Probudila jsem se nad ránem, obloha byla ještě černočerná a v ložnici byla opravdu zima. Zachumlala jsem se do své na zakázku vyrobené péřové deky velikosti XXL a chvíli koukala do studené tmy, abych zrušila účinek neklidných snů. Teplo spolu s měkkým dotykem deky mi uhladilo myšlenky a za chviličku se mi už zase klížily oči.
Uvědomila jsem si, že je to vlastně takové kouzlo povijanu. Novorozeňátka, pokud je něco trápí, bolí je bříško nebo nemohou usnout, se zklidní a snáz usínají, pokud se chaoticky se vrtící tělíčko měkce a teple zavine. Možná je to dnes, v době upřednostňování svobodné výchovy se vším všudy, trochu archaický přístup, ale funguje.
Pamatuju si, že se v naší rodině dědily krásné zabálky (zavinovačky) na miminka – nejen bílé krajkami zdobené povlečení, ale i ten vnitřek – dvě tenčí a jedna z prachového peří. A právě ta péřová fungovala na moje děti úplně čarovně. Je fakt, že se oba kluci narodili v chladných měsících roku, ale stejně si myslím, že i letní miminka jsou v těchto situacích ráda nějak – lehčeji – zavinutá.
Je to zajímavé, jak někdy dokáže klid těla navodit klid mysli. Možná je to vývojově strašně staré, sahá to buď do malých úkrytů slibujících bezpečí, nebo až do matčiny dělohy, kde je ochrana pro miminka ve srovnání s dalším životem skoro absolutní. Určitým zjednodušeným, ale fungujícím aktem je třeba i balení vystresovaných nebo vyděšených lidí do deky, která jim vytvoří iluzi úkrytu a bezpečí – aspoň na chvíli. Ostatně ono to platí i pro zvířata – třeba právě proto je nejlepší kočku po narkóze zavřít do nevelké měkce vystlané přepravky.
A tak se ptám, jaké máte s balením miminek i vás samotných zkušenosti vy? 🙂
Promiň, Dede, musela jsem se zasmát tvé dece XXL. Nejsi v ní někdy ztracená ? 🙂
Na našem čerstvém miminku máme vyzkoušeno, že těsné zavinutí přispívá ke zklidnění. Víťa totiž někdy ječí s takovou vervou, že pak vlastně řve proto, že nemůže usnout, protože řve. Je-li zavinut, nemůže šermovat rukama a (tolik) kopat nohama, a nezbývá mu nic jiného, než usnout. A taky rád spí na nakloněné rovině – v dolní úžlabině vychýlené kolébky. 🙂 Jinak zavinovačkám jako babička chovací fandím, mimino se v nich chová daleko pohodlněji.
Milá Hančo, nejsem ztracená – jsem v doupěti 😀 My vůbec nemáme v ložnici topení a jak ráda spím v chladu, tak jsem zmrzlík. No a deka XXL není jen velká, ale je i patřičně tlustá (wasntme) A jak noci v roce jdou, tak spím buď pod ní, nebo částečně pod ní, nebo na ní. Až na léto si beru jinou… 🙂
Hm, tak moje dítko mělo zelenou a žlutou rychlozavinovačku, byla v nich moc spokojená cca do toho druhého měsíce. Teď jsou pečlivě zabalené pro případného sourozence.
Od toho, že růžové cokoli mi nesmí do bytu už jsem upustila 😀 ale že nechci ani pro příště vidět jakékoli kraječky a podobné blbinky, na tom stále trvám. Fakt si nedovedu představit se s něčím takovým žehlit, navíc zrovna při té vší únavě a zmatenosti v šestinedělí 😀 A popravdě – ani mi to nepřipadá nějak krásné.
