„Taktaktaktaktak…“ Pomalý, jasný klapavý zvuk avizoval nějaký motor, ale rozhodně jsem nepoznala, čemu by mohl patřit – auto určitě ne, motorka ani náhodou. Co to jen může být?
Šla jsem zrovna pěšky z Řečice k nám do vsi, sluníčko klesalo k obzoru, a les už vydechoval večerní chlad. Nad krajinou se povalovaly závoje kouře z ohýnků, upravená pole a pokosené louky voněly vlhkou zemí, a na prastarých, nyní již bezlistých jabloních rostoucích podél cesty, se tu a tam červenala jablka. Všude vládl laskavý, trochu unavený mír. Jen kdyby tu neznělo to „taktaktaktaktak…“
Zvědavě se rozhlížím a najednou ho vidím. Traktor? Traktůrek! Jede velmi pomalu a vypadá divně. Že by nějaký domácí výtvor? Ale ten motor opravdu zní jinak, než cokoliv, co znám. Přidávám do kroku, protože jsem najednou hrozně zvědavá. Mám štěstí, potkáváme se ve chvíli, kdy vyjíždí z pole.
To snad není možné! Upřímně žasnu, protože poznám, když uvidím klenot: v tomto případě traktor – veterána. Jak se dozvídám od usměvavého souseda, jde o traktor Svoboda, vyrobený v Kosmonosích u Mladé Boleslavi v roce 1939. Označení DK 12 označuje 12 koní pod kapotou. Okouzleně si ho prohlížím a popravdě mi nedělá potíž s ním držet krok.
Obdivuju stroj, který kdysi stával tolik, co dva páry koní nebo menší domek se zahrádkou. Ale zase ho nebolely nohy, netrpěl kolikou, a když nepracoval, nemusel jíst. Přemýšlím o tom, jak hrdý na něj kdysi jeho první majitel musel být, byť sám řidič při práci moc rozmazlený nebyl – na traktoru ho nic nechránilo před nepřízní počasí a sedadlo taky nevynikalo pohodlím. Přesto byl kdysi představitelem pokroku, technické tvořivosti a velkého umu svých tvůrců.
„Taktaktaktaktak…“ Usmívám se na traktorového stařečka a přemýšlím o tom, jak dobře padne, když se člověk občas může ohlédnout zpět.
Moja nevlastná neter Katka, Maďarka jak repa od Rimavskej Soboty od 12 rokov jazdí na traktore. Starší brat – Peter ju zaviezol s traktorom na pole, pripol jej za traktor pluh, prípadne iný mechanizmus a Katka orala milá radosť. Večer ju znova prišiel vyzdvihnúť, pretože Katka ešte nemala vek, aby mohla mať vodičský preukaz na čokoľvek. Moji príbuzní pri RS mali pole a dobytok, ale keď bratranec Štefan dostal infarkt a zomrel, Marika predala dobytok a pole a preorientovali sa na inú prácu.
Katka je vyučená cukrárka.Čo Marike vyčítam, je , že dievča hovorí len slabo po slovensky.Ja by som „fšetkých“ týchto maďarónov poslala do basy. Nie deti, tie za to nemožu, ale ich rodičov. Prečo nedohliadnu na to, aby ich deti ovládali úradný jazyk !?!?!
Svetoznáma tenistka Martina Navrátilová musela robiť skúšku z anglického jazyka, keď chcela byť Američanka. A my tu máme na SK ľudí, čo sa tu narodili a nevedia hovoriť SLOVENSKY. Veď je to posmech!!!
Na Slovensku jde o lokální jev. U Rimavskej Soboty se nedomluvíte slovensky, v okolí Žiaru nad Hronom vás zase ukamenují za maďarštinu. A v Dunajskej Strede umějí jak maďarsky, tak slovensky prakticky všichni.
Ale u každého úradného národa. Ja som robila opatrovateľku v Rakúsku. Verzeihen Sie, mir, bitte, ich bin deutsch, nicht eusterrechishisch. Sprechen Sie, bitte mit mich Hochdeutsch. A tak sme sa dohovorili.
Ja nechcem byť nacionalistka, ale keď štát stanoví štátny jazyk, tak všetci občania majú určený štátny jazyk a ten majú ovládať. Ako hovoria doma, to je ich problém. ale keď prídu na úrad, alebo na súd, tak sa majú vedieť vyjadrovať.
