Dnes je moje polévková cesta poněkud křivolaká, protože se hodlám věnovat receptům vymyšleným – tedy spíš odhadnutým na základě toho, co jsem někdy jedla. Miluju tento způsob vaření, a polévky jsou navíc velmi odolné vůči omylům. Pokud není původní myšlenka úplně ta správná, pořád se dá ještě výsledek hodně vylepšit. Takových odhadnutých receptů mám hodně, ale dnes bych se zatoulala k polévkám kukuřičným a dýňovým:))

Ta kukuřičná měla původ v jedné kubánské restauraci, kde jsem se prostě nadchla. Mám ráda kukuřici v jakékoliv podobě, tak jsem začala experimentovat. Šlo o převážně kukuřičný krém, zjemněný smetanou, to byl základ. Jenže pak se otvíraly dveře mnoha dalším pokusům podle hesla – co ladí s kukuřicí a smetanou? Je toho hodně – od obyčejné mrkve, přes můj milovaný celer, až po kousek dýně nebo celer řapíkatý.

Základ je možné udělat s něčím opečeným (cibulkou, pórkem, paprikou…), nebo bez toho. Polévka se koření jemně, do chuti surovin, nakonec se rozmixuje. Obvykle není třeba ji zvlášť zahušťovat. Jak mi říkal číšník v té restauraci, tak je to původem jihoamerická polévka, která se na pobřeží dozdobí na másle nebo oleji opečenými krevetami, ve vnitrozemí do křupava opečenou slaninou.

Dýňové polévky na mě spadly někdy v Norsku, kde jsem s nimi začala prvně experimentovat. Stejně jako u kukuřice existuje nespočet variací a je na kuchařce, její mlsnosti, času, zásobách a jídelním vkusu rodiny, co s dýní udělá. Já se vylepšuju, co jsme zase zpátky doma – mezi sousedy se rozkřiklo, že jím ty dýně, co jim narostly a oni nevědí co s nimi, takže na podzim potřebuju té inspirace co nejvíc. Zatím kromě různých polévek dýni míchám jen do pečení – ke krůtímu, kuřecímu i hovězímu masu je vynikající, zato s chutí čtu další recepty – třeba Matyldin na kandovanou dýni. Jen jsem ještě nějak nenašla odvahu s tím začít.

Inspiraci na naši nejoblíbenější dýňovou polévku jsem našla v jedné indické restauraci a stvořila následující: na oleji nebo na másle opeču cibuli (někdy i s trochou česneku), okořením kurkumou a ještě něčím – podle toho, jestli a jak moc chci mít polévku pálivou. Přidám na kostičky nakrájený celer a opékám, přidám na kostky nakrájenou dýni a ještě opékám – proto to vařím v širším kastrole a ne ve vysokém hrnku.

Zaleju vařící vodou, a nechám pomaličku bublat, občas míchám, dokud všechno nezměkne, chutě se nespojí a polévka nezačne krásně vonět. Zahustím červenou čočkou, kterou nechám skoro rozvařit – míchám, protože teď už je to husté a rádo se to připaluje. Osolím. Ochutnám a případně dochutím.

Rozmixuju a podle toho, jaká byla dýně, jaké jsem použila koření, jaká je fáze měsíce a jestli ji mám doma, přidám nebo nepřidám smetanu:))

Pokud je to jen polévka před jídlem, nechám ji jen tak, pokud se jí samostatně, opeču k tomu pečivo, bagetu nebo chleba. Chleba je možné namazat máslem… to je pak opravdu dobrota!

A tak by mě zajímalo – jaké recepty jste si odhadli nebo vymysleli vy? 🙂