To vám byla včera paráda! Jela jsem časně po poledni ze Dvora domů, slunce svítilo naplno, auto hlásilo tři stupně, já si otevřela okno, a pustila písničku Il Mundo od Jimmyho Fontany. Naplno. Cesta ospalou Lipnicí se rázem změnila v potulku sluncem zalitou riviérou, společně s Jimmym jsem z plna hrdla zpívala a pro tu chvíli byla šťastná jak ten skřivánek nad polem.
Za tratí jsem vjela do zasněženého zamrzlého lesa, z rádia hrála další písnička z filmu About time (česky Lásky čas) a mě zabloudily myšlenky právě k tomuto filmu. Jak se obvykle na filmy vůbec nedívám, tenhle jsem viděla dvakrát. Richard Curtis namíchal laskavý příběh nepostrádající humor, který – ač snadno mohl, nespadl ani do klišé, ani do trapností.
Přemýšlela jsem, kde se bere kouzlo toho filmu? Děj není nijak třeskutý, ač tam mužští hrdinové ústřední rodiny mohou cestovat v rámci vlastního života časem. Vlastně je to příběh jednoho chlapce, jeho rodiny a jeho lásky. Jak obyčejné! Vždyť jde jen o normální rodinu, jejíž členové se mají rádi, kde otec miluje svého syna, věnuje se mu a umí mu svoji lásku dát najevo. Hm… teď mě tak napadá – je to doopravdy tak obyčejné?
Někteří lidé film kritizovali právě proto. Že je prý nereálný. Kdo se prý má koukat na ve skutečnosti neexistující lásku bez jediného kazu? Přemýšlela jsem, proč jim vadí zrovna tohle. Láska v rodině i v páru tam je plná laskavosti, humoru a tolerance. Ano, v reálném životě to není zdaleka tak jednoduché, ale takové vztahy existují. Proč potom lidem nevadí filmy plné násilí, neurvalosti, podlosti a falše? Ano, i to se v životě vyskytuje, ale (naštěstí) zdaleka ne tak často, jak by se mohlo podle nejčastějších forem jeho uměleckého ztvárnění zdát.
Každý tvůrce ví, že děj potřebuje drama, je snazší pracovat se zlem, než dobrem. Dobro bývá nudné. Jenže lidé, už tak uštvaní náročným světem a většinou negativně laděnými zprávami ve všech typech médií, nutně potřebují potvrdit, že dobré věci, normální vztahy a láska skutečně existují. A Richard Curtis tak učinil se vkusem a šarmem sobě vlastním.
Víte, jak vám to tu povídám, tak mám silný dojem, se na ten film asi podívám znovu. Mohla bych si nalhat, že to dělám proto, abych si procvičila angličtinu (je tam nádherná britská angličtina!:)), ale nebudu se unavovat. Lhaním. Prostě se chci potěšit:))
Il Mondo – Jimmy Fontana https://www.youtube.com/watch?v=vu-iNE_xD9I
Nejsem sama! Hurá! Pod všechny příspěvky se podepisuji!
Nuž milí priatelia, ja sa nedokážem pozerať na zprávy – a je jedno na ktorej TV. Najradšej mám prírodopisné a dokumentárne filmy.
Nedávno som zablúdila na SME.sk a uvádzali tam perličku z Nórska. Štátna TV tam vysiela “ pletací večer „, to je posedenie, na ktorom sa účastnia dámy, pletú a debatujú. Program má vraj veľký úspech. Alebo že vraj vysielajú cestu vlakom z Bergenu do Oslo.
Tak milá Dede, teraz neviem, či je to pravda, alebo len novinárska kačica.
Milá Yetti – o pletacím pořadu nic nevím, ale můžu se zeptat 🙂 Video s jízdou vlakem z Bergenu do Oslo Andy má a je to mnohahodinová nádhera, jen ty tunely jsou prostě černé (chuckle)
To video s vlakom som vydržala pozerať asi pol hodiny. A tie tunely ma inšpirovali:
Sedia vo vlaku v kupé dostojník, vojak a matka s dcérou. Vlak vojde do dlhého a tmavého tunela. Odrazu sa v tej tme ozve “ cmuk“ a “ plesk“.
Vlak vyjde z tunela, všetci sú ticho, ale každý si myslí niečo iné:
Dcéra : žeby si ma poplietli s matkou ?
Matka : ešte že mám dobre vychovanú dcéru.
Dostojnik : tak vojak sa tu oblizuje a ja dostanem po papuli.
