To jsme si zase jednou s Markem zaskočili do naší oblíbené cukrárny. Nějak jsme se poslední dobou míjeli a společné posezení nám chybělo. Když jsme se zodpovědně probírali nabídkou lákavých sladkostí, tak jsem najednou zamrkala – já snad špatně vidím, ne?

Vedle našich oblíbených bombiček bylo něco, co vypadalo jako narovnaný větrník, a byla u toho cedulka: Banánek – rostlinný krém. Cože, tady? Do královédvorské cukrárny Glorie nechodíme jen proto, že jsem tam chodívala už jako maličká holčička, ale hlavně proto, že dělají tzv. poctivé zákusky.

Pokud má někde být máslový krém, je z másla. Pokud tam má být šlehačka, je to prostě našlehaná smetana. Plnotučná! A najednou zákusek s rostlinným krémem. I ptám se s jistou nevírou – proč to popření základních principů?  „Inu, lidi to chtějí,“ zní odpověď.

Zkouším si to rozebrat. Snažím se vařit i jíst zdravě, rostlinné oleje běžně používám, a popravdě většina mého vaření je v zacházení s tuky hodně obezřetná. Jenže… pokud už chci mlsat, a to opravdu cukrárensky naplno mlsat, tak mám ráda zákusky lahodné, plnokrevné, a bez náhražek. (Úplně nejlépe sněhové:)) Nemůžu si pomoct, ale jak v zákuscích, tak ve zmrzlině mi po rostlinných tucích zůstává na jazyku nepříjemná pachuť.

Dalo by se říct, že takový zákusek je teoreticky zdravější a pro některé lidi je v této podobě přístupnější. Jenže… mlsání jaksi není z principu nijak moc zdravé a proto je to mlsání. A proto se mlsá málo a jen někdy. Proto si radši koupím některý z minizákusků, ale poctivě připravených.

Takže mám dojem, že mlsání zákusků takříkajíc „z odtučněného mléka dotučněného rostlinným tukem“ je jen způsob, jak si něco nalhávat. Pokud jsem na tom tak zle, že to roli hraje, tak v takovéto cukrárně nemlsám a jdu cestou skutečně zdravějšího mlsání, nezahrnujícího ani tak krémy a šlehačku, jako třeba sušené ovoce. Ale uznávám, že to je jen můj názor.

Co mě ovšem rozčiluje je fakt, že výrobci ty rostlinné tuky strkají, kam jen mohou. Například zmrzlina prodávaná v supermarketech ve vaničkách, je na západ od našich hranic v naprosté většině případů vyráběná ze smetany, ale u nás je s rostlinným tukem (stejné značky i se stejnými etiketami – kromě vypsaného složení, ověřovali jsme si to v Norsku a v Anglii). A nějak levnější taky není.

Mně to může být jedno, já ji nejím (ale moji kluci ano), ale štve mě to arogantní přesvědčení „oni to na tom východě ještě rádi snědí“, které za tím – snad nesprávně – cítím. Popravdě jediná spolehlivě smetanová zmrzlina, která se dá běžně koupit, je ta ruská 😛

Co si o tom myslíte vy?