BTW: Podobnost ne náhodná

BTW_dé_logoStála jsem frontu v lahůdkách na náměstí a slyšela, jak paní přede mnou rezignovaně žádá plátkovaný eidam. Prodavačka na ni koukla vědoucím pohledem a zeptala se: „Pořád to samý?“ Paní si povzdechla, přikývla a pak zřejmě na okamžik podlehla frustraci a zaúpěla: „Já mu říkám, zkus taky někdy něco jinýho, však to není jedovatý, ale co myslíte? Ne a ne! A to mu je už třináct!“

 

To mě zaujalo, protože mi to cosi důvěrně připomnělo. Nikdo za mnou ve frontě nebyl, tak jsem si dovolila se vmíchat do debaty. „Chcete tím říct, že váš syn chce jíst pořád to samé? Vždycky po nějakou dobu, a pak skokově změní jídelníček?“ Paní se na mě se zájmem obrátila. „Přesně! Teď jí jen eidam, před tím to byla Nutella. Předtím už nevím, co to bylo, ale jak jí jedno, tak nechce druhý. Asi se z něj zblázním!“

Zasmála jsem se. „Samozřejmě, že znám. Dokonce jsme jeden čas měli i stejný sortiment. Ale buďte v klidu, tohle se jen tak nezmění – mému synovi je třiadvacet a v podstatě to dělá pořád! A nezdá se, že by mu to nějak ublížilo.“ Prodavačka namarkovala cenu na kasu a s chutí se přidala: „Jo, já mám kluky třiadvacet a osmnáct a dělají to oba!“

Té paní zmizel z očí výraz štvance, protože sdílení těžkostí je sice dost nesmyslný, ale přesto funkční balzám na duši. „Vážně?“ Já i prodavačka jsme přikývly a paní se vděčně usmála. Bylo vidět, že je to matka milující, snaživá a odpovědná, a nejspíš ještě nedávno dávala synkovi ke svačině do školy každý den jablko nebi jiný kousek ovoce.

Zřejmě jí ještě nedošlo, jak moc puberta u dětí mění pravidla a že doby, kdy měla vliv na každý krok a – když jsme u toho, i na každé snědené sousto – svého syna, jsou nenávratně pryč. Rozloučily jsme se a ona odcházela krokem přece jen křepčejším, než jakým přišla.

Mohla jsem dodat: „Nebojte, za chvíli si zvyknete a budete ráda, když nebude dělat nic horšího…“, ale neudělala jsem to. Však ona na to brzy přijde sama:))

Aktualizováno: 29.1.2014 — 15:19

35 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ach ano, máme za sebou období Nutely s čímkoli, vaflí, palačinek, těstovin s čímkoli a momentálně jsme v období domácích baget (lze vznášet námitky ohledně obsahu), prokládano etapami bryndzových halušek a záchvaty zdravé výživy (bryndzové halušky u syna a zdravá výživa u dcery). Jablečný štrůdl teda lze požívat kdykoli a v jakémkoli množství, na rozdíl od jiných buchet. Jak já budu plesat, až se někdo nebude nad jídlem šklebit (i když nad jambalayou dle HanyW se nešklebí nikdo, ale na tom nelze žít věčně), to si ani nedovedete představit.

  2. Tak já třeba miluju těstoviny, kromě kolínek, na ty mám od školní jídelny blok. Vím, že to je stejný materiál, ale vidím zahnuté trubky a obchází mě mrákoty. Stejně tak bych dobrovolně nepozřela segedínský guláš.
    Z domácích „lahůdek“ pak nemusím čistý hovězí vývar a třenou bábovku, neb jsme to měli každou neděli. Ale třeba linecké cukroví, které pro mě babička pekla taky téměř každou neděli, mi nevadilo

  3. Miláčku, co si dáš k jídlu? ptá se mamina každé ráno. Nevím, něco někde vyšťourej, hlavně ať to není to, co bylo včera k večeři. Aneb: Pestrá strava, základ zdraví. A naše lednička, mrazák i špajz, zejména po každém dvacátém, pestrostí překypují.

