Když jsme s kamarádkou Evou hledaly další trasy v okolí naší vísky, kam by se dalo jít „chodit“ (s hůlkama), tak přišla se zajímavým nápadem. Z Miletína vede naučná stezka věnovaná K. J. Erbenovi – proč to nezkusit? Žijeme tady kousek vedle a spolu jsme byly jen u Miletínských lázní. Fajn – naplánovaly jsme si to na čtvrteční odpoledne.

Auto jsme nechaly v Miletíně na náměstí a vyrazily. Z náměstí směrem ke kostelu, pak zahnout doprava uličkou kolem Erbenova rodného domu. Za pár okamžiků už jsme z městečka venku a už nás čeká první setkání zajímavé setkání – byl to řezbář, vyřezávající z kmene stromu stydlivého dravého ptáka. Paráda!

Hned na to tu bylo druhé setkání – nebyla to Polednice, byly to kozičky. Jak pravila okolojdoucí paní, stará koza je chytrá a vždycky najde způsob, jak z oplocenek utéct, takže mrňavé kozy (patrně holandské zakrslé) se dekorativně popásaly hned vedle stezky. Ťuťu, ty by krásné! Ale hlídat bych je nechtěla:))

Miletín v oparu

Pokračovaly jsme k Polednici, která byla sice jen dřevěná, ale stejně strašlivě nesympatická. Cestou k Popravišti (no ano, jedeme přece po stopách TOHO Erbena, tady koťátka nebudou:)) míjíme malého kamenného vodníčka. Vypadá zamyšleně a ani se nedivím – žádnej rybník v dohledu! U popraviště je socha Panenky Marie a nádhernej kus dutého kmene. Rozhoduju se, že se mi kmen líbí víc. Jsem barbar:))

Pokračujeme dál, ke „koni“. To je dřevěná jezdecká socha, aneb Hoj jede z lesa pán… Kůň není zdaleka tak zajímavý, jako společnost, která se u něj sešla. Mladý muž a mladá žena, venčící černou labradorku a šedivého kocoura. Labradorka přišla na kus řeči a pamlsek (výcviková vesta je prostě všestranně užitečný kus oděvu:)), kocour nás nejdřív ignoroval, a pak si šel po svém.

Polednice

Pokračujeme k Miletínským lázním, kde je kromě zavřené hospody (otevřeno od 16. května:)) a zavřené kapličky zcela volně proudící zázračná voda ze zdejší studánky. Tedy já nevím, jestli je zázračná, to se říká, ale určitě byla úžasná k pití. Navzdory tomu, že byl podvečer, bylo dost teplo.

Pak už sešupem hezky zpátky do Miletína, kde narazíme na opravdu povedený zvěřinec – žebralo to všechno! Různobarevné slepice v první linii, v té druhé stádečko koz i s kůzlaty. Za plotem nadával krocan – nevím, jestli mu lidi vadili, nebo měl vztek, že se svým naprdnutým vzhledem není krmen a rozmazlován.

Studánka se zázračnou vodou

Potom tam byl laxní beran jakéhosi nezvyklého plemene, pár dalších dobytků a především trpasličí kozička s kůzlaty, které vypadaly jak z Disneyho pohádek – mrňavá, neskutečně roztomilá a navíc bylo jedno černé a druhé bílé. Honila mámu, protože hlad je hlad. Neodolatelný pohled…

Pak už jen pár kroků kolem potůčku a jsme zpátky v Miletíně. Celá trasa, jak jsme ji prošli my, má 4 km, pokud dodržíte celý itinerář a jdete i na hřbitov, tak je to kilometrů pět. Je to pohodlná vycházka oplývající uklidňujícími výhledy do líbezného kraje. Podzvičinska, jak se tady říká. Tak někdy přijďte pobejt:))

Mlsná zvěř:))

Tady jsou moje fotky: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_doma_-_Erbenova_stezka_v_Miletine/

Tady je něco o té naučné stezce: http://dserben.miletin.cz/stezka.php#bod2

A tady je něco o minikozách: http://www.zoochleby.cz/koza-holandska-zakrsla-5996/