Vojak : ale som mu dal – lampasákovi.
Yetti, oni to lidé mívají prostě jako kulisu, ani nevím, jestli je k tomu nějaká hudba. Andy to tak pouští – s hudbou, a to u toho vydržím déle, než bych čekala. No, já jsem ale z železničářského chovu – aspoň po meči (chuckle)
Chudák lamapasák v tunelu – ani nevěděl, za co ji slíznul 😛
Ale věděl. A pokud ne, tak to byl opravdu kovaný lampasák.
Ahoj Yetti,
s těmi zprávami jsem na tom stejně, ale našla jsem vyjímku – Zprávičky na Déčku (myslím ČT D/Art), každý den 18,40-18,45. Jsou primárně určené pro děti, a tak se na ně se syny koukám, protože je tam rozumný přístup k událostem – povědí důležité věci jednoduchou formou a vynechají krváky. A je tam dost reportáží ze sportu, kultury, výstavy, o chovu cvrčků v Číně, ale taky třeba volba nové vlády a podobně. Jsme pak v obraze všichni tři a bez nervů 😀 .
Milá JJ, tak o tomhle jsem neměla ani tušení, Příležitostně si zkusím vzpomenout a telku na tu chvíli pustit… 🙂 Díky (wave)
Ako starnem,mám radšej filmy,kde viem ako sa skončia.Takže niektoré vidím X-krát./Ako pretty women ach, ta hláška“svine klouzaví“ nemá chybu.A neznášam chudobných ľudí vo filme,mám dosť starosti v reálnom živote a vo filme očakávam problémy typu:nie sú tie perly nápadné k dopoludňajšiemu programu?nie,čo zase uvarím,mám len 4 eura.Počkmám do zajtra/sú to nervy/ tu na stanici si nemám ako pustiť pesničku.
No ale nie som až taký barbar,rada si pozriem-ale len keď mám náladu film,ktorý rieši všeobecné mravné,ľudské problémy ale tak,že dobro zvíťazí/i ke´d hrdina je zdrchaný.
Verenko! „A neznášam chudobných ľudí vo filme,mám dosť starosti v reálnom živote a vo filme očakávam problémy typu:nie sú tie perly nápadné k dopoludňajšiemu programu?“
(rofl) (rofl)
Jinak souhlasím i se zdrchaným leč nakonec úspěšným hrdinou (chuckle)
Verenko, symbolem takových starostí je pro mě citát z knihy o Angelice- ke zlatým šatům diamanty působí vulgárně, raději
smaragdy.
Tak přesně po takových starostech toužím.
Ano, ano, taky jsem celkem kulturní barbar: koukám zásadně na pohádky, nebo na takové filmy, kde je od začátku jasné, že ke konci bude hlavní hrdina tak tak dobíhat letadlo, ve kterém mu (ne)odletí hlavní hrdinka – protože právě zjistil, že opravdu jedině JI miluje … 😀
Na vážné filmy, dramata, nedej bože filmy z války apod. musím mít náladu – hmmm, už jsem dlouho nic takového neviděla, a nějak mi to stále nechybí. A jo, v knížce toho taky snesu víc: tak nějak si to představím jen do snesitelné úrovně, zatímco ve filmu mi to prostě naservírují a poraď si jak chceš. Takže když už ty vážnější záležitosti, tak radši na papíře.
Ano, kniha se snáší líp… většinou. Samozřejmě nijak nepůsobí filmy hloupé, ať jsou o čemkoliv. Nejhorší je kvalitní, dobře udělaný film na hrozné téma – ten pak nedokážu zapomenout. Taková Zelená míle…
Nebo Habermannuv mlyn…. uzasny film, na ktery do konce zivota nezapomenu. Nejhroznejsich poslednich 10 minut jsem nevidela, neb jsem se v doprovodu meho taty vydrala ven z rady. Byla jsem v 7 mesici….
Přesně… dobře jsi udělala, žes utekla – nač děsit dětičky ještě před narozením (inlove)
Tak to je přesně film, který asi nikdy neuvidím. Dřív, třeba na gymplu, jsem s tím takový problém neměla. Ale je to se mnou horší a horší, zvlášť od doby, co nastoupily mateřské city. Obdivuju tě, žes na to v sedmém měsíci vůbec vyrazila.