Ale pořádně se zavinout a zachumlat, pěkně až k hlavě, to zas jo, to já ráda 🙂
To se, Pavčo, neboj, růžové a kraječkové období může přijít velmi rychle – jen co začne malá parádnice prosazovat svůj vlastní vkus! (chuckle)
Tak synek měl zavinovačku myslím jen na cestu z porodnice. Mně to přišlo nějak moc jako vězení, takže spal pod peřinkou… teda do tý doby, kdy (taky dost brzo) začal po posteli ve spaní záhadně kroužit, čili se budit zimou. Pak dostal spacák (chuckle) – ušila jsem mu ho s kšandama na ramena a byl pokoj. Spal v něm docela dlouho :* .
To neklidný spaní má po mně, ale já se naučila zmítat nějak pod peřinou…
Spacák – jako fusak? Ten jsem měla taky, babička mi ušila fusak s kožešinou vevnitř, s beránkem. To si nepamatuju, ale pamatuju si, že když mi pak babička pletla bačkory, použila ten beránek na podrážky. A když jsem si pak šila mokasíny, vystřihla jsem zase spodní podrážky ze zbytku beránku. To se to ťapalo, jéje! A nebýt Rikiny, která mi jeden mokasín sežrala, ťapala bych v nich dodnes. 🙂
Jo a k tématu – motám se do deky. Lezu pod ni i s hlavou. Ale spacák musím mít otvíratelnej i na nohách, protože občas potřebuju větrání. 😀
Zano, víš, že se to teď prodává? Říká se tomu spací pytel a tuhle jsem ne to koukala, jestli by se to nehodilo Patrikovi. Má to kšandičky a velikej pytel na nohy, takže mimi si může kopat dle libosti, ale neodkope se. (sun)
Io, já spacáky ráda nemám – připadám si uvězněná. Z deky se odkppu hned, ale z tohohle ne. Ale stejně jsem v něm spávala… 🙂
Dede, to je ono. Nám se moc osvědčil. Ušila jsem pak ještě další, větší, v tom spal … no, možná do dvou let (chuckle).
Io, fusak je pro mne určenej na ven – do teplot pod nulou. Taky jsme měli s kožíškem 🙂 .
Tohle bylo na domácí spaní.
Nám se osvědčilo takové pyžamko, které dole přecházelo do spacího pytle. Ale jen z tenkého flanelu. Když dítko dorostlo tak, že by v tom nemohlo natáhnout nožičky, dole jsem to rozpárala a byla z toho noční košilka 🙂
Natáhla jsem tam prádlovou gumu, aby se příliš nekasala nahoru a fungovalo to ještě nějaký roček 🙂
No, já mám zavinovačky v čerstvé paměti. Sebíček, jak byl hypotonickej, nehnul se zavinutej, nebo rozvinutej. Až po víkendu, kdy byla v porodnici vyměněná služba bylo zjištěno, že je chudák asi dost hladovej, ale jak byl zavinutej, tak jen spal a spal… A Timmík, to bylo jiný kafe. Ten v zavinovačce odmítal být a proto se z ní nějak vyhadil. Jak to jako miminečko dokázal netuším, ale je pravda, že od prvního dne už pás koníky a krásně zvedal hlavičku. Po každý, když jsem usnula a pak se koukla k němu do postýlky, byl ze zavinovačky venku. Tak jsem ho nebalila…
Já, dětí nemaje, vzpomínám na svůj povijan, který moje maminka dlouho schovávala.Používala jsem je na medvědy, které jem měla místo panenek (ty lehávaly v krabici nahaté). Potom někam zmizel, zřejmě můj prakticky uvažující uklízecí tatínek jej vyhodil, když už nesloužil ani medvědům 😉 .
Ten dnešní den, když jsem se tak vesele vybalila ráno ze svého postýlkového povijanu, pokračoval krásně dál. Jeli jsme s pánečkem na naši první bicyklovou trasu do lesů a Ajvi měla svůj první cyklovýlet. Jeli jsme podobně jako jsme šly v neděli s Dede a YGou, jenom v obráceném gardu. Tady jsou mobilové snímky.
http://dig.rajce.idnes.cz/Mobilove_fotky_z_bicyklovani
Alex, normálně ti ten výlet závidím! (inlove)
Hmm – na zavinovačky věřila moje mamka. Ta děcka balila do dvou roků. Večer po vykoupání po domě běhaly „peřinky“ – prostě je omotala kolem dítka a v pase uvázala povijanem (:o))). Zkrátka záda musí být v teple.
