. A o tom to je. O ohleduplnosti a slusnosti k lidem s handicapem, starsim, atd. Aby nedoslo k nedorozumeni – babicka neni nejaka chuderka, ktera si musi vsechno prinest domu sama v kabelach verejnou dopravou. Na vetsi nakupy ji vozi bratr, nebo nektere ze tri vnoucat, ci snacha. Ale mama se rada pekne oblece, zajede do mesta, projde se, podiva se po obchodech a neco si prinese. To ma jako sedet doma, aby se nahodou nekoho nedotkla??????
Hani, asi jsi nepochopila, jak jsem to myslela. Nemám nic proti babičkám, vždycky si říkám, že taky budu stará (a je to jen za pár), vadí mi spíš ti mladší nebo vrstevníci, u kterých by člověk předpokládal, že zdržovat nebudou. Co říct na to, když po deseti minutách čekání ve frontě dáma před tebou vsune kreditku do čtečky a začne hledat brýle po kapsách, v kabelce, nákupní tašce… To nevěděla, že je bude potřebovat, že bez nich PIN nezadá?? Už se nebudu rozčilovat…
Mně zas vadí to zboží přehazovat dvakrát. Navíc když to hážu do vozíku, obvykle hodím hlávku zelí na jogurt nebo něco podobného. Podle mě je to nesmyslné, hrabošit se v té hromadě ještě jednou.
tak tak. Prostor u kasy se na přehrabování nákupu opravdu nehodí. Takže to nedělám, neb nechci zbytečně zdržovat. Sice je možné, že těm za mnou to nevadí, ale také je možné, že vadí. Takže preventivně se snažím co nejrychleji vyklidit pole, zejména když nákup je u mne dvojice vrchovatě plných vozíků.
Ivčo, to bys koukala jak důchodci pospíchají, alespoň někteří.
Ivčo, to bys koukala jak důchodci pospíchají, alespoň někteří
Není se co divit. Stihnout slevové akce v pěti marketech je opravdu časově náročné, zejména, když jsou daleko od sebe a MHD se fláká, nebo není vůbec a kočička doma mňouká, že má hlad. (rofl)
Tak to já jsem donedávna ani netušila, že také niečo jako samoobslužné pokladny existuje 😀 – chodím nakupovat u nás na kraji města do malých krámků anebo do Kauflandu, kde tuto atrakci neprovozují. Až v hradeckém Tescu mě paní dohližitelka nahnala k takové pokladně a následně mě zaučila, když viděla, jak třeštím zraky. Mě teda stresovaly ty hlasy shůry „Odeberte si, prosím, nákup“ atd., jednak jsem měla pocit, že zdržuji, jednak jsem si připadala jak pod kontrolou Velkého bratra.
No a zajímalo by mě, zda počet krádeží po zavedení automatických pokladen zůstává stejný – anebo zda jejich případné zvýšení je kompenzováno úsporou mzdových nákladů pokladních.
Já taky nejradši jen u nás ve Dvoře oběhnu náměstí a nakoupím v krámcích, kde vlastně každého znám aspoň od vidění – mnohé prodavačky znám celé roky (i desetiletí, když to tak počítám). I proto jezdím do Tesca jen na ty velké nákupy.
Ad krádeže – řekla bych, že kdo chce krást, asi krade… Jen mě štve jako Matyldu, když musím ukazovat prázdnotu nákupní tašky (beru si svoje, obvykle). Řeším to tak, že ukazuju s předstihem, než se mě zeptají (blush) Je to blbost, ale opravdu Matyldu chápu a takhle tomu trošku předcházím.
U automatické pokladny si nechám od obsluhy „odkliknout“ použití své tašky, takže tím zase řeším nepřekládání 🙂
dede, já myslím že to je naprosto chyba managementu, ta norma je 31 items per minute
Děsná norma…
Do podkladů pro kytkovník přibyla první letošní orchidej – vstavač bledý. A za takových deset až čtrnáct dní to vypukne: Prstnatec bezový, vstavač Lorezův, vstavač kukačka, prstnatec májový a další a další. Jenom koniklece jarní jsem nestihl. Lokalitu, (tak přísně tajnou, že ani není označena) jsem našel včera, ale všechny už byly odkvetlé.
