Zvonek zase nezvonil, ale štěkali psi. A protože psy poslouchám, objevila jsem za vrátky sousedku. „Poslouchej, kde jsi? Máš tam připravené ty brambory!“ A ve mě se najednou všechno usmálo.
Nemám pořádný sklep, tak si brambory od souseda kupuju jen po bedýnkách, aby se mi zbytečně nekazily. Brambory z poslední bedýnky došly už skoro před týdnem, a přestože jsme se bez nesnází se soudem dohodli na další koupi, nějak jsme se nemohli potkat. A já jsem zjistila, jak nejistě se cítím, když nemám ty brambory pořád po ruce!
Říkala jsem si – není to hloupé? Nejbližší supermarket mám jen nějakých 7 kilometrů daleko a k dispozici mám auto. I když odečtu, že domácí brambory chutnají… no, líp, tak přístup k potravě mám. Jenže přece nebudu brambory kupovat, když si mám jít pro ty domluvené, že? No a část mé duše z toho byla neklidná, byť třeba ani rýže ani těstoviny doma nechyběly.
Ale včera v podvečer už Marek popadl prázdnou bedýnku a vrátil se s plnou. Plnou pěkných suchých, zatím nenaklíčených brambor, které je radost si dát jen tak na loupačku, jak jsou dobré. Kdykoliv nebudu vědět, co honem vařit, můžu sáhnout po bramborách. Něco v hloubi mé duše se uspokojivě zaklaplo:))
Já vím, je to atavistická potřeba zhola se nehodící do civilizace 21. století. Navíc zbytečná, protože takové zásoby, jaké já dokážu držet, by stejně rodinu v případě krize moc dlouho naživu neudržely. Ale vysvětlujte to té starší části mozku, která věří víc v půdu a méně v supermarkety!
A tak se ptám – máte taky nějaká podobná nutkání? A… vyhovíte jim?:))
Jéje bramborové téma. No, v tom mám relativně kliku. Kupuju na podzim v práci tak 50 – 100 kg a ke všemu jsou za režijní ceny. Kromě toho se nevláčím domů ze supermarketu se zbytečnými kily navíc. Stačí to, co stejně šmejkáme. Těch druhých 50 kg už je pro širší rodinu. Nejen, že jsou levnější, ale přece jen ta kvalita je jinde. Jenže máme kliku na poměrně studený špajz alespoň v zimě (má dvě venkovní stěny) a tak brambory udrříme. Jo a ten atavismus – brambory doma v dostatečné míře znamenají, že nouze nehrozí. A dají se udělat na tolik způsobů. Ale vloni byl špatný rok. I my jsme dostali jen polovinu požadovaného množství, tak dobře, že jsem požádala o metrák. Bylo z toho alespoň těch 50 kg pro nás. Jenže tentokrát ty brambory nestály za moc, byly z jiné stanice než jindy. Vloni byl opravdu špatný rok a jak to bude letos, kdo ví. Vody je zase příliš málo. Ale i u nás se vloni činili příliš přizpůsobiví soudruzi. U nás byly pěstovány brambory pro sadbu v letošním roce a holt je přičinliví občané sklidili. Samozřejmě vše lze vyřešit nákupem, ale naštve to.
DEDE,MRKNI SE DO POŠTY, PRÁVĚ ODLETĚL ORŮVKOVÝ MAIL
JDU NA TO, DNES NĚJAK NESTÍHÁM (wave)
moje maminka říkávala: jde na nás bída….a já jsem věděla, že nám chybí sůl 🙂
já teda nemám žádné takové nutkání ale drahý semtam otevře ledničku a řekne: není co jíst, tzn nejsou min 2 teplá jídla :), kdežto mě stačí chleba a máslo 🙂
Prekrásna diskusia-najmä tá o zásobách!Mohla by som hovoriť
do nekonečna!Ale poviem vám historku.68 rok nás zastihol v Pešti.po peripetiách pri „repatriácii“ sme na cestu od maďarských priateľov dostali každá 1kg soli s ponaučením,že vo vojne je soľ najdôležitejšia vec.Druhá historka sa týka strašnej ostudy,ked autobus 45 slovákov vyžr pardon zjedol raňajky pre 150 ľudí/väčšinou sme si to poschovávali do igelitiek.Psychiatrička -členka zájazdu to komentovala,že to máme geneticky fixované,pretože ešte generácia našich rodičov hladovala.V praxi to znamenalo,že nám dali oddelenú jedáleň.
