Nejslavnostnější polévkou mého dětství býval vývar. Čistý, dlouho pomalu vařený, s kořenovou zeleninou a nudlemi. Občas byly k nudlím ještě i játrové knedlíčky, jen výjimečně byly játrové knedlíčky v polévce samotné, bez nudlí. Podstatné ale je, že pro slavnostní polévku musely být nudle domácí – ty kupované bývaly nedobré a snesly se tam maximálně v polévce pro všední den:))
Výroba domácích nudlí mě odmala fascinovala a těžko říct, která část procesu nejvíc. Jako malou mě udivoval samotný vznik těsta a vyválení placky. Vždycky mi připadalo, jakoby babička nebo maminka čarovaly. Jednu chvíli je na válu trochu mouky s rozklepnutým vejcem, potom stačí pár zkušených pohybů a je tu pěkná hladká hrouda těsta. Následoval koncert s válečkem na nudle.
Přestože babička i mamina měly doma ozdobné porcelánové válečky s dřevěnými… madly? Ucho to není, tak tedy madly, obě používaly na práci obyčejný dřevěný váleček – takový, s jakým je v kreslených vtipech obvykle vypodobněná z jakéhokoliv důvodu rozzuřená manželka. Tady jsem na lidovou tvořivost koukala trochu pochybovačně, protože jsem nikdy neviděla, že by se kdy váleček takto používal – případné násilné akty se vykonávaly vařečkou:))
No a pak přišla fáze, na kterou jsem se těšila nejvíc. Babička dala na kamna – plynové wafky – čistou utěrku a vyválenou placku na ně dala schnout. A světe div se, to těsto se chovalo stejně jako ta utěrka! Dalo se přenést, netrhalo se, zůstalo bezchybné. Já s určitostí věděla tehdy a vlastně jsem o tom přesvědčená i dnes, že moje by se určitě trhalo a chovalo nespolečensky. Hm, když to tak vezmu, tak to přesvědčení je ve mě tak silné, že jsem to vlastně nikdy sama dělat ani nezkusila.
Kolem těsta se nesmělo s ničím šeredit, aby zůstalo čisté a hezky rovnoměrně uschlo. No… ne vždy se to podařilo a pamatuju se, že jsme ho kolikrát jako děti v rámci divokých honiček shodili – a to ne zem, ale do bedýnky se zbytky a skrojky chleba, které se sušily pro změnu pod těmi kamny. V létě babička dávala těsto schnout na sluníčko mezi okna, kde se dalo pro změnu neopatrně přivřít. A samozřejmě byl vydán zákaz uždibování nebo okrajování:))
Nu a pak nastalo krájení: nejdřív na pásky, ty se potom naskládaly na sebe a napříč se z nich krájely tenké nudle, které se dokonce ani většinou neslepily – tedy, pokud bylo těsto správně suché – tedy ani vlhké, ani přesušené. A právě takové nudle patřily do slavnostní polévky.
Někdy babička těsto nakrájela na silnější nudle, ty uvařila a dávala nám je s cukrem a mákem, polité rozpuštěným máslem. To bylo jídlo, o které jsme byli ochotni se jako děti porvat a babička si z legrace stěžovala, že nám ty nudle snad bude muset rozpočítávat – tak hladově jsme jí koukali pod ruce.
Domácí nudle jsou strašně dobré, ale taky pracné, takže se do polévek častěji dávalo drobení nebo „kápání“. Drobení je těsto na nudle nevyválené, ale nastrouhané na hrubém struhadle a posléze usušené (na wafkách:)). Kápání je (tedy u nás) prostě mouka rozmíchaná s celým vejcem do ne zcela hutného těsta, které se pak do vroucí polévky buď propasíruje skrzevá haluškovník, nebo (v mém případě) se rovnou z hrníčku bleskově odděluje nožem. Obojí je dobré, ale co si budeme říkat, na nudle to nemá:))
A tak se ptám: jak to bylo a je s nudlemi a zavářkami u vás doma? A jaká polévka u vás byla považována za slavnostní?
Já si domácí nudle a zavářky dělám už od vojny kde jsem dělal kuchaře r.1966-68, a dělám je dodnes, to je mi už 73 let!
