Stojím ráno v koupelně, už plně připravená vpadnout do nového dne a najednou zaváhám – s voňavkou nebo bez? Po vteřině nejistoty se spokojím s jemnou vůní mýdla a krému. Dokud nepojedu „do města“, tak mi parfém nechybí.
A hned si vzpomenu, jak jiné to bylo jen před několika málo dny. Když jsem zahajovala ráno v Domě plném řemeslných činností, bince a všudypřítomného prachu, používala jsem voňavku denně – jen jsem se pokaždé musela rozhodnout, na kterou ze dvou momentálně oblíbených se cítím víc. Vůně byla součástí mé duševní výzbroje, s jejíž pomocí jsem vzdorovala plíživému šílenství generovanému probíhající přestavbou.
Okamžitě se mi vybavila podobná situace. To jsem navštívila svoji chrudimskou tetu, a ona se mi v rámci příbuzenského klevetění pochlubila, jaký má pěkný lak na nehtech na nohou. Strejda k tomu mírně sarkasticky podotkl, že nechápe, proč se s něčím takovým zdržuje, když je ráda, že vůbec chodí. Teta, po jedné operaci a čekající na druhou, s nadhledem odvětila: „Právě proto to dělám. A ocenil to i můj ortoped.“
A já si zase uvědomila, jak moc důležité jsou tyto malé akty vzpoury. Když nás vnější okolnosti tlačí k zemi, není od věci nevybíravému osudu aspoň ukázat prostředník. Na výsledku to obvykle nic nezmění, ale člověk se přece jen cítí líp – a to se počítá:))
Vážené auditorium:
Vhledem k tomu, že na Neviditelném psu je pro psaní příspěvků vyžadována registrace, neočekávejte ode mne na tomto webu jakékoli komentáře. Sorry, ale mám své zásady. Jakékoli dotazy směrujte sem, zde se odpovědí dočkáte.
S občasnými vyjímkami chodím doma velice „ležérně“ oblečená a z oděvů nakupuji nejvíce různá bavlněná trička. Na běžné nošení mi stačí džiny, šortky a lehké kalhoty (sukně nenosím už ani do divadla). Novou parádu kupuji sotva jednou za rok. Takže manžel v tomto směru se mnou může být nadmíru spokojený a nemá nejmenší námitky proti mému „ujíždění“ na voňavkách, což naopak dělám dost často. Přesněji na kolínksých (snad se tak překládá „Eau de toilette“). Dávám jim přednost před voňavkami. Mám různých skleniček pěknou řádku a voním se podle nálady denně. Všechny vůně jsou lehké, spíše sportovní, nemám ráda těžké „duchy“ (u mužů mi to doslova vadí, když minu někjakého muže s takovou těžkou vůní typu „musk“, je mi to nepříjemné). Ráno po koupeli se „něčím postříknout“ už patří k mé ranní toaletě i když třeba ten den vůbec nikam nejedu. Dělám to čistě pro svoji radost, naladí mi to celý den. Nepoužívám (a nikde jsem nepoužívala) makeup ani rtěnku, ale bez trochy vůně na kůži si připadám nesvá.. Když někam jedu nebo jdu k lékaři, „udělám se dražší“, vyberu kolínskou trochu působivější. Jednu z prvních mi dal manžel – Diora „Diorling“. Pak jsem si ji vždycky koupila, když jsme jezdili do Francie. Potom tuhle značku přestali vyrábět. Já ji ještě půl skleničky mám (možná už 35 let stará) a stále má stejnou vůni- je to moje slavnostní“. Jinak mám nejraději kolínské od Givenchy a Guerlain (několik od každé značky) a protože už dlouhá léta používám výhradně krémy od Yves Rocher, mezi denní kolínské patří i ty od nich. Když jsem v Praze po maminčině smrti vyklízela její byt, našla jsem jednu načatou a jednu zcela nepoužitou TOSCu (4711) ještě v zavřenou krabičce. Tak jsem si lahvičky přivezla domů a teď vždy, když tuhle kolínskou použiji, ten den je maminka se mnou.