(rofl) Verenko, tohle byl zase šrapnel! (rofl)
(i když uznávám, že by se jeden taky styděl… ale co, nebyla jsem tam!)
Verenko, to je jak z kopiraku, co povidala nasi,kdyz se hranice otevrely a byly levne autobusove zajezdy na vysneny zapad. Co cesky zajezd nesezral u snidane na posezeni, to si zapakoval. Nasa mama z toho byla mrtvicna a po dvou prihodach tohoto typu prestala takto jezdit, neb se hluboce stydela.
Alex-to je náhoda! dnes v práci beži diskusia i týchto zemiakoch z papiňáka-vraj sú úžasné a chutia ako nové.
Normálně recepty nesbírám, ale dnes mi shodou okolností přistál mejlík od sestřeny a je zajímavý. Ve větším množství je to rychlé a může to být i dobré. Pokusím se jej vkopírovat, fotka aasi nevyjde, ale je stejně zbytečná.
Olizovací 😛 😛 😛
Brambory v papiňáku – rychlá úprava a slast v hubě :-))
POTŘEBNÉ PŘÍSADY
asi kilo brambor, 100 g másla, větší cibule
POSTUP PŘÍPRAVY
Brambory klasicky oškrábeme a nakrájíme na plátky. V papiňáku rozpustíme máslo a na něm osmahneme cibulku nakrájenou na kolečka /do růžova/. Pak přidáme brambory, promícháme s máslem a cibulí a posolíme. Papiňák uzavřeme, počkáme až začne pískat a za 3-5 minut vypneme plamen a necháme dojít. Brambory je lepší nechat tak těch 5 minut, krásně se připečou :-))
Tahle příprava je vlastně příloha např. k masu, u nás doma sežráno jako hlavní chod, zkusila jsem přidat i česnek – lahůdka :-)))
Recept jsme našla na internetu a fakt báseň. A hlavně rychlá příprava – šetří čas. Doporučuji zkusit, mňam.
_________________________________________________________________________________
POZNÁMKA POD ČAROU :-)))
A ještě k těm papiňákům a diskuze připeklo se/nepřipeklo se.
Je třeba opravdu dodržet tu dobu, tzn. necháme papiňák zapískat a necháme tak 3-5 minut. Já jsem taková hlava děravá a jsem schopná na to zapomenout, tak si dávám minutkovník :-))))
A papiňák mám nerez.
Vyzkoušejte, dodržte časové doporučení a fakt se nemusí nic drhnout – čestný pionýrský.
😛 😛 😛
Přemýšlím, že to vyzkouším, může to být dobré a hlavně rychlé.
Přemýšlím, jak to udělat bez papiňáku, protože co se mi starej kdysi porouchal, už jsem novej nekoupila 😛
nedá sa!!
Tuhle přípravu brambor oblibuje moje máma s tím, že tam nedává žádnou cibuli, jen dospod máslo a olivový olej. Toho víc, asi 5 lžic. Postup stejný a o spodní připečenou krustičku je doma boj 😀
Supervulkán Toba, (indonézie). Výbuch před 73.000 let vyvrhl do atmosféry 2800 krychlových kilometrů popela a jedovatých plynů a zničil veškerý život nadobu přes 900 let. Intervaly erupcí – 80.000 let.Yelowstone – poslední supererupce před 63.000 lety vyvrhla přes 1.000 krychlových km lávy a plynů a způsobila katastrofální změny klimatu, které vydržely přes 50 let. Dnes je pod tímto vulkánem přes 5.000 krychlových kilometrů magmatu, jezero taveniny začíná 5 km pod povrchem, sahá do hloubky přes 200 km a geologové zjistili, že intervaly mezi supererupcemi jsou kolem 600.000 let. Od té poslední uplynulo už 630.000 let. Půda v kaldeře se neustále zvedá a nedávno otřáslo kalderou zemětřesení o síle 5 stupňů Richtera. Podle počítačového modelu by supererupce, pokud by k ní v nejbližší době došlo, trvala 7 – 10 dní a uvrhla by celou planetu do 30 let trvající doby ledové, kterou by nic živého nemělo šanci přežít. Citováno z knihy Smrtící sopky od J. A. Nováka).
