Dělali jsme si zrovna snídani, když jsem v rádiu zaslechla, že se budou ptát dětí z mateřské školky, jestli vědí, co je to obezita. Jak mám obecně k pořadu „Jak to vidíme my“ dost rezervovaný vztah, tak tohle mě zaujalo.
Většina názorů malých dětí byla předvídatelná. „Tlustý lidi mají velký břicho. Tlustí lidi nemůžou pořádně běhat. Náš děda má velký břicho, protože rád jí. Lidi by neměli být tlustí.“ Pak tam byl jeden hlásek, který vážně připomněl, že „bejt hubenej taky není dobře!“
Tak mě blesklo hlavou, zda k tomuto názoru došlo dítko dobře živené, kterému je to vyčítáno, či naopak hubenej mrňous, kterému je vyčítáno, že nejí. V úvahu přicházely obě možnosti:)) Nakonec se ale ozval hlásek, který u tak malých dětí debatu rozlouskl nečekaně rozumným názorem: „Není dobře bejt hubenej ani tlustej, nejlepší je být normální!“
A mě napadlo, jak těžké je především pro dívky a později pro ženy pochopit, co to znamená normální váha. Tedy popravdě nejen pochopit, ale potom to taky akceptovat. Stejně jako přijmout fakt, že tato řekněme přirozená váha se většině z nich během života mění, ať už směrem nahoru nebo dolů – ano, i to se stává a hubené ženy dokáží být ze svých chybějících kil podobně nešťastné, jako ženy s nadváhou z těch svých.
Ona teorie je v tomto případě jednoduchá – žít pokud možno zdravě, hýbat se a udržovat si věku přiměřenou fyzickou kondici. Jenže! Kolik z nás dokáže koukat do zrcadla s rozumem? Neomlouvat si chyby, ale ani se neužírat nesmyslnými nároky?
Já se opravdu snažím, ale… taky mi to vždycky nejde. Teď v zimě se žádnou dietou netrápím, spíš chodím. Hodně. A utěšuju se tvrzením, že si posiluju bazální metabolismus. Ale co si odpovím, až se jaro zeptá, o tom radši zatím nepřemýšlím:))
Pozdě, ale přece, jsem přidala sobotní článek (blush)
Úplně ale úplně O.T. teď koukám jako ? pako na okno a ona nelétává krásná M Ú R A – je to normální?
Maruško, není! Ale co je na téhle zimě normální??? (fubar)
Kvetou nám na chalupě krásně talovínky (odněkud se vysemenily a snaživě se proderou na boží svět i na ušlapané pěšince a každým rokem jich přibývá) a předevčírem na ně létaly VČELY! :0
(call) POZOR, POZOR, POZOR HLÁSÁNÍ!!!(call)
(:x)Dnes mají svátek Jiřinky, přejeme jim včechno nej, nej a posíláme kytičku.(:x)
(rose1)http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_21_2014#Jirinkysv_2014.jpg (rose1)
http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_21_2014/#Jirinkysv_2014.jpg
Krasna kytice jirinek pro Jirinky!
Krásná kytka v nádherném džbánku… ani nevím, jestli sem Jiřinky chodí, ale i tak, všechno nejlepší! (inlove)
JoVásku, já nevím… musím tě upozornit, že tohle není Zvířetník! Byť tě tu ráda vidím 🙂
no mám já sem vůbec psát?? když jsem před časem otevřela na fóru dokonce samostatné téma (whew) – MUSÍM zhubnout 🙁
Matyldo, jestliže se normálně vejdeš do svého oblečení, tak bych si tím taky hlavu nelámala… já bohužel ne – a jelikož (zatím??) odmítám koupit si nové, a to nejen proto, že na to nemám, ale i proto, že tam mám přesně jak píše Marička oblíbené kousky, hlavně džíny, které prostě BUDU nosit, i kdyby čert na koze jezdil 😀 , tak mi holt nezbývá než zhubnout
i když sharka mi řekla, že si mám koupit tepláčky, ty jsou na gumu (rofl)
já se tím nijak netrápím, to ne – mně to štve a vadí mi to!! a to myslím není „špatný“ postoj… bohužel mám dva docela velké napřátele – něco šlo nahoru po přechodu a s těmi změněnými hormony a metabolismem nic moc nenadělám, něco proto, že beru léky, u kterých to prostě JE v nežádoucích účincích, přírůstek na váze
jídlo 5krát denně je pro mě za trest, za veliký trest!!!! celý život jím 3krát denně, nesvačila jsem ani ve škole a dřív prostě nevytrávím… konečně jsem ale pochopila, že bez pohybu to opravdu nepůjde 😀 … takže do toho jsem se „obula“ tento týden a už netrpělivě čekám na pondělí, kdy se „budu moct“ zvážit (y)
Pozor! Vše, co děláme s nechutí je škodlivé, i když jinak zdravé. Pokud půjdu na procházku proto, že mi to někdo nařídil, tak si spíš ublížím, než pomůžu.