Vrrr, sežralo mi to ranní příspěvek… tak jinak. Máme tu jen jeden velký obchod- penny. Mně vyhovuje. Na pás to rovnám v pořadí, jak to budu skládat do tašky a protože prostor na namarkované zboží je malý, prodavačky počkají, protože vidí, že makám. Ano, vím, že je sledují kamerou a například v poslední době mají nové nařízení- první kus zboží vám musí dát samy do košíku. Zatím jsme neměla nejmenší problém. Obvykle s nimi prohodím pár slov a usmívám se, protože chápu, že tam mají i ty nevrlé. Vadí mi jen jedna věc a to je čistě můj osobní problém- když mě zdvořile požádají, abych nadzvedla kabelku, jestli pod ní něco není. Léta jsem žila v sociálně vyloučené čtvrti a být podezřívána, že bych mohla krást, mi je tak děsně proti srsti, že to zvládám dost těžko. Jednou se mi pokladní omlouvala, když viděla, jak si znechuceně povzdechnu, a tak jsme jí to vysvětlila. Znovu se omluvila. Jsou milé, příjemné, to je problém ve mně.
Nenechám se vystresovat!
Nenechám se …
Jsem z toho dopředu celá vystresovaná, jak se snažím se nenechat vystresovat.
A vydržím, vydržím v klidu, se zatnutými zuby a staženýma půlkama. Aspoň chvíli.
Zvolna nakládám zboží na pás – tedy mne s…. (střesuje) už to, že nemůžu na dno a do koutů toho košíku dosáhnout, protože mám krátké a tlusté ručičky! Zvolna hledám tescokartu (jo,tu, co jsem si zaplatila osobními údaji) a už nevydržím a pak zběsile láduju své nákupy zpátky do toho koše a hážu je tam jeden kus za druhým, jak čuně… Pak teprve ZVOLNA PLATÍM… pokladní si aspoň vydychne.
JO a samoobslužné pokladny: Tůdle, ani náhodou. Já tam nebudu mávat rukama se zbožím a dělat práci, za kterou jsou tam placení jiní. Ne a ne.
nevíte, proč mi nejde přiložit smajlík?
Nejdou od jakési historické (povinné) aktualizace, ani nevím proč. takže se musejí vypisovat (wasntme)
Z těch všechn aktualizací mě jednou klepne – už s tím otravuje i mobil!
Ha! Líbí se počítá kliknutí (aspoň vím, co to asi dělá 😛 )
Zdeno, taky mám krátký ručičky, tak si prakticky vždycky beru mělkej koš a tak věci vrším! (angel) A díky, žes zaskočila (wave)
Btw. dodal jsem právě tlačítka líbí/nelíbí k příspěvkům. Měla by fungovat naprosto bez problémů i pro nepřihlášené.
Zatím to funguje tak, že po přidání příspěvku s otevře jakási prapodivná stránka s čímsi, co vypadá jako HTML kód a je nutno se pomací šipky vráti. Naštěstí se příspěvek vloží.
Ono je to třeba vyladit, ale to nepůjde dřív, dokud Patrik neusne (chuckle) Děťátko už vyžaduje podstatně víc pozornosti, než když byl mimi v košíku (angel)
Tohle je něco, co mám rád v Norsku a ještě radši jsem to měl v Nizozemí. V Norsku když jdu k pokladně, tak až na výjimky z pokladních nevypadne nic jiného, než „hei“ „pose?“ (=tašku?) a „kvittering?“ (=účet?), ale dělají to v rozumném tempu, nikdo je nehoní, počkají až si to člověk uloží a teprve potom markují zboží dalšímu, a co je nejdůležitější – nikdo se ve frontě nestresuje! Lidi prostě čekají, až na ně přijde řada, protože počkat si je normální. Co pravda zdejší trpělivost a dělání věcí pomalu je někdy – zejména na silnici – taková, že se začnu cítit za volantem jako příslovečný Ital, ale to je na jinou debatu. Pamatuji si jednoho prodavače z Remy 1000 ze Sandviky, který vypadal jako mladý Viking (dlouhé vlasy a vousy v copánkách držených železnými kroužky s runami), ale byl velmi usměvavý, na všechny milý a bylo vidět, že ho ta práce baví a právě jeho nekonvenčnost způsobovala, že si lidi radši počkali v delší frontě – té jeho – protože během markování se ptal lidí, které už potkal víckrát, jak se mají, prohodil pár slov o tom, jak je hezky/ošklivo a podobně. Nevím, jak ho jeho „manažer“ platil, ale podle mě to měl dělat královsky.