Krakonoši, ty fakt umíš potěšit! 😛 Já se nehádám o pravdu týkající se sopek a podobně, jenom, když s tím nemůžu nic udělat, tak o těchto věcech radši nevím!
To není o potěšení, nebo strašení, to je jen holá realita. Já jsem smířen s tím, že naše civilizace jednou zanikne a že to klidně může být i hned zítra. A je lepší být připraven na nejhorší a mít radost z toho, že mám ještě den k dobru, než si zakrývat oči a ,,nechtít vědět“ a pak být zaskočen něčím, s čím jsem nepočítal. Já jsem připraven. Pokud k něčemu dojde, mám dvě možnosti: buď prášky vysadit, nebo je naopak sežrat všechny najednou. Oboje vyjde nastejno; ušetřím si zbytečné trápení, protože možnost přežití bude nulová.
Má pravdu, jestli bouchne Yellowstone, tak bude nadlouho vymalováno na celé Zemi. To už není sopka, říkají tomu kaldera. Jen doufám, že to ještě chvíli vydrží, ale je tam aktivita, která celý Yellowstone zvedá. Až to pšoukne…
Toba před těmi více než 70 tisíci let téměř vyhladila tehdejší lidstvo. Prý všichni (7 miliard) pocházíme celkem z cca 2000 jedinců, kteří to dokázali přežít. Proto máme také poměrně úzkou genetickou diverzitu.
Ale i v Evropě může být se sopkami kopec „srandy“. Takový Vesuv je také dobrá časovaná bomba. Sice nezasáhne celý Svět, ale bydlí pod ním 3 milióny lidí a pyroklastické proudy se prý ženou rychlostí až 300 km/h. takže na utíkání bude sakra málo času. Pak tu máme Santorini, bývalou Theru. Výbuch téhle sopky zapříčinil konec krétské mínojské civilizace a dnes se vědci kloní k myšlence, že Théra vlastně byla Atlantida. Odpovídá tomu totiž sopka, okolo ní pruh vody a další pruh země, tak bývá Atlantida zobrazována. A konec Atlantidy konci Thery také…. A uprostřed roste nová sopka. Ostatně podobně je na tom Krakaroa, dnes na jejím místě rostě Anak Krakatoa – Syn Krakatoy.
Oproti tomu, Italové například Etnu nazývají hodnou sopkou. Soptí si vlastně pořád a tak nakonec ani přílišné škody nepáchá. Jen se občas nějaký její lávový proud stočí, kam nemá, a to je potom boj.
Vesuv? proti Campi Flegrei o kousek vedle jen nevinné pšoukátko. A taliáni teď začínají do Magmatického krbu pod Campi Flegrei vrtat díru! Kdo che vědět, jak to může skončit, zatřepejte s flaškou čehokoli s bublinkami a pak ji otevřte. Poslední výbuch Campi Flegrei vyhubil Neandertálce a sopečný popel se našel až na Kavkazu. A Laacher See v Německu, (jezero u Koblenze), vybuchl naposled před 13.000 lety, zpozdil konec doby ledové v Evropě o šest let a dvoumetrová vrstva tefry byla ještě nedávno k vidění jako chráněný přírodní výtvor u Šestajovic, než tam postavili satelit. Přímo u kráteru byla vrstva popela vysoká přes 50 m a žhavá láva je pod bublajícím jezerem v hloubce necelých 5 km. Takže otázka není jestli k něčemu takovému dojde; na 100% nás takováto globální katastrofa čeká, ale kdy k tomu dojde. A bohužel je na světě dost míst, která mohou začít řádit kdykoli, už jen proto, že mají ,,zpoždění“ (20 cm vrstva sopečného popela dokáže zničit veškeré stavby, vyřadit z činnosti vše pohyblivé, otrávit veškerou vodu, zvířata a rostlinstvo a zničit veškeré technologie pro distribuci vody a elektřiny.)
Důležité OT:
V Norsku se našel člověk, který trpí naprostou ztrátou paměti. Neví, kdo je, ale mluví česky, slovensky, anglicky, polsky a rusky. Prosím sdílejte, máte-li pocit, že ho někdo může znát. V článku je číslo na policii, kam je třeba volat, pokud by ho někdo poznal.
http://www.abcnyheter.no/nyheter/2014/04/08/ung-man-med-hukommelsestap-husker-ikke-sitt-eget-navn
Ještě si dovolím dotaz – zcela OT: Loni jsem zasadila kanadské borůvky a vím, že by letos měly dostat hrabanku. No jo, ale co to konkrétně znamená? Rostou vzadu v zahradě, „v lesíku“ (kolem je pár smrčků a modřín) a les mám za humny, takže tam problém není – tedy s hrabankou.