Ja keď som sa v Nemecku strepala tak som v nemocnici musela hovoriť nemecky.Nikto mi nezháňal tlmočníka. Jedna sestra mi dala liek proti bolesti, iná nie. Sestričky boli hlavne Juhošky, alebo Aziatky. Sestričku – Nemku by ste tam nenašli ani mikroskopom. Poskytli mi základné ošetrenie a odchod domov. Našťastie mladá šikovná sestra ma napchala liekmiproti bolesti a tak som to dopracovala domov. Z.
Yetti, ta představa děvčete orajícího pole se mi moc líbí – a být já to děvče, tak se mi to líbí taky! (inlove)
K Maďarům a slovenštině – maďarské děti ji na Slovensku nemají ve škole povinnou??
No, ono vyskakujú všemožné chtipy, a vyskakujú takí experti ako pán Janko Slota. Pretože sú dvojakí extrémisti: Ja som Slovák – kto je viac, a ja som Maďar – kto je viac. A ani PánBoh nerozozná, kde je pravda.
Takže ja som zato: Neľútostný anjel, lživo mi dáva znamenie, vypršal náš čas, už musím ísť….
Mají, ale… To, že máte něco povinné ještě neznamená, že se to naučíte.
Technická poznámka: ten nezaměnitelný zvuk „Svoboďáka“ je způsoben tím, že je to jednoválec (!), proto taky ten velikánský setrvačník (ten je pěkně vidět i na fotce)
Díky Pavle, to jsem nevěděla a popravdě mě to ani nenapadlo 🙂 Nemám na to dostatečné znalosti, mě stačí, když ten motor jede 😛
O Zlostkovi jsem napsala na Zvířetník NP – tady je pokračování.
Jak už jsem psala, tak tento traktorek domácí výroby měli taťka a strýc Tonda „na půl“. A od té doby moje mamka říká: „Nikdy si nic nepořizujte s někým dohromady, i kdyby to nejbližší rodina byla. Podívejte se na Zlostka – taťka ho vyrichtoval a Tonda zas zrichtoval!“ (chuckle) (chuckle) (chuckle)
A když letos mamka dala pryč taťkuj zetor, tak jsme byli moc smutní. Taťka ho měl velice rád, nedal na něj dopustit, byl vypulírovaný a nikdo by mu těch padesát roků (či kolik měl) nikdy nehádal.
http://yga.rajce.idnes.cz/2010_Vinobrani/#Vinobrani_-_Vrbice_014.jpg
Jo, Zetor 30 používáme už značně roků, hned jak jsme vyřadili TraboHanomag. Teď jen na převoz dřeva nebo něčeho a loni po povodni hoodně posloužil. V roce 1996 při povodni málem ,,zahynul“
Ygo, děkuju za skvělej komentář, vzpomínku i fotku (inlove) A taky za jazyk, jakým píšeš… „Zlostkem ho naši stařeček nazvali“
Měla bys psát mnohem víc! Já bych četla a četla… (angel)
Tak takýto traktorček vlastní môj strýko už dlhé desaťročia.Ano Dede,ten zvuk je nezameniteľný,pripadá mi ako také dobromyselné hundranie starého stroja,ktorý vie,že musí ľuďom pomáhať,aby bol chlebík.Náš Mišo v detstve miloval návštevy na Slovensku u babičky pre návštevy strýka,ktorý ho bral na traktor a spolu robili.Tá hrdosť v jeho očiach-že je užitočný!!Vždy prosil strýka,aby ,až umrie,mu ten traktorček odkázal-no,lenže strýko skoro 90 ročný ešte žije… /a aj traktorček/
Je to zajímavé, právě u zemědělských strojů mám velmi silný pocit té pomoci, i když pomáhají všechna auta… 🙂
Je to asi něco atavistického, nebo jsem navzdory svému rodnému a letitému pražáctví opravdu do hloubi duše venkovan 😛
To je ale hezké povídání 🙂
Andy, těch starých zemědělských strojů má ten pán víc a věřím, že se budeme moct jít podívat – jsou krásné (inlove)
(y) Mně zrovna nedávno povídal jeden starší pán v našem pěveckém sboru, který má políčko tady za městem o svém traktoru značky Zetor, co má snad už nějakých padesát let a že prý stačí normální údržba a pořád drží jako nový 🙂
Díky za milé popovídání. Mám ráda všechny ty staré stroje s láskou a pílí udržované šikovnými lidmi. A ten zvuk. Člověk přímo slyší jak válce pěkně rytmicky dusají a v duchu i vidím jak kmitají. Ta ilustrační fotka je móóóc hezká.