V Nizozemí bylo hezké to, že se supermarkety snažily najímat lidi, co bydlí v okolí, aby byla velká šance, že se s nakupujícími osobně znají. K výjimečné nizozemské zdvořilosti (vyměna dank u wel – děkuji – a alstublieft – prosím asi 4x z obou stran) tak přibyl důležitý aspekt – člověk chodil do místního supermarketu proto, že se tam jako nakupující cítil dobře. Co na tom, že si počkal trochu déle ve frontě, když se tam prostě cítil rád. Upřímně řečeno, pohled na prodavače a prodavačky, kteří opouštěli po směně obchod na kole bez viditelného strhání a s úsměvem na tváři mě ještě více utvrdilo, abych nakupoval zrovna tam. Proč to nejde v českých řetězcích?
Protože manažeři tady znají jedinou jednotku kvality práce a tou je rychlost – protože se dá měřit.
Ty pokladní bývají hlavně ve špičce opravdu uštvané.
Bohužel, zemí, v nichž platí Komenského: Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest, stále ubývá, dnes je to o: Time is money.
OT: Dnes to na Zviretniku na NP pod clankem pana Bartone ponekud zacina houstnout. Objevili se trollove – nekrmit. (devil)
Máš pravdu, doufám, že lidi odolají. Já s tím nic neudělám.
Taky doufám, že na ně nebude nikdo odpovídat – ale že se jich tam vyrojilo (headbang) !
Čekala jsem to. Ostatně pokud se chcete pobavit, tak na hlavní straně Psa jsou za sebou dva články – jeden proti letnímu času, druhý, od Neffa, za něj. A koukněte se do diskuzí (chuckle) ty dvě skupinky se mohly klidně prohodit a se „svým“ autorem souhlasit, ale český člověk internetový se rád hádá (angel)
Jooo, Szewczyk/Zapletal, to je klasika. Klid, oni se tam vymasturbují a odtáhnou. Pevně doufám že naši udrží nervy na uzdě a nebudou reagovat, to bude pro ty šašky nejhorší.
Cha cháááá, Dede, to je téma jak vyšité. U mě jsou nejstresovějším faktorem mí dva chlapečci. Timm, sedící nahoře ve vozíku – se povětšinou vyklání a snaží se urvat předměty visící u pokladen, jako jsou lízátka, žvýkačky atp. a do toho musím dalším okem sledovat Sebíka, který pochopitelně nestojí jako hodný chlapeček a nekouká, ale prolézá tyče oddělující pokladny, tříská víkem odpadkového koše, které za pokladnami stojí nebo zdrhá, protože mu přijde, že jen tak stát a koukat je nuda. Do toho všeho jede nákup (rofl)
Asi úplně nejhorší nákupní situaci jsem zažila v Globusu, kdy se Timmovi podařilo servat krabici žvýkaček, aby se tyto rozletěly po celé podlaze, do toho ujížděl nákup a Sebík ve předu před vozíkem odmontovával zrcadlo, které tam prodavačky mají, aby viděly nakupujícímu do vozíku, jestli si neodváží i nezaplacené zboží… Takže jsem současně uklízela nákup, do toho sbírala žvýkačky po podlaze a řvala na Sebíka, ať toho okamžitě nechá, což nemělo žádný oučinek a odmontované zrcadlo jsem pak s omluvou podala prodavačce. Odcházela jsem od pokladny za hysterického smíchu…
A z dnešního dne mám taky nákupní zážitek. To jsem byla pro změnu v Kauflandu, kde nejspíš měli nějaké akce nebo co a bylo tam tolik lidí, že nebylo k hnutí, povětšinou už hodně pokročilého seniorského věku. U zeleniny ale měli nové váhy a to se ukázalo jako největší kámen úrazu. Chudáci staroušci si nevěděli co počít, za nimi fronta dalších 10 a tak jsem v pudu sebezáchovy a ušetření času celé frontě staroušků vážila zeleninu a ovoce. Systém pokladny totiž setrvale zůstával na zelenině, překliknout se dalo na ovoce dotykovým červeným tlačítkem, ale to bylo na ty chudáky už moc…
By mě tam mohli zaměstnat jako výpomoc (rofl)
Takže, pokud s sebou nemám své dětičky, důvod k pomoci někomu jinému se vždy najde (chuckle)
Kaštánku, úplně tě vidím! (inlove) Věřím, že tvoje pomoc jim projasnila den a umožnila nákup.