Ale co znamená přidat? Mám ty borůvky okopat a nějak tam hrabanku zahrabat? Nebo je stačí obsypat? Já fakt nevím 🙂
Já bych je asi moc neokopávala, jenom přisypat, jistě mají mělké kořeny a mohla by jsi je poškodit. Zkus je posypat hnojivem na kanadské borůvky.
Moje tchýně prostě ty brambory ve sklepě mít musí a musela. Dnes už i z důvodu nošení nákupů, i v 80 ti letech si pomalu vše nanosí sama až na větší nákup a to prosím pro dva a více. O brambory, tedy dodávku brambor se starám já, máme jednoho zemědělce a červené kupujeme zase u jiného. Ale hodíme to na podzim do sklepa a vydrží to až do prvních co vykope pantáta na zahradě.
Já pochopitelně zásoby mám, v potravinářství je to takové normální, ale moje kamarádka dovedla zásobový systém k naprosté dokonalosti. V malém bytě na Jižním Městě má stabilně od všeho 10 kg, tak různě za postelí, pod postelí, na skříni, pod skříní…… Když jsme byly holky bylo u nich v rodině hodně krušno, maminka potřebovala hlavně na kávu a cigarety, tak jí to nějak zůstalo a když nemá v zásobě, je doslova nešťastná
Milá Inko, tvoje tchýně je třída – tohle všechno zvládnout v osmdesáti letech… (inlove)
někdy uvažuju, co jednou zvládnu já 😛
A tvoji kamarádku chápu, kdo zažil hlad, už si ho nechce zopakovat. Moje babička zažila meziválečnou chudobu a válečnou bídu a po celý život pro ni co bylo tučné, bylo dobré 🙂
No zásoby – my jsme evidentně všichni žabaři. I těch 10 kg od každé základní potraviny není zas až tolik nehledě k tomu, že by mi to sežrali brouci. Ale existují lidé, kteří se celá léta poctivě připravují na kolaps civilizace a jejich zásoby jsou impozantní – v některých případech by přežili i několik let. Pak se ještě učí různým bojovým uměním, aby se ubránili hordám, kter by i na jejich zásoby prousily zuby. No jsou to celé strategie.
Mám, hlavně ve Švédsku, ale musím si nechat pokaždé zajít chuť, protože kdyby mě chytili celníci s bramborami, tak, bude-li jich málo, jenom mi je seberou, bude-li jich trochu víc, dostanu tučnou pokutu a budu-li jich mít pytel, bude to trestný čin… (mm)
Zajímalo by mě, proč jsou ty norské většinou tak bez chuti. Že by to bylo tím severem a vhodnými odrůdami? Je pravda, že v Anglii to bylo hodně podobné. Možná v tom hraje roli i jídelní vkus 🙂 Chápu, lidé mohou mít rádi bělavé moučné brambory, ale bylo to z vzteku, když byly běžně k dostání jen takové. I když myslím, že teď už je i tam situace lepší, než bývala „za našich“ časů – to jsme pro jiné brambory museli k Turkům do Groenlandu 😛
Brambory, jak je Finrod popisuje, jsou dobré na brkaši, na šťouchané, hranolky a bramboráky. Tyto je nejlepší něčím dochutit, takže přidám pár receptů:
Do brkaše přidat i uvařenou mrkev – půl na půl, nebo batáty. Kaše má lepší chuť než jen samotná. Pochopitelně pažitce a petrželce se meze nekladou.
Variace šťouchaných brambor – našťouchat +
přihodit opečenou cibulku (na 2 osoby, dvě velké cibule a nebát se ji trochu přismahnout)
zalít smetanou, posypat mandlovými lupínky a dát do trouby lehce zapéct, dokud lupínky nezezlátnou
zalít smetanou a ještě smíchat s opečenou slaninou (to je pro ty, kteří nějakou tu kalorii neřeší)…
Tyhle bramborové variace mám namakané díky manželovi, který brambory jen tak na loupačku nebo jako přílohu moc nemusí.