Já nešla coby těhotná ani na Hobita – nějak jsem neměla potřebu koukat na hnusné skřety a na to, jak se tam všechny ty potvory mydlí, i když je to taková pěkná pohádka. Nedokoukala jsem tenkrát ani přírodopisný dokument v televizi, kde šli lvi sežrat buvolí mládě (whew)
Jé – u těch přírodopisných filmů je zajímavé, že vždycky fandím těm, z jejichž hlediska je film natočený. Tudíž, jedná-li se o snímek, jehož hlavními hrdiny je lví smečka, raduju se, když jsou šikovní a uloví si večeři. Kdežto, je-li to o zebrách, tak se naopak raduju, když večeře lvům uprchne …
Dnes jsem čirou náhodou zjistil, že někde opakují M.A.S.H. Ta první část, (Frank a trapper) je super, s odchodem Franka a Trapeera to pak trochu ztrácí šťávu.
Lásky čas jsem neviděla, ale věřím tomu, že se ti líbil, protože Richard Curtis umí právě romantické komedie (což je jinak žánr, ke kterému já přistupuji poměrně obezřetně 😛 ). Možná kritiky nebyly až tak nadšené, protože lidé čekali novou Lásku nebeskou (v originále Love Actually), ale to je opravdu výjimečně povedený film – laskavý, vtipný, milý, s paletou skvělých minipříběhů, dávají jej v TV kolem vánoc a většinou si jej nenechám ujít. Tak si počkám, až půjde v telce Lásky čas. 🙂
Jinak na čsfd jsem zvyklá chodit po shlédnutí nového filmu, píšou tam filmoví fanoušci a krom názorů ostatních diváků se člověk často dozví i spoustu zajímavostí kolem filmu. A někdy je zvláštní, jak velký rozptyl v hodnocení mají některé filmy.
Kritky mu vyčítaly nereálnost – že prý tak pohodový vztah mezi otcem a synem, stejně jako mezi partnery není možný 🙂
Lásku nebeskou jsem taky viděla a taky ocenila (sun)
A který film se líbil třeba tobě? Koukám málokdy, ale tipy vítám (wave)
Muzu vrele doporucit FRAJERY VE VEGAS. Ted to mozna jeste bezi v kinech… uzasne mile a vtipne…. a skveli herecti velikani k tomu…
Z toho, co jsem viděla v poslední době (nejsou to ale žádné žhavé novinky, já si počkám, až ke mně film doputuje) na mě silně zapůsobil Schindlerův seznam – mám ráda silné příběhy a tento je umocněný tím, že se skutečně stal. Moc hezká byla Králova řeč. A kupodivu se mi líbili i Tarantinovi Hanebný pancharti, pro režisérovu hravost a nepředvídatelnost děje. 🙂
Královu řeč miluju (viděla jsem to jako novinku, když jsme byli v Anglii), Schindlerova seznamu se bojím a k Tarantinovi jsem kapku podezřívavá 😀 Díky Hančo, za tvé tipy… (wave)
Tak mi to někam ztratilo takový dlooouhý komentář … jsem nějak vypadla ze cviku 🙂
Naštěstí jste to zatím napsali za mě. Jo krvák mi taky nevadí, ale musí dobře skončit a zlo musí být po zásluze potrestáno (nebo napraveno, nebo přesunuto do dalšího dílu).
Prostě máme rádi pohádky.
Ty otevřené konce, to je pro mě taky složité umění 🙂
To je škoda, že to trphajzlík sežral… 🙁 zajímalo by mě to 🙂
Pokud jde o krváky, tak takové věci, jako James Bond mi nevadí, neberu je vážně. Zato třeba Goyovy přízraky mě straší ještě dnes, brr. (tmi) Ten film jsem neměla vidět…
Bonda miluju, koukám na něj stejně jako na Star Trek- do reálnosti to má daleko. Pokud něco z duše nenávidím, jsou to katastrofické filmy a zejména ty části, kde umírají děti, a taky hořké komedie, kde se nebavím vůbec.
Jo!!!! Přesně, milá Matyldo. Nenávidím hořké komedie (obvykle to není žádná komedie a hořkost splývá s trapností – čest občasným výjimkám) a katastrofickým filmům se naprosto cíleně vyhýbám – stejně už ze začíátku víš, že se to řítí k průseru, takže když ti ukazují milé rodinky, tak víš, že bude pravděpodobně po nich. Ostatně – nikdy jsem nezapomněla na Den trifidů (knihu). Jak se mi líbila, tak předznamenala můj vztah ke katastrofickým filmům – věděla jsem, že tohle radši ne… 🙂
Katastrofické filmy mi nevadí. Po první hlášce typu zastavilo se zemské jádro, nebo stratosféra padá a trefila letadlo jásám a film řadím někam mezi Simpsnovy a South Park. Prostě kreslouni. Miluju mutanty, ať už obří žraloky kteří umí plavat SKRZ skálu, obří hady, obří mravence, obří zmutovaná neutrina … no dobře, neutrina obří nebyla. Vždycky mě okouzlí, co jsou ještě autoři schopní nechat zmutovat 😀
Naopak se pečlivě vyhýbám válečným filmům a historickým bitvám a vůbec filmům, kde si lidi vzájemně ubližují a vypadá to, že by to mohla být pravda. Na to nemám. Dodnes mě straší film Banovič Strahinja z doby tureckých válek. Byla tam tak čtvrthodinová scéna narážení na kůl 🙁 to není umění pro mně.
