Pročítám zprávy, poslouchám rádio, hledám komentáře, které vypadají aspoň trochu důvěryhodně. Chci vědět a zároveň tak nějak nechci. Jenže zavírání očí v tomto případě moc nefunguje – asociace jsou příliš silné, osobní a hlavně znepokojující. Ano, mluvím o situaci na Ukrajině.
Ne, nechci rozebírat politiku – já sama nevím, jak moc práva, pravdy či aspoň ospravedlnění je na té které straně. Přemýšlím nad obyčejnými lidmi. Nad těmi, kdo jsou daleko od center moci, kteří mají zodpovědnost nejen za své životy a kteří potřebují přežít. Co přežít – každý by rád ten svůj jediný život žil aspoň trochu slušně, ne? A to je teď zatraceně obtížné.
Při vzedmutí emocí a násilí byla totiž porušena závažná tabu, díky kterým mohou vedle sebe lidé žít s jakýmsi základním pocitem bezpečí a pohody. Spadly řetězy, kterými se za obvyklých okolností drží na uzdě většinu negativních myšlenek a citů, vyplývajících z různosti, strachu či závisti. Svět najednou zle zčernobílel – jsi pro nebo proti? Otázka „Jsi Rus nebo Ukrajinec?“ se stává zásadnější, než otázka: „Jaký člověk vlastně jsi?“ Jsi soused, přítel, známý, obchodník z naší ulice, nebo naráz ten nenáviděný… druhý?
Jak se zachovat, když se vám nad hlavou ženou dějiny tím horším směrem? Když se kolem vás hroutí osvědčená pravidla, když bují zlo, se kterým nemůžete nic dělat? Zůstává jediná možnost – být tak slušným člověkem, jak jen dokážete. Vzdorovat aspoň ve svém bezprostředním okolí.
Vzpomeňte si na Německo pozdních třicátých let minulého století. Většina Němců nebyla čistokrevnými nacisty, ale jejich pasivita, zavřené oči, či tichý souhlas hnaný předsudky i závistí, otevřely panujícímu zlu dveře dokořán. Přeju lidem na Ukrajině, aby dokázali udržet tyto dveře zavřené. A přeju to i nám.
OT : Musím tu smutnou zprávu dát i sem. Našla jsem dnes Garyka ležet pokojně ve sklepě na boku se zavřenýma očima. Ale nespal. Nedýchal, srdce mu nebušilo, byl mrtvý. Ale byl ještě teplý. Nevím co se vlastně stalo.
Píši o celém průběhu události na Hadech.
Velká Kočko, to je hrozna zprava, co se mohlo stat? Garyka je mi moc lito, ale tebe vic, ani si nechci predstavit, jak ti musi byt. Objimam te, doufam, ze aspon kocenky jsou s tebou. Nejsem u pocitace, jen nakukuju z mobilu.
Sorry, ale takhle nějak bych chtěl skončit také. Ale hned zítra to být nemusí; v pátek jedu s vnučkami do Lačnova na šafrány. Pejska je mi líto, ale aspoň se netrápil, jako oba naši kocourci, kterým odešly ledviny, takže jsme je museli dát uspat.
Kočko, to je mi moc líto. ;(
Nevzdávej to a nezůstávej sama. Vezmi si ještě nějakého osobního trenéra.
Dede, otevřela jsi hodně těžké téma. Názory se různí. Nic není černobílé, ale lidé by měli mít právo na klidný život. Člověku to ani nechce hlava brát. Jen strach kolem obchází.A já se hodně bojím… Pár známých Ukrajinců mám, dvě ženy u nás pracují a mají tam blízké a samozřejmě také mají o ně strach. Tato situace se určitě brzy nevyřeší, hlavně aby už žádné životy nepřišly nazmar.