Kaštane… ty šťouchané brambory… šiš, já tu slintám 😛 (ten je olizovací:))
Jinak já až v Anglii zjistila proč se moučné odrůdy brambor cení pro pečení – nikdy mě nenapadlo, že to jsou právě ty „roztřepené okraje“, které při pečení vytvoří tu nejlepší kůrčičku, či jak to říct…
JEŠTĚ JEDEN MALÝ DODATEK K BRAMBORÁM.KDYŽ JSME SE PŘESTĚHOVALI DO BĚLÉ , A ZAČALI DĚLAT ZÁSOBY NA ZIMU, CELÉ ROKY MI TRVALO, NEŽLI JSEM MLP PŘESVĚDČILA O TOM, ŽE VŮBEC NENÍ DOBRÉ, USKLADNIT BRAMBORY A JABLKA SPOLEČNĚ V JEDINÉM SKLEPĚ . NEŽ MPL KONEČNĚ POCHOPIL, STÁLO TO DOST PĚNĚZ A KVALITA OBÉHO VŮBEC DOBRÁ NEBYLA. TUHLE MODROST MÁM OD SVÉ BABIČKY,ALE MLP NĚKOLIKM LET CHÁPAT NECHTĚL. PRÝ BLBOST..KDYŽ JSM HO KONEČNĚ PO NĚKOLIKA LETECH PŘESVĚDČILA , MÁME BRAMBORY FAKT PĚKNÉ A VYDRŽÍ I V ZATEPLENÉM PANELÁKU TÉMĚŘ OD SKLIZNĚ DO SKLIZNĚ.
U mé tety a dědečka byly sklepy dva, ale těsně vedle sebe. Jablka sice brambory příliš neovlivnila, ale brambory jablka ano a smrad nymburských jablek je pro mě stálou vzpomínkou na kus dětství Brrrrr
DEDE, DNES JE ZAS TÉMA. MY MÁME SKLEP DOCELA DOBRÝ, A I KDYŽ JE POUZE V PŘÍZEMÍ PANELÁKU ,KTERÝ BYL NEDÁVNO ZATEPLEN PODLE NOPREM EU , BRAMBORY V NĚM VYDRŽELY BEZ ÚHONY DODNES, I KDYŽ TROŠKU NAKLÍČENÉ UŽ JSOU.VLONI JSME NESEHNALI BRAMBORY ČERVENÉ, NA KTERÉ JSME BYLI ZVYKLÍ CELÉ ROKY.VŽDY JSME BRAMBORY KUPOVALI OD SOUKROMNÍKA, ALE VLONI NÁŠ DVORNÍ DODAVATEL NEMĚL DOST BRAMBOR ANI PRO SEBE. PODAŘILO SE MI VŠAK NA POSLEDNÍ CHVÍLI SEHNAT VELICE DOBRÉ, I KDYŽ OBYČEJNÉ ŽLUTÉ ,BRAMBORY V NAŠÍ SÁMOŠCE. MÁME V NAŠEM PANELÁKU DVA SKLEPY. JEDEN VELKÝ, KTERÝ PŮVODNĚ SLOUŽIL JAKO SKLAD UHLÁÍ, JÍMŽ JSME DŘÍVE TOPILI, DRUHÝ MALINKÝ, NA ZELENINU APOD.TEN UHELNÝ KLEP JE NA VELICE VÝHODNÉM MÍSTĚ, NESOUSEDÍ NIKDE S ŽÁDNÝMI OBYTNÝMI PROSTORY A PRÁVĚ V NĚM MNÁME SKLADIŠTĚ BRAMBOR. DŘÍVE JSME MUSELI BEDNU S BRAMBORAMI DOKONCE ZAKRÝVAT A CHRÁNIT TAK HLÍZY PŘED NAMRZNUTÍM. TO UŽ SICE VLONI NEHOROZILO, ALE BRAMBORY JSOU STÁLE PĚKNÉ.A S TÍM UKRADENÍM ÚRODY JE TO HRŮZA. MÍVALI JSME DŘÍV I OSVĚDČENÉHO DODAVATELE VÝTEČNÉHO ČESKÉHO ČESNEKU. BOHUŽEL TEN ZEMĚDĚLEC PĚSTOVÁNÍ ČESNEKU VZDAL PRÁVĚ KVŮLI OPAKOVANĚ UKRADENÉ CELÉ ÚRODĚ TAKY.ZLODĚJŮM BYCH SEKALA RUCE ZA TY J KRÁDEŽE. KRÁST BY ZLODĚJ MOHLI JEN DVAKRÁT ZA ŽIVOT A HLAVNĚ BY SE TI ZLODĚJI SKVĚLE ROZPOZNALI OD POCTIVCŮ. ONY TYHLE STŘEDOVĚKÉ TRESTY MĚLY DŘÍVE SVŮJ VÝZNAM,ŽE? KDYŽ ČLOVĚK DŘÍV KRADL Z HLADU, BYL TO DOST KRUTÝ TREST, ALE DNESKA? NO, STARÁ A TYPICKÁ ČESKÁ VLASTNOST SE BOHUŽEL V NĚKTERÝCH LIDECH NEZAPŘE.