  4. Jo, tohle je dobrý téma.Já byla taková ta hodná holčička, co vždycky všecko pěkně spapala. Dodnes se to moc nezměnilo a je to znát 😛
    Ne tak brácha. Od mala šílenej nežera, ten si nevybíral, ten prostě potravu odmítal. A naši, jak byli zvyklý na popelnici mne, tak propadali hysterii, tanečkům, divadýlkám a a úpění. Jsem skoro o pět let starší, takže mi to dost ulpělo v paměti a zařekla jsem se, že tohle NIKDY.
    A měla jsem štěstí, protože synek nebyl nějak příliš problematickej jedlík (a já jsem flegma). Období pubertální monokuchyně si ale taky pamatuju 🙂 . Místy mi dost vrtalo hlavou, kde se některý jeho oblíbenci berou. Takový nudle na sladko… (think)

    1. Hele, co máš proti nudlím s cukrem a tvarohem? (blush)
      Pokud to teda nejsou kolínka. 🙂

      Co si vzpomínám, moje nejzajímavější monoobdobí bylo to zavináčový.

      1. Nudle s tvarohem jsou skvělá věc. Na slano. Ještě umím pochopit, že si to někdo osladí. Ale on to jedl jen s tím cukrem, bez tvarohu (whew)

        1. Hihi Zano, já se hlásím k těm „na sladko“. Milovala jsem nudle s mákem a cukrem !!! Už jsem je ale neměla, ani nepamatuji, budu si je muset udělat. Stejně tak mám ráda nudle s houbami, ty si ale občas udělám jen pro sebe, když zbytek včerejší večeře už stačí jen pro jednoho a já se toho ve prospěch „hub v jakékoliv přípravě“ pro sebe ráda vzdám. A miluji i tu koprovku.

          1. Ano, taky jsem milovala nudle na sladko a zejména s mákem! Ty s tvarohem jsem ochutnala až na Slovensku. A vůbec, byly-li to nudle domácí… to bylo mňam 😛 (to je olizovací)

            Akorát, jak nějak šly ty roky, tak už mi to až tak nechutná, ani nevím proč (blush) A co jsme si přotom u babičky nahádali (my, děti), aby někdo náhodou neměl na talíři o nudli nebo gram máku víc (chuckle)

            Koprovku školní jsem nesnášela, koprovku domácí, žluťoučkou vejci, podávanou s vajíčky na tvrdo a s bramborama (uvařenýma ve slupce, loupanýma, položenýma na talíř zalité omáčkou) jsem milovala a miluju 🙂

            Kolínka… jak mám ráda těstoviny, tak přes tvar kolínek jsem se taky ještě mentálně nedostala (angel)

  5. Ja neznášam zeler. Ak ho aj dám do polievky, tak zásadne vcelku a potom ho vyhodím.

    Moj EX nejedol takmer nič, čo bolo zelené – na všetko povedal “ Fuj, tráva“, potom nejedol červené zelí a červenú cibuľu, lebo že to vypadá ako pripálené.

    Raz som priniesla mojim kočičákom zvyšky obeda zo závodky – tvrdú hovadzinu a ryžu s omáčkou. Masko spapali ryžu doslova VYUMÝVALI. Nenechali ani kvapku omáčky, ale stavím sa, že nechýbalo ani jedo ryžové zrnko .

    1. Tak tak. Ovoce a zeleninu ano, ale pouze zfiltrované přes prase.
      A naši kocourci také občas překvapili. Ferdík s obrovským gustem kradl paničce z ruky teplé ve slupce vařené brambory; neomylně poznal, kdy je hlíza doloupána, chňap a pryč! Čertík zase loudí suché bagetky; o namazané čímkoli zájem nemá.

  6. Milí čtenáři, za chvilku odjíždím na cesty (no, prostě do Prahy:)), vracím se až pozdě večer v pátek. Takže zítra článek nevyjde. Ale určitě něco spáchám na sobotu 🙂
    Mějte se tu pěkně, hezky si čtěte a povídejte, já občas nakouknu (wave)

  7. Pro majitele dítek ženského pohlaví můžu zodpovědně odpovědět, že i ony mají stejně podivné chutě či choutky.

    Terka je již drahně let prosta puberty (ne že by to bylo na ní vidět), ale tyto „záchvaty jednotné krmě“ má doposud – třeba čtvrt roku nejí nic než rýži s bazalkou a olivovým olejem, dalšího čtvrt roku pečené brambory na půlky s česnekovým máslem, pak následuje roční doba zvaná „samé maso“ (abyste si nemysleli, že je vegetariánka), která jest vystřídána měsícem „zelenina a tvarůžky“. Ještě jsem zažila období „sýrové tousty“ a na celé čáře vede „knäckebrot a jogurtina“ – to prakticky snídá i večeří již šestým rokem.