Hořké komedie taky nesnáším, dokonce o něco víc než novodobé strašidlo všech dobrodružných a historickotvarých filmů: warrior princess
Já taky tyhle pohádky moc ráda. A užívám si hlavně těch blbinek, co autoři v příbězích natrousí a není to fyzikálně možné. Fakt je, že se na to musím koukat v klidu domova, protože v kině to nejde – ostatní tají dech, co z toho bude, a já se řežu smíchy 🙂 .
Ja jsem dosla do faze, kdy se ze mne stal celkem kulturni barbar. A do veku, kdy mi to je jedno. Kdeze jsou ty doby, kdy jsem se divala na seriozni, hlubokomyslne, az cerne filmy. Kdyz Chet objedna film, tak mi musi napred rict o cem to je, a pokud mozno, jestli to skonci dobre. Takze muj repertoar je ponekud omezeny, a vubec nejradsi se divam na to, co jsem uz jednou videla, pak detektivky, BBC serialy jako Poirot nebo Sherlock Holmes.
Film, ktery si rada poustim, je tento:
http://www.rogerebert.com/reviews/waking-ned-devine-1998
je v tom pohoda a strelenost irske vesnice, krasne zabery pobrezi, sranda, dobra hudba a je to napinave a velmi lidske. Doporucuju.
Koukám Hanko, že jsme na tom stejně 🙂 Je zajímavé, že v knihách toho snesu víc, než z filmu, asi jsem vizuálně senzitivnější (chuckle)
A díky za odkaz, bude něco na víkend (wave)
V autě placky s Hawaii music, doma etc v počítadle. Na TV kouká hlavně manželka, já pouze na zprávy a filmy o přírodě. A jinak mi veškerá ostatní kultura může být ukradená.
Hawai music? Můžeš to nějak upřesnit? Není to třeba i bubnování? (angel) To mě zajímá… (wave)
Nejsem Krakonos, (chuckle), ale hawaiiskou muziku mam rada. Ne, Dede, neni v tom bubnovani, ale tklive kytary, hrane dost unikatni technikou. A ten jazyk je pravy opak cestiny – sestava v naproste vetsine z hlasek. Takove jako uaeaiaja, coz uz samo o sobe zni velmi melodicky. Tady je Ray Kane, plnym jmenem Raymond Kaleoalohapoinaʻoleohelemanu Kāne, mistr havajske kytary. Ano, jsou nahravky vic komercni, ale ja s moji laskou k tradicni hudbe davam prednost tomuto: http://www.youtube.com/watch?v=CqvguyBLpG4&list=PLDOy0M2fm3KMgjppx0IUeYaioTzQMm7Fx&index=15
Aloha
Aha, to je opravdu moc pěkné, děkuju, milá Hanko! Trochu si popátrám. 🙂
http://www.mele.com- all listings a pak Darlene Ahuna, Peter Ahia,Steel guitar, Alan Akaka…
Omyl, madam. Havajština, stejně, jako čeština je fonetický jazyk, jen, na rozdíl od češtiny, si vystačí s dvanácti písmeny v abecedě, (tahitština jich má šestnáct) a zhruba 900 výrazy v celém slovníku. (pro sex dvacet, pro práci žádný! (:D)
Skutečná Hawaii music jsou dvě jména: Kalakaua a Liliuokalani. Kalakaua byl poslední havajský král, zakladatel ,,státní“ kapely jménem Royal Hawaiian band, fungující dodnes a autor přes 200 skldeb. Jeho následnice a poslední havajská královna Liliuokalani, (zemřela v r. 1917) začala skládat nádherné skldaby (Paoaklalni) už v deseti letech věku a je autorkou neoficiální Havajské hymny Aloha Oe. Oficiální Klakauovu Hawaii Ponoi téměř nikdo nezná. A havajská hudba je především o havajské kytaře – nástroji, na který báječně uměl zakladatel Kučerovců p. Václav Kučera a také p Travěnec z dua Kauai. Z havajské kytary později vznikla steel kytara, kter má podobný, i když méně kultivovaný zvuk a kterou používají americké country skupiny. Skutečně havajskou hudbu dnes zná málokdo a těch, kteří ji umí hrát, je ještě míň, ta ukázka z Youtube je o současnosti, čili nepůvodní paskvil.
Rozhodně ne. Je to, jak napsal Dr. Miloslav Stingl, nejsladší a nejmelodičtější hudba planety. ( kniha očarovaná Havaj, nebo další vydání pod názvem Hawaii no ka oi). Vzorky k ,,ochutnání jsou na http://www.mele.com
Jejda, Hano, to se musím připojit. I já, čím starší, tím hůř snáším drama se špatným koncem, tvrdé psychodramata už vůbec ne. Když už chci koukat na film, tak si chci odpočinout a ne se u toho nervovat. A tak taky koukám čím dál tím míň a čím dál tím víc si vybírám. A tak miluju třeba film Hvězdný prach, protože to je pohádka tak asi přesně pro mě, a podobně. No jo, jsem taky kulturní barbar asi, ale je mi to tak nějak také fuk.
Také mám ráda hezké konce. „Špatný“ konec mi nevadí, když si ho „hrdina“ právem zaslouží. Ale jinak film je „vymyšelný“ a má potěšit (pokud to není zfilmování nějaké historické pravdy). Tak proč nefantazírovat i v tom, že právě tahle příhoda skončí dobře i když v reálném životě by to dopadlo jinak. Já pak jdu spát klidná a spokojená, protože reality si jeden užije dost při poslechu zpráv atd. A navíc začínám být alergická, když je (většinou v napínavém filmu) hned v začátcích „představen“ domácí mazlíček hrdiny. Já pak celý film trnu, kdy se zloduši na zvířeti pomstí, nebo ho zabijí jako varování . Skoro vždycky to tak bývá (navíc dost krutě) a já má za to vztek na režiséra, že to tam musí dávat snad z nějaké pokřivené zlomyslnosti. Jsou samozřejmě vyjímky, ale to zjistím až na konci filmu, což mi nervy během filmu neušetří.
Jinak Dede zmíněný film neznáme, je dost nový, takže zatím tu není na DVD, ale vyjde v březnu a už ho máme na našem seznamu „save“. Herec Bill Nighy patří mezi naše velmi oblíbené.
Jeden z našich oblíbených (už starších) filmů (který vlastníme) má dlouhý název, ale mohu vřele doporučit (vtipné, dojemné a s dobrým koncem). Jak se jmenoval v češtině nevím, anglicky je to „The Englishman who went up a hill but came down a mountain“. Je to podle pravdy a na DVD jsou o tom zajímavé bonusy. Navíc DVD má výhodu „angl.titulků pro špatně slyšící“ protože „velšské výslovnosti“ se někdy prostě nedá rozumět. A HankoW – film „Waking Ned Devine“ známe a také se nám moc libel 🙂
http://www.imdb.com/title/tt0112966/
Maričko, to s těmi zvířaty podepíšu! Například jsem nikdy podruhé nečetla Kmotra, kvůli tomu koni, brr.
Jinak anglické titulky k anglicky mluveným filmům používám často – nejsem tak dobrá v poslechu a psaná podoba mi pomáhá tu angličtinu zvládnout 🙂
Jo a moc děkuju za tipy na další „koukatelné“ filmy – řeknu Markovi… 🙂
S těmi zvířátky ve filmu – já se přiznávám, že se už nemůžu dívat ani na Sto jedna dalmatinů, protože ta Cruella byla táááák zlá a ukradla štěňátka ;( . A to nemluvím o tom věrném psu, který chodil vyhlížet svého páníčka k vlaku do konce svého života – v tom filmu hrál Richard Gere.
Ygo, a Bílého Bima Černé Ucho jsi viděla? (tmi) Na ten film se mi taky nepodařilo zapomenout… tedy hlavně na ty chvíle, když ten pes byl chudák 🙁
Bílý Bim Černé Ucho mě straší dodnes. Obávám se, že filmy z 2. světové války jsou hnusné, ale snáším je o něco líp než tohle. Romantické filmy snáším špatně, ale pokud mě někdo přesvědčí, že to nebude úplně blbý, jakž takž to zvládnu- např. Přestupný rok.