Jinak jsme tu momentálně v návštěvním chaosu. V pondělí po týdnu odjíždí manželova sestra se svým synem. Měli přijet v únoru, museli to odložit a tak si teď tři návštěvy téměř podávají ruce. Za pár dnů po odjezdu téhle přijede ta třetí. Takže počítač jen rychle prolítávám, teď mám zrovna po delší odmlce chvíli pro sebe. Manželův synovec navíc na ten týden přijel i se svojí krásnou černou fenkou (též jménem Sadie!!), takže ten kolotoč s prohazováním zvířat opravdu stojí za to !!! Právě teď jsou s „černou “ Sadie na procházce, takže Trixie je na chvíli zpět na své zahradě, aby kočky mohly běhat venku. Jinak spí Trixie přes noc na naší verandě, protože se se Sadie moc nemusí (resp. Sadie se při prvním setkání s Trixie naježila a bafala, tak jsme raději dál neriskovali). No jak jsem napsala – zvířecí kolotoč, ale jde to,harmonie panuje a skvělá zvířata spolupracují.
ALE – Velká kočko ;( ;( ;( , snad sem nakukuješ. Vyhrkly mi slzy, když jsem se zpožděním četla o Garykoví. Je mi tě tak moc líto, ale drž se, máš dva kočičí kožíšky a Garyka už za duhou nic neleká, nestresuje a tobě zůstanou krásné vzpomínky. Ale bolí to moc, to vím a soucítím.
Ježíššš, Velká Kočko, co mi to tam naskočilo za smajlíky !!! Měly být plačící !!!! Omlouvám se !!!!!
Maričko, opravila jsem to…
Jejda, Maricko, uz jsem si o tebe delala starosti, ze jsi se dost douho neozvala. Vlastne jsem chtela poslat email, jestli je vsechno OK.
Díky moc Dede za opravdu a HankoW za starost.
Manželova sestra (co nám jinak jezdí hlídat zvířata) k nám přiletěla, její syn přijel o den dříve se svým ohromným náklaďákem am. velikosti, který zaplnil celou vjezdovou plochu ke garáží našeho vedlejšího domu (od hlavy k patě 23m dlouhý kolos). Manžel musel dokonce vysadit tyč v poštovní schránkou, aby tam se tím obrem (bravůrně) přes kus trávníku nacouval. A během couvání manžel navíc musel (kvůli výšce vozu) tyčí nadzvedávat tf. dráty k domu a i tak to bylo vo fous. Manž. synovec pro jednu dopravní firmu s autem křižuje Státy od východu k západu a zpět a tohle volno dostal „mezi náklady“, takže musel přijet i s vozem. Je sám a při těch 14 hod. jízdách denně mu dělá společnost právě Sadie (auto má kabinu jako hrom, za sedadly jsou palandy, má tam TV, mikrovlnku. prostě vše). Sadie je tu v sedmém nebi z prostoru a pohybu venku i když on jí samozřejmě také za společné jízdy nechá vyběhat jak jen to jde. Sadie našel před 8 lety. Z opuštěné garáže poblíž jeho domu slyšel dva dny žalostné kňučení, tak se nakonec šel podívat. Na betonu tam leželo sotva tři denní štěně. Co se stalo s jeho mámou neví, ale štěně bylo na umření. Jakmile ho vzal do náruče uklidnilo se a synovec se od toho dne stal jeho „mámou“. Sadie je na něj děsně fixovaná, ale také miluje všechny lidi, od narození neměla důvod opaku. On tuhle práci dělá teprve deset měsíců a i když začal jezdit, Sadie zůstávala s mojí švagrovou doma. Ale jemu (i Sadie) se vzájemně stýskalo, tak jí začal brát s sebou a ona prý jízdu miluje (má páníka stále na očích). Sadie je směs, ale já myslím, že v sobě musí mít „fleta“, má nádhernou černou, lesklou a trochu delší srst. Jméno Sadie dostala opravdu po „naší“ bílé Sadie. Moc se mu líbilo, když mu o bílé Sadie (tenkrát ročním štěněti) jeho maminka po návratu z návštěvy od nás vyprávěla.
Maricko, uz jsem v USA dlouho, ale ty ohromne nakladaky furt obdivuju. A vas synovec jezdici po Americe se psem – to musi byt parada. Matne jsem si vzpomnela na Toulky s Charliem. (h) (dog)
DEDE,JÁ SE SICE SKORO VŮBEC „NEVOŇAVKUJUŮ, JELIKOŽ MUSÍM SPÍŠE VZÍT ZA VDĚK ANTIPERSPIRANTEM KVŮLI SVÉMU NADMĚRNÉMU POCENÍ. ALE TO MÝDLO, KTERÉ ZROVNA DNESKA OD TEBE KE MNĚ ORAZILO, VONÍ BÁJEČNĚ A VELICE PŘÍJEMNĚ. NO, A VŮNĚ HUB TO OPRAVDU NENÍ. DOUFÁM, ŽE NÁM OBĚMA BUDOU PŘED ČASEM VYMĚNĚNÉ DOPÍSKY VONĚT JINAK , ALE TAKY VELMI PŘÍJEMNĚ. A DOUFÁM, ŽE U TEBE NEBUDE OBSAH DOPISU JEN VONĚT, ALE TAKY DOBŘE CHUTNAT.
