Binec v našem Domě se pomalu chýlí ke konci, takže se na mě zedník obrátil s dotazem: A vymalovat to chcete bílou nebo budete chtít nějakou barvu? Jako obvykle jsem se na pár vteřin zasnila, ale pak rozhodně odpověděla: „Bílou, děkuju.“
Takto zní má odpověď tuším od doby, kdy jsme v panelákovém bytě v rámci rekonstrukce nechali udělat nové omítky a nejméně ve dvou případech to byl jediný způsob, jak jsme se mohli zbavit nechtěných barev. V jednom případě šlo o děsivou a naprosto nezničitelnou růžovou, která při pokusech o přemalování získávala stále strašlivější odstín.
V druhém případě nešlo o chybu – ty obrázky, co jsem dětem namalovala na zeď, byly svého času hezké. Na delší stěně pokojíčku byl svah, na něm se honila koťata, lítali motýli a rostly kytky, v horním rohu místnosti svítilo sluníčko a vedle něj bylo pár mráčků. Na kratší stěně byl namalovaný rybníček s kachnami, rákosím a orobincem.
Jenže jak kluci rostli, přestávala mít koťata, kachny i orobinec svůj půvab a tak jsme se rozhodli zeď umýt a vybílit s tím, že si stěny ozdobí oblíbenými plakáty. Je vám asi jasné, co se stalo – ony původně něžné obrázky nezmizely – jen během snahy o přemalování získávaly monstrózní podobu. V obou případech problém okamžitě vyřešily tapety, dlouhodobě nová omítka.
Od té doby uplynulo mnoho let, barvy jsou dnes mnohem kvalitnější, namíchat vytoužený odstín už zvládne i amatér, pokud si to už nenechá připravit od odborníků. Barevné interiéry mají nepopiratelný půvab a já mám barvy ráda. A tak celkem pravidelně propadám snění o tom, jak jednou… někdy… možná… necháme odborně vymalovat náš Dům. Jenže když přijde na lámání chleba, tak si vzpomenu na onu předpotopní růžovou štědře generující kocoury, na nezničitelné válečky nebo hrůzostrašný příběh o srnčí hnědi, který nám s chutí vyprávěl soused, a zase zůstanu jen u bílé.
A co vy – jaké máte zkušenosti s malováním interiérů v barvách?:))
My jsme vymalovali světlounce vanilkovou a je to moc pěkné. Je tak světlá, že sama o sobě by nejspíš vypadala jako bílá, nebýt toho, že strop a jedna stěna jsou vymalované „opravdovou“ čistě bílou – vanilková tak hezky vynikne. Je to moc příjemná teplá barva, útulnější než „mrtvá“ bílá a přitom je ještě v podstatě neutrální, s ničím se netluče.
Bílé zdi mají jednu velkou výhodu. A sice tu, žese na ně dá bez urážky očí pověsit naprosto cokoli. Obraz, gobelín, tapiserie… Prostě cokoli, včetně umělecky ztvárněné hromady použitých náhradních dílů. Jakákoli jiná brva tuto univerzálnost v určitých případech může buď postrádat, nebo se s některým artefaktem i tvrdě mlátit.
Tapety to jistí. A nedávno jsem si v pracovně jejich vzorek vylepšil tím, že se mi povedlo rozstříknout po širokém okolí několik mililitrů Magenta inkoustu do tiskárny. (používám alternativní náplně,(proč platit za 15 ml kazetu minimálně 230 Kč, když můžu dolít alternativních 15 ml za 15 Kč, že?) A omylem jsem stlačil píst ještě ne úplně prázdné injekční stříkačky příliš razantně. Skenery, tiskárny a počítač jsem očistit stihnul, tapety zatím zaschly.