krakonoši, ten pohyb mi nevadí, i když v mém věku a po docela dlouhé době „nehybnosti“ to jde dost ztuha
to, do čeho se opravdu nutím a opravdu s nechutí nutím, je to žrádlo 5krát denně… mám pocit že pořád jenom jím, než se „vzpamatuju“ z jednoho, už abych si chystala nějaké další – hrůza děs… vadí mi to, nelíbí se mi to, je to příšerné
Bedo, zvykneš si. Říkala mi sestřenka, že když tetě našli cukrovku a musela jíst minimálně pětkrát denně vážené porce, tak si nařizovaly budík (sestřenka byla na mateřské a bydlí v jednom domě). Spolu to zvládly, byť teta se na to tvářila stejně jako ty. A co víc – opravdu zhubly (to bylo navíc!) a sestřenka si od té doby zachovává vílí postavičku:))
Přiznám se, že na to taky zapomínám a když se víc hýbu, tak si klasicky uženu vlčí hlad a následně hypoglykémii, což je fakt nepříjemné. Tak se taky učím nezapomínat 🙂
Dede, máš pravdu, je to o zvyku. Když jsem se v létě dozvěděla, že jsem další v řadě (čtvrtá), kdo má cukrovku, tak jsem se taky musela do těch svačinek nutit. Byla jsem zvyklá jíst dvakrát až třikrát denně, dost často jsem jedla vysloveně „z musu“. Jídlo jsem nijak zvlášť omezovat nemusela, moc jsem toho nesnědla ani dříve, ale pravidelnost udělala svoje, od konce července jsem zhubla skoro dvacet kilo. Ale do „normální“ váhy bych musela zhubnout ještě tak patnáct a to nedám ani náhodou.
Tak prostě pokračuj a kdo ví, jak to bude za další rok 🙂 Můžeš být velmi mile překvapena (sun)
Jinak jsem nikdy netušila, jak je pravidelnost v jídle obtížná!
Ivo, ze zkusenosti s manzelem: Ta prvni vaha odpadla fakt rychle, jakmile jsme zmenili co do sebe dava a omezili mnozstvi. V radu nekolika mesicu. Ten zbytek sel dolu mnohem pomalejc, tak rok a pul. Vysledek velmi uspokojivy navzdory tomu, ze prednosta se pohybem nepretrhne a v zadnem pripade neji pravidelne. Zejmena, kdyz jsem v praci. To by to sichr slo jeste lip. Takze drzim palce a vytrvej. (y) (y)
Já i náš kocourek jíme jen jednou denně – od rána do večera v malých dávkách s krátkými pauzami. Čertík zbaští za den tři kapsičky, já, kromě jiného minimálně pět čokoládových pralinek, pár housek a jinak co špajz a lednička dá. Polochtá mlsná, zobnu. Kocourek to dělá stejně a oba jsme spokojení, kocourek je krásně atletický typ a já se do tohoto stavu, v mezích, daných blížícími se šestašedesátinami, pomalu, ale jistě vracím. Ale hlavně jsme spokojení a v pohodě.
Nevím, jestli ublíží, ale je fakt, že výsledky jsou horší. Já si našla chození s nordic walking hůlkama, což vítají i moje záda. Miluju to, můžu chodit vlastně ve skoro každém počasí – ne rozdíl od jízdy na kole. U nás v kopcích se prostě na kole vždy zadýchám a jakmile je chladněji, jsem hned nemocná. Takže kolo je u mě sezónní záležitost.