Jinak nemám ráda obchody, kde si musím zeleninu vážit zvlášť – u nás Billa a Kaufland. Protože jsem v 95 % Tescová, tak vždycky zapomenu (wasntme)
Vůbec to byl dnes zajímavý nákup, neboť ke mě u galanterního zboží přistoupil starší pán s dotazem, jestli taky ráda šiju? 😀 Hledala jsem záplaty na tepláčky kluků, které je mi líto vyhodit jen kvůli dírám na kolenouch… Pána jsem ubezpečila, že jsem tam z nutnosti a veškeré domácí práce, včetně šití od srdce nenávidím. Smál se (rofl)
Je pravda, že když se mě tak zeptal, tak jsem na něj chvíli v němém úžasu třeštila oči, než jsem se zmohla k odpovědi. Asi jsem na něj udělala dojem, jak jsem tam tak vážila pro frontu před sebou i za sebou a myslel si, že jsem žena netušených schopností (rofl)
Tehle drobnych stresu jsem usetrena. V USA v kazdem supermarketu stoji za skoro kazdou pokladnou dalsi clovek, ktery hned ty uz zeskenovane veci rovnou dava do igelitovych pytlu, poskytnutych zdarma, ktere pak hned soupe do nakupniho kose. Rada obchodu nabizi vyber mezi igelitem a papirovyma taskama. Ale take cim dal vic lidi si nosi vlastni, vcetne nas. A kdyz maji nedostatek „balicu“, tak to zapakuje pokladni.
Zažila jsem to a popravdě mě to potěšilo míň, než jsem čekala – ten člověk mi to tam nerovnal správně! 😛
(Jsem děsná a vím to (chuckle) )
(chuckle) (chuckle) (chuckle)
Asi bych byla na tom úplně stejně.
DEDE,JSEM TENTÝŽ PŘÍPAD JAKO TY. VELKÝ NÁKUP V SUPERHYPER MNE DOST STRESUJE, ALE AUTOMATICKÉ POKLADNY ZATÍM VYUŽÍT NEDOVEDU, TAKŽE RADŠI POČKÁM NA KASU OBYČEJNOU. A STĚMI OCHOTNÝMI AASISTENTY U AUTOMATŮMÁŠ PRAVDU.PŘIOPADÁM SI VŠAK HODNĚ TRAPNĚ, KDYŽ JSEM ZPOČÁTKU VŽDY MUSELA POŽÁDAT OPOMOC TY ASISTENTY. ALE STÁVÁ SE MI ČASTO, ŽE NA PÁSU NĚJAKÉ ZBOŽÍ NECHÁM I LEŽET A DCHÁZÍM. OBDIVUJU TY POKLADNÍ, CO SI VŠIMNOU A UŽ NA MNE VOLAC JÍ, ŽE JSEM ZAPOMNĚLA TO NEB ONO N U KASY. TI POKLADNÍ( MUŽI IŽENY) MUSEJÍ MÍT BLESKOVOU ORIENTACI A TAKY NESKUTEČNĚ BYSTRÉ OČI A POSTŘEH.NIKDY JSEM SE JEŠTĚ V SUPERHYPER S NEPŘÍJEMNOU OBSLUHOU U NESETKALA. A HLÁSÍM, ŽE I U NÁS V BĚLÉKONEČNĚ PRŠÍ!!!A UŽ ZAS ZAČÍNÁ NEKONEČNÝ BOJ SE SLIMÁKY PAŽRAVÝMI.PŘEDEVČÍREM JSWEM POSBÍRALA A HNED NASOILA PRVNÍCH PÁR JEDINCŮ. A OT PRO VŠECHNY. VČERA jsem POSÍLAla bezva nápady na zpracování petek.Příloha někomu nešla číst, takže tady je odkaz na stránky, kde najdete opravdu vše čitelné a pohromadě. Klikací funkční odkaz neumím, takže j ho třeba zkopírovat do vyhledávače.Nekradu nápady, jen se dělím o ty na netu nalezené. Odkaz zde:http://zena.centrum.cz/bydleni/grafika/2014/04/09/jak-originalne-vyuzit-pet-lahve/#1>
S automatickou pokladnou je radost si povidat: „dejte zbozi na odkladovou plochu“, „nojo, vzdyt uz to tam mas“, „nactete kod zbozi“, „ty na me nejak spechas“, „odeberte prosim zakoupene zbozi … odeberte prosim zakoupene zbozi“, „dej mi cas, skladam do tasky, abych to pak jen prendala do auta“ atd. Automatickym pokladnam davam prednost pred zivymi pokladnimi, v pripade chlapa za pokladnou pak prednost absolutni. Panove prominou, damy pochopi.
