Člověk je někdy divnej tvor. Prý myslící bytost a přitom občas dělá blbiny, byť tady a teď ví, že to blbiny jsou. Tedy já je dělám! A abych to líp snášela, zobecňuju to rovnou na celé lidstvo.
To bylo tak. Čekali jsme návštěvu. Důležitou. Chtěla jsem udělat dojem, že jsme civilizovaná domácnost, kde nevládnou psí chlupy, popel z kamen, přírodniny a tak podobně. I vyčlenila jsem si nějaký čas na úklid. Přiměřený čas, nijak nafouknutý opatrnou rezervou.
S jistým elánem jsem se pustila do práce. Šlo to ráz na ráz, dokud jsem nevzala do ruky tu svíčku. Je to velká voňavá svíčka ve skle, která má tři knoty. Tedy tři důlky se třemi skoro utopenými knoty. I napadlo mě, že v uklizené místnosti by mohla hořet voňavá svíčka. Stále ještě logická úvaha.
Ovšem proč jsem se rozhodla zapalovat svíčku ještě předtím, než jsem šla třeba umýt podlahu, to si už vysvětluju hůř. A proč jsem – s tou dobou už relativně napjatým časovým harmonogramem – začala zkoušet svíčku zapalovat a pak ďoubat ty utopené knoty, to si už fakt nevysvětlím. Taková blbina!
Nakonec jsem zapálila dva knoty ze tří a zbytek prací jsem musela dělat v poklusu. Nechápu. Že by nějaká záludná varianta prokrastinace? Každopádně jedno bylo jisté – to hraní si se svíčkou mě děsně bavilo:))
Také umím mistrně prokrastinovat a pak honím opravdu nutné na poslední chvíli. (HankoW dole… přesně takhle přerovnávám a „zbavuji se“ šactva.) Ale ..při snaze zapálit ponořené knoty svíčky, jde veškeré předsevzetí stanou a nastupuje paličatost. Protože vydloubnout povalený, voskem zalitý knot je „kdo z koho“ zápas mých nervů s mojí paličatosti. Moje paličatost sice většinou vítězí, ale jen na moment, protože pracně vyšťouranou špičku knotu sice zapálím, ale zkomírající plamínek v čerstvě roztátém vosku během momentá zase padne a chcípne – a pak vyhrávají nery, tedy vyhrají tím, že nevydrží a na svíčku se vykašlu (zapálím jinou). Výrobci velkých svíček (a což teprve těch s třemi i více knoty) snad nikdy svoje výrobky nepoužívají. Ať je knot sebedelší a sebesilnější, jakmile se ve svíčce utvoří dolík (viz tvoje fotka), tak se knot buď utopí, nebo plamenu samovolně udusí. Při tom mám velké a tlusté svíčky ráda. Např mám už několik let jednu vánoční, krerá uprostřed stolu, na talíři s „vánočním věnečkem“ kolem vypadá moc hezky. Zvenku je vyřezávaná, ale knot jsem v ní zapálila jen jedinkrát asi na prvních deset minut. Po jeho propadnutí se do hlubin tekutého vosku jsem ho „zalehla“ vtisknutím čajové svíčky a basta. Zbylý hliníkový kalíšek se snadno vymění a navíc mohu koupit i s vánoční vůní
Jé Maričko, ten boj s knoty jsi popsala dokonale (rofl) jenže u téhle svíčky se nechci vzdát – mám ji z Londýna (už ji sem dovézt!!! Byl to dárek 🙂 ) a opravdu krásně voní. Tak dloubu a plánuju rozpuštěný vosk vylévat… No uvidím, kdy mě to zase chytne (chuckle)
Jinak ten nápad s čajovou svíčkou asi vezmu za svůj – mám taky jednu svíčku velikou a krásnou a utopenou… naštěstí nevonící, tak tady m i náhradní plamínek vadit nebude 🙂
Je to o mne!!!A na konci diskusie je od Jany B/?/ hlavná informácia:všetko trvá dlhšie./ako si naplánuješ/Včera som mala dobrý deň.Vstala som podľa plánu,zobrala z kuchyne papierik so zoznamom povinností a ľudia „ja som jela“.všetko som urobila.Pyšná som bola na seba a urobila som si ďalší papierik na dnes./myslela som,že problém bol v tom,že som si nepísala papieriky/a ejhle:niečo som urobila,ale ďaleko viac nie,papierik nepapierik.Alebo,že by som si kládla veľké úlohy a nerastla s nimi?/ako hovoril s.Gottwald blahej pamäti?/
Verenko, píšeš okouzlujícím způsobem a já se musím smát, protože nejde jinak 😀 Jinak to nevíš, že papírky po dva dny za sebou nemůžou fungovat? (wasntme) Ten první den totiž vyčerpáš veškerou zásobu pevné vůle svázané v ranečku s pracovitostí, a na ten druhý ti už zbudou jen drobečky úsilí, zato nůše prokrastinace (chuckle)
Znam. Jako dnes. Mame necekane volno z prace, ocekavame snowpokalypsu (jako apokalypsa).Zatim je pul dvanacte a sviti slunko pres sede mraky. Tak jsem planovala, ze vyklidim satnik, vyclenim veci do charity, vsechno to zas slozim do polic a povesim na raminka, neco operu, vyklidim suplata s pradlem, fuseklema… No, zacala jsem. Cela velka postel je navrsena oblecenim. Pak mi ale padlo oko na kucharku JV Azie, tak jsem to chvili studovala. Obratila jsem pozornost zpet k obleceni. Musela jsem to ozkouset – tohle triko miluju, ale fakt mi z toho lezou speky?? Jo, lezou. Ale co kdybych zas zhubla??? Pak mi prisla chut na anglicke scones. Mam je v prasku, zimni mix, voni skorici, hrebickem, a podobnym zimnim korenim. Ale k tomu by byl dobry ohraty ochuceny jablecny most. Chete, mazej do kramu, nez prijde ta snowpokalypsa. A mezitim na mne ty oblecky vyhruzne hledi.