Včera jsem si udělal výlet do Brna na schůzi orchideaklubu. Začlo to v deset, skončilo ve dvě odpoledne a byla to nádhera. Španělsko, Itálie, Chorvatsko, Kanada, Nový Zéland… Prezentace, obrázky, videa, další dvě nové nádherné publikace o orchidejích, (zdarma, ale neprodejné, čili jen pro členy). Já jsem tam přivezl pár A trojkových fotek z Havaje a způsobil jsem poprask. Nikdo nechtěl věřit, že to bylo foceno ještě v minulém století Prakticou, že jsem si to sám naskenoval, vytiskl a každá z těch, dle pléna absolutně dokonalých fotek, mne vyšla na pouhých pět Kč.A dnes odpoledne se pojedu podívat, jestli už v Pitkovicích kvetou křivatce české. Pro letošek už mám naplánováno, kdy a kam, program se bude jen mírně upravovat podle aktuálního vývoje počasí.
Kvetoucí křivatce nalezeny a nafoceny. Nová technika obstála na výbornou.
U nás je parádní polévka taky vývar, pěkně čirý, nejlépe z morkové kosti. A do toho nakrájená vařená mrkev, petrželová nať a hlavně nudle z lívanců (tuším se tomu říká celestýnské, v podstatě se udělá lívancové těsto, okoření se na slano i s kořením, jak kdo rád (majoránka, petržel,…), lívance se po dosmažení ještě horké srolují a po ochladnutí se z nich krájí kolečka). Kluci to milují a komentují slovy: „Je polévka se šnečky, třikrát sláva dědečkovi (babičce, mamince, tatínkovi, atp.), že má narozeniny!!!“
O.T. – připomínám, že příští pátek bude PRAŽENÍ!
Na válení těsta na nudle, sušení a potom krájení na krásné nudličky si pamatuju stejně jako většina vás, předřečnic. Stejně tak jako u vás tuhle práci dělávala babička o trošku míň maminka. (blush) já už nee.
Moje maličkost mohla následně sušící se nudličky opatrně obracet, aby se nepolámaly a pěkně proschly do zásoby. Cítím je pod prsty ještě nyní, i když buším do klávesnice.
O.T. – prosím mrkněte na Hady http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?f=45&t=2856
AD „Tady jsem na lidovou tvořivost koukala trochu pochybovačně, protože jsem nikdy neviděla, že by se kdy váleček takto používal“
Tak tos, milá Dede, neznala našu stařenku (taťkovu matku) – její dvá kluci teda nebyli žádní andílci (Tonda a Petroš), ale teho řezu co dostali, to si snáď ani nezasloužili. Ovšem následky byly – ten váleček na lukše, co metly po Petrošovi (mém taťkovi), do konca jejich života připomínal, že se kdosi vloupal do Pošťákovic včelína a vybral rámečky, aby si bylo čím povoskovat lyže, které byly vyrobeny z lubů nové bečky starýho Knápka.
Uraženú ručku děda Michna sice dodělal, ale nějak se mu nedostávalo dřeva, čičo, a tak byla poloviční (anebo to udělal schválně, by si Lidmila pamatovala, že nemá mrzačit kuchyňské potřeby).
P.s. – nechtějte vědět, jak dopadl cep, který použili na Tondu, když se sousedům ztratili slípky ze dvora … strýc Tonda to tenkrát přežil akorát s uraženou patou. Jó – tenkrát se děcka jinak vychovávala a přece z nich vyrostli dobří lidi.
YGOOOO (rofl) !
Dokonce bych řekla, že to dckám i prospívalo 😉
Tak tak. Aneb škoda rány, která padne vedle.
Anebo právě proto !!!
😀 YGO! 😀 Máš pravdu, za mne, když jsem byla malá a chodila na základu už bylo nařízení, že se žáci nesmějí bít. Naše třídní to s vyhlášenými sígry (kam se hrabali na ty dnešní) řešila následovně: „Chceš ode mne facku nebo poznámku do žákovské?“ Všichni, do posledního, si nechali dát raději facku od učitelky, protože dobře věděli, že jít s poznámkou domů, tak by je táta tak zmaloval, že by měli problém si sednout a určitě by to nebylo ischiasem.
😀
Taky jsme měli na základce jednu takovou paní učitelku. Nevím už, co jsme prováděli, ale dostali jsme na výběr stejně.
První si vybral facku. Když ji dostal … my ostatní doběhli pro žákovskou 🙂
A já to řeknu:
paní učitelka měla doma dogu 😀
Ha, budu nenudlová.
U nás byla sváteční polívka pórková s opraženou houskou.
Domácí nudle uměla naposledy babička, ale nepamatuju, že by je dělala.
Vůbec se nějak polívky moc nevedly, a když už, tak lžicostojný, protože to byla celá večeře.(Myslím, že ty řídký polívky zařvaly na argument „a stejně se nad tím budeš jenom ofrfňávat, tak co bych se s tím vařila a špinila další hrnec a dva talíře, beztak je nerada meju“.)
