Tak to konečně začalo. Po letech uvažování stylu: „To by bylo fajn, kdyby…“ jsme přikročili k realizaci. V Domě bude druhá koupelna, a zároveň se udělá pár dalších věcí, které živořily ve fázi „až se to bude hodit“. Výsledkem je momentálně hlavně binec, ze kterého tiše (zatím tiše:)) šílím.
To je tak. Já vím, že ty věci je třeba udělat. Pokud se to jeví jako nutné po všech námitkách, které mě napadly, tak to prostě nutné je. Potíž je v tom, že jednak velmi těžko snáším invazi cizích lidí ve svém teritoriu (byť je domluvená), a jednak mám pocit, že chaos plynoucí z faktu, že věci z jedné půlky domu přesunete do té druhé půlky, účinně nahlodává moji duševní rovnováhu, ne-li příčetnost:)) Navíc snaha cokoliv tvořit v tomto hluku, prachu a zmatku je vskutku sisyfovská dřina.
Já vím, že to vlastně chci. Já vím, že jsem většinu toho sama zařídila. Já vím, že to vypadá, že máme štěstí na partu fakt dobrých řemeslníků. Ale to nic nemění na faktu, že to opravdu, ale opravdu nemám ráda!
Děvčata, probrala bych s vámi mnohem víc podrobností, kdybych byla zrovna na netu – takhle děkuju aspoň zy ty vaše (inlove) Sdílené šílenství méně bolí 😀
Jsem teď dva dny v Praze, mimo net (teď si honem lidviduju datový tarif v mobilu), hodila jsem rozebraný Dům na krk Markovi:)) Vzhledem k tomu, že odhad délky prací je cca 2 týdny, tak si ty dva dny zasloužím 😛
Devcata zlata, vy nevite, o cem mluvite. Vy se primo rouhate. Co ja bych dala za remeslnika v domecku. (:() Prednosta, kdyz jsme koupili domek, tak byl cely nadrzeny, jak vsechno predela. No, predelava dodnes… Ale spis to jde od lepsiho k horsimu. Remeslniky uspesne odpuzuje. (headbang)
A to jste ještě moc velké mlaďošky. Líp to snesete. Mě nebo nás taky čeká malování. Loni při rekonstrukci střechy nám při vichřici a bouřce zateklo stropem do kuchyně a při malování kuchyně se taky musí vzít chodba. Jenže u nás jsou prostory rovny Václavskému náměstí. Jak já bych to raději zaspala!
Přiznávám, že po opravách v domku je mi představa řemeslníka totéž co rudý hadr býkovi. Je lépe mne odklidit. Dnešní řemeslníci obvykle oslovují „paní domácí“, kdyby mi řekli ještě ke vší té hrůze kolem „paninko“, dojde k násilí páchanému na omontérkovaných tělech. Mám za sebou už několik rekonstrukcí včetně těch s nefunkčním záchodem, a tak mi představa jakéhokoli podobného zásahu způsobuje hysterický záchvat.
A vím, že ten zedník má ještě přijít na dodělávky a reklamace.
Dede, to jsi se trefila přímo do černého. Včera u nás byl pán, který zaměřil okna na severní straně domu a budeme vyměňovat okna :O ! A to jsem si vymyslela já, a v tom mě podpořily letošní časté vichřice, kdy všude profukovalo. Nebo jsem zase o rok starší a už ty průvanky cítím i tam kde nejsou? A už se těším (šmánkote jak já to nenávidím) že budeme konečně malovat. Jenom nevím co na to můj ischias. Ale Aulin to bude jistit. Jinak to nepůjde.
Jo jo, řemeslník v domě, to je pošmáknutí. Znám, znám. Když nám oznámili, že se v našem paneláku budou v rámci revitalizace vybourávat staré stupačky a nahrazovat novými a pak ještě se budou měnit okna, zamnula jsem si ručičky „To už tady nebudu“. Bláhová já – samozřejmě, že jsme chytli jak ty stupačky (týden blázinec, semtam voda netekla, semtam tekla – leč ne tam, kde měla, záchod se nedal použít a v pátek jsme měli odjet na zvířetnický sraz a ten den se to mělo odzkušovat – no zvládli to i bez nás), tak i ta okna – to jsem měla chřipku zkombinovanou s černým kašlem a možná i tuberkulózou, v baráku jak na vyhnálově, furt jsem stěhovala dva nasrané psy z pokoje do pokoje (kteří to dávali hlasově najevo) a vyšťárávala jednoho vyděšeného kocoura zpod vany – chuťovka.
Po odstěhování se do baráku jsem myslela, že řemeslník mi tam pár roků nepáchne – chachacha, zasmáli se zbrojnoši a odjeli na šicím stroji! Protože Jenda není příliš zručný (čtí – zvládne tak akorát našroubovat vypálenou žárovku a to ještě ne vždycky), tak na kde jakou prkotinu si musíme někoho pozvat. No teď nás čeká vyspravení pergoly či násypů či jak to nazvat – prostě vydláždit kus dvorka … jsem zvědavá, jak to dopadne.
Jedno je jisté – zase budou řvát psice, kocour se ztratí, já budu na nervy a konec v nedohlednu (chuckle)
Ehm – tím vším jsem chtěla říct, že já vím, jak ti je (chuckle) (chuckle)
Ježišmarjá Ygo – stupačky! Mají je vyměňovat v našem pražském bytě a mělo se to dělat v únoru. Tak jsme si koupili letenky na březen. Včera jsme se dozvěděli, že začínají 3.března, v den kdy první z nás do Prahy přijede. Taky co by jeden chtěl, že jo! Dobrá, počítali jsem s rachotem a prachem v domě, ale zapomněli jsme na vodu!
Ví někdo, kam chodí na Starém městě bezdomovci na záchod?
Echm – nám byl přistaven JEDEN toitoizáchod (pro tři vchody pětipatrového paneláku). Ovšem nám to dělali v létě a za barákem lán vzrostlé kukuřice … já naštěstí nepoužla ani jedno (sprchovala jsem se na firmě a záchod byl vždycky na noc zprovozněn, aby se ráno zase nezprovoznil), ale radši bych šla do té turkyně než na tu toiku.
Aaaa … jo,
nemám ráda je slabé vyjádření mých pocitů, při vstupu řemeslníka do mého prostoru.
No jo, no. Co nadělám …
Ale třeba, letos dojde na tu fasádu …třeba.
A bude hůř ;(
Keď sme naposlady robili prestavbu (sadrokartónove stropy) získala som syndróm pocitu cudzieho telesa v krku. Toho roku zas niečo planujeme a tak sa teším čo si moje telo vymyslí tentokrát.