Trysk, psí těla připomínají živoucí pružiny, oči hoří vášní, adrenalin jim stříká z uší, stejně jako lítá suché listí od tlapek. Radostná psí honička je nádherná na pohled, ale silně nebezpečná, pokud člověk není ve střehu – nebo fotí. Psí dělová koule totiž nekouká na podrobnosti a srazit dospělého člověka na zem není absolutně žádný problém. Ostatně ani důvod k zastavení…:))

A právě takovou zábavu si holky užily v neděli, když jsme byly na návštěvě u Alex a vyrazily na vycházku do kopců severně nad Brnem. Alexina ani ne roční fenka středního knírače Ajvinka se ukázala být bezvadným parťákem pro Ari – jakmile zjistila, že ji ten udivenej bílej vlk nesežere, nabraly hrátky na rychlosti a vynalézavosti. Mě se líbilo, jak moje holky dokázaly i zpomalit, pokud to vypadalo, že Ajvinku doženou. Protože dohnat nebyl cíl – cílem bylo běhat…

Později jsem si potvrdila teorii, že v psích hrách se nechá na zem překulovat vždy ten větší, starší, zkušenější. V mých psích dvojkách to fungovalo vždy, ale teprve tady jsem viděla, jak automaticky do tohoto módu přešla Ari – je jen o málo starší, ale přece jen o kus větší než Ajvinka, takže ve vzájemných „sežeru tě“ hrách byla na zemi ona.

Byla s námi i Yga s Toyenkou, statečnou čtrnáctiletou pejsinkou. Babuška šlapala statečně, čuchala si, co se jí líbilo a když se kolem ní nevychovaně přehnala mládež, tak neváhala a vysvětlila jim, co si o nich myslí. Respektovaly ji všechny tři…

Potěšte se fotkami – je to destilovaná psí radost a ta se hodí každý den:))

http://dig.rajce.idnes.cz/Ariberry/