Taky jsme vždycky malovali sami, obvykle na bílo. V panelákových bytech je to taková univerzální volba 🙂
Když jsme se stěhovali do bytu po babičce, byly všechny stěny vytapetovány hrubými gumovými tapetami. Byl to nějaký módní výkřik z NDR … babička pak onemocněla a nikdo už s tím nic nedělal. Když jsme pak po letech ty tapety sundavali, stačilo zatáhnout a šly dolů i s omítkou. Dost dobrý 🙂
A pak jsme do koupelny dětem namalovali sluníčko a modré vlnky. Neodstranitelně 😀
Ri, to musely být tapety!:)) Tohle jsme díkybohu nikde nezažili. Zato v našem panelákovém bytě neustále padala omítka a nepotřebovala k tomu ani ty tapety 😛
Lidi, kdyby vy jste videli, jak byl vybarveny nas domecek, kdyz jsme ho kupovali. (:x) Jeden velky pokoj (loznice) byl cely ruzovy. Steny, futra, dvere, satenove zavesy a vysoky smyckovy koberec od steny ke stene. Druhy pokoj (loznice) totez v bledemodrem. Ke kazde loznici je prilehla koupelna. Ano, jedna s ruzovyma dlazdickama, druha s bledemodryma. Chodba (hala), ktera jde podel loznic a koupelen mela castecne drevene oblozeni, ktere jaksi zoranzovelo a na podlaze byl jasne zluty vysoky smyckovy koberec. Pamatuju si, ze jsem ponekud hystericky vykrikovala, ze dum je jak velikonocni vajicko. Krom toho koupelny a chodba mely nad dlazdickama a oblozenim tmavohnede tapety s tropickymi ptacky. Puvodni maly obyvak a jidelna byly vyvedene v barve azurove, opet vcetne koberce, zavesu a dveri. Tzv. rodinna mistnost (den) byla oblozena zoranzovelym drevem a koberec byl tentokrat zeleno-zluto-cerveny. Ale pod kobercema byla vsude temer nedotknuta dubova podlaha. Rekli jsme si, ze barvy jdou premalovat a velikonocni vajicko koupili. Ceho jsme se nemohli zbavit, jsou ruzove a bledemodre dlazdicky, protoze ty jsou do sten zabetonovane a vybourat by stalo strasne moc penez. Ta bledemodra jeste jde, z ruzove jsem udelala z nouze ctnost, misto po tapetach vymalovala sedo-ruzovo-bezove, nad umyvadlo povesila velike zrcadlo ve zlatem ramu a na stenu zaramovany plakat americkeho plamenaka od Audubona – je velmi fialovy.
Nejvic mi bylo lito tech dveri. Vsechny jsou ze smrku, zadne vyplne, 5cm silne a v kuchyni a nekterych castech zustaly v puvodni podobe, napustene olejem a nadherne. Mnohe pokusy zbavit ty ostatni velikonocnich barev nevysly – a ze jsme to zkouseli. Tak jsou prelakovane na smetanovo bezovou barvu.
Hanko, to je strašivá představa – dům jako velikonoční vajíčko (chuckle) Ale odpovídá to tomu, co jsme vídali v některých domech v Anglii – že by nějaké utajené anglosaské sklony? (angel)
Hlavně, že se vám v domečku příjemně žije, růžová koupelna se rozdýchat dá (inlove)
Asi jo, Dede. Ty dekory jsou obcas hutny, az do hranice nepochopitelnosti. Mohla bych povidat…
Ajajaj, u nás taky jakákoliv barva, pokud je bílá (wave) . Když jsem byla malá, tak naši trpěli na barevné stěny se stříbrným válečkem… a já už tehdy trpěla jak zvíře. A když jsme se s Frantou přestěhovali z garsonky ve Vršovicích do jednopokojáku v Břevnově, tak tam po paní před námi zbyly neuvěřitelně příšerné růžové tapety (s růžičkama). Pod nima byly modroučké s pomněnkama. Pod nima… no prostě diluviální vrstvy. Rvali jsme to dolů a u popelnic to rovnali na hromadu, protože to nešlo přeložit, srolovat, nic (devil).
Zlatá bílá…
Zano, ty tapety. (:@) U nas v domecku ty lidi snad museli tapetovat co ctyri roky. A nesetrili lepidlem. V chodbe jsme to nakonec premalovali industrialni malbou, co se pouziva treba na natirani sten v automechanickych dilnach, ale stejne, i po tech letech, kdyz je nekolik dnu vysokych teplot, tak hnede kapicky lepidla tu a tam prosakuji.