Sklep nemáme, jen kóji v paneláku a ta se, vzhledem k teplotě, na uskladňování potravin nehodí. Takže ano, spoléhám na supermarket. Jednou za měsíc mne popadne nakupovací touha, takže sednu do auta, odjedu do 150 km vzdáleného Kauflandu a nakoupím vše, co za ten měsíc spotřebujeme. 500 l kufr je plný, útrata max. 200€, kvalita prvotřídní, prošlá data spotřeby a zemi původu neřeším; v civilizované zemi si sajrajty prodávat nikdo nedovolí. Špajzka v kuchyni je tmavá a odvětraná na severní stranu, takže ten pytlík brambor v ní měsíc vydrží, pečivo kupuji předpečené, s dvouměsíční zárukou a dopékám před konzumací, čili vždy čerstvé a hezky křupavé.
Zvěřinové šunky musím vždy koupit dva balíčky, protože jakmile ji otevřu, přiběhne Čertík a MŇááááuk, brooooóóuk, dej! Takže se dělíme půl na půl. A ty německé konzervy, (zatřetinu ceny), mu, na rozdíl od těch českých, chutnají.
Dost možný. jenže já to mám z jižní Moravy do Německa 350 km na obě strany. Nemá to smysl. A Rakousko tak dobré ceny nemá, takže já se musím zajímat, kde vzít slušné potraviny tady.
Pokud je nablízku sedlák (sedláci, pěstitelé a chovatelé), tak se dá. Pokud ne, tak upřímnou soustrast a ostříží zrak při čtení pidipísma na obalech ,,zaručeně kvalitních českých“ humusů v ,,českých“ obchodech. Vodňanské kuře se v českém obchodním řetězci ,,vyrábí“ tak, že se z Rumunska dovezou zmrazená kuřata, nechají se povolit, nahází do českých pytlíků a dají, jako chlazená, na krám. A dnes jsem viděl test hořčic. Největší humus a zároveň nejdražší byla ,,dětská“ (v tubě, podle popisu vhodná pro děti) hořčice.
Máme sklep, ne zrovna nejideálnější,, ale je pod zemí a odvětraný a v něm na podzim bedýnky s bramborami. Kupujeme od sedláka. Jakmile se tam octnou, tak jsem spokojená+dodatky Matyldy + zelí.
A Hepčo, s tou babičkou to znám také. Moje babička vynikající kuchařka, pekařka, hospodyně a já nevím co ještě, za války velmi, velmi trpěla. A tak dávno po válce měla vždy udělané zásoby pečlivě opečovávané, (sice ne v kufru ale ve špajzu) starší dopředu ke spotřebě, nové dozadu, kdyby byla válka. Máme v sobě něco z těch našich babiček a praprababiček, které musely přežívat války, udržet rodinu a nakrmit ji, když Evropu zmítaly různé války, nejenom ty dvě technicky nejvyspělejší a také nejhroznější.
Alex, moje babička to dělala taky a předala to úspěšně mamině i mně (inlove) Já myslím, že ono to hlavně v ženách možná je hrozně hluboko vtisknuté, tak nějak na podvědomé úrovni, držet aspoň náznakem nezbytné zásoby pro případ nutnosti. Něco jako historická paměť 🙂
Tak já to v sobě mám taky 🙂 Ono je to hodně tím, že když člověk sleduje, co se v poslední době děje, tak má tendenci se zásobit. A to nejenom jídlem (tam máme vždy zásobu tak 6 týdnů dopředu) – podobně jsem si sem navezl zásoby knížek, protože „kdyby něco“, tak aby Patrick, až bude vyrůstat, mohl mít kontakt s českou literaturou. Jeden nikdy neví. Fakt je ale ten, že pokud by přišel nějaký velký průser, tak mít doma zásoby konzerv na dva roky nemusí být od věci.
