Děkuju všem za komentáře – je vidět, že stromy nám jsou blízké, že je člověk vnímá a jejich ztrátu pociťuje – pokud si dovolí něco cítit.

Úcta ke stromu žijícímu mezi lidmi se projevuje péčí – i opečovaný strom může spadnout a někoho zranit, ale přece… auta také zabíjejí a denně do nic sedáme. Nikdy se nedá riziko eliminovat, jen držet na snesitelné úrovni (pokud to jde).
Stromy bezmyšlenkovitě posazené těsně u domů znám taky a žila jsem rok a půl v temné díře – podnájmu, který úspěšně stínily velké tůje a smrk. Miluju stromy… ale tyhle jsem nesnášela. Stromy jsou velké a dlouhověké a sázet se mají s rozmyslem. Tyhle možná zasadil někdo bydlící od čtvrtého patra výš a radoval se zeleně – já byla v jejich stínu nemocná. Kdyby to aspoň byly listnáče, které by stínily horku v létě a v zimě pouštěly světlo, ale ne – stálozelený jehličnan nepustí sluníčko a nepustí. Takže pokud ty mají na sídlištích být, tak někde, kde nestíní.

Nejkrásnější staré stromy jsem viděla na jihu Anglie, na venkově, kde jsme bydleli. Když starý krásný strom zasahoval do silnice, tak ta ho objela. Větší auta se na tom místě musela pouštět, dvě proti sobě se nevešla. Nikdo to neřešil – proč? Ten strom tam stál aspoň tři sta let a venkovská silnička není dálnice ani silnice první třídy.

A ještě něco – právě v té Anglii jsem četla v novinách článek o místních nejstarších dubech – ta čísla byla ohromující, určitě těm nejstarším bylo kolem 800 let.
Co z toho plyne? Za prvé, po celých 800 let (!) se nenašel chamtivec s pilou. Za druhé – nejdéle přežily stromy člověkem opečované – s citem prořezávané…
No, už končím. Ale ke stromům se určitě s nějakým povídáním ještě vrátím. 🙂

Jo, bohužel dřevorubců je všude dost a dost. Před elty jsme měli v místě, kde je domeček, pořádnou vichřici. Popadaly stromy. Což o to, to se stane. Jenže, v obci pak nechali pokácet i obrovskou lípu, ze které upadla jedna!!! větev. Pravda obrovská, ale jedna. Sakra, to nešlo tu lípu ošetřit a nechat být? Ani u silnice nebyla. Oni v obci i stromy v aleji ošetřili tak hloupě, že zahynuly. Seřezali je moc. Tak teď za evropské peníze opravili vozovku a něco i vysadili. Výsledek bude patrný až po mé smrti.

Nám při stejné smršti tenkrát na zahradě padl také stromeček. Smrčíček tak 30 m vysoký, průměr kmínečku ve výši prsou přes 80 cm, obvod kmínečku přes 2 a půl m. Při pádu sejmul tak 20 metrovou břízečku, ta se zasekla na švestce, kterou rozštípla napůl. Stálo to docela za to, ale přece to nebyl důvod kácet ostatní smrčky a jedličky. Občas si pozveme někoho na posudek, občas třeba kvůli kůrovci také musíme něco pokácet, ale nerubeme. A pro jistotu jsem pojištěná na odpovědnost za škodu. Ono totiž na pozemku, který nám byl za starého režimu ukraden, stojí dnes dva domy. A vysvětlujte někomu, že si postavil dům pod vzrostlé stromy.

Silniční aleje mají ještě jeden problém – sůl a zimní údržbu silnic. Takto zahynula alej mezi Veselím n. Luž a Lomnicí n. Luž. Stromy postupně uhynuly a opravdu nezbylo nic jiného než je pokácet, ale srdce mi to rve pokaždé, když tam jedu. Jako malá pamatuji ten zelený tunýlek ve dne, v noci vypadal černě a tajemně. No, bývávalo. Škoda. Ale kácet stromy jen proto, že lidé nejsou soudní a nepřizpůsobí rychlost dané silnici je strašné. Samozřejmě chápu dilema – lepší zachovat lidský život než strom, ale ten strom za nic nemůže a nemůže ani uhnout.

Právě včera tady v parčíku u našeho domu („Bezručův sad“) káceli krásně kvetoucí stromy. A likvidovali ta obrovská jehličnatá křoviska, nevím jak se to jmenuje, ale má to dole kmeny jako strom. Myslím, že se zde má dělat nějaká rekonstrukce. To se pak sázejí nové stromky, taková košťata, čtvrtina vždycky do roka uhyne. Osobně se mi nelíbí ty podpůrné konstrukce, co se teď dělají. Dříve 3 kůly, teď už 4. Je to možná účelné, ale ošklivé. No, firma si musí přijít na své. Při tom skutečně uschlé stromy se kolikrát nechávají stát celé roky. Teď o kousek dál třeba magnolie, která zmrzla předloni.
Co bych dal za strom, který by mi v létě stínil! Ale do 10. poschodí bohužel u nás stromy nedosahují.
A k padajícím stromům? Chápu, že se lidé bojí, že to poničí parkující auta, to ano. Ale vždycky mám dojem, že pokud někoho zabije padající strom, tak by dotyčný zasloužil Darwinovu cenu. Tedy ve městě, kácení smrků v lese je něco jiného, to je opravdu nebezpečná práce.
(Za tento názor mi jistě vynadáte, jako už na jiném fóru.)

Taky mně nedávno hodně naštvalo kácení u nás v Botanické zahradě. Zlí jazykové tvrdí, že nám na ni udělal projekt nějaký architekt, který tvrdí, že teď je to trendy bez vzrostlých stromů (devil) . Možná bych tomu i věřila, protože se kácí stromy zjevně zdravé a nepřekážející, a hlavně – unikátní druhy (že stíní kytičkám pod nimi? tak ty kytičky dejte jinam nebo pěstujte stínomilné druhy! Proč toto řešíme kvůli letničkám a dvouletkám, případně kvůli něčemu, co lze bez poškození vyndat na dvě rýpnutí??? pardon, jsem hodně naštvaná, tohle pro mne není argument). Takže během dvou dnů měl děkan na stole petici se sto podpisy. I začalo se vysazovat, dokonce i to samé, co se pokácelo. Jenže z toho proutku stín a lapač prachu a hluku bude, až já budu v důchodu 🙁 . Ach jo.