Pridám sa tiež.Pamätám si z detstva kvetiny podľa šablón a zlatý valček.vertikálne i horizontálne pásky-proste umelecké diela pánov majstrov maliarskych.Potom prišlo obdobie bez valčekov,ale farebné.Raz sme mali majstra pána Kladenského-nikdy to meno nezabudnem.Bol umelec-aspoň on si to o sebe myslel,Obľúbená veta kejo bola :ja tomu rozumiem,vy do toho nehovorte.Táto izba bude žltá/bola a je doteraz,tá žltá prvá totiž je nezničiteľlná a tak každé ďalšie malovanie je žlté./Čo s tým urobí po mojej smrti nový majiteľ nemám tucha.A táto bude frézka,zahlásil p.Kladenský.Mlčali sme a čakali na domiešanie.Mama vykríkla:ružovú nechcem.odpoveď: ani nebude,bude to frézka.Aj bola.Návštevy po prvom šoku z ružovej si zvykli,že ide o frézku.Teraz mám žltú v Žltej izbe,inak bielu.
PS k p.Kladenskému:počas jeho maľovania sme sedávali v kuchyni a hrali kanastu.A on prerušil prácu a kibicoval do hry.niekedy odstrčil sestru a hral za ňu-ťažký exot to bol.
Verenko, tohle zase to pravé verenkovsko-hrabalovské povídání 😀
Pro Púa, trochu níže:
😀 Pú, na rozmíchávání barev jsem si kdysi vyčlenila, dřevěnný, starý šprudlák z kuchyně. A ty tónovací umělohmotné lahvičky máme ještě někde schované, (MLP sběratel – co kdyby se jednou hodily (chuckle) ). A my máme vlastně několik barevných stěn (fubar) . Jsou to některé zdi, které jsou nastříkané omítkou přes březové koště, takže hrubé. Chtěli jsme ponechat tu přírodní barvu omítky, ale nakonec jsem rozhodla, že to raději zatáhneme barvou. Napřed jsem to namalovala vápenným mlékem, aby se to skutečně zatáhlo a teprve potom jsme míchali barvu. Jakž takž jsme to trefili, ale byl to horor. Hnědá, trošku červené, pamatuji si, že i černá a určitě ještě nějaká.
Dede, mám to podobně, líbí se mi barevné vymalování, když je navrženo odborníkem, ale to už musí mít i přizpůsobený nábytek a tak, takže jenom takhle myšlena prolétává jednou za čas hlavou. Máme také všechno na bílo, to se potom snadněji vybírají doplňky.
Svého času, když jsem byla malá, tak mého tatínka posedla myšlenka, že stěna, protilehlá oknu bude namalovaná barevně. Tenkrát byla móda, jmenovalo se to – brusel -. Asi to mělo co dělat s tehdejší světovou výstavou v Bruselu. Byl to nábytek ( třeba plastové skořepinky s kovovýma rozcapenýma nožkama, barvy na zdech, svítidla a bůhví co ještě). Např. mléčná bar v Brně naproti hlavnímu nádraží byl také vybaven – bruselem 🙂 .Už nevím podrobnosti, bylo mi tehdy okolo deseti let. Takže se stěna na proti oknu natřela na kakaovou. No byla to monstŕozní barva, dost tmavá a když tatínka omrzela, tak byl kumšt to všechno seškrábat a zlikvidovat, aby se mohlo vymalovat bílou. Když tak nad tím přemýšlím, díky Dede za připomenutí (wave) , ta moje zatnutost do bílé barvy pochází asi z tohoto mého životního období 😉 .
Problém nebývá ve stylu samotném, jako v jeho aplikaci – níkdy se nehodí všude! Ono je to tak i s bílou – když jsou bílé stěny na krásné omítce a pokoj je vkusně zařízený, je bílá „panská“ barva. Když nabílíš třeba panelákové stěny plné nerovností s mizernou omítkou (původní stav našeho panelákového bytu před přestavbou), připomíná spíš ten vybílený chlív. (tmi) Pak jsou lepší experimenty s barvou nebo tapety. 🙂
My máme všechny pokoje vymalované bíle. Svého času jsme měli i barvy. Ale nakonec jsme zůstali u dobré bílé.