To si piš! 😛 (ten je olizovací)
Mě ty pravé drahé parfémy nějak míjí. Kupuju si levnější kousky v různých Avonech a tak. Jediný dražší mi přivezl Kuba z Paříže, když tam byl- je od Fragonarda (kde byli v muzeu parfémů a jejich výroby) a je v lahvičce ve tvaru Eiffelovky. Na rozdíl od ostatních parfémů nemá název, je tam jen napsáno, že je emblematic of the French capital (i ve francouštině to tam je, ale to nezvládám) a není to parfém, jen toaletka, ale voní úžasně.
Ne, že bych nevyčmuchala i to, o co nestojím, ale parfémy mě nějak míjejí. 😀
Největší problém v prodejně je zjistit, co za název je napsaný na té lahvičce doma na polici, která už mi skoro skoro dochází 😀 Taková bílo-zelená 😀
A přiřazovat vůním jména? To je pro mě něco jako počítat z hlavy odmocniny 😀
No, pravda je, že na každém – teda smícháno s potem – voní každá vůně jinak. Já měla například štěstí v dobách, kdy výkřikem byl BAC, tak na mě voněl úplně jinak a nikdo mi nevěřil, že nemám bůhvíco.
Za mlada jsem milovala Ninu Ricci, ovšem peníze jsem na ni neměla. Dostala jsem takovou tu minilahvičku a šetřila s ní jako se šafránem. Až mi jednou vyjela z prstů a obsah se mi vylil na nohy. Celý večer jsme na návštěvě museli větrat, jinak by ostatní padli.
Dnes používám zase po letech Elizabeth Arden 5th avenue.
No a čichové vjemy jsou pro mne děs, mám velmi vyvinuté čichové ústrojí a cítím i to, co bych cítit nechtěla
Tu mám taky ráda. A Jil Sander No 4. A Eden od Cacharelu, to je asi můj „úhlavní“ parfém, láska na první nádech, nebo jak to říct, ale hodí se jen na večer.
Já už mám asi 15 let pořád stejnou vůni. Je taky od Chanelu, ale 5°na mě byla moc silná a kořeněná. Tahle se jmenuje Coco Mademoiselle. Zajímavé je, že ji má i pár dalších kamarádek a shodly jsme se, že na každé z nás voní úplně jinak. Jedné z nich začala po porodu na sobě samé smrdět, tak musela po letech přijít na jinou vůni, ale na mě jí prý voní 😀 Vůně jsou vůbec alchymie. Jednou jsem na sebe v duty free nastříkala jistou parfémovou vodu a úplně se mi z toho udělalo fyzicky zle. Bohužel jsem to ze sebe nemohla dostat ani po důkladném vydrbání zápěstí mýdlem, furt jsem to cítila… Byl to děs a přitom to používá jedna kamarádka, na které mi to krásně voní. Jsem na vůně asi až přecitlivělá, neb ze smradu se mi dokáže zvednout žaludek. Nejhorší to snad pro mě bylo po ránu v dešti v zapařené pražské mhd. To jsem často stála, jednou rukou se držela tyče a druhou si držela před nosem kapesník. Jinak bych ohodila všechny kolem… I když, to co dokázali vyprodukovat kluci, když byli nemocní, to jsem je přebalovala s odvrácenou hlavou 😀
Dede, tak tohle znám. Když jsem psychicky na dně, řeknu si, že přeci nebudu jak nějaká poražená chudinka, takovou radost tomu duševnímu srabu neudělám, namaluju si na ksichtík obličej, vezmu si něco pěknějšího na sebe … Trošku to pomůže aspoň na chvilku. Ale nejvíc pomůže vždycky Sisska.
Ano, Mys, taky to tak praktikuju. To mi vstipila moje mama. Takze ja obcas nejlip vypadam, kdyz se sunu nekam smerem ke dnu.
Já se vždy ráno vysprchuji a umeju si hlavu. Tak mám pocit, že začínám svěží nový den.
Ale teď k těm vůním.
Vloni když jsme odlétali s manželem z dovolené z Osla a poté co jsme museli odbavit sami sebe a zavazadla na automatě, jsem byla z toho úplně hotová. Poté ještě manžel pískal na rámu a musel do ponožek.