(chuckle) Tak to se nalepím semdle pod Hanku. Napojím povídání a jsme u hromady vykramařeného prádla na posteli. Tu odvede pozornost nějaká fotka, tu článek na internetu, najednou musím s Ajvinkou ven, potom uklohním oběd. Celá akce končí večer, kdy věci rychle nahážu zpět a slibuji si, že to dodělám zítra…., pozítří…. v lepším případě za týden (tmi) .
Hanko a Alex, právě mluvíte o provaze v domě oběšencově (blush) Nunost vytřídit prádlo ve skříni před sebou úspěšně sunu od konce léta, kdy jsem si řekla, že takhle to už dál nejde. No… jde (angel)
Prádlo ze skříně neuteče 🙂
ale já se vždycky nejhůř zasekla při uklízení v knihovně.
Čím to jen mohlo být? Vždyť jsem nechtěla kontrolovat všechna písmenka ve všech knížkách, jen v některých vybraných 😀
Pokud jde o třídění oblečení, tak tento závazek před sebou hrnu už rok- chtěla jsme se nějak motivovat, abych zhubla. Jenže všechno oblečení mi až na jednu sukni bylo dobře! Následně jsem rozstříhala jedno děravě tričko. Pak uběhl rok a po Vánocích projížděla obcí diecézní charita a sbírala před domem pytle označené jejich letáčkem. Na poslední chvíli jsem se probrala a donutila Kačku vyházet spoustu krámů!
Moje skříň na úklid stále čeká.
Jeden z Murphyho zákonov hovorí:
Ak sa konečne rozhodnete niečo urobiť, nevyhnutne pred tým musíte urobiť niečo iné.
To je aj moj prípad. Rozpracujem 20 vecí a nakoniec neurobím nič. Tak som si povedala, že sa budem riadiť heslom – Všetko po poriadku – teda nezačnem inú činnosť, dokiaľ nedokončím jednu. Dokedy mi to vydrží neviem .
Jo, to je správnej přístup! (wait) Já ho taky vyznávám. Jenže v praxi se mi obvykle tak nějak zaplevelí (blush)
Jojo, taky se mi to stává. Začnu důležitou práci a při ní narazím na další akce s ní související a nakonec zjistím, že jsem udělala spoustu věcí okolo, ale to, co jsem šla původně dělat ne. :o(
(nod) Ano, přesně o tom to je. Zajímavé je jediné – že to člověk udělá i pod časovým presem… (fubar) Tedy člověk já (chuckle)
To se přidávám, myslela jsem, že je to jen moje specialita.
Myško, ale důležité je pochválit se za dělání těch ostatních věcí 🙂
Ach bože, jako bys psala o mě. Vím, že jsem si nechala dost času a mám jasnou představu, co kdy kde. Jenže, někde mne překvapí něco, co potřebuje udělat hned a na tu činnost se nabalí další a další a najednou koukám uprostřed rozbordeleného baráku jak mi utekl čas a jak jsem vlastně nic neudělala.
Stejné je to s vařením. Díky našemu dříve dost rozlítanému životu jsme ukotvili alespoň časy pro jídlo – oběd 12.00 a večeře 17.30 – 18.00. Přesně vím, co jak dlouho budu dělat, ale stačí zjistit, že ty mouky by chtěly přerovnat a to koření se sype….. a najednou jsou strávníci u stolu a jídlo ještě coby polotovar
Nojo, začnu dělat něco, co mne nebaví, ale co takzvaně musím. Náhodou mi něco padne do ruky a hle; tohle je prima hračka, kašlu na mus a jdu si hrát. Právě teď bych měl balit notebook, posílám ho na upgrade, dostane lepší procesor, grafiku a nový displej a PPL si pro něj každou chvilku přijede… Jestlipak to stihnu?!?
Nestihneš! Vo co? Vždycky všechno trvá dýl.