Míša z Plzně
Obvykle jsme mívali stěny bílé, pak v bytě měli děti pokojíček jakože meruňkový (dřív, než ji měli na stěnách všichni) a ložnici lomenou žlutou- než jsme si zvykla, měla jsme snahu chodit do ložnice zhasínat světlo, i když nesvítilo- ta žlutá prostě teple zářila. V domku máme ložnici zase žlutou (ano, vyhovuje mi to), dcera má pokoj kukuřičně zlatý s bílým stropem a Kuba bílý (na barevné by na stěně nalepený obrovský čínský znak zanikal a vůbec by tam to Japonsko-Čína nebylo ono). Chystáme se vymalovat kuchyň na lomenou starorůžovou- viděli jsme to v Piešťanech v restauraci a byla to paráda, měli slonovinový jakožestarý nábytek, což je přesně odstín naší kuchyňské linky. Chodby jsme bohužel bílé neuhájila, ty se budou malovat na světloulinkou olivovou- ale až někde zatáhne ty dlaždičky dole na stěnách, a tak si nedělám starosti, že by to bylo příliš brzo.
Malby ze dvacátých let- škrabala jsem je osobně z místností 5x6m, takže temný okr s čokoládovou a azurová se vzorem stříbrnočervených kytiček se zeleným listím mě bude asi strašit do smrti.
Můžete si notovat s Marskou 🙂 O teple žluté, jmně okrové či starorůžové taky občas ráda uvažuju, ale nakonec se vždy leknu, co kdyby… a zůstanu u bílé. (angel) Ale je fakt, že máme stěny tak plné obrazů a obrázků, že ta bělost nijak nevadí, Dům stejně vypadá barevný a zabydlený (pokud není pod šílenou vrstvou prachu, jako zrovna teď! Ale jedu si půjčit průmyslový vysavač a pouštím se do boje:))
Mně se barvy líbí na návštěvě, ale znám se a vím, že by mi brzo lezly na nervy.
V práci (8 nadzemních podlaží) máme chodby v každém patře vymalované jinou barvou, čert ví proč, asi podle toho máme poznat, jestli jsme správně. No a já první tři roky seděla v posledním patře, kde byla chodba růžová. Docela dlouho mi trvalo, než jsem si toho všimla, to nejsou opravdové barvy, jen takový nádech… ale něco mě tam strašně štvalo. Ta růžová (devil) !
Není růžová jako růžová 🙂 Taková ta Barbie růžová mi ještě po letech působí osypky. Ale ta žlutá- no prostě já jsem na to sluníčko, že. Když k tomu přihodíš lustr a lampičky s černým kováním a mléčným sklem s béžovýma šmouhama a oranžovou postel, hladké světlé skříně a dřevěnou podlahu bez koberce (je to moderní PVC s reliéfem, vysokozátěžové), je to tak trochu Provence a to můžu. V bílé by to byla nuda u žabek 🙂
Tohle jsou barvy, který miluju, ale neusnula bych v nich. Vyladila jsem si ložnici do zelena a to je dobrý. Další domeček bude mít taky zeleno-bílo-dřevěnou ložnici, v tom se mi usíná dobře. 🙂
Žlutá a deriváty u mě musí být v pracovně.
Maluju si už mnoho let sama a protože trpím stěhovací mánií, neustále šoupu nábytkem, malovávali jsme z praktických důvodů jen bíle. Co jsem sama, mám vymalováno barevně, ale žádné ostré barvy. Na letošní léto chystám taky malé malování a drobnou přestavbu(rozuměj šoupání nábytkem) obýváku a chodby a už se na to moc těším. Rekonstrukce kuchyně a příslušenství mě čeká taky, ale letos na ní ještě nebudou penízky. Na tu se zas tak netěším, protože to bude patrně hrůza.