Tělocvičny jsem měla ráda v Norsku – byly velkoryse budované, chodili tam lidé všeho věku a bylo to velmi podnětné prostředí. Pro cvičící šílence měli zvláštní kouty s extra nářadím, takže nerozptylovali ostatní, kdo si přišli jen protáhnout tělo. A nebylo to drahé (jako jedna z mála služeb tam poskytovaných:))
Problém s kolem by řešilo kvalitní elektrokolo, protože dokáže udržet zátěž rovnoměrnou a ne, že jedna do kopce vyplivne plíce a při sjezdu propocená durch, profoukne a zmrzne 🙂
Pro takové cykloholiky jako jsem já je to vlastně budoucnost. Jednou si ho pořídím. Doufám, že to bude kolo a ne tříkolka 😀
Ri, od určitého věku nebude k zahození ani ta tříkolka, ale pozor (wait) v terénním provedení (chuckle) ! A s přídavným motorkem.
Ale slyšela jsem, že jet na ní není tak jednoduché – má totiž jiné zákonitosti než jízda na klasickém bicyklu.
🙂
To se nezapomíná
Ri, já jsem to taky slyšela – na tříkolce se totiž nemůžeš naklonit a tak se to prý „divně“ chová v zatáčkách. Prý je to trochu podobné, jako když máš přidělaný ten vozík na děti. Ale opravdu nevím – nezkoušela jsem jedno ani druhé 🙂
Vřele doporučuju pohovořit si s nějakým motorkářem, který si JEDNOU zkoušel čtyřkolku 😀
Vím o dvou.
A s tříkolkou: jako tříleté mi to divné nepřišlo 😀
Ri, já si to na vlastní kůži vyzkoušela s motorkou (tmi) , takže tomu věřím 🙂
Jinak, kolik jsi toho najezdila na kole, než jsi jako malá sedla na tu tříkolku? (chuckle)
Já uvažuji o koupi elektrokoloběžky. Je skládací, takže ji lze strčit do kufru u auta a má i sedátko. Takže autem kam až se smí, třeba na Šumavě, u značky Zákaz vjezdu všech motorových. nebo všech vozidel vytáhnu koloběžku a hurá dál. Dojezd až 40 km, (při jízdě z kopce se baterie dobíjí), maximálka 40 km/h, netřeba řidičák, není SPZ, neplatí se povinné ručení a netřeba přilba.
Bedo, já svou váhu řeším celý život, protože má „nemravné“ hodnoty, ženská má vážit kolem 60 kg, tvrdí obecný názor všech, včetně lékařů. Takže se léta snažím zhubnout. Řešila jsme to i s dietní sestrou, která mi radila a nic, pak jsem jí vyfotila svou večeři- narychlo oprásknuté maso s hromadou zeleniny. Ta paní se zamyšleně zahleděla na fotku, z hloubi duše si povzdechla, že by ráda viděla, jak takhle jedí její pacienti, a položila mi několik otázek: Vadí vám, kolik vážíte? Vadí vašemu muži, jak vypadáte? Proč vlastně chcete zhubnout? Tehdy ze mě vylezlo, že mi vadí velikost oblečení, protože to hezké je jen do velikosti 42. Dietní sestra mi oznámila, že v tom případě si ho mám nechat ušít a nezatěžovat se s tím, kolik vážím. Asi prý mám nastavené tělo na to, kolik vážím, pokud při tomhle režimu nezhubnu, a vykašlat se na to. Tak jsme si bleskově nechala ušít vypasovaný kostýmek z bílé džínoviny s červenýma kytkama a najednou jsme vypadala o dost hubenější než ve vlajících stanech z obchodu- v rámci jara si hodlám nechat ušít jiný, už jsem ho zadala švadleně :)S tou konfekcí ale bojuju dodnes, tam se nezlepšilo vůbec nic.