Ale takhle zábavný bývalo těsto na taženej štrúdl.
Hmmmm… my jsme asi slavnostní polívku neměli (wasntme) . Ale váleček, co se válečku týče… no prostě jsem válečkově dětinská.
Já prosím celý život používám dětský váleček. To bylo tak: jako dítě jsem dostala kuchyňské vybavení pro malé holčičky. Patřil k tomu i malý vál a váleček. A když jsem se vdala, tak zrovna bolševik nějak podcenil výrobu válečků, prostě za nic na světe se mi nepovedlo takovou buržoazní libůstku sehnat. A tak jsem z rodného hnízda odešla s dětským válem a dětským válečkem…
Ten vál jsem časem sehnala, ale uznejte – po čtyřicítce přecházet na dospělej váleček? Ten můj má 15 cm válec a po 5cm madla. A jak to s ním pěkně jde (y) !
Znovu a znovu si čítam a rozmýšľam,nie nad domácimi slížikmi,ale nad tým,že tie spomienky máme navlas rovnaké,aj keď sme z rôznych kútov.Čím to je?Taký bol svet?/tak hovorila naša mama/,alebo sme z tej istej vrstvy,triedy?/ to je ale asi blbosť/Bože môj,sviatočná mäsová polievka,ktorá tíško prebublávala na sporáku,mamine žltučké slížiky tenke ako vlas…Koniec sentimentu.Poviem vám,nikdy by som cestáčko-tak sa cestu na slížiky hovorilo u nás -nevymiesila,ani keby som si ruky po lakte zodrala.Chvalabohu staré ženy po dedinách si privyrábajú jeho výrobou a tak si kupujem viac ako dostatočné množstvo a zabezpečujem i sestrinu rodinu v Brne./ a na konci vaľkania mama dala pod vyvaľkané cesto noviny a museli sa dať prečítať písmená.Neskutočné!
Verenko,
tvoje krásné psaní ještě umocňuje slovenčina…miluju ten jazyk, přijde mi nádherný a libozvučný, jako zpěv. A nejvíc se mi líbí slova obsahující „ľ“ (mäkčeň) či „ô“ (vôkaň) jsou úžasná (ale vyslovit je správne nedovedu :D). Moc ráda čtu tvoje příspěvky.
No a je to, tak dlouho se člověk vodr … eh prokrastinuje, až Dede napíše o nudlích 🙂
U nás se dělala v neděli polévka kuřecí s kapáním. Nudle byly málokdy, protože mamka uznávala pouze šunkaflekové čtverečky. Těch dělala mraky. Všude se sušily placky a nikdo, ani já, ani mamka jsme nesměly krájet polévkové nudličky, protože jsme to neuměly pořádně. To uměla jedině babička 🙂
Po několika soubojích s válečkem jsem to vzdala a rozhodla se, že kupované jsou pro naše potřeby postačující. Ale jsem dost vybíravá 🙂
Teď po letech jsem objevila domácí nudle znovu (proč to taky kupovat, když máme domácí vajíčka 🙂 ), ale váleček i nadále ignoruju. Těsto si udělám, to je docela prima práce a na válení mám ten nudlostroj. A právě o něm jsem chtěla napsat. Protože pro mě je to vynález, který řadím hned za automatickou pračku a vysavač. Vyrábím si čerstvé nudle do polévky, čerstvé těstoviny jako přílohu a ještě musím nacvičit všechny ty plněné … ravioly, pirožky, pelmeně … a co všechno do nich patří.
Já ho asi přece jen vyfotím a něco napíšu … 🙂
Ri, napiš! To mě moc zajímá, protože mám ráda těstoviny, ale nijak moc ty kupované – byť jsou výjimky. Pokud nudlostroj dokáže tuhle práci zjednodušit, tak stojí za to o něm vědět! 🙂 (wave)
Je to takový ruční strojek, který má tří válce? Jeden těsto vyválí dotenka (je nastavovací), na druhém se krájí široké nudle a na třetím vlasovky? Ten taky máme schovaný (chuckle) – je to dobrý strojek, taky jsme ho dost využívali.
Teda ne tři, ale šest válců, tedy spíš trojí souválčí
Já myslím, že je to on 🙂
Nebo alespoň některý z nich 🙂
Já jsem měla také takové jakési udělátko na nudle, ale ti jenom krájelo nudličky, vyválet by jsem musela sama. To mi kdysi na začátku našeho soužití věnoval Jiří. Co tím chtěl asi říct 8-| (fubar) ]:) ? Nedávno skončilo v Ekodvoře (tmi) .