Myško, já mít za sebou tolik stěhování, co ty, tak už nehnu ani křeslem! 😀
Jinak vím, jak moc jsi šikovná, takže mě nepřekvapuje, žes barvy zvládla a ovládla (inlove)
Jo, taky miluju posouvání nábytku. Pořád bych stěhovala. teď se konečně můžu pořádně rozmáchnout (a dát rajčata na úplně jiný konec zahrady než loni).
Ale barvy zase nezavrhuju. Přece, když si ta místnost žádá zelenou, bude ji chtít, ať budu mít stůl tady, nebo tamhle, ne?
A některé místnosti si přejí být bílé. Tak jsou bílé 🙂
Chichi, ri, souhlasím – člověk má naslouchat místu a vnímat jeho náladu. Jen jsem se to nějak neodvážila rovnou napsat… i když po tvrzení o domoduši už asi můžu napsat cokoliv 😛
Jen ty nejlepší. Vymaloval jsem si jednu místnost zeleně a jednu žlutě, ostatní jen bíle. Namíchal jsem velmi jemné pastelové odstíny, nic výrazného. Dede, máš v mailu další báji.
Nově nebo sežranou? Zatím jsem nic nenašla… 😡
Souboj titánů
Najdu! On mě navíc zlobí poštovní program (není to outlook, bohužel) a maily se mi chovají divně – něco nedojde, jindy ode mě moje odpověď dojde dvakrát až třikrát… (headbang)
Hele, to mám taky 😀
Na to je jednoduché řešení: Na maily Thunderbird a na kancl Libre (Open) Office. Vše je legálně zdarma. Bohužel ne každé poštovní úložiště je to pravé ořechové, specielně Gmail. com má poněkud přepísknutou antispamovou ochranu, takže občas zahazuje i nevinné maily, zejména pokud mají přílohy.
Jednou dcerka zatoužila mít modrý pokojíček. To bylo ještě v době, kdy za á) jsem si ani neuměla přestavit, že bych si na malování pozvala odborníka (byvše z domu naučená, že takovou prkotinu musím zvládnout sama) a za bé) jsem neměla ani tušení, že se dají koupit již barvy namíchané.
Byl zakoupen primalex a taková ta flaštička s tónovací barvou a já začala kouzlit. Konečná fáze – šmoulově modrý pokojíček (i strop) se semtam tmavě modrými cákanci (se ta tónovka nějak špatně rozmíchala).
Po několika letech dcerka zatoužila po jiné barevné kombinaci (se divím, že to tak dlouho vydržela) – při představě, že ten modrý děs budu muset dostat nejenom ze zdí, ale i ze stropu mne v noci začala pronásledovat noční horormůra.
Stejně jsme si ten domek nakonec koupili proto, abych se tomuto vyhnula. Vymalován je bíle až na kuchyň a obývák (decentní nádech žluté a snad béžové) … a Terčin pokoj, kde je pro změnu signálně oranžový! A letos by potřeboval znovu vymalovat!! Ptám se – KDO TO UDĚLÁ?!!
Chichi Ygo, přesně tak, jako u vás modrá, vznikla u nás ta šílená růžová – byl to primalex a lahvička červené barvy… jsou to už celé věky, ale některé věci se zapomínají jen těžko (chuckle)
Mimochodem nejstrašnějí barvy v interiérech jsme viděli, když jsme si hledali v Anglii dům – některé kombinace barevných stěn a jinak barevných koberců byly… řekněme překvapivé 😛
Tyhle tónovky do primalexu fungují výborně, ale musí se používat fakt s rozmyslem a pečlivě míchat, míchat a ještě jednou míchat. „Vrtule na vrtačce“ nezbytná není, já to rozmíchal vařečkou, ale je prostě nutné si s tím dát práci.