Pres leta praxe placeni u pokladen pokazde zasnu, jak jsem vytrenovana davat rychle veci z kosiku na pas a pak z pasu do kosiku, ale abych si predem pripravila kartu na svizne zaplaceni, na to proste nemam. V drtive vetsine pripadu jsou veci uhledne v zpatky v kosiku, pokladni ma volne ruce a ceka na me, az najdu v hloubi batohu doklady nebo penezenku. Ale – kdyz uz si pripravim kartu dopredu, pak resim, kam ji dat, abych mela volne ruce na ukladani veci do kosiku. Dam ji do kapsy. Ha?! A pak stejne hledam. Je to takovy kolobeh prirody.
Hezky den preji – za oknem prsi a fouka vitr. A to jen proto, ze jsem konecne zametla chodnik… 🙂
Taky mám tendenci odpovídat 😀 Ale snažím se být potichu a neděsit personál!
Jooo, to dělám taky. 😀
„Odeberte prosím zboží“ – „No, to víš že ho tady nenechám, za ty prachy co to stálo.“
„Děkujeme vám za nákup v obchodě…“ – „Bodejť byste nadávali…“
Běžný denní nákup zvládám celkem dobře (hlavně, když jdu nakupovat sama, to se většinou vlezu do deseti položek – horší, když jdu s Terkou, nejhorší s Jendou), pro ten větší posílám Jeníka – on je dobrý nákupčí, i když se někdy urve u „výhodných“ nákupů.
A k pokladním – protože chodím nakupovat jen do dvou řetězců, tak už „své“ pokladní znám – a nemám s nima problém. Ale když můžu, využívám samoobslužnou pokladnu – většinou si poradím sama, a když nevím, přiběhne nápomocná síla, která vše vyřeší. Sláva automatickým pokladnám.
😀 vzdala jsem snahu rovnat nákup do tašek u pokladny. Tak akorát ho zvládám skládat zpět do vozíku. Jo, jsem štvanec, nedá mi to, abych zdržovala ostatní tím, že skládám svůj nákup do tašky. Nejsem v tomhle směru nijak zručná. Takže do tašek (do kufru) nákup v klidu narovnám u auta 🙂 I tak jsem občas pomalejší, než pokladní 😀 Ale musím teda pochválit pokladní v obchodech, kam chodím. Někteří zákazníci si věci ukládají pomaličku do tašek. A nestává se mi, že by můj nákup putoval do nákupu zákazníka předemnou, ani že by do mého šel nákup zákazníka za mnou. Pokladní počkají. Třeba s tím prvním kouskem dalšího nákupu v ruce, ale počkají. Nebo se napijí, nebo si rychle srovnají lístky od lahví, nebo …
Jo, rychlost vnímám, ale nepřijde mi, že by rychlost utlačovala komfort zákazíka. Možná mám štěstí na dobré manažery. Nebo jen na slušné pokladní 🙂
A automatické pokladny mám už taky ráda. Jakmile jsem je pochopila, zalíbily se mi 🙂 A teď jsem úplně unešená z automatického stojanu na benzínce u Globusu. Žádné stání ve frontě aut, když se náhodou sjedou 4 najednou a je otevřená jen jedna pokladna. 🙂
Vidíš Tosco, tohle by stačilo – prostě počkat, až od pokladny zmizíš. V Tescu to tak většinou funguje, jinde ale ne – aspoň u nás (špatné v tom jsou Billa a Penny). Pravidlem to bývalo v supermarketu u Morrisonů v Anglii. Ten časový rozdíl byl minimální, pokladní obvykle v té chviličce, kdy člověk „dobaloval“ něco prohodila, člověk odpověděl… a bylo takové lidštější.