Splavení jsme vešli do duty free. Manžel mi řekl, kup si co chceš. Jak jsem byla ještě roztřesená padl mi do oka Chanel N5. A byl můj. A voním se s ním ráda každý den.
Klasika je holt prověřená.
Míša z Plzně
Míšo, ten je, co? Nádhera… já ho měla kdysi v takové té krabičce s několika maličkými parfémy a je to nezapomenutelné 🙂
Ze jo?! (inlove) A staci toho maloucko a vydrzi to.
Musím se přiznat, že jsem Chanel No 5 „na vlastní nos“ dlouho neznala, jen z četby a byla jsem nadšená (viz takové ty popkulturní odkazy typu MM „chodím spát oblečená jen do 5 kapek Chanelu No 5“ atd.). Pak jsem se k němu dostala – a takové zklamání jsem dlouho nezažila, normálně mi smrděl. Tak se o něj vždycky po pár letech pokouším, jestli jsem už nedorostla (říká se, že je třeba se k němu „provonět“ – stejně jako je třeba se k poznání dobrého vína k tomu propít), ale zatím pořád nic, pořád mi smrdí, škoda. MLP je na tom stejně, a to si myslím, že se v parfémech opravdu vyzná, určitě víc než já, většinu mých oblíbených vůní mi objevil a koupil on, je to tak trochu jeho koníček. Poslední pokus jsme učinili loni a pořád nic. Škoda.
Vidíš, a já zase mám ráda kolínskou Toscu. V obchodě ji neseženu a tak si objednávám vždycky od jednoho dovozce z Benešova. Není nejlevnější ale pro mě nejvoňavější. Kupuji vždycky toaletní vodu, sprcháč a deo od té značky. Dostala jsem se k ní náhodou, když jsme našli u Jiřího maminky ve skříni flakon od této kolínské je hodně starý a ještě malinko voní. Je to historické balení. Němečtí výrobci by z toho měli možná radost. (ninja)
To jsem já, ten anonym
Smankote, Marsko!!!! Tosca byla oblibena kolinska me babicky a pak si ju kupovala nasa mama, ale ted ji nemuze sehnat. Muzes mi rict, kde to objednavas? Prede dekuju za informci. 🙂
Hani, pošlu Ti adresu na mail,/ mám/
Je to tahle? http://www.arome.cz/parfemy/muelhens/tosca/
Též zde: http://de.wikipedia.org/wiki/Tosca_%28Parf%C3%BCm%29 a zde: http://www.tosca-duft.de/ ?
Znám jen název, vůni ne.
Aido, není a nevím zda to můžu tady uvést ale snad jo. /MS-COSMETIC.cz/ mají dost velký výběr za slušné ceny.
Posílala jsem ještě další odkazy, ale neprošly, škoda. Pokud je to od stejného výrobce jako legendární pravá kolínská 4711, tak to snad ono je, jen flakóny se během let měnily: http://www.hillenbrandheinzundinge.de/tosca.htm
Aido, flakony se měnily ale vůně v podstatě ne. Máme schovaný flakon ještě z první republiky po manželově mamince a stále ještě trochu voní, je to ten asi třetí na levé straně, zdobený a máme jej v originální krabici. / to jsme kramáři!/ Ten můj odkaz je na snad jediného prodejce u nás. Ono něco jiného je jen pod klasickým kouzelným číslem 4711 a tím co je označeno Tosca. Je rozdíl ve vůních.
Já vím, to mi je jasné, že Tosca a klasická kolínská jsou dvě věci, jen podle těch odkazů mají stejného výrobce, tak jsem to myslela.
Ten odkaz na e-shop mi připomněl (ani nevím proč) 80. léta a Tuzex – většina těch značek tam byla v nabídce… 😀
Chápu Tvoje pohnutky, ale já sama jsem voňavkovému rauši nepropadla. Jak jsem se celý svůj schopný život motala kolem zvířat, tak jsem nic takového nepoužívala, protože zvířata tyhle vůně neoblibují. Že bych to na stará kolena zkusila? A ohromila stromy v lese 😉 ?
Někdy zajdu do obchodu s vůněmi, prodavačka mě postupně postříká na zápěstí, loketní jamky potom nastříká papírky, ale jsem asi divná, mě nic nevoní, i když se vůně postupně rozloží. Vlastně čekám na svoji životní vůni!!!