Nepomohlo by to, myslím… to bys musel být navíc opevněný, aby ti to nevzali ti, kdo nebudou mít nic. Jediné, co se dá dělat je snažit se všemi dostupnými prostředky (já vím, je jich žalostně málo), aby taková doba, takový průser, pokud možno nepřišel.
Pokud přijde nějaký opravdu velký průser, tak zásoby potravin budou stačit na 48 hodin, protože déle nikdo nepřežije. A je naprosto jedno, jestli ten velký průser bude jaderná válka, nebo výbuch supervulkánu.
Můj základ jsou brambory, cibule, jablka. Jakmile mám na podzim ve sklepě tohle, mám dojem, že jsem připravena na zimu 🙂 Jinak tam patří ještě česnek, vejce a mouka. Asi mám dojem, že tohle je základem všeho 🙂 Kupodivu v mých nejnutnějších potřebách člověk nenajde maso- moje máti ho v lednici taky moc často neměla, ale zato kousek špeku tam byl, aby se když tak nahonila nějaká masová chuť 🙂
Na zelí jsi zapomněla 🙂
Před zimou brambory, cibule a zelí (maso se chytí venku 😀 )
Matyldo a Ri – přesně!:)) Teď na jaře mě to žene na záhony, už je to puzení dělat zásoby menší, ale ty brambory, ty být musejí (blush)
Milá Dede, také se snažím mít doma ten základ vejce, brambory, máslo a cukr. Velmi ráda nakupuju na farmářských trzích zeleninu. Je tak nádherně čerstvá až se na ní srdce směje.
Ale ještě více dbám na to, abych měla doma zásoby drogerie. Tzn. sprchový gel na ráno ovocný a na večer pečující, šampon a prostředky na praní. A v neposlední řadě zásoby jídla pro kočičáky. Zrovna včera jsem říkala Honáskovi, že padla bída na kozáky a nebudou se pořád kupovat Gourmet Gold a kočičí mléko. A můj muž na to nestraš ho, i kdybych měl jíst suchej chleba, tak Gourmet Gold budou.
Ještě perlička nakonec. Moje babička ročník 1922 vždy měla v kufru zásoby mouky a cukru. Když jsem se jí, jako dítě, ptala proč, tak mi říkala, ty nevíš co je to válka. Zásoby musí být.
Míša z Plzně
Chichi – zásoby drogistické …
Byly tuhle u nás na návštěvě dvě neteře (dífky už dávno na vdávání, no a jedna už vlastně vdaná) a pak doma referovaly s očima na vrch hlavy: „Mami, kdybys viděla ty zásoby toaleťáku – plná police i zastavěné okýnko (a to neviděly ty balíky v garáži) – to ani v Limě (obchod) nemají!“
Houby vědí, co je to šustit s posledním kouskem hýzlpapíru a další nemít v dohledu! Ono nebývá bída jen s potravinami (chuckle) .