U nás taky vedou domácí nudle. Vlastně si nevzpomínám, že bych jedla kupované nudle jinde než v jídelně či restauraci. Babička na to měla dokonce takový „nudlostroj“, který těsto krájel tak, že byly všechny nudle úhledné a stejné. Když byla babička u nás a dělala nudle bez strojku, věděli jsme, že na sušení těsta musíme použít jen staré utěrky… Protože nezřídka se stalo, že s nudlemi byla omylem nakrájena i utěrka (chuckle) Ovšem ani teď se sušení občas neobejde bez nehody… Dá se totiž strašně lehce zapomenout, že se plát těsta suší venku na slunci (blush) . Pak si vzpomenete, jdete tam, a na utěrce vás čeká zkroucené cosi vzdáleně připomínající žlutou gramofonovou desku (tmi)
Chichi, na přesušené těsto opravdu není moc hezká podívaná (chuckle) člověku je těch zmizelých potenciálních nudlí prostě líto. Jen mě zaujalo – u vás se válejí placky okrouhlé? Babička vždycky dělala elipsy, protože se prostě líp vešly na kamna nebo na parapet a taky se líp krájely. 🙂
Ten tvar – no, jak kdy to vyjde (chuckle) Na výsledných nudlích se to stejně nepozná. Konec konců, na výsledných nudlích se dá zatajit i to, že na vyváleném těstě byly zcela zřetelné otisky kočičích tlapek 😀
Hm, zrovna tyhle otisky se dají zatajit i v zarolovaném štrůdlu 😀
Ach lukše mojí mamky – to je polívka vždycky slavnostní (a její knedlíčky navíc – mlask mlask). Tuhle mi mamka říkala, že když byla u Marušky (mé nejstarší sestry), tak půl dne jí dělala lukše. Jak jsem se mlátila do hlavy, že mne to nenapadlo (řekla mi to, až když jsem ji vezla domů (chuckle) ) Ona totiž chce u nás furt něco dělat, a mne už nic nenapadá (Terka má napletených čepic a rukavic do důchodu).
Mamka je vždycky dělá ve větším množství (když už se s něma babře 😉 )- taky vidím ty žluté placky všude po stole a po sedačce v jídelně (podložené čistým prostěradlem). Už drahně let je nekrájí nožem (přece jenom to je práce pro vraha), ale má na to takový mlýnek – ten jsem už mohla obsluhovat sama, ale krájet mohla jenom mamka (já bych z toho nadělala nevzhledné hýgle).
Taky jsme uždibovaly pásky a pekly si je na športheltě nebo snědly jenom tak (my mohly, my to měly dovolené – dle hesla „Co se sní, s tím se nemusím párat“ 😉 ).
Jinak výroba těsta je velice namáhavá – ono se to nezdá, ale těsto je dost tuhé a než se z něj stane ten hezký lesklý bochánek, to chce dost síly v rukách. I to vyvalování není jenom tak – některá mouka má tendenci se smrskávat, takže než se vyválí placka na kýženou tenkost (musí přes ni být vidět léta na nudlprétu), tak to nejedna kapka potu na čele vyvstane.
Když přišla bída na kozáky, tak se dělaly drobky – teda my se s něma nestrouhaly (taky nešly do sváteční polívky, ale do všedního vývaru bez knedliček), na talířku do hrubé mouky se rozkleplo vajico, lehce zapracovalo nožem a pak se rukama tak dlouho drobilo, až vznikly ony drobky – ty se pak přesály přes síto (aby se oddělilo zrno od plev – éééé – drobky od mouky). Nočky – po našemu trhanky – tak o těch už jsem několikrát mluvila, ty se dávaly dycky do fazulačky nebo erteplové polívky – já je dávám i do čočkové.
Jéé, u vás se používá slovo „lukše“? 🙂 V naší rodině existují výrazy, o kterých nikdo pořádně neví, odkud pocházejí a která část rodiny je donesla. Lukše jsou jedním z nich 🙂
Ale neplést si lukše a lokše (chuckle) .
U nás – na výspě Hanáckého Slovácka – lukše = nudle. Ale můj muž je z Lanžhota (srdce Podluží) a tam toto slovo neznají. Jazykově nejbližší jsou právě lokše – ale to jsou zase bramborové placky (po našemu přesňáky). Nudlím říkají slížíčky (rofl) (rofl) .