    Už jsem resignovala, protože vím, že tyto roční doby jsou vystřídány „prodlouženými víkendy“, kdy sní prakticky všecko. Čert aby se v chutích mého dítka vyznal (fubar) !

  8. Jejda, tak tohle neznám, naši vždycky jedli všechno, moc a rádi. Jediná výjimka je u dcery, je vegetariánka, takže jsem se přizpůsobila. Naštěstí to oba vykompenzují sportem, takže tlustí (na rozdíl od maminky) nejsou.

  9. Ten věk se mnou taky dělal divy. Babičku jsem vytáčela tím, že jsem vydloubávala ze švestkových knedlíků švestky! Chutnalo mi jenom těsto, nasáklé zevnitř šťávou. Taky jsem vyžadovala koprovku bez toho zelenýho. Pak jsem povyrostla a dneska si švestkových knedlíků v Čechách užívám (v Norsku švestky nejsou) a do koprovky to zelený sekám sama.

    1. Jano, to je zajímavé, já nemohla kopr od ranného dětství. Když jsem šla kolem pole s koprem, tak se mi navalovalo od žaludku. Koprovku jsem se „naučila“ jíst až nedávno, na stará kolena.

      1. Jo to znám, jsem na tom stejně s fenyklem (vystupňovalo se to v době, kdy švagr zamýšlel zbohatnout pěstování zmíněného – nepodařilo se (chuckle) ) – nemůžu ho cítit do dnes!

        1. Koho ? švagra? to snad ne 😀 Koprovku jím jen jako polívku s vajíčkem a s bramborem. Závodka udělala své /blé/

          1. (chuckle) Maruško přímo jsi mi to uzmula od ….úst (ten začátek), YGA pěkně nahrála na smeč.

            1. Dámy, samozřejmě že ten fenykl – neb švagr jest v závorce (chuckle) . Ale někdy … (tmi)

      2. alex, v ý koprovce vůbec nejsi sama. nejedla jsm ji až do doby, než se mi jaksi záhadně objevil kopr v pařeništi , kde se mu dobře dařilo, a kde ho též uzřel můj Jiří,který začal nejen nadšeně jásat, ale i úpěnlivě prosil a škemral právě o tu koprovku. Tož, ač jsem koprovku měla za odpornou vzhledem ke školní jídelně, kam jsem z donucení a velice nerada musela chodit na jídlo od 6.do 9.třídy , koprovku jsem se vařit naučila. Pár prvních omáček jsem dělala jen od oka a dochucovat octem si je musel Jiří sám až na talíři. když jsem see vška jednou překonala a tu omáčku zkusila ochutnat, zjistila jsem, že to tak strašně hnusné jídlo vážně není. dnes trochu té omáčky i pozřu.

        1. Hi, hi. Já jsem se podobně chytla na kopr díky mé sousedce, které se ten rok ohromně vydařil, takže mi věnovala kytici nádherně čerstvého, křehkého kopru, tak jsem z něj uvařila omáčku a bylo to. Fakticky to není špatná bylinka.
          Ale zapoměla jsem na jedno jídlo, které nemůžu pozřít do dneška a také se o to zasloužila školní jídelna. Pajšl na smetaně s knedlíkem! Brrr (envy) !