I já si pamatuju, jak jsem si z porodnice odnášela Terezku v nakulmované peřince – prosím, s dvojitým volánem. Naštěstí to kulmování jsem já nedělala, to byl vždycky dárek mamky svým dcerám. V kočárku to vypadalo náramně.
Ale na doma jsem měla „obyčejné“ peřinky – z jemně fialkového a žlutého krepu. Krejzlíček byl jednoduchý a normálně se žehlil.
Terka si zavinutí do peřinky moc neužila – narodila se do velmi horkého léta (ani čepičku nenosila, takový byl hic), takže na peřince jenom ležela … když ležela.
Ještě ke kulmování peřinek – ty krajky notně naškrobily a pak se opravdu kulmovali klasickou železnou kulmou, nahřátou nad plamenem.
Fakt?? Ty jo, já byla ráda, že jsem cokoliv aspoň vyžehlila (to se ještě žehlily a skládaly plíny (tmi) ), takže kulmování by fakt nehrozilo (chuckle)
Jinak mě baví představa tří vykoupaných holčiček pobíhajících po domě v povijanu (rofl) (inlove)
No – jenom dvou. Holky jsou od sebe jen o rok, ale já o čtyři a pět. Takže když já se batolila v povijanu, ty už běhaly v trikovicách (to byl úžasný obleček, další z cyklu „aby byla děcka v teple“) (chuckle) (chuckle) .
Trikáče!!
Když jsem ve svých cca 13 letech viděla, jak sestřenice spíše z legrace do nich nasoukala svoje dítka (ty trikáče objevila v pokladech po své tchýni), děkovala jsem osudu, že mě něco podobného minulo (chuckle) .
YGO, TY ZVÍŘE! ŘVU TU SMÍCHEM JAK BENGÁLSKÝ TYGR. STEJNĚ SI VŠAK NEDOKÁŽU PŘEDTAVIT, CO BYLY TY TRIKÁČE. NĚJAKÁ T FOTOČKA V TRIKÁČÍCH BY NEBYLA,ASI TO JE SPECIALITY JJM,PROTOŽE OD NÁS, ZE SEVERNÍCH ČECH, NIC TAKOVÉHO NEZNÁM . A TO JSEM O POZNÁNÍ STARŠÍ NEŽLI TY.U NÁS BYLY POUZE ZIMNÍ BALONOVÉ KOMBINÉZY S PADACÍM MOSTEM NA PIDIKNOFLÍČKY NA PRDELCE. NO, TAKY TO BYL VYNÁLEZ ZKÁZY .ZEJMÉNA PRO HOLČIČKU, CO SE DO ÚMORU KLOUZALA , PAK NA NI PŘIŠLA NÁHLÁ VELKÁ POTŘEBA… NO, ZKOUŠELY JSTE NĚKTERÁ NA KOST ZMRZLÝMA RUKAMA ROZEPÍNAT PIDIKNOFLÍČKY NA MOKRÉ S STUDENÉ LÁTCE A PAK JE JEŠTĚ ZNOVU ZAPNOUT? AŽ JSEM SE PŘI TÉ VZPOMÍNCE OROSILA HRŮZOU.