Pořád proti sobě stojí dvě mocnosti s jadernými klacky. Takže horká válka snad nebude, protože to by byla zkáza apokalyptických rozměrů a ti, co mají prsty na tlačítkách, to vědí. Jestli mi tohle ale něco připomíná, je to situace v Československu před 2. Sv. válkou, kdy také v „zájmu ochrany německého obyvatelstva“ byly Sudety přičleněny k Říši. Rozdíl je snad v tom, že zatímco tenkrát to podepsaly i UK a Francie, čili tzv. demokratické země, dnes se proti anexi Krymu (asi schvalované ruskou většinou na Krymu – podobně jako tenkrát německou v Sudetech) alespoň ústně protestuje. Rusku to bude úplně jedno, ropné a plynové kohoutky drží právě ono a pokud bude chtít, dostane na kolena slušnou část Evropy. Takže díky Havlovi za Ingolstadt. Alespoň část dodávek máme zaručený z jiných zdrojů. Rusko se chová pořád stejně – viz. Maďarsko (1956), Československo (1968), Afgánistán (1979)pobaltské republiky (poč. 90. let), Čecensko, Abcházie, Jižní Osetie. Politické podmínky byly sice všude trochu jiné, reakce Ruska zásadně stejná. Všechno urve silou.
No, bratia zachvatščiki – nikagda nezabuděm. Možná si to začne konečně uvědomovat i mladší generace.
Na Ukrajině je ten problém ale opravdu složitý, zatímco západ Ukrajiny chce k Evropě, východ Ukrajiny ne a chce vzývat báťušku Putina. Navíc na Majdanu v Kyjevě to nebylo zcela jednoznačné, co byly demokratické síly, a co už nacionalisté o nic lepší než Rusové. A stříleli po sobě navzájem.
Smutné je, že Rusové na Krym nepustili zahraniční pozorovatele ani neumožní, aby se ten problém vyřešil v rámci Ukrajiny a aby se ti lidé zase začali ptát, jací lidé vlastně jsou a ne jakou mají národnost. Bude to ještě moc a moc složité a pro nás je to varování, že jít Rusům na ruku (dnes třeba s Temelínem, příště jinak) se nevyplácí. Stačí, že tu nemáme ten americký radar. To se Rusům opravdu povedlo.
Co si přát, aby
Naštěstí ho tu opravdu nemáme. Ten původně na Marianách sloužící, vyřazený a repasovaný šrot měl být totiž poháněn plutoniovým reaktorem a pokud by došlo k úniku byť i jen nepatrné části onoho plutonia, nikdo na východ od Trokavce by nepřežil. Plutonium je totiž tak silně jedovaté, že 2 kg této látky by dokázaly zničit vše živé na zemi! A pokud jde o Rusko: nebýt jeho ropy a zemního plynu, tak už tu dávno chcípeme hlady. A pohádkám o tom, jak bychom oboje odebírali ze západu, nevěřte! 1/ kapacity obou produktovodů nestačí a 2/ ropa z Mera je jiného chemického složení a naše rafinerie ji neumějí zpracovávat, takže jediná rafinerie, která tu západní, tzv. sladkou ropu umí jsou Kralupy a ty umějí vyrábět jen syntetický kaučuk, ale už ne pohonné hmoty. Takže pokud se Rusko na nás seštve a zavře kohoutky, vydržíme s plynem max. 3 měsíce, načež nastanou drastická omezení a pohonnými hmotami max. 90 dní. Co bude potom už si snad i ten nejzatvrzelejší rufsoob dokáže představit.
Přát si lze jen jediné. Aby všichni výsledky referenda bezvýhradně respektovali, bez ohledu na to, jaké budou. A když říkám všichni, tak tím myslím především humanitární bombardéry, kterým posílení vlivu Ruska nejde pod nos. Jenže když se od nás chtěli kdysi Slováci trhnout, (čistě náhodou to byl také nápad jednoho vysloužilého boxera), obešlo se to bez provokací, střílení a mediální masáže. Takže v tomto případě by to mělo vypadat plusminus stejně. A že jedna ozbrojená složka neutralizuje druhou vnímám v tomto případě pozitivně, ukrajinci jsou na Krymu v evidentní menšině, takže je žádoucí jim v jakýchkoli excesech zabránit.
Kola dějin se neúprosně točí a člověk nedokáže jejich směr sám změnit.
A ta asociace s rozpoutáním 2.světové války mě také naskočila. A vážně se bojím, aby nebyla válka. Ale věřím, spíše doufám a modlím se k Bohu, aby se tak nestalo.