Matyldo, v tom případě si nejspíš v krámu nevybereš nic, ať hezké nebo ne – nechápu to, ale v obchodech vidím samé pidivelikosti, jestli to ti malincí číňánci šijí podle sebe, nevím, ale nezdá se mi „normální“ (no vida, jak jsem v tématu), abych já musela mít XL, jsem dost prcek… a když se rozhlídnu na ulici nebo v MHD, docela často mě to napadne, že nevím kde naprostá většina ženských nakupuje oblečení
já mám jinej problém, ale to už ani tak nesouvisí s velikostma a už vůbec ne s tloušťkou – prostě si v dámským nevyberu, prakticky nic… absolutně nesnáším vypasovaný věci a když tam vlezu, jen přelítnu pohledem po ramínkách a když vidím ty siluety, a to všude, všude (trička, halenky, košile…), tak se otočím a jdu pryč… bohužel v pánským je mi všechno velký, ale i tak tam leckdy skončím (už i ty blbý barvy tam mají lepší, proč sakra by mělo být všechno fialkový, žluťoučký, růžový, zelinkavý, děs!!!)
Ja jsem mela od svych tak 18 let az do 36 v podstate stejnou vahu, s vykyvy dolu – kupodivu kdyz jsem pracovala v restauraci a delala catering. Dost stihla bez jakehokoli pomysleni na dietu. Ale jen co jsem si vzala statneho junaka, tak jsem zacala nabirat. Moje teorie je osmoza. (:)) Ale to jeste slo, az jsem mela ten pitomy uraz a potom se pridala pater… Malo pohybu. Ale furt jsem jeste v mezich – podle mne. Tak mne dozralo, kdyz jsem byla loni u krcniho doktora a ten do sve zpravy napsal, ze jsem obezni. A pritom sam je kratky kulaty se zadkem jak zadverice.
No ale vcil prisla bida na kozaky. Namerili mi strasne vysokej cholesterol, hlavne ten blbej. Coz mne dost rozhodilo, protoze od detstvi jsem nesnasela tucna jidla (s obcasnou vyjimkou chleba se sadlem a se skvarkama, dobreho speku nebo dobre veprove pecene) a leta varim prevazne jen na olivovem oleji (protoze ho mam rada), fast foodu se leta vyhejbam na hony, jime zrni, atd. … Takze jsem se s elanem pustila do vymysleni chutnych jidel bez cholesterolu. Nebot pratele, musim se priznat, ja jsem prozrana – za kusem kvalitniho zvance, jako treba dovazeneho syra bych sla sveta kraj. Ach jo.
Hanko, díky (níže), take ty testy nemám ráda, ale když to musí být, jdu. A když jsem psala, zapomněla jsem se zeptat, jak jste zvládli minulé dva dny běsnění? SC i NC byly ve zprávách a myslela jsem na vás. Vypadla vám elektřina? Nás to tentokrát minulo, měli jsme tu jen déšť.
Ano LDL je prevít. Vím z vlastní zkušenosti, že lépe, než změnou jídelníčku(tedy ne, že nepomůže) ho upravíš pohybem 🙂 Když jsem jeden čas poctivě chodila s manželem a Sadie na jejich denní šesti-kiláskové procházky, viděla jsem na sobě skvělé výsledky. Nejenže jsem krásně zhubla, ale při půlroční kontrole můj dr. jásal, nad mojím krevním rozborem (HDL stoupl, LDL hodně klesl). Pak jsem zlenivěla a chodím a ním jen někdy – a hned je to poznat (na váze i krvi)Já vím, špatně se ti chodí, ale třeba gym by pod dozorem pomohl. Držím palce.
Hani, já měla ten začátek mladého života stejný jako ty. Byla jsem při své současné výšce jako dvakrát přeložený vítr. Až do okamžiku, kdy jsem potkala švarného chlapce (MLP), začali jsme spolu žít a vzali se. Já tomu zase říkám hormóny (chuckle) . Začala jsem nabírat, i při zátěžovém pohybu na stavbě domku. V současné době je to už katastrofa, protože už jsem pojala podezření tím správným směrem, že za mnoho mých, už kritických, pohybových potíží je moje současná váha. První krok, který jsem udělala, našla jsem v knihovně a oprášila tabulky a příručky od STOBu, kam jsem kdysi chodila. To bylo velmi učinné. Dnes, když jsem se mrkla na jejich stránky, tak už je to o komerci (např. brožury jsem si kupovala za 30,- Kč)
http://www.stob.cz/.