Ygo, u mě vznikají „nadnormativní“ drogistické zásoby prostě tím, že občas jdu do drogérie s utkvělou myšlenkou, že mám něco koupit. Ale co? Tak zuřivě vzpomínám. Buď si vzpomenu, nebo koupím toaletní papír, zubní pastu a mýdlo, protože co kdyby to byl zrovna jeden z těchto strategických výrobků, který chybí a na který si nemůžu vzpomenout? (wasntme)
No, bývají to často jiné věci, ale díky tomu tyto tři komodity doma obvykle nechybějí 😛
Zásoby obojího mám doma velké – mouky proto, že polohrubou a hrubou tu nekoupím a cukru proto, že holandský sněhový cukr tu nekoupím. Takže mám od každého cca 10-15 kilo. 🙂
Ten cukr je zajímavej – já si původně myslela, že je to prostě náš cukr moučka. Ale není – minule jsem našla ještě z jakéhosi důvodu nasyslené kilo „icing sugar“ ještě z Anglie a skutečně je ještě jemnější, než náš. A dělá úžasná cukro-sněhová oblaka, když člověk jen neopatrně dýchne (o kýchání radši nepřemýšlím:))
https://www.google.cz/url?sa=i&rct=j&q=&esrc=s&source=images&cd=&cad=rja&uact=8&docid=8QnHsv2Lm_VRxM&tbnid=7Efj1s2SU0uQSM:&ved=0CAUQjRw&url=http%3A%2F%2Fwww.mysupermarket.co.uk%2Focado-compare-prices%2Fsugar_and_sweetener%2Ftate_and_lyle_fairtrade_icing_sugar_500g.html&ei=DedDU8-PNcKZPYLAgIAM&psig=AFQjCNFTR6qidaXXC5CS7Hnpenu26LlnXA&ust=1397045351675821
Tohle je ještě jiný, ten holandský. Vypadá, jako právě spadlý prašan, i takové vločky má 🙂
HEPČO, TVÁ BABIČKA BYLA STEJNÝ ROČNÍK JAKO MOJE MAMINKA. MÁ MAMINKA DĚLÁVALA ZÁSOBY PŘIMĚŘENÉ, MOJE NBABIČKA, KTERÁ ZAŽILA VÁLKY OBĚ-BYLA ROČNÍK 1887-ZÁSOBY DĚLA TAKY PŘIMĚŘENÉ. ALE ASPOŇ DVĚ KG M OD KAŽDÉ MOUKY, CUKR, SŮL A MÁSLO S VEJCI DOMA BÝT MUSELO VŽDY. JÁ NAKOUPÍM VĚTŠINOU VÍC POTRAVIN A I DALŠÍCH VĚCÍ POKAŽDÉ, KDYŽ DORAZÍ DŮCHOD NEBO NĚCO STIHNU UŠETŘIT. PAK SE MI NIKDY NEMŮŽE STÁT, ŽE BYCH NĚCO NEMĚLA NEBO NA NĚCO NEMĚLA FINANCE. A JEŠTĚ PROSÍM, HEPČO, OZVI SE MI PŘES HADOPASI NEBO NA lenka53 na centru ČESKÉM. MÁM NA TEBE HODNĚ OTÁZEK A MĚLA BYCH RÁDA NĚJAKOU ODPOVĚ´D. DÍKY
S bramborama to mám stejné, jakmile nejsou doma, jsem z toho celá nesvá. Letos na uskladnění nemáme, přiváží nám je známý z Vysočiny od příbuzných, ale letos jim celou úrodu ukradli, takže neměli brambory ani pro sebe. Rozhodli se, že už žádné pěstovat nebudou. Ach jo.
Občas je to docela děsný, jeden do něčeho vloží finance a práci a druhý sklidí výsledky.
Aleno, za ukradenou úrodu nebo dobytek bych trestala… no, tradičně. Hodně přísně. Takovej člověk neukradl „jen“ pár metráků brambor, ale taky hodiny a hodiny práce. (devil) Další specialitou jsou krádeže dobytka a ovcí, nebo jejich úmyslné zraňování. Tady už opravdu nemám vhodná slova.
Aniž bych si přečetla komentář IGY ke snímku, napadlo mě
totéž, že jsou to nádherní strážní psi, tedy lépe řečeno
psice.
OT – pro Kaštan a kohokoliv, koho to zajímá:)
Tady jsou fotky toho památníku, cos ho hledala. Fotil Marek. Pozdravuj maminku! (inlove)
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Pamatnik_padlych_Miletin_Brodek/
Milá Dede, děkuju. Máma se na net dostane až večer po té, co se vrátí z chalupy.
A je vidět, že se někdo stará. Možná rodina toho druhého padlého. Z dětství si památník pamatuju jinak, ale je to už tak dávno, že bych svým vzpomínkám úplně nevěřila…
Ještě jednou, děkuju (h)
Ukazovala jsem fotky Nielsovi a jeho nejvíc zaujaly Tvé dvě psí dámy. Ani jsem je nepochválila, tak činím dodatečně… Jsou to obě opravdové psí modelky!
Vypadají úplně heraldicky, jen mezi ně strčit štít.
Taky mě to napadlo 🙂
Děkuju všem za chválu 🙂 Pů, budu fotit další heraldické fotky a pak z toho udělám album (chuckle)
Jinak je to prostá podoba onoho věčného „sedni a čekej“ 😀