Máš pravdu Alex, ten zvuk byl neodolatelný. A já jsem zároveň viděla, jak ten neúnavný klapot pístů nahrazuje unavené nohy tažných zvířat…
Obdivuju zemědělské stroje a jsem ráda, že jich plno – nových i starých – vídám v denní práci. Taťka občas mluví o tom, jak strašně težká byla práce v tom jejich horském hospodářství, já od koní a z těch samých hor mám svoje odpracované, a tak opravdu umím ocenit, když vidím chytrou mašinu, která tu lopotu zmírňuje až někdy i odstraňuje 🙂
Ono to ohlédnutí zpět je dost relativní. Není to zase až tak dlouho, kdy ten veterán byl symbol pokroku. Dnes pro změnu můžeme obdivovat, jak snadno se dají udělat věci jednoduše a blbuvzdorně; my už jednoduché a blbuvzdorné věci s dlouhou životností neumíme. Windowsy jsou po dvou letech ,,zastaralé“ (ty nové bývají, až na vzácné výjimky, horší, než ty původdní) a dealeři propadají vzteklé hysterii, jamile jim někdo řekne, že necítí potřebu upgradovat. Do ůzných zařízení se přidávají elektronická kurvítka, (pozor, to není sprosté slovo, ale oficiální termín!), která po určité době provozu způsobí, že zařízení, ač zcela v pořádku, se zastaví a ječí, že chce pomazlení od servisáka. Něco podobného u takovéhoto traktoru nehrozí, ten si bude spokojeně bublat ještě dlouho po tom, co jeho současný majitel odejde na věčnost.
Jo, o kurvítku by mohl kde kdo vyprávět. taky mě štve, když se nové věci pokazí už pár let po svém pořízení a musejí se vyměnit, protože oprava prostě nemá cenu.
Ale zase třeba jako řidič oceňuju elektroniku v autě, posilovače brzd i řízení, kvalitní světlomety a další vychytávky (třeba i vyhřívaná sedadla:)) a tak. Ne, nechtěla bych se vracet do dob veteránských 😛
Chtěla bych moderní kvalitní výrobky, které vydrží – ale jak by se potom točila ekonomika založená na nesmyslné myšlence stálého růstu? (fubar)
Ekonomika by se musela zbavit většiny managorů, advokátů, poradců, lobbistů, pos(r)anců a dalšího nic užitečného nedělajícího, leč nechutně přepláceného plevele.
A propos kurvítka – jsa zarytým fandou dieselového motoru, pečlivě udržuji naše auto z roku 2005, posledního roku před tím, než se do aut po celém světě začaly montovat filtry na pevné částice. To je totiž kurvítko jako řemen. Naftové motory mají tu (pro výrobce) nevýhodu, že vydrží klidně i půl milionu kilometrů – a tak byl vynalezen tento filtr. Ať se člověk snaží, jak chce, déle než 200 tisíc km to stejně nevydrží a oprava je tak drahá, že už se člověk radši podívá po novém autě, což je přesně to, co automobilky chtěly. Navíc to spotřebovává k naftě močovinu, čímž odpadá částečně i výhoda nafty jako levnějšího paliva.
Já mám původně benzíňáka, ale s katalyzátorem, životnost max. 60.000 km.pak neprojde na STK a katalyzátor se musí měnit. Jenže teď jezdím na E-85, takže do emisního limitu se vejdu i bez katalyzátoru, čímž jsem toto kurvítko elegantně zneutralizoval, navíc auto jezdí lépe a levněji, přičemž výfuk nijak nesmrdí. (Podle kontroly na STK vyprodukuje posádka cestou víc škodlivin, než samotné vozidlo!) Navíc nehrozí, že by palivový systém v zimě zamrzl, motor méně hlučí a pokud by mi někdo zkusil vycucnout nádrž, což se u nás dost často stává, tak to udělá jen jednou a podruhé už se mému autu zdaleka vyhne.
E85 je fajn, ale ne všude je k dostání. Ve Švédsku ho mají na všech pumpách a to za o dost nižší cenu, než normální Natural 95. Zato tady se nesežene nikde. Ani třeba v Německu, Dánsku, Česku nebo Polsku jsem ho nikde moc neviděl – na to jsou v Česku nějaké specializované pumpy?