Já chodila do STOBu ještě ZADARMO :O !!! do Onkologického Masarykova ústavu v Brně (bylo to jako prevence nádorových onemocnění) a tam nás učili zdravě jíst, hýbat se a jak si hlídat váhu. JENOMŽE!!! Je to o životní tvrdé „štábní kultuře“ a na tu já moc nejsem. Ale stravování (není to o dietách a hladu) to zase podle STOBu začnu. Tam jde spíše o častost jídla, jeho množství a skladbě. Chce to jen trochu času a věnovat se tomu. Poslední dobou se na trhu a dost lukrativním trhu pro firmy, které se tímhle zabývají, objevilo „krabičkování“. Také to zabírá, protože to není nic jiného než co dělá STOB.
Alex, dej na tamagočiho – na netu… je to zadarmo a dá se nstavit rozumný styl stravování, který nemusí být zrovna dietou 🙂
Kvalitní žvanec a zrní… Jak to jde dohromady? Pod pojmem kvalitní žvanec se mi rýsuje spíš dobře uvařený uzený hovězí jazyk s hedvábnou bramborovou kašičkou, nebo klokaní steak a podobně.
Krakonoši, ty tedy ale umíš dělat jednomu chutě! 😛 (to je olizovací:))
Dobré jídlo, dobré pití, základ všeho živobytí. Ale pochutnám si i na bramboračce z německé konzervy, (porce pro tři hladovce za cca 20 Kč), nebo na špekáčku na ohni opečeném.
Hanko, někdy je to k po…ní, ale vydržet se to musí. (h) Věřím, že najdeš způsoby, jak si pochutnat i za těchto podmínek… (mimochodem, opravdu tě chápu, taky jsem mlsná až běda! Třeba takový dobrý chléb s čerstvým másleem… mňam:)) Hlavně, aby ses mohla aspoň trochu hýbat… (inlove)
holky (a kluku), já cholesterol neměla měřený snad nikdy v životě – myslíte že kdybych došla jen tak k obvoďačce, tak mi ho na mou žádost nechá změřit??
nebo jinak – je dobré to vědět, anebo žít v blahé a spokojené nevědomosti?
Bedo, tys nikdy nebyla u praktického( dřív obvodního) dra na preventivní prohlídce? Co tam jednou zavolat, objednat se , zajít tam ? preventivní prophlídka je zdarka a neplatí se za ni ani ten 30 kč poplatek. Než tam však vlezeš, zkus někde na netu(nejlíp na webu své zdr.pojišťovny ) najít, co vše ti je povinnen doktor zkontrolovat, co nabrat nabrat a kam tě má i poslat. Tu prohlídku je dobré hlídat, takže zápis do kalendáře a opakovat zas za 2 roky. vím však ze zkušenosti vlastních i jiných loidí, že někteří dři tyhle prevence šidí dost, takže pokud pacient neví o svých nárocích níc, kašlou na to, i když za všechnu tu někdy rádoby úprohlídku inkasují nemalé peníze.Ale to je fakt na nich a na jejich profesionalitě.
LENKO, DOSTALA JSEM I MAIL, DÍKY. A NA TVOU OTÁZKU – NE, NEBYLA!!! PO DOKTORECH JSEM TAK NĚJAK SKORO POŘÁD, ALE NA PREVENTIVNÍ U OBVOĎÁKA ASI NIKDY V ŽIVOTĚ – NEBOLI OD PRAVIDELNÝCH U DĚTSKÉHO ANI JEDNOU
NEVÍM, CHECHTAJÍCÍ SE SMAJLÍK NEBO SPÍŠ SMUTNEJ..?