Kdysi, to mi bylo tak dvanáct, tatínek doma maloval a na záchodě (už nevím, jakou měl barvu, ale bílý nebyl) se nějak zakocouřilo. Jak už jsme z toho malování byli zpitomělí, dostal někdo nápad, že si uděláme puntíkovaný záchod. Takže štětkou jsme tam rukou společnou namatlali různobarevné puntíky… no asi 10 cm v průměru. Provedení odpovídalo konci druhého dne malování velkého bytu…
Docela jsme si na ně zvykli a měli jsme je dlouho, byla to taková malá vzpoura 😀
Já jsem byla vždycky pro bílou, s tím že barevně se pak můžu vyřádit na nábytku, textiliích a doplňcích. Přítul bílou nechtěl, vymohl si žlutou v obýváku i v ložnici. Jenže bílá kuchyňská linka a bílá malba, to už bylo moc, tak mě nakonec napadlo nabarvit strop. Na zeleno. Přítul se toho chytnul a spáchal zelené doplňky – vypínače, zástrčky,… Povedlo se, sedí to tam perfektně. A do kuchyně smí jen zelené věci – židle, konvice, … A když se to tak hezky povedlo, zkusila jsem co udělá barevný strop v naší dlouhé úzké předsíni – vzala jsem na to zbytek žluté a vypadá to taky mnohem líp. Zato ta žlutá ložnice mi nesedí, takže až se konečně dokopeme k té posteli na míru, co o ní už básníme půl roku, půjde tam i jiná barva, jen zatím nevím jaká.
Růžovou omítku jsme měli taky – oškrábat až na ni, penetrace, 2-3 nátěry a hotovo. Ale hnus hnusnej vytrvalej to teda je.
Barevné stropy jsou zajímavá myšlenka – jen by mě zajímalo, nesnižují opticky tu místnost? Zkouším si to představit… 🙂
Barevné stropy máme v úzkých nudlích, rozbíjí to tam ten nepoměr délky a šířky a jednolitou bílou. Rozhodně nemám pocit že by mi strop padal na hlavu. Ale obě ty místnosti si o to řekly, v normálních pokojích bych do barevného stropu nešla. Spíš nějaký výklenek nebo jednu stěnu barevnou nebo naopak barevné stěny a jednu bílou.
Předsíň nafocenou nemám, kuchyň před i po: http://2cvoci.rajce.idnes.cz/12.99.99._budovani/#12.02.23._100_1145.jpg
Ostatně když budeš někdy v Praze, dojdi na kafe (fenky vítány) 😉
Petro, vypadá to líp, než bych čekala! 🙂 Jinak tohle by oslovilo Marka – miluje světle zelenou a ta nám díky něco proniká do interiéru:)) Už mě nakazil, takže nová koupelna je právě bílo – světle jarně zelená 🙂
Zajímavý článek – a to nemáš malbu, která se pamatuje z dvacátých let minulého století. Vždy, když vymalujeme, tak se za čas objeví spodní malba. Tehdy byly v módě kytičky a různé ornamenty malované šablonami. Ty kytičky vykvetou z pod malby i když jsme kuchyni nechali vyštukovat. Nevím, čím kdysi malovali.
Tohle mívali na stěnách kdysi babička s dědou a taky to mělo tendenci vracet se ze záhrobí… tedy zpod čerstvé malby:)) Nevím, jak to nakonec překonali, ale tipla bych nové omítky (wasntme)
Maruško, tak to jednou jemně oškrabte až k té původní malbě, zrestaurujte ji a budete mít historickou fresku! (chuckle)
Dobrý nápad ! Až se kytičky po letošním malování zase objeví tak je jen obtáhnu a je vymalováno 😀
Doslova! (rofl)
Kdysi dávno jsme měli nezničitelnou žlutou. Nakonec jsem ji po 20 letech musela oškrábat – vším se prožrala.
Babička měla ráda… no, ona tomu říkala béžová, ale byla to lomená mezi béžovou a starorůžovou. Jakmile někdo ovšem řekl „růžová“, šla věc okamžitě do hloubi skříně. No a jednou se babičce povedlo vymalovat touhle barvou předsíň. Svorně jsme se zaklínali, jak se nám ta béžová líbí. 🙂
Svůj byt jsem oškrabala a pak ho měla bílý.
Teď mě bílá omrzela a v domečku byl každý pokoj plánovaný jinak barevný.
No a vypadá to, že mi barva nebyla souzená a skončím u zdí dřevěných. 🙂