jenže tady jsou ty chuděry pokladní i z tohoto minimálního prostoje nervózní – za což viním ty manažery.
Já nosím na velké nákupy velkou tašku, kam věci snadno rovnám (mám je rovnané už na pásu v pořadí, jak půjdou do tašky, holt moje OCD (chuckle) ) a dokážu být rychlá. Ale přemýšlím, jak to zvládají matky ověšené malými dětmi nebo staří lidé, kterým to už rychle prostě nejde. Odpovím si – zvládají (pokladní nakonec počkat musí), ale je to zbytečný stresíček navíc. A jeden stresíček k druhému… 😛
Ad fotky:
Fotím na podklady pro tisk. Takže originály jsou v RAWu s 16 bity na kanál, denzitou 400 dpi, čili 400 bodů na čtverečný inch a s rozměrem obrázku 43 x30 cm, zeditované obrázky pak ukládám nekomprimované do TIFFu; co fotka, to průměrně 200 MB. Na papíře vytisknuto na A3+, nebo A2 to vypadá celkem dobře, to, co z toho zbude po zmuchlání na 9 x 12 cm, s 200 dpi a kompresi do JPG, což je formát, který internetová úložiště a E-maily ještě jakž takž zkousnou, je, v porovnání s originálem, prostě humus! A jakýmkoli úložištěm, které vyžaduje registraci, nechci mít nic společného.
Já si na pokladní zatím stěžovat nemůžu. Nevím, nejsou na mě protivné. A nákup rovnám zpět do vozíku a vyložím a rozdělím v autě. Přece se nebudu tahat s taškami přes parkoviště do auta. A kde se mi to nelíbí tam nakupovat nejezdím.
Maruško, to není problém pokladních, skutečně jsou většinou milé a já se snažím být milá vždycky – problém je ve mně.
Já cítím ten stres vyplývající z toho, že nestíhám. Protože ony spěchají – musejí spěchat (probírala jsem to s pokladními v několika řetězcích, zatímco jsem házela věci do tašek:)) a já je zdržuju. A já nerada zdržuju! I na křižovatce se s autem rozjíždím svižně 😛 proto dávám přednost automatickým pokladnám, kde je moje tempo jen moje. Není úplně pomalé – kdo by chtěl trávit s supermarketu víc času než musí, ale je moje (wasntme)
Souhlas. Z vozíku vyndám na pás, do vozíku od kasy opět, (a to doslova a do písmene), naházím a teprve na parkovišti naházím nákup, (a vždy jsou to dva vrchovatě plné vozíky), do auta. Do tašek se nakládá až doma, když se nákup nosí do bytu. Zjistil jsem, že volně ložených věcí se do kufru vejde mnohem víc, než ,,taškovaných“. Takže měsíční velký nákup v pohodě zvládám odebírat bez toho, že bych pokladní nějak zdržoval.