Není divu, že si s tchyní nerozumím (ale tady nebude na vině jenom ta jazyková bariera 😉 ).
Lokše neznám – spíš mi to připadalo jako nějaká hanáčtější varianta lukší 😀 Vygůglila jsem si mapu Hanáckého Slovácka a vůbec nevím o tom, že bych tam kdy měla nějaké příbuzenstvo :O
Lukše bývaly i v okolí Kroměříže 😛
Ygo, kdyby mi chtěl někdo dělat nudle a plést rukavice, budu plesat, ale obávám se, že toto moje máti neovládá, tak ještě přesadit kvítka 😉
Moja mamka ovládá všecko (clap) . Až k nám příští týden přijede, tak nám ostříhá ovocné stromky. Čím dál víc nad ní žasnu (bow) .
MILÁ YGO, MÍSTO ŽASNUTÍ NAD MAMINČINÝM UMEM A ZNALOSTMI SE VELICE PILNĚ OD NÍ VŠECHNY TYHLEPOTŘEBNOSTI UČ. JÁ PŘED 15 ROKY ZAVÁHLA A PŘÍLIŠ DLOUUHO JSEM S UČENÍM SE OD TCHÁNA OTÁLELA.TCHÁN UMŘEL PROP NÁS VŠECHNY PŘEKVAPIVĚ A HLAVNĚ NEČEKANĚ RYCHLE, PROTOŽE SIC RÁNO SVÉ MANŽELCE( MÉ TCHÝNI) NAHLÁSIL, ŽE JE MU VELMI ZLE A JDE K DOKTORCE. DOŠEL, ALE UŽ NEPŘEŽIL, JELIKOŽ PŘÍMO V ORDINACI VNITŘNĚ VYKRVÁCE.PRASKLA MU VÝDUŤ NA AORTĚ A POMOCI MU NEMOHL UŽ NIKDO, I KDYŽ SE TO STALO PŘÍMO U LÉKAŽKY-KARDIOLOŽKY. DODNES LITUJU SVÉ VÁHAVOSTI, JELIKOŽ TCHÁN BYL FAKRT SKVĚLÝ, ZKUŠENOSTMI VĚHLASNÝ ZAHRÁDKÁŘ A HŮLVNĚ SADAŘ, ALE JÁ SE OD NĚJ STIHLA TEHDY NAUČIT JEN PĚSTOVÁNÍ RAJČAT V BUŇKÁCH.TOUŽILA JSEM SW NAUČIT ROUBOVÁNÍ A ŠTĚPOVÁNÍ, ALE UŽ JSME NIC Z TOHO NESTIHLA. DODNES LITUJU , ŽE NÁM TEN MLADÝ , ALE UŽ PRVNĚ RODÍCÍ ROUBOPVANÝ JABLOŇOVÝ STROMEK ZLIKVIDOVALI HNUSNÍ HRYZCI. DNES BYCH RÁDA NA PODNOŽE PLANÉ TŘEŠNĚ,KTERÉ MI HOUFNĚ KAŽDÝM ROKEM VYRŮSTAJÍ NA KOMPOSTU,NAROUBOVALA VIŠEŇ, KTEROU MÁ SOUSED. ON ALE TAKY ROZ UBOVAT NIC NEUMÍ, TAKŽE S,MŮLA. A JEDINÁ DOBRÁ ZPRÁVA JE PRO MNE TO, ŽE NOVÝ MAJITEL NÁM VŠEM ZAHRÁDKÁŘŮM, CO ZAHRÁDKAŘÍME NA JEHO POZEMKU, POBNOVIL SMLOUVY. SICE ZATÍM PÍSEMNĚ JEN NA 1 ROK, ALE ÚSTNĚ PŘISLÍBIL, Ý ŽE ASPOŇ 2-3 ROKY S POZEMKEM HÝBAT B NEBUDE. TAKY PROHLÁSIL, ŽE I KDYBY Z TOHO POZEMKU NECHAL UDĚLAT STAVEBNÍ PARCELU , STEJNĚ BY NIKDY NECHTĚL, ABY NA TÉ LOUCE STAVĚL KDOKOLI CIZÍ. PRÝ CELÁ JEJICH RODINA SI KRÁSNĚ UŽÍVÁ SVÉ ZAHRADY A NESTOJÍ O TO, ABY JE NA NÍ KDOKOLI CIZÍ RUŠIL STAVEBNÍM A POZDĚJI I JINÝM RUCHEM. MAJITEL MÁ DVĚ DCERY, KTERRÉ ZATÍM CHODÍ DO 7. A 8. TŘÍDY ZŠ, TAKŽE ZATÍM ANI ONY STAVĚT NA TOM,POZEMKU NEPLÁNUJÍ.UVIDÍME, CO JEŠTĚ ČAS PŘINESE. ZATÍM JSME VŠICHNI RÁDI, ŽE ZAHRADY JEŠTĚ MÁME.
