Nevidím je, ale vím, že tam určitě jsou. Ještě před tím, než definitivně vypnu sprchu, přejedu rukou mřížku, kryjící odpad velkého zděného sprchového koutu a ejhle, původně neviditelné vlasy se zhmotní do chomáčku, který už vidím dokonce i já.

Chvilku mi trvalo, než jsem na problém s vlasy vůbec přišla. Do sprchy brýle nenosím, zvláštní světlo tam není a dlažba má cihlovou barvu. Díky tomu jsem zpočátku žila blažené nevědomosti. Probuzení bylo dost drsné – ne proto, že by se stalo něco dramatického, ale protože jsem si uvědomila, že tohle nemůže být jediná příležitost, kdy mi něco ujde.

Začala jsem tedy na svůj úklid koukat přece jen víc z blízka. Musím přiznat, že mé pochybnosti byly v některých směrech oprávněné a tak jsem zvykla se svým nedokonalým zrakem počítat a zavedla některá rutinní opatření, aby můj úklid byl doopravdy úklidem. Netrvalo dlouho, a právě v té sprše mě napadla další věc. Kolik toho vlastně doopravdy nevidím? Ne jen očima, ale i v myšlenkách.

Tak například existuje známá provozní slepota – to znamená, že je člověk na něco tak zvyklý, že už doopravdy nevnímá, na co se kouká, nebo mu nepřijdou divné věci, které by mu přijít divné měly. Specifickou odrůdou je potom omezená schopnost poznat vlastní chyby, což zná důvěrně každý, kdo kdy něco napsal:)) S provozní slepotou se bojuje špatně, byť už vědomí, že tím člověk může trpět, trochu pomáhá zaostřit otupený zrak. Nejlepší zbraní jsou ale čerstvé oči a myšlenky nových lidí. V nejhorším se vždycky dají použít auditoři:))

Nebezpečná je slepota myšlenek vyplývající z neznalosti. Určitě to znáte – čtete nějaký článek v běžných médiích týkajícího se vašeho oboru nebo oblíbeného okruhu vašich znalostí a hned vám v hlavě naskakují kritické připomínky. Tak to není, tohle je nepřesné, o tomhle by se dalo diskutovat! Může se dokonce stát, že v některých případech ve vás vybuchne i zcela nekorektní myšlenka – panebože, ten autor je ale vůl! No a teď si představte, kolika nepřesnostem, chybám a někdy i přímým manipulacím jste vystaveni pokud čtete články z oborů, ve kterých se nevyznáte… Potom člověk potřebuje veškerou pomoc svého kritického myšlení, aby pokud možno nenaletěl.

Někdy zkrátka člověk prostě nepotřebuje mít jen brýle na nose, ale taky ještě jedny v mysli. Stejně (naštěstí) neuvidí všechno, ale přece jen s nimi dokáže kráčet minovým polem svého života o něco bezpečněji:))