Míša z Plzně
Míšo, jsme na tom stejně. Taky se bojím a taky doufám (h)
Klídek, nejde o nic jiného, než o kšeft. Krym se, na základě referenda, stane součástí Ruska a Ukrajina se rozdělí na východní a západní část. Východní část se stane součástí Ruské federace a západní, kde dojde k hospodářskému kolapsu, protože Rusko jim přestane dodávat zlevněný plyn, zůstane na krku EU, tedy nám. O tom, co se na této planetě děje rozhoduje hrstka finančních magnátů a těm jde v první řadě o kšefty a hromadění dalšího majetku. A co si přejí naši politici, (výsledky referenda neuznáme), je úplně putna. Jediné o čem se budou ještě chvíli hádat bude to, kudy povede hranice mezi oběma Ukrajinami.
Západní část pochopitelně tíhne k Polsku. Doporučuji sledovat polskou TV
Polskou TV sledovat nemohu nemám jak, ale docela si to dovedu představit. Někdy v roce 1990 jsme byli na „koňské praxi“ (já jako tzv. dozor – tak o 3-4 roky starší než ostatní 😀 )v hřebčíně v Polsku, přesně v jihovýchodní části Polska, kousek nad slovenskými hranicemi. Na vyjížďky jsme jezdili různě a vzali nás i k polsko-tehdy ještě sovětské hranici. Byly to tak 4 km. Hranice byla zašpérovaná jako u nás za totáče mezi ČSSR a Německem nebo Rakouskem. Dojeli jsme k drátům a Poláci nám velmi důrazně řekli, že tam na druhé straně je polská země a žádný SSSR. JE to polská země, která jim byla ukradena. Počítám, že tohle v lidech zůstalo na obou stranách hranice i dlouho po všech těch územních rošádách po 2.sv.v. Když vezmu v úvahu historické vztahy Poláků k Rusku a polsko-ruské dějiny…. no nevychází mi nic úsměvného.
chm chm …
http://www.tvp.info/14327053/jestesmy-bezposrednio-zagrozeni
Doporučuji, nechat to koňovi, má větší hlavu. A proč se starat o něco, co nemohu ovlivnit? Ono se to nějak vyvrbí, bez ohledu na to, komu, nebo čemu budeme či nebudeme fandit. Až Kličko zjistí, že byl jen stejná figurka, jako u nás kdysi Havel, bude už vše rozhodnuté, ať už s ním, nebo bez něj.
Krakonosi, dlouho jsem premyslela, zdali vubec na vas komentar zareagovat. A dosla jsem k zaveru, ze musim, protoze vzdy a za vsech okolnosti ignorovat lidi jako vy je vskutku spatne. Tak to reknu kratce a z hlouby sve duse. Z lidi jako vas je mi nedobre – vsechno vi, vsemu rozumi, pochybnosti je nezmitaji, idealy zadne, a vzdy a jenom ja, ja a jeste jednou ja. A pak jeste to velke bezduchovni nic inzerovat do sveta jako moudrost.
Promin, Dede, ale fakt si nemozu pomoct.
Fajn, víte, jak situaci řešit? Pokud ne, byl váš komentář sice emotivní, ale zbytečný. A pokud ti, co této planetě doopravdy vládnou, usoudí, že válka je nutná, tak válka bude, bez ohledu na mínění toho zbytku. Taková je realita, ať se to někomu líbí, nebo ne.
A ideály jsou sice moc hezké, ale poněkud nevýživné. A v okamžiku, kdy je většina vašeho okolí postrádá, jsou jen na obtíž. Prastarý přírodní zákon totiž říká: Buď se přizpůsobíš, nebo zahyneš. A tohle platí od okamžiku, kdy se objevila první živá hmota a bude to platit, dokud na této planetě nějaký život bude. Nehodlám nikomu jeho ideály brát, ale také si od nikoho nenechám jakékoli ideály vnucovat. Každý má právo si svůj život (ne)komplikovat, dle svého uvážení, ale už nemá právo komplikovat ve jménu svých ideálů život těm ostatním. To je totiž ta pravá demokracie.
Pravda pravdoucí