VÍM, BEDO, ŽE PO DOKTORECH BROUSÍŠ DOST, ALE PREVENTIVKA JE O NĚČEM DOST JINÉM. A TEM SMAJLÍK BY SPÍŠ MĚL BÝT SMUTNÝ. JSI SAMA PROTI SOBĚ. MĚLA JSEM DĚSNÝHO PRAKTIKA, JEMUŽ BYLO ŠUMA FUK VŠE, KROM VLASTNÍCH PRACHŮ. KDYŽ JSEM MĚLA INFARKT A VZAL MNE DO PÉČE KARDIOLOG, COŽ BYL TAKY ZÁROVĚŃ ZKUŠENÝINTERNISTA A BÝVALÝ PRIMÁŘ VOJENSKÉ NEMOCNICE, NESTAČILA JSEM ZÍRAT. NO, DĚLEJ, JAK UMÍŠ.MÁM SMUTNÝ ZKUŠENOSTI Z VLASTNÍ RODINY. MÁ ZALTÁ BABIČKA UMŘELA NA SELHÁNÍ SRDÍČKA, MAMI NA RAKOVINU STŘEV, TÁTA NA 3.MRTVIČKU A MOJE SETRA UMÍRALA 8 LET JAK PES U BOUDY.JÁ DOKTORŮM NIKDY MOC PŘÍLEŽITOSTÍ NEDALA, ALE PO TĚCH ZKUŠENOSTECH SI PREVENCI HLÍDÁM A SVÉHO JIŘÍHO K TOMU VEDU TAKY. NESTOJÍ TO PAK T ZA TO, ABY ČLOVĚK BOLESTIVĚ ODEŠEL Z TOHOHLE SVĚTA.
Každý je zdravý tak dlouho, než se dostane k doktorovi. Někdy mám pocit, že lékaři berou nalezení alespoň příznaků nějaké choroby, nebo alespoň abnormálie u každého klienta za otázku cti, ale spíš to bude o tahání peněz z kapes potenciálních pacientů.-Váš nález se mi poněkud nelíbí, chtělo by to víc/míň-(doplňte cokoli), zkuste nějaký ten potravinový doplněk. Nedávno v D-testu hledali hlívu ústřičnou v doplňku, který ji měl obsahovat; marně. Byla jen na obalu namalovaná.
(whev) „Pane Novák, kolik vážíte?“ „63 kg.“
„A kolik měříte?“ „175 cm, proč se ptáte pane doktore?“
„Já nejsem doktor, já jsem truhlář.“ (wave)
(call) Já nejsem anoným, já jsem JoVo. (whew)
Chicht, takhle bych se radši bavila se švadlenou, než s doktorem nebo truhlářem (chuckle)
Kde jsou ty časy, kdy se rakve dělaly ze dřeva a dělali je truhláři.
Dnes se to jako dřevo většinou jen tváří; musí to hlavně rychle shořet, protože plyn je drahý a krematorium musí vydělávat.
No jasně, že bych chtěla být tak o deset kilo lehčí. Ale abych kvůli tomu byla nešťastná, tak to ne. Vím, že nemám sebekázeň na žádnou dietu, tak se ani nepokouším a když máte chotě, který rád jí, je to téměř nemožné. Podle am. tabulek „výška=váha“ mám víc, než bych měla. Jenže v téhle tabulce nejsou započítány bujné ženské vnady, které nemají s tukem navíc nic společného (jsem takhle štědře obdarována už od 14 let, kdy jsem měla „vosí pas“ a byla jsem vižle). Navíc, jak stárnu zcvrkávám se, měřím místo 165 už jen 162cm. A vážím 70kg. Jsem tedy plnoštíhlá !!!! Ale utěšuji se tím, že kdybych měla maličké poprsí, hned by to bylo jiné, určitě bych vážila sotva 60kg a určitě bych „zapadla do tabulek“!!! Jinak mi váha vadí hlavně proto, že mám oblečení, které mám moc ráda a už se do něj nevejdu (ale odmítám vyhodit – co kdyby přeci jednou..).
Protože mě už několik týdnů zlobil žaludek, byla jsem dneska na kolonoskopii a laparoskopii. Střeva mám zdravá, u druhého testu našli menší hiátovu kýlu. Už jsem jí kdysi měla, tak vím, že to časem přejde. A právě ty dnešní uspokojivé výsledky jsou pro mne mnohem důležitější, než pár kilo navíc. K čemu by mi bylo být nemocný hubeňour. Považuji se za zcela normální.
Jee, to je dobre, Maricko. (h) Ja tahle vysetreni nemam rada, ale jsou dulezita.
