Nevidím je, ale vím, že tam určitě jsou. Ještě před tím, než definitivně vypnu sprchu, přejedu rukou mřížku, kryjící odpad velkého zděného sprchového koutu a ejhle, původně neviditelné vlasy se zhmotní do chomáčku, který už vidím dokonce i já.
Chvilku mi trvalo, než jsem na problém s vlasy vůbec přišla. Do sprchy brýle nenosím, zvláštní světlo tam není a dlažba má cihlovou barvu. Díky tomu jsem zpočátku žila blažené nevědomosti. Probuzení bylo dost drsné – ne proto, že by se stalo něco dramatického, ale protože jsem si uvědomila, že tohle nemůže být jediná příležitost, kdy mi něco ujde.
Začala jsem tedy na svůj úklid koukat přece jen víc z blízka. Musím přiznat, že mé pochybnosti byly v některých směrech oprávněné a tak jsem zvykla se svým nedokonalým zrakem počítat a zavedla některá rutinní opatření, aby můj úklid byl doopravdy úklidem. Netrvalo dlouho, a právě v té sprše mě napadla další věc. Kolik toho vlastně doopravdy nevidím? Ne jen očima, ale i v myšlenkách.
Tak například existuje známá provozní slepota – to znamená, že je člověk na něco tak zvyklý, že už doopravdy nevnímá, na co se kouká, nebo mu nepřijdou divné věci, které by mu přijít divné měly. Specifickou odrůdou je potom omezená schopnost poznat vlastní chyby, což zná důvěrně každý, kdo kdy něco napsal:)) S provozní slepotou se bojuje špatně, byť už vědomí, že tím člověk může trpět, trochu pomáhá zaostřit otupený zrak. Nejlepší zbraní jsou ale čerstvé oči a myšlenky nových lidí. V nejhorším se vždycky dají použít auditoři:))
Nebezpečná je slepota myšlenek vyplývající z neznalosti. Určitě to znáte – čtete nějaký článek v běžných médiích týkajícího se vašeho oboru nebo oblíbeného okruhu vašich znalostí a hned vám v hlavě naskakují kritické připomínky. Tak to není, tohle je nepřesné, o tomhle by se dalo diskutovat! Může se dokonce stát, že v některých případech ve vás vybuchne i zcela nekorektní myšlenka – panebože, ten autor je ale vůl! No a teď si představte, kolika nepřesnostem, chybám a někdy i přímým manipulacím jste vystaveni pokud čtete články z oborů, ve kterých se nevyznáte… Potom člověk potřebuje veškerou pomoc svého kritického myšlení, aby pokud možno nenaletěl.
Někdy zkrátka člověk prostě nepotřebuje mít jen brýle na nose, ale taky ještě jedny v mysli. Stejně (naštěstí) neuvidí všechno, ale přece jen s nimi dokáže kráčet minovým polem svého života o něco bezpečněji:))
Dede,ten predposledný odstavec to je absolutna pravda!!To podpisujem.V tieto dni ma vytáčajú do nepríčetnosti informácie o stave Schumachera/myslím si,že tomu rozumiem a tá snúška blbostí ma rozpaluje / tak potom čo tie informácie,kde tomu nerozumiem a som odkázaná na médiá.Dostávam sa k tomu Haškovmu:musí to byť pravda,veď to bolo v novinách!Neviem,či si každý novinár uvedomuje tú obrovskú zodpovednosť.Je to hrozne kostrbaté a nepresné,lenže som zase naštvaná.
Verenko, bývala jsem dost let odborná novinářka v oboru IT a telekomunikací (v ekonomické oblasti) a vím, jak moc jsem si musela dávat pozor, abych něco nezjednodušila až do nesmyslu 😛 A jak mě štvala nedbalost, s jakou kolikrát píšou „obecní“ novináři. No a protože já mám nějaké odborné znalosti, kluci mají jiné odborné znalosti, tak se skutečně často stává, že někdo doma nad čtením vykřikuje ono: to snad není možný! A pak mě napadá, kolik toho s prominutím „sežeru“ v oborech, kde prostě tu nápovědu nemám… Takže když nad něčím takovým mám chuť vyletět, tak si řeknu… hm, a je to opravdu pravda? Netahají mě za fusekli jen proto, aby si zvýšili čtenost? (wasntme) Taky by se to dalo nazvat profesionální deformací 8)
Ony jsou ty zjednodušeniny strašně nebezpečný. Zrovna včera jsem na to narazila. Vedu zas jednou diskusi na téma kastrace a obě strany zatoužily po slušném medicínském zhodnocení kladů a záporů. A já ho včera našla.
Je to psané pačeštinou (první potíž pro člověka hledajícího rychlé a jednoduché odpovědi). Má to strukturu odborného článku, takže to má na začátku premisy, pak vyjmenované klady a zápory, pak argumentaci, potom velmi stručný závěr. Druhá překážka: člověk musí vědět, že tato struktura existuje, a být na ti trochu zvyklý, aby se dokázal orientovat a chápal, co vlastně autor myslel, jinak bude autor vypadat, že jenom předkládá nějaká procenta a nemá vlastní názor. Třetí překážka: právě ta procenta. Člověk musí několik desítek stran udržet v hlavě srovnávací tabulku, které nemoci se sledují, jaké je procento výskytu v kastrované populaci, v nekastrované populaci, procento úspěšnosti při léčbě. Čtvrtá překážka: je to odborný text. Autor vysvětlí, jaký konkrétní vliv má třeba přítomnost testosteronu na růst kostí v pubertě, ale už neupozorní, že náhlý pokles testosteronu je pro nedorostlou kostru teda průser jak vrata. Teda řekne to, ale vědeckým stylem, čili běžný čtenář to přejde jako hatmatilku a ta informace vůbec na správné místo nedorazí.
No a teď.
Když se to zjednoduší a zpochopitelní, ztratí to argumentační hodnotu, protože se odbourají ta „složitá“ vysvětlení a „složitá“ procenta.
Ovšem v téhle argumentačně hodnotné podobě je to pro většinu lidí nestravitelné…
Taky jistá podoba brýlí.
On ještě našim masmédiím někdo věří? Pokud ano, tak upřímnou soustrast! A pokud jde o ukrajinu, ztotožňuji se stanoviskem Švýcarské vlády. (Že žádné neexistuje? Nevadí, stejně se s ním ztotožňuji. Vlastní názor si utvořím, až se se situací obeznámím přímo na místě. Do té doby to jde totálně mimo mne.)
O.T.: Jedna slepota právě překonána! Jistí orgáni budou muset vyhrabat ten chomáček vlasů z odtoku ve sprcháči, kam se ho kreativně snažili zakopat. Neprošlo jim to. Juhů! (dance)
(Rozluštění kryptického jásotu najdete u mě. Diskusi, bonboniéry a květinové dary přijímám tamtéž.)
((Promiň, Dede, ale musela jsem se podělit.))
Blahopřeju (inlove)
Mezi slepoty velmi nebezpečné okolí bych uvedl tzv. manažerskou slepotu, to je teprve darda, zejména pro podřízené.
V tomto případě o slepotu rozhodně nejde.
V takovém případě si ten člověk nezalouží být manažerem 😛
99% šéfů si v Česku nezaslouží být šéfy. Bohužel to nejde nijak napravit.