Ygo, můžu být za chytrou? Někde jsem četla, že čím déle se těsto hněte, tím hůře se potom rozválí/rozvaluje?. Takže ona se asi některá mouka nesmrskává, ale záleží na tom, jak dlouho bojuješ s těstem.
Také pamatuji rozvěšené placky těsta po bytě a následnou nudlovou polévku mojí maminky. Ona byla, na rozdíl ode mne, perfektsjonistka a nudle byly jedna jako druhá. Zrovna tak byly klonovány kostičky masa a mrkve. Pamatuji se, že jsem si je vystavovala hezky do řady na okraj talíře, než připlul, jak jinak, perfektní pohlavek a Janičko, nehraj si s jídlem!
Už si nehraju, tak nudlovou polévku nedělám. Stejně bych dokonalosti maminky nedosáhla.
Ou ou, je perfektsjonist český výraz? Tak si myslím, že jsem se sekla!
JanoBa, můžu být za chytrou (rofl) – česky asi perfekcionistka. (Promiň, když to se tak nabízí 😉 )
A s tím hnětením – může být! Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, ale čím víc se těsto zpracovává, tím víc je plastické (viz nadýchané knedlíky), což u nudlového není zrovna to, co chceme. Takže dík za radu (clap) .
Já taky! Nějak jsem se zasekla a zaboha jsem to neuměla převést do češtiny. Mlela jsem to tam a zpátky tak dlouho, až jsem nevěděla jak se jmenuju. Tak jsem k tomu přiřadila ženskou koncovku a …poraďte si sami (whew) .
Díky.
Jano, byla to moc hezká českonorština (chuckle)
Mimochodem ten tvůj poznatek o těstě se mi kryje s tím, co jsem zažila – babička i mamina měly těsto hotové velmi rychle, jen to válení pak byla fuška. (whew)
Jo a ještě něco: jestlipak si, Janičko, ještě hraješ s jídlem? (angel)
Jano, rozumim ti. Ja se uz taky nekdy musim soustredit, jak nektera ta slova, casto mezinarodni, prepsat v cestine. Asi jsme na tom stejne – zivime se jazykem zeme, ve ktere zijeme. Ja musim hodne psat, a tak uz nektera ta slova mi jdou prstikama na klavesnici automaticky anglicky a musim se obcas korigovat.
Ygo, piš a piš! Nejen se obvykle skvěle bavím, ale navíc si užívám tvůj (z mého pohledu) barvitý jazyk (inlove)
Mimochodem slovu lukše jsem nikdy předtím neslyšela, byť lokše znám dobře 🙂
A čím jste to tedy krájeli? Já jsem nějak nepostoupila za technologii velkého nože (shake)
Jinak drobění babička dělala s nudlemi taky – to bylo z těch oschlých okrajů, které babička úhledně ořízla. Kdepak, ničím se nesmělo plýtvat (inlove)
Pridavam se k Dede – pis!!!!
Pro mne piš taky (clap) !
Maminka s babičkou také dělávali domácí nudle, ale i domácí fleky. Jinak se u nás do polévky dávalo též kapání a drobení. A krupicové noky, ty já dělám také. Rozmíchá se vejce do něho krupička a vykrajují se lžičkou do vroucího vývaru.
Slavnostní polévka to byl kuřecí vývar s nudlemi, s jemně nakrájenými kuřecími játry, masem, mrkví a petrželí.
A Dede nudle s mákem a cukrem polité rozpuštěným máslem je oblíbené jídlo mého muže. Já to nemusím. Tak si je dělá sám.
Míša z Plzně
Krupicové noky dělávala babička taky, ale ty jsem ráda neměla, tak mě při tomhle přehledu vůbec nenapadly… (blush)
Krupicové knedlíčky a zejména játrové – to u nás asi spíš bylo za slavnostní (mám je ráda dodnes).
Babička moc nudlová nebyla, vím, že je taky dělala, ale zřídka. Teda počítám, že to nejspíš bylo tím, že od roku mojí maminky byla vdova a musela se otáčet a moc času nezbývalo.