Maričko, máš pravdu – tohle jen výsledek, který se počítá (h)
MARIČKO, VYSEKÁVÁM TI HLUBOKOSKLON. BYLA JSEM NA KOLONOSKOPII JEN JEDINKRÁT A UŘŽ NIKDY VÍC TAM NEVKROČÍM. N VĚTŠINĚ PACIENTŮ U NÁS DAJÍ CELKOVOU NARKÓZU, POKUD SI O NI ŘEKNOU SAMI. JÁ POD KYTKY TEHDY NECHTĚLA, TAKŽE JSEM NA CELKOVOU ANESTEZI NEPŘISTOUPILA. ASI JSEM TAKY MĚLA SMŮLU NA LÉKAŘKU, KTERÁ TO VYŠETŘENÍ STŘEV PROVÁDĚLA. NEMÁM PODRUHÉ SNI DROBEČEK ODVAHY, I KDYŽ VÍM, ŽE BYCH MĚLA….
Pkné a ano,robím všetko preto,aby som bola normálna.Aj si myslím,že sa mi darí,len nie som za hviezdu a vo chvíľkach nenormálnosti ma to štve.-Možné však,že i to je normálne.
(inlove) Myslím, že se ti daří, milá Verenko!
Můj komentář k tomuto tématu by byl pláství jedu. A týkal by se zejména otázek, komu a k čemu je vytvářet v lidech neustálý pocit viny. Proč je potřeba lidi udržovat ve stresu z nějaké pitomosti, kterou stejně těžko ovlivníme, leda bychom si lépe vybírali, komu a kde se narodit.
Kuřáky už vyhubili. Teď se pustili do „tlustých“ a diabetiků, kdo to bude příště? Zrzaví? Jednonozí?
Proto se ptát nebudu.
Normální je nevystávat před zrcadlem a nezkoumat každý špíček a flíček. Normální je nevážit každé sousto a nediskutovat o každém jogurtu sáhodlouze s podobně potrefenými. Normální je žít sám se sebou v pohodě a starat se o lidi a zvířata, které nám CD do péče přidělila. A o sebe taky.
BMI normální není. Ať už je jaké chce.
Naprostý souhlas! Dokud nejde o život, jde o hovno! A komu se to (cokoli), nelíbí, ať mi zadel políbí! Každý má svaté a nezpochybnitelné právo, být, v mezích platných zákonů, sám sebou. A není větší hlupák, než ten, který se urputně a za každou cenu snaží, dělat ze sebe něco jiného, než co je.
Můj BMI už dávno normální není, spíš hóóódně nadnormální! Ale asi jsem normální, tak na to kašlu. Jednou řekla tuším Ivanka Devátá, že si ženská po padesátce musí vybrat: hladkou tvář a velký zadek, nebo malý zadeček a vrásčitou tvář. A tak jsem si vybrala 😀
Průšvih je, že dneska už nemám ani tu hladkou tvář!
Děkuju ri, to je názor, pod který se můžu podepsat. Něco jiného je vysvětlovat lidem princip zdravého životního stylu (divila by ses, kolika lidem stále ještě nedocházejí ani základy) a něco jiného je uměle pěstovat v lidech onen soustavný pocit viny, na jehož odstraňování se potom kde kdo přiživí.
Kdysi jsem v románu Anemarie Selinko „Desiréé“ četla jednu větu – když se Desiréé ve svých padesáti letech stala královnou (cituju zpaměti, tedy asi nepřesně): „Ostatní ženy už mohou po padásetce patřit jen samy sobě, nemusejí si už nic dokazovat. A já zase začínám.“ No a já mám pocit, že teď je tlak na ženy takový, že samy sobě nebudou patřit ani v sedmdesáti, pokud se proti tomu tlaku samy vědomě nepostaví (potom je zase naopak společnost odepíše, ale to je jiné téma 🙁 . Ono se to snadno řekno, ale hůř se to provádí, přestože člověk VÍ, že je manipulován. Být spokojena sama se sebou, mít se ráda… – to je prostě náročná disciplina (chuckle)
Děkuji, já jsem tím taky nemyslela, že člověk na sobě nemá pracovat a že se nemá zlepšovat. Ale musí se zlepšovat proto že sám chce, že to tak cítí, a ne, že všichni by měli, aby byli in. Ostatně vůbec si nejsem jistá, že BMI je to nejdůležitější. Vzhled není jen obvod :-), a to uvnitř(hlavy) by taky mělo být v rovnováze 🙂
A až se jaro zeptá, řekneš mu, že jsi odpočinutá a plná sil vyrazit na stopu, na zahradu, nebo na trek a že jsi v kondici takové, že to zvládneš, ne?