JEN PODOTKNU, ŽE OBĚ NAŠE DCERY SE NARODILY V SRPNU, JEDNA 5. 1982 A DRUHÁ 8., ZA ROK PO SÉGŘE. TEHDY BYLY ZROVNA DĚSNÉ HICY, TAKŽE ANI JEDNA NEZNALA ZAVINOVAČKU. A JEŠTĚ U NÁS BYL PROBLÉM JINÝ. JSEM ASI MATKA HAZARDÉRKA, KTERÁ RISKOVALA ŽIVOTY VLASTNÍCH DÍTEK A OD ZAHOJENÍ PUPÍKU JE PO NAKOJENÍ POKLÁDALA STÁLE NA BŘÍŠKO. A HOLKY BYLY VŽDY NAVÝSOST S BŘÍŠKOVOU POLOHOU SPOKOJENÉ, BO JE VĚTRY NETRÁPILY. A MLADŠÍ TAKTO USÍNÁ A SPÍ DODNES. JEN KDYŽ ČEKALA SVOU ADÉLKU, MĚLA PROBLÉMY, JELIKOŽ TO USÍNÁNÍ NA BŘIŠE UŽ JAKSI V POKOROČILÉM TĚHOTENSTVÍ JÍT ANI NEMOHLO. JÁ OSOBNĚ JSEM DOCELA KLIDNÝ SPÁČ ALE NEMÁM RÁDA TEPLO, TAKŽE SE NEJPRVE CHVÍLI TAHÁM S MANŽELEM O KOHOUTEK TOPENÍ, A PAK , PO DŮKLADNÉM PO VYVĚTRÁNÍ SPOKOJENĚ USNU.
Nebylo to, čirou náhodou, podobné úborům, v jakých se kdysi v Televarieté producírovali Revmatici?
Stručně řečeno – takový sakumprask s holým zadkem (chuckle)
Eh, taky se na to pamatuju – bylo to u babičky a byla to hrůza. Naštěstí mamina nás obvykle vybavila normálními pyžamky, takže tohle hrozilo jen jedincům, kteří to pyžamo nějak znehodnotili (chuckle)
Trikáče, jak říká Yga, to bylo hrozné oblečení. Ale co našim maminkám po válce zbývalo. Oblečení nebo spíše podvlečení bylo teplé a moc ničeho nebylo, takže jsme nemohli vybírat i když jsme se vzpouzeli. Bavlněné tepláky které se rychle promočily ve sněhu a pak se špatně sušily a docela těžké kabátky, boty šněrovací nebo gumáky a podobně. Ani to nebude O.T.
V prostřed vesnice byl a je vodojem – takový pahrbek zasypaný hlínou. Teď je oplocený, tenkrát ne. A my, děti jsme si z vršku dolů dělaly klouzačku. Když nebyl sníh, bylo bláto a když nebylo bláto tak jsme se podlévaly a bláto bylo. A jak to po tom blátíčku jezdilo! Maminka vždycky vzpomínala, že už mě neměla pomalu do čeho převléknout protože všechno pomalu schnulo. Bylo to hezké a je na co vzpomínat.
Maruško, pamatuju ty tepláky, mokro, bahno a neschnutí – a to jako dítě i jako matka 🙂 Naše chalupa je hned u dvou potoků, takže ani kdysi já ani později moje děti jsme nikdy nevydrželi suší dlouho… a to nepočítám sníh nebo hustou vysokou trávu, v našem horském údolí skoro vždy mokrou. Suché oblečení jsme prostě měli vždycky až doma – po převlečení 😀
Milá Dede, moji oba dva kluci měli krásnou krajkovou zavinovačku. Oba v ní jeli domů z porodnici a měli jí dalších 6 neděl. Bylo jim v ní příjemně. Ten mladší byl od narození čahoun měřil 54 cm a tak na konci šestinedělí už měl hlavičku v krajkách. Ale to nevadilo. Vždyť to bylo tak krásné. Miminko v bílé zavinovačce a v bílé pletené soupravičce a s bílým dudlíčkem.
Vnouček Samuelek už měl tu moderní rychlozavinovačku. Taky si v ní pohověl, ale krásná nebyla. Ovšem na svých křtinách měl nádhernou krásnou bílou s krajkami.
Já než usnu, tak se musím zabalit do deky. Mám pak pocit bezpečí a teploučka.