My používame doma buď rezance Bušinské alebo z Lidlu také tenučké a dosť sa to podobá domácim. Rezance do polievky už ani doma nerobíme. Robíme len široké na rezance, nie s makom ,ale s tvarohom alebo kapustou (sladkou alebo kyslou). Ja osobne by som si našla kupovanú náhražku i za ne
Z těch kupovanýcn nejsou zlé takové trošku silnější Babiččiny nudle, a já jsem v poslední době objevila špacle a ráda je používám i do polévek. Nerozvářejí se a v polívce i hezky vypadají (tedy obvykle je trochu polámu, aby nebyly tak dlouhé 🙂 )
Nudle na slano se zelím sladkým znám a kdysi jsem je mela dost ráda, s kysaným neznám. A nudle s nadrobeným tvarohem na slano jsou jedním z jídel, na které můj muž vzpomíná se skutečným odporem – a já to jídlo ani neznala… Ale na Slovensku prý oblíbené je. Já tam později poznala sladkou variantu a ta mi chutnala moc. 😛 (olizovací)
Nudle, teda spis fleky naslano se zelim se u nas doma v Olomouci delaly dost casto. A nakonec trochu speku. Pred nekolika lety jsem to doma zase spachala ze sirokych vajecnych nudli a bylo to fajn. I Chet si liboval, a tak to delame relativne casto.
Jééé, nudle na slano s tvarohem miluju (clap) !
No jo, domácí nudle, nad ty není. U nás v rodině je hlavním nudlotvůrcem můj táta. Takže zvednu telefon a objednám si z kolika vajec potřebuju. Minule mi táta donesl pytel asi z 8 vajec a já pak řešila, kde to množství uskladním.
Dávat do vývaru nudle kupované je hřích a ostuda každé hospodyně (alespoň tak nějak se k tomu táta staví) a když teda nejsou nudle, tak kapání to zachrání vždycky.
Máš šikovného tátu! (inlove)
Hm, babička dělala nudle i strouhání, to byla nejlepší polívka (slavnostní byl vždycky vývar). Dokonce mě učila nudle i dělat a krájet, ale obávám se, že množství času na to potřebné by mi chybělo jinde- třeba u čtení nebo šití- ale stejně bych si takové nudle dala. V obchodě se mi povedlo najít velmi podobné- jsou ze Slovenska a při vaření nudle netloustnou, ale natahují se do délky (nechápu!). A tenhle týden bude polívka ze slépky, jedna mi sedí v mrazáku 🙂
Já jsem při výrobě nudlí dostala proužek těsta a na sporáku na kraji jsem si ho upekla jako placičku. Na tom pečeném proužku těsta naskákaly puchýře a to byla dobrota. Nevím, jestli by to tak chutnalo dneska.
Zkus to! (inlove)
Milá Dede, napsalas krásný, vzpomínkový a úplně přesný postup, jaký měla i moje maminka, když dělala domácí nudle. Jen s tím rozdílem, že placky rozkládala na utěrky různě po bytě (na kanape, na postel, na stůl)Mám nějak zafixovaný obraz, že placky ležely snad všude, pomalu se nedalo kam sednout 🙂 Asi když už se maminka do toho dala, udělala si rovnou dostatečnou zásobu. Anebo jsme si zrovna z návštěvy venkovského příbuzenstva přivezli spoustu čerstvých vajec. Mají tam slepice stále, dokonce vajíčka prodávají, jedině vejce od perliček teta neprodá nikdy (perličky prý stejně nesnášejí tak často), právě proto, že jsou z nich nejlepší, krásně žluté domácí nudle (vajíčka mají hodně tmavé žloutky).
Někdy měly nudlové placky okoralé (přeschlé)okraje, z těch maminka nakrájela takové „všední nudle“ do polévek. Z ostatních několikapatrových pásků pak krájela „hezké“ nudle a flíčky. Nějvíce mě fascinovaly vlasové, bylo na ně třeba vzít velký nůž a maminka je uřezávala po sotva viditelných ždibínkách. Tedy nejprve to byla jen taková tenká štanglička, ale když ji pak maminka „rozdrobila“ na vál, bylo vidět, co jich je a jak jsou tenké. Na vále pak ještě chvíli prosychaly, než je maminka uložila. Jednou, možná 2x jsem „ruční nudle“ zkusila udělat už vdaná. Jen tak z nostalgie. Myslím, že se mi tenkrát povedly, ale stejně jsem se pak spokojila s kupovanými.