Tak to já mám vůně ráda a moje zvířata zatím nikdy neprotestovala – ani čenich nekrčila (chuckle) Jak je mi celkem jedno módní oblečení, tak vůně mám dost luxusní, jemné a některé rafinované (angel) Kupodivu ty nejlepší mi nosí Martin… (h)
Když se sveze výtahem naše sousedka, bydlící o patro výš, je to znát ještě půl dne. A to nedisponuji nijak extrémním čichem. Inu, růsskije důchi…
Víš, Krakonoši, tohle taky nemám ráda. Já sama silné vůně nesnáším, je mi z nich zle od žaludku a tak se třeba na letištích vyhýbám duty free obchodům – pokud tam něco nepotřebuju. Udělá mi to i moje ověřená kvalitní a neagresivní voňavka, takže jsem s jejich aplikací velmi střídmá – vlastně už kvůli sobě (chuckle) Ale nerada je úplně vynechávám…
Přístě si tě, Dede, s dovolením očmuchám, třeba najdu inspiraci na tu svoji vůni. Dyž já bych potřebovala při nákupu voňavky dobrého (wave) , nazdar Dede, zkušeného voňavkového člověka.
Mě osobně to nevadí, snesu i hořící PVC izolaci z drátů, (rozdíl není až tak moc velký), ale chudáčci ti pejskové, co bydlí v sedmém patře. A můj táta, když se doma ženské někam chystaly, vždy říkal: Proboha, dejte mi flašku piva a kus čistýho hovna! 😀
Ano Krakonoši ruské vůně, to tedy byla věc.
Míša
Před použitím zředit čistým lihem v poměru 1:100. Ale kde tolik čistého lihu sehnat?
KRAKONOŠI, VYVOLAL JSI VE MNĚ HODNĚ STARÉ VZPOMÍNKY.NA ZAČÁTKU SVÉ KANTORSKÉ KARIÉRY JSM OBDRŽELA OD JEDNÉ ŽAČKY PRÁVĚ TAKOVÉHO RUSKÉHO DUCHA, ALE SPÍŠE PUCHA. BOHUŽEL JSEM DOPADLA NESLAVNĚ. LAHVIČKA MI PŘI ROZBALOVÁNÍ VYKLOUZLA A ROZLIL SE NA PARKETY A KOUSEK KOOBERCE. NEŠLO SE TOHO DĚSIVÉHO PUCHU NĚKOLIK TÝDNŮ ZBAVIT.PODOTÝKÁM, ŽE NĚCO PODOBNÉHO JSEM OBDRŽELA PŘED UKONČENÍM PRAXE TAKY. VĚNOVALA JSEM TO MLADŠÍ DCEŘI, U KTERÉ NA STŘEDNÍ ŠKOLE POŘÁDALI DIVOKÉ POSLEDNÍ ZVONĚNÍ. VAROVALA JSEM JI, ABY SE DŮKLADNĚ STRANILA POLÉVACÍHO ŠÍLENSTVÍ, ALE BOHUŽEL NEUNIKLA. JEJÍ ODĚV JSM NEDOKÁZALA ZBAVIT RUSKÝHO DUCHA SKORO MĚSÍC.
ANO LENKO, JEDNOU MNE TAKY NAPADNUL RUSKY DUCH. V 70. LETECH NA STAZI V MOSKVE. V NEJAKE NA TEHDEJSI MOSKVU DOBRE RESTAURACI NA TOALETE NAD UMYVADLEM TRCEL JAKYSI PORICHTUNG ZE ZDI. VZHLEDEM K TOMU, ZE TAM JAKSI NEBYLO MYDLO, TAK JSEM SI BLAHOVE MYSLELA, ZE KDYZ TO ZMACKNU, TREBA Z TOHO VYTECE TEKUTE MYDLO. HOUBY, VYSTRIKNULY NA MNE DUCHY TAK POD TLAKEM, ZE PRISTALY NA MEM SVETRU. TAKOVY MRTVOLNE NASLADLY PUCH. TO NESLO VYPRAT. JA TO NA HOTELU ZIGLILA V RUCE A MYDLE SNAD 5X A FURT TO PACHLO. PACHNUL CELY POKOJ, TAK SVETR BYDLEL V KOUPELNE. COZ MNE STVALO JESTE Z JINEHO DUVODU. PO 68. ROCE BYLA V OLOMOUCI VELIKA RUSKA POSADKA A TY DUSTOJNICKE MANZELKY CLOVEK VYCITIL UZ NA OPACNEM KONCI NAMESTI.
HANI, TO BYLA TEDY PARÁDNÍ PUCHODUCHOVÁ PAST! ŘEHTALA JSEM SE DOCELA NAHLAS, I KDYŽ DOBŘE TUŠÍM, JAK TI TEHDY BYLO.
Já se připojuji, dovedu si to živě představit. A upřímnou soustrast.