Ethanol koupíš na menších pumpách – třebas u ÖMV ho nenajdeš. A je pravda, že je cca o deset korun na litr levnější než benzín. Jezdíme na něj už třetí-čtvrtý rok a bez problémů (no spíš se dá říct, že motor má o něco vyšší výkon).
Jinak ethanol lze ještě koupit v Madarsku – v Slovinsku či Chorvatsku ovšem ne (to nás zajímá (chuckle) ) – ale není problém přehodit páčku pod volantem a jezdit na klasický benzin.
ONO Tank – a všude za jednotných 24,50 litr v zimě, v létě. Ale mají ho i u jiných, byť dražší. No a kdyby nebyl a v bandě prázdno, načepuji N 95, cvaknu přepínač a jedu na Natural, než zase o Éčko někde zavadím. Pak cvaknu přepínačem znovu a jezdím opět na Éčko.
A obě ty apajůny se mohou libovolně míchat, jede to i na půl na půl směs a bez potíží.
Mám a jezdím P-405 TD vyrobenou v roce 1995 a jezdím zatím stále, není rezivý a zas tak moc nežere. Mám ho ráda, nechce se mi ho měnit.
Milá Dede,
tak traktory miluje můj 3,5 letý vnouček Samuel už od 1 roku. Druhý děda má velký i malý zahradní. A na tom zahradním ho vozil ještě mu nebyl ani rok.
A někdy tehdy došlo k té veliké lásce k traktorům. Traktorů má vnouček opravdu hodně všech velikostí a tvarů. Také hodně knížek o traktorech.
I když si hraje i s ostatními auty a stavebními stroji, tak traktory vítězí na celé čáře. Tuhle si přinesl za mnou do kuchyně velký traktor, který dostal od svého táty k Vánocům. Měl ho poněkud ušmudlaný. Tak jsem mu ho otřela, aby byl čistý. A Samík ho políbil a pohladil. A řekl mi, že traktor je hodný.
Máme doma asi budoucího traktoristu.
Míša z Plzně
Milá Míšo, že zdravím malého Samíka a že mám taky moc ráda traktory! (inlove)
Jediná potíže je, že ty nové, obrovské, zaberou tři čtvrtiny šířky našich venkovských cest, takže pokud na mě něco takového, nejlépe s nějakou obrovskou neskladnou žací lištou nebo postřikovačem vyjukne za zatáčkou, tak to bývá docela adrenalin (whew)
Ale zase je fakt, že my, vidláci, s něčím takovým většinou počítáme, to ti z měst mívají větší problém! 😛
Taky jsme měli,,traktor“domácí výroby, motor Trabant, konstrukce válečný veterán Hanomag a jak jezdil po stráních. Co jsme se nasekali trávy na sušení a odvozili sena na něm domů. Měl sedadla polstrovaná pro dva a nejraději na něm seděl náš první koliák Fanfán. Nikoho nechtěl pustit sednout, dalo to moc přemlouvání aby udělal kousek místa. Ten traktůrek vyrobil manžel a traktůrek udělal mnoho práce.
Opět moc hezké povídání.Díky.
Traktor tzv. Svoboďák měl náš soused pan Svoboda. Traktor je, soused už ne.
Marsko, trabantotraktor ! (inlove)
V Česku naprosto běžné. Podobných domádo strojů, ve kterých dosluhují motory z aut, jejichž kastle už se dávno rozpadly u nás na venkově jezdí… A dokonce tu kdysi vycházel časopis pro kutily, kde byly na takovéto domácí roboty i stavební návody. (Vezmi dvě kola, libovolný motor, volant a sedadlo, vraž do toho pár kusů železa a hurá na pole, louku, les). A loni dokonce někde uspořádali pro tyto stroje cosi jako motocrossový závod.
to byste musel Krakonoši vidět! To nebyla čtyři kola a volat, to byl OFROAD! Protože co vyráběl a vyrábí MLP tak to není jen tak
Viděl jsem už ledacos, ještě za socíku se na koleně stavěly buginy pro autokros, byly v tom i motory z T-603 a naši jezdci suverénně vždy vše vyhráli; kapitalistické profi výtvory neměly na česká domáda absolutně šanci. A hezky se na to koukalo, protože co ty čtyřkolky v terénu dělaly, bylo chvílemi až absurdní.