Krásného Valentýna všem! (inlove) Je to svátek lásky i přátelství, den, kdy si člověk vzpomene na to, že by o svých pocitech měl i mluvit (chuckle)
(h) (f) (sun)
Pravdu díš, milá Dede. Zrovna dneska jsem o tom přemýšlela. Jdeme večer s manželem na večeři a já se už dopoledne rozhodla, ŽE MU TO ŘEKNU. Jak je mi s ním dobře a že jsem ráda, že ho mám. Kluci jsou od podzimu pořád nemocní (1. rok ve školce), já s nimi pořád doma, nebo po doktorech… Občas z toho všeho na mě sedá chmura a já pak bečim jak vovec. I když maj kluci opět horečku, nudle až do pasu a kašel k tomu, půjdeme na večeři a já se budu usmívat! Dala jsem si to jako svazák závazek 😀
Jo a Tvůj článek jsem si přečetla až teď v poledne… Takže mě to dokonce i samotnou napadlo (wasntme)
Kaštánku, jak dobře tě chápu! I po letech si pamatuju to zoufalství, kdy jsem měla dojem, že snad bude chvíle klid a v noci začal některý z kluků zase kašlat a já věděla, že v tom už zase jedeme, že nebudu moct jít do práce, že si to navzájem předají a pak to od nich chytnu já… (headbang)
Neboj, ono to přejde, ale teď zrovna je to někdy do nevidím, co? (h)
Nevím, kolik kilo je normální, ale moje BMI říká, že míň, než mám já 🙂 Nepřejídám se, pracně jsem se naučila jíst až pětkrát za den, chodím se psima cca tři kiláky denně a víc, ale stejně nehubnu. No, ale do všeho oblečení se vejdu už několik let, a tak tu váhu plus mínus kilo až dvě držím. Ale být hubenější by bylo prima.
Matyldo, klídek, pokud oblékáš pohodlně stále to stejné oblečení a nemáš pohybové problémy tak o nic nejde. Nejhorší jsou výkyvy, to musí s organismem docela zacvičit. Buď stále tak normální jak jsi, sluší ti to (y) .
Alex má pravdu, jsi hezká holka a v kondici – na BMI kašli, ono stejně není přesné. 🙂
Z duše mi mluvíte Dede. Já začala přibírat po 30 a dopracovala se k dost kilům. Záměrně nepíše ke kolika.
Začala jsem hubnout, podařilo se shodit až 15 kg a bohužel zase nabrat. Jojoefekt jak vyšitý. Stále se snažím držet dietu, chodím k dietce do FN. Je to boj.
Ale jednou za čas si jídlo vychutnám. Dnes jdeme s manželem na Valentýnskou večeři. K obědu bude zeleninový salát, ale večer to budou lukulské hody.
Míša z Plzně
Tohle je jedna z mnoha věcí, kterou neřeším. Dlabu to, na co mám chuť a kdy mám chuť, pohyb si dopřávám také dle chuti, tedy většinou minimum, co taky na sněhu a blátě, či posolených chodnících v zimě, sportu všeobecně a zimnímu zvlášť jsem nikdy nefandil, takže teoreticky bych měl vážit tunu, být nepohyblivý a mít se vším neskutečné problémy. A ono houno! Nejvíc se totiž tloustne ze stresu. pokud organismus ,,ví“ že mu nehrozí hladovění, necítí potřebu vytvářet a plnit tukové buňky. Pokud nejste ve stresu, že nestíháte, hrozí vám vyhazov, nemáte splacených X z Y půjček, necítí organismus potřebu hromadit tukové zásoby na očekávané zlé časy.
Tak si to Míšo dnes hezky užijte a výčitky si nedělej – radši se zítra někde pořádně projdi (inlove)