          1. ALEX, MÁM VÍCERO JÍDEL NEBO POCHUTIN, KTERÉ JEDNI MILUJOU, ALE MNE OKAMŽITĚ JEN PŘI POUHÉM VYSLOVENÍ JEJICH NÁZVU NASKÁČE HUSINA ÚPLNĚ VŠUDE A VLASY SE MI ZJEŽÍ HRŮZOU. PLÍČKY NA SMETANĚ S ČÍMKOLI JSEM NIKDY POZŘÍT NEDOKÁZALA. VE STEJNÉ KATEGORII SE KVŮLI MÉMU TÁTOVI, JINAK VE VELICE ŠIROKÉM OKOLÍ CHOVATELŮ PRASAT VYHLÁŠENÉMU A STÁLE NA PRASÁTKOVOU ZABIJAČKU ŽÁDANÉMU ŘEZNÍKOVI, DODNES ŽÁDNOU ZE ZABÍJAČKOVÝCH POCHOUTEK NEMOHU ANI CÍTIT. NEPOZŘELA BYCH JE DOBROVOLNĚ TAKY NIKDY. ODPOR Z DĚTSTVÍ , KTERÝ BYL VYVOLÁN DRASTICKÝM NUCENÍM DO KONZUMACE JELIT,PREJTU, JITRNIC,ZABÍJAČKOVÉ POBLÍVKY, OVARU ATD, SE NEZLOMÍ PATRNĚ DO MÉ SMRTI.TOHLE NESMÍ PŘES PRÁH MÉHO BYTU.DNESU JEN ŠKVAŘENÉ SÁDLO A ŠKVARKY A ČISTÉ MASO.ZE ZABÍJAČKY UŽ NIC JINÉHO. NIKKDY MNE NENAPADLO, ABYCH SE NĚCO OD TÁTY NAUČILA. ON DOVEDL PODLE LIDÍ SKVĚLE VYLADIT VEŠKERÁ KOŘENBÍ, TAKŽE PRÝ JEHO VÝROBKY BYLA TAKOVÁ BOŽSKÁ MANA,KTEROU NJÁ UŽ NIKDY NEPOZNÁM A POZNAT AN NECHCI.

            1. To mi pripomína príbeh mojho EX – Vlada. Vlado pochádza z Liptovského Mikuláša, kde sú obľúbenou pochúťkou bravčové črevá plnené zemiakmi a bravčovou krvou. Má to aj špeciálny názov, ale už som ho zabudla.

              Jedného dňa prišla na návštevu ku Vladovi kamarátka Zuzka spolu so svojim anglickým manželom Johnom, ktorý bol zarytým vegetariánom. No a čo urobil Vlado aj s kamarátom Igorom, ktorý sa tam náhodou vyskytol? Správne, nakŕmili chudáka Johna krvavničkami!!!

              Presvedčili ho, že maso v tom nie je. A ako si chlapec to jedlo pochvaľoval .

              O niekoľko mesiacov pozdejšie, chudák John vo veku 38 rokov dostal infarkt a odišiel do stratena. Potom som si doberala Vlada a Igora, že John zomrel preto, lebo ho nakŕmili jaternicami s krvou.

              Inak veľa ľudí má odpor k niektorým jedlám, pretože má predsudky. Ak nevedia, z čoho to jedlo pochádza, pokojne ho zjedia. Napr. manželka mojho kamaráta s chuťou zjedla držkovú a vypýtala si duplu, dokiaľ nevedela, z čoho to je. Keď jej to manžel neprozreteľne povedal, okamžite bežala na WC .

          2. Já, já, já taky nejím koprovku (clap) . A to jsem do školní jídelny nechodila. Až někdy po čtyřicítce jsem ho jednou v nějaký hospodě uznala za lepší variantu než smrt hlady. A dneska vím, že jsem schopná to pozřít. Ale nevyhledávám…

          3. A ještě: nebijte mě, ale já bych si plíčky dala. Jako dítě jsem je jedla bez velkýho nadšení, ale jedla. A teď už jsem je neměla tak strašně dávno…. Vůbec nepamatuju, kdy jsem to naposledy viděla u řezníka. To budou desetiletí 😛

            1. Taky bych si plíčky dala, ale dneska se už neseženou. Do té doby, než je „objeví“ některý z kuchařů v televizi:D
              Já jsem na ně chodívala s kamarádkou do Koruny na Václaváku. Bylo to jedno z nejlacinějších jídel a uměli ho udělat! (clap)