Hm, to samozřejmě jde, ale je to práce navíc – já si k autu dovezu už ty tašky (chuckle)
Není. Varianta A – moje: 1/ z vozíku na pás. 2/ od pokladny do vozíku. 3/ z vozíku do auta, 4/ za auta do tašek, 5/ z tašek do špajzky. Rychlé. Nebo varianta B: 1/ z vozíku na pás 2/ od pokladny do tašek (pomalé). 3/ tašky do vozíku (těžké) 4/ zaparkovat vozík a tašky do auta (zdlouhavé těžké, horší využití místa v autě) 5/ tašky domů a 6/ obsah tašek do špajzky. Pomalé, namáhavé a časově náročné. Přeházet obsah vozíků do kufru auta je snadné, rychlé a zaparkovat vozíky, když parkuji s autem hned u vozíkového parkoviště na kriplplacu, rovněž rychlé. Doma pak jen naházím nákup do tašek a postupně odvláčím domů, což je vděčné představení pro část obyvatel domu, (takových krámů zase vláčí, kde na to berou?) :*
Milá Dede, já mám tu výhodu, že se mnou vždy v pátek na velký nákup chodí můj muž Petr. Vezmeme si RVHP tašky z IKEY na kolečkách a už se jede. Takže společně vyložíme zboží na pás, pokladní namarkuje a já posunu k rukám manžela a ten skládá do vozíku.Jsme už sehraná dvojka.
Když jdu sama v týdnu, tak to mám většinou malý nákup a stíhám.
Samoobslužnou pokladnu jsem ještě nevyzkoušela. Trochu se toho bojím. Jak je to tam např. s rohlíky nebo zbožím co nemá kód ? Asi zůstanu u pokladních.
Míša z Plzně
U rohlíků na dotykové obrazovce vyberete druh zadáte jejich počet, u váženého zboží (typicky třeba jablka) vyberete druh a položíte na váhu která je součástí zařízení. Omezení existuje například při nákupu alkoholu, to musí potvrdit ze své konsole lidský dozor (kvůli nezletilým).
Máš prostě kliku, milá Míšo (inlove) U nás obvykle nakupuju já nebo Marek (Marek je už dobrý, zkušený nákupčí 🙂 ), ale většinou se střídáme – podle toho, kdo jede do města. Tak mi ty druhé ruce většinou chybí (flex)
Někdy se mi to stává. Pokladní Ti Dede vyhovět nemůže, nesmí. Ostatně Ti to sama řekla. Ale milé bývají, aspoň na mně ano, což je asi mimo jiné i tím, že já na ně jsem milý také a znáš to…jak vy k my, tak my k vy. K automatickým pokladnám chodím spíše proto že mně prostě baví moderní technika (i když vím že tohle žádné hi-tech zařízení není, je to propojení technologií existujících už léta letoucí).
Jo, taky mám ráda technickou stránku věci 🙂 Zrovna včera jsem ale hledala ředkvičky… nějak mě hned nenapadlo, že budou zahrnuté do kořenové zeleniny 😛 , přestože je to správné zařazení a nakonec mě napadlo. Jeden si nejen užije kapku dobrodružství, ale ještě se poučí! (chuckle)
Jo jo. No a taky mám ještě jeden důvod, nebývají tam fronty. Buďto tam nestojí nikdo a minimálně jedna z těchto pokladen je volná, anebo je fronta minimální (1 až dva lidi) a velmi rychle odsýpá protože těch automatů je na jednu frontu více.
No zrovna o ředkvičkách jsem chtěla mluvit – ale naštěstí v našem Tescu (jenom tam máme tyto samoobsluhy) chodí mezi pokladnami vlídná posluha a napoví … Taky mívám problém u různého pečiva, copak já vím, jestli mám v košíku bagety, slané pečivo nebo to spadá do ranku rohlíků … jenom chlebem jsem si jistá vždycky (chuckle) .
Jo, tak ani tam to není na sto procent! 😀
Tuhle jsem nevěděla, jaký chleba mám (hezkej, vypečenej – ale jakej?) i vybírala jsem podle obrázku. Zadám a hle – chyba! Přišla ona posluha a povídá – dala jste si tam velkej bochník, místo malého! A já ukazuju na obrázek… a tam to bylo! Obrázky a gramáž chleba byly přehozené (chuckle) no a cenu vidím až tehdy, když zadám zboží, že… Ono je ještě pár vychytávek, které člověk musí znát, ale většinou to funguje dobře 🙂