Míša z Plzně
Já kdysi na děti měla jednu super krásnou, ale vražednou na praní a na žehlení, a pak několik obyčejných, s jednoduchým zdoběním… madeira se tomu říká? Ty bíle obšívané díry? (blush) Ty se žehlily snadno a díky staromódnímu zavazování dobře držely, nemusela jsem se bát, že mi novorozeně někudy vypadne, což byl můj první dojem z rychlozavinovaček (chuckle) Taky vydržely jen nějakých šest neděl, ale za tu dobu dobře posloužily – ať byla dítka zavinuta nebo jen jemně přikryta či zcela odkryta:))
Jako ve všem i v tomhle byly mé děti atypické- Kačku zabalili v porodnici do povijanu a tak dlouho sebou mlela a ječela, dokud z povijanu nevykopala aspoň jednu nohu, teprve pak se byla ochotná napít. V té době byla čtyřicetistupňová vedra (narodila se na konci července), a tak mi zabalování do povijanu připadalo jako trápení malých zvířátek. Až se trochu ochladilo, už se do něj nevešla, Kuba řval, kdykoli mu bylo o trochu tepleji, než považoval za vhodné. Takže mě vůbec nemrzelo, že se do zavinky taky bleskově nevešel- čouhaly mu z ní nohy. Navíc se přiznávám k tiché nenávisti k nakulmovaným zavinovačkám- děti mi v nich připadají jaksi plastové. Mrskla jsme je do skříně a odmítla se zabývat kulmováním a škrobením, používala jsme jen starou zavinku s plátěnou krajkou (stejně věčně poblinkanou, oba obříci se dost přecpávali).
Možná je to celé dáno mnou- nerada spím ve spacáku, nemůžu se různě omotávat dekou, což dělám obvykle celou noc (jednu nohu na dece a podobně). No a dětičky se melou úplně stejně.
Já bych řekla, že u mých dětí byl čas odkopání (bdělost) a čas zavinutí (spánek) – tedy v tom šestinedělí:)) později byly odkopané každou chvíli, ale přesto, jakmile jim bylo nějak ouvej, zavinutí a teplo pomáhaly.
Pokud jde o mě, tak jsem neklidný spáč, většinou se budím s dekou nachumlanou pod sebou. Ale při usínání… to jsem ráda zabalená – i v létě, aspoň prostěradlem. Asi jsem typ usínače zvaný norník (chuckle)
A ještě otázka – co to je kulmování zavinovačky? To jako kroucení těch krajek? Těžko si to představuju, ty moje se prostě jen žehlily… (blush)
Dede, taky jsem netušila, co to je, když tchýně mluvila o kulmování zavinovačky, hmm, a já měla pro Honzu docela obyčejné, které se vyvařovaly a normálně žehlily. Ty nakulmované vypadají asi takto: http://www.google.com/imgres?lr&sa=X&hl=cs&biw=1280&bih=882&tbm=isch&tbnid=fJWmwi3UOtHMUM%3A&imgrefurl=http%3A%2F%2Fwww.siti-kroju.cz%2Fzavinovacky%2Fzavinovacka-s-nitenou-krajkou-a-kridly%3FItemIdx%3D3&docid=IGR8r-OaRWv7OM&imgurl=http%3A%2F%2Fwww.siti-kroju.cz%2Finshop%2Ffiles%2F030004%2Fzavinovacka-nitena-kridla-1c-pr.jpg&w=800&h=600&ei=vdMgU8vzH-S_ygPO_IKwAg&zoom=1&ved=0CFMQhBwwAA&iact=rc&dur=3905&page=1&start=0&ndsp=8
Ivo, je to krásné, ale nedovedu si představit mámu v šestinedělí, an na něco takového najde čas (chuckle) – to snad jen ty babičky…
Jinak já jsem měla bílé zabálky ráda – nějak jsem tušila, že těch +- 6 týdnů bude jediný čas, kdy budu mít chlapečky úpravné a v bílém – a nepletla jsem se… 😀
Áááách, Dede, ono to funguje i když se oko otevře do projasněného slunečného dne. Právě jsem se vybalila z teploučkého povijanu zahřáté postýlky. Jenomže dva páry očí na mne intenzivně hledí, že chtějí jít vééééééén. A kocourek přidává i hlasový projev. Tak jdu vypustit zlatíčka (cat) (dog) (sun) .
Hm, milá Alex, že bys začala balit ty čtvernožce taky? (wasntme) (rofl)