Kromě kapání a drobení dávala maminka ještě noky. Do nich ale myslím patří krupička, ne? Maminka je vykrajovala malou lžičkou přitlačenou k okraji misky přimo do vařící polévky – takové malé šištičky. Měla jsem je moc ráda, žebrala jsem vždy abych jich do polévky dostala hodně (a stejně jsem je hned vyjedla).
Nudle s mákem jsem milovala a můžu ještě dnes kdykoliv – mňam !!!
Jaká byla slavnostní polévka si nějak nepamatuji, ale na nudle ano, takže to asi byl také vývar. Jelikož já doma dělám skoro všechny polévky husté (jako hlavní jídlo), žádnou zavářku nepotřebují. Hmm, teď se mi skoro po silném vývaru s nudlemi až zastesklo. No budeme mít hned tři „přespávací“ návštěvy za sebou, tak možná pro jednu vývar udělám. Ale nudle koupím 🙂 , tady se vlasovým nudlím říká „Angel hair“ (andělské vlásky)
Slavnostní polévka? U nás to bylo na vánoce a sice rybí, zkřížená s hrachovou. A babička uměla výbornou anglickou a mlíkovou. Já si vozím z bývalé NDR Ajntopff suppe pixlu 0,8 litrů za dvacku a taky dobrý. Bramboračka pro ři lidi se doma za dvacku udělat nedá, zvlášť když je s pidiklobáskami a kousky uzeného.
Čertík před chvílí objevil na okně první letošní mouchu. Okamžitě ji ulovil a s chutí slupl. Teď mi sedí u ruky, dělá hodného kocourka a spokojeně vrní. A já zítra jedu spokojeně vrnět do Brna na první letošní setkání členů orchideaklubu.
Dobrá bramboračka za dvacku se pro tři lidi v pohodě udělat dá. Navíc do opravdové bramboračky žádné klobásky ani uzené nepatří, jen brambory, zelenina a houby. A u domácí polévky vím, co jsem do ní dala – zkusil jste se mrknout na seznam přísad na etiketě toho německého zázraku? V neposlední řadě je domácí polévka připravena z čerstvých surovin; konzervované věci až na výjimky (např. loupaná rajčata přes zimu, kdy jsou lepší, než ty uměliny z obchodu) doma nepoužíváme.
Ano, aido, zkusila. A byla jsem překvapena, co všechno v těch německých zázracích NENÍ, v porovnání s výrobky z našich obchodů. A na chuti je to fest poznat (já teda porovnávala saláty, i ty majonézové, a kyselé rybičky). Vždycky se na dovolené namlsám a pak si hloupě koupím „totéž“ u nás. I na ty polévky došlo 🙂
Ale slavnostní rybí skoro hrachová polévka se na vánoce dělá u nás taky 🙂
Souhlasím s ri – kupovala jsem občas takové polévky v Norsku i v Anglii (v nouzi) a pak se divila, jak dobře to chutnalo… U nás to nekupuju.
Jak uz jsem nedavno poznamenala, tradicni americke polevky z konzervy jsou desive presolene fujtably, ktere jeste chutnaji jak kov. Ale, uz nekolik let obcas kupuju polevky v kartonu v obchodech, kde prodavaji slusne potraviny. Moje oblibena je mix rajcat a pecenych sladkych cervenych paprik nebo mix dynove s bramborem a naznakem zazvoru. Slozeni je vynikajici, chemie malo, a je to dobre. Vetsinou je drzim v praci, a kdyz nemam cas jit na obed (a nic jsem si neprinesla), tak to naleju do velkeho kafoveho hrnku, soupnu do mikrovlnky, k tomu macet bagetu.
Nevím, kdo kde nakupuje. Ale když porovnám konzervy od Hamé, (kus flaxy, mouka, voda a koření, podle kterého jediného se dá zhruba poznat, co tím chtěl básník říci) a to, co vozím já, tak: Nakládané okurky: – výborné hezky křupavé, jako kdysi dávno made in Znojmo, kysané zelí – bílé s kousky uzeného a naprosto delikátně chutnající, Majonézové saláty – bramborový, vlašský, (Dresdener, nebo fleisch salat), vajíčkový – kam se hrabou současné ,,české“ produkty, výborné nesmradlavé a skutečné sardinky, (ne šproty, deklarované, jako baltické sardinky made in Poland), syrečky… Do bramboračky klobásky a uzené možná nepatří, ale jsou v ní naprosto vynikající. A navíc vše levnější, (a o dost), než u nás, prošlou expiraci, nebo technickou sůl není nutno řešit, podobné svinstvo si tam na pult nikdo dát nedovolí.