  10. Jejda, to je pěkné povídání a komentáře. Musím říct, že u Kačky tyhle problémy neznám, krom špenátové polévky a ve školce jídla, do kterého kuchařky kecly kyselou zeleninu nebo řepu a ona protekla brambory i masem a tím učinila jídlo nepoživatelné, sblajzla to, co se jí předložilo. Dneska jí celkem zdravě, pokud má čas se pro samou práci najíst – mluvím s ní po skypu a najednou se cosi ozve, tedy ptám se, co jí to tam mňouká – dítko se zamyslí a vypadne z něj, že to její žaludek, že dneska ještě nejedla neb to nestíhala ( byl navečer). Nemůžu jí nadávat, protože dělám úplně to stejné. Vím, že je to špatně, ale fakt nestíhám. A jinak coby stará konzerva snídám každé ráno úplně stejné jídlo a kdybych ho neměla, bylo by ten den něco špatně :o(.

  11. Tohle neznám. U nás si tenhle věk vyžádal nákup větších nádob na vaření. Větších bochníků chleba a nakonec i úvahy o zámku na lednici či špajz. Že by něco nejedli? Takový materiál jsme neobevili 😀 až mnohem později 😉

    1. Mělas kliku 🙂 Sama z dnešního pohledu vím, že dítě, které s chutí jí, je prakticky poklad (angel)
      Zůstanou ti jiné potíže, ale aspoň ty jídelní mineš (chuckle)

  12. A jejda, to já když byla v pubertě, tak v té době jsem asi získala návyk, že mi vlastně chutná všechno a do dnešní doby to platí a ne a ne se toho zbavit (headbang) . Proto ty problémy s váhou 🙁 . To co popisuješ funguje pouze u mladých mužů nebo i u dívek?

    1. Moje zkušenosti se týkají pouze chlapců a mladých mužů (chuckle)

      Eh, jinak jsem na tom podobně, jako ty… (blush)

  13. Sis Dede, Ty me desis! I kdyz, my jsme teprve ve fazi, kdy jsem vdecna za sousto cehokoliv. Na jidlo neni cas a jen zdrzuje od zajimavejsich cinnosti…

    1. Tak to bude podobné jako u nás 🙂

      Fáze 1: jedí prakticky pořád, takže mám dojem, že celej den nedělám jiného, než kojím nebo později ohřívám mléko

      Fáze 2: postavili se na všechny čtyři nebo si stoupli a objevili, že svět je ZAJÍMAVEJ – hladoví jsou občas pořád, ale jeden aby za nimi lítal a prosil, aby něco snědli. Není čas! volá dítko, aby o hodinu později neutišitelně řvalo hlady a únavou zmožené tak, že nemůže jíst ani spát.

      Fáze 3: HLAD pořád (kluci). Vybírá si, ale ne moc, protože rozumná matka najde cestu, jak dostat správné potraviny do jeho žaludku – byť občas za cenu podivuhodných kombinací.

      Fáze 4: rozvinutá puberta – jí podivně, tj. ve zdánlivě nesmyslných intervalech, jednou strašně moc jindy skoro nic. Nejčastěji nad podanou krmí úpí: proč zas tohle??? Raduješ se, pokud je mezi tím i něco zdravého a výživného (občas pomáhá přirozená lenost – než si připravit svůj blivajz, snědí co uvaříš). Máš dojem, že veškeré tvé snahy naučit to dítě, co a jak správně jíst sis mohla klidně odpustit. Láskyplně připravené svačiny nacházíš nesnězené na nejrůznějších místech. Často zuříš, občas propadáš blažené rezignaci.

      Fáze 4: pakticky dospělý člověk. Situace se zlepšuje nebo sis už zvykla. Když remcají, lze pokrčit rameny a vykašlat se na jejich námitky – jsou dosta staří aby věděli, co je pro ně dobré (bezpracně připravené jídlo:)) Pořád jedí podivně, ale jsou v tom záblesky naděje.

      Fáze 5: I chlapec objeví půvab zeleninového salátu a tváří se, žes ho před ním doteď tajila… 😀

      1. Pokud bych měl zaručeno, že umřu teprve po aplikaci fáze 5, mám nesmrtelnost zaručenou. (rofl).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN