Tak jsem tuhle zase šlapala svoji oblíbenou trasu kolem dehtovského hřbitůvku, když mě napadlo, jak málokdy je u nás v kraji vidět opravdu rovný úsek nějaké cesty. Kam kouknete, je nějaká křivka! A jsou to křivky zapsané hluboko v mém srdci.
Není na tom samozřejmě nic zvláštního. Žiju v kopcovité krajině pod horami, kde se zem vzdouvá a vlní, kde jsou hlavně maličké vesnice, na jejichž průjezdových cestách by si kolikrát i žížala zlomila páteř, kdyby nějakou měla. Dílem za to mohou kopce, dílem respekt k původním hranicím pozemků. Kraj to byl totiž tak nevýznamný, že se tu ani silnice obvykle nenarovnávaly.
Mám ráda zatáčky – i když vím, kudy cesta vede a co by za zatáčkou mělo být, nikdy nemohu vyloučit nějaké to překvapení, byť by to klidně mohl být vedle něžné srnky i rozjetý náklaďák. A člověk se s tím naučí počítat. Nebo v to doufat. Na silnici i v životě:))
Ač jsem velký patriot a na „svoji“ výspu Hanáckého Slovácka nedám dopustit, tak musím přiznat, že nejkrásnější silničky jsou v jižních Čechách! Tam si vždycky představuju, jak to muselo být krásné projíždět tudyma v kočáru taženém párem běloušů – nebo na žebřiňáku plném voňavého sena – pod zelenými baldachýny.
Milá Dede,
to je moc krásná fotka (dokonce bych měla být schopná říci i to, proč je tak krásná, ale nechám matematické vzdělání pospávat a budu se jen kochat). Zajímavé je, že u nás je to právě ten přechod mezi „kličkuji a kochám se“ a „hospodář obhlíží pola“. Najde se tu obojo. A mám to oboje ráda, hlavně ta stromořadí kolem cest – někdo se kdysi postaral, aby dal poutníkům stín i směr. Umíme to vůbec ještě dneska, myslet na to, co bude po nás?
Děkuji za krásný snímek i zamyšlení.
Hory sú krásne,majestátne,ale pre mňa vlastne strašné.Naša rovina je otvorená,farebná,na jej severnom okraji je už krajina zvlnená a cesty stále ctia pôvodné vlastníctva-tiež sú kľukaté,lemovane starými stromami.Ešte v detstve sme opreli bicykle o kmene a trhali sme čerešne,jablčka,na jeseň obíjali orechy…Západy slnka sú neskutočne krásne,obzor sa farbí do pupurova,postupne prichádza noc.Po takej ceste Dede zavčasu ráno jazdím do práce a ako doktor z Vesničky ráno skôr vstanem ,idem pomaly a kochám sa.
Dede, mam rada tu zimni krajinu. S tou puvabnou geometrii jsi mi neco pripomnela. Takove ty venkovske uzke silnice lemovane stromy – prevazne ovocnymi nebo jerabinami. Kdyz jsem jeste zila v CR, tak jsem to brala jako samozrejmost. Ale kdyz jsem se vratila, tak mne to zarazilo – zejmena v tech zvlnenych kopcich, kde z jedne silnice vidim na druhem kopci tu lajnu stromu a rikam si, hele tak tam je taky silnice. Nejak to tu krajinu zdobi.
Máš pravdu Hanko (inlove) , tak je to u nás. Jsou úseky s ořešáky, jabloněmi, švestkami, jeřáby. Mezi tím jsou šípky, hlohy, trnky, ptačí zob… je to krása a v patřičných sezónách i jedlá 🙂
Přidala jsem druhou fotku téhož místa z dnešního odpoledne 🙂 Jen jsem během focení ustoupila z cesty do louky (wave)
Zrovna dneska jsme schválně jeli takovejma cestama (místo po té čtyřproudovce). Taky je mám ráda. A když jsou uzavřený z obou stran jehličnanama a plný serpentin, tak ještě radši.
Nahoře byl sníh a vichr a namrzlo. Dole je zase letošní zima.
Melly tam ulovila parádní procházku a já záznamy z kamer. Večer na ně kouknu a budu zjišťovat, komu patřily ty divně velký chlapský stopy před domkem. Protože když jsme tam jeli naposledy, sníh rozhodně nebyl.
Taky spousta zatáček, za který nevidím, tenhleten případ…
Io, přeju ti hezký zatáčky na cestě a konečnou na tom případu… (inlove)
Dede a víš, že je to moc hezká fotka?
Máte sice kopečky a jste pod horami, my žijeme na JM, ale zase tady na sever od Brna jsou pěkně strmé stráně. Kdysi jsem je ani nevnímala a dnes… ufff, jen se na ně podívám, už mě bolí ischias až po patu. Ale také je miluju a věřím, že po nich budu stále běhat (tedy nyní hlavně funět (whew) .
Milá Alex, však z tvých fotek vykukuje moc krásný kraj (inlove)
U nás jsou i srázy a rokle, do nás do Dvora jezdím přes hřeben – nahoru prudkým kopcem, na druhé straně serpentiny. Ale srdci nejvíc lahodí tyhle jemné křívky… Ono to na té fotce moc nevynikne, ale to pole kolem cesty je zvlněné jak obrovské moře 🙂
Dede, jak to děláš? Z obyčejné zatáčky na silnici vykouzlíš nejen krásnou fotku, ale i povídání, co pohladí duši. A taky vybídne k zamyšlení! (h) Díky
Děkuju, milá Lído (inlove) – já se jen koukám! 🙂
V létě všema deseti a třeba i plížením plazením vpřed. Zimu ale absolutně nemusím, aspoň ne v té podobě, jaká je teď v Praze a okolí, i když o metrové závěje také není co stát. Odjakživa jsem byl teplomilný tvor a záviděl stěhovavým ptákům, kteří na podzim odlétali za teplem a vraceli se až na jaře. Jó, mít tak křídla…
Pražská zima jen málokdy za něco stojí, ale u nás mám zimu ráda. Já mám obecně zimu moc ráda – ale tu zmrzlou, zasněženou… ne tu letošní bahnitou a revmatickou!
Jinak chápu lásku k teplým dnům, milý Krakonoši (inlove) , ty já mám taky ráda… (ale ne v lednu!)
Zimu, nejen v lednu, ale jako roční období, bych mohl mít rád jedině na Tahiti, nebo Bora Bora. Sníh, mráz a slanou břečku v libovolné kombinaci opravdu nemusím. 🙂
Hm, u nás se cesty vinou sice po rovině, ale mezi poli a vinohrady, taky to má své kouzlo. Nemáme tu „za zatáčku nevidíš“, spíš takové to „hospodář obhlíží pola“.
Matyldo, u vás je to úplně jiné – a taky rásné. (inlove) Mám ráda tvé fotky z vinohradů…
Děkuji za pohlazení duše po ránu. Krajina, jak u nás doma, která láká k procházkám.
Děkuju, milá Pavlo (inlove) – a kde je ta tvoje krajina? U nás se obecně říká Podkrkonoší, našemu koutu potom Podzvičinsko 🙂