Tak já nevím, jestli je to tím, že to jsou holky nebo co za tím vlastně je, ale ani Berry ani Ari si nehrají se sněhem. A ať to zní jakkoliv zvláště, tak mě to mrzí. Jako by mi s loňským odchodem Kazana zmizela jedna z čistých zimních radostí, kterou jsem si užívala už od chvíle, kdy jsme domů v lednu roku 1990 přinesli malého jezevčíka Maxe.
Max, a potom ještě mnohem víc Kazan s Daníkem, totiž sníh milovali a nikdy se ho nemohli nabažit. Kromě divokého běhání a her, které sníh vyprovokoval vždy, když se nově objevil, do něj ryli hlavou, otírali si v něm tlamy, aby nakonec skončili blaženým převalováním. Okusovali kouličky, ve sněhu hrabali a vůbec, těšili se z něj celou svou chlupatou duší. A to naprosto přesně souznělo s tím, jaký vliv má sníh na mě.
No, a protože mi už není ani pět ani deset let, tak se obvykle ve sněhu neválím (pokud nesletím, samozřejmě:)), obličejem v něm taky neryju a kouličky taky neokusuju – jen občas v lese jím čerstvý sníh z větví stromů. Což ovšem neznamená, že mě to nenapadne. No a pohled na tu jejich radost a hravost, jakou sníh spolehlivě vyvolával, nějak plnil i tu moji touhu. Radovali jsme se společně a já přitom nevypadala jako blázen.
No a teď je holkám sníh vlastně úplně jedno – jen když jsou uhnané, tak ho žerou. A já… mám prostě nějaký těžko pojmenovatelný absťák. A stýská se mi. Kazane, Daníku, že si tam za duhou užíváte sněhu stejně, jako kdysi tady?
Vzpomínkové fotky najdete tady: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Norsko_a_Anglie_-_Vzpominky_na_snehove_hratky_Kazana_a_Danika/
Daník
Kazan
Dede, úplně jsem zapomněla okomentovat nádherné fotky Názgulů – udělala jsi jim nezapomenutelné album radostného života, fotky jsou jedna krásnější, než druhá.
My si tady sníh neužijeme (i když dneska s ním vyhrožují), ale to my nevadí a raději se jím kochám na fotkách. Ovšem dříve, kdykoliv jsem se pohybovala v čerstvě napadnutém sněhu, ač jsem nebyla ani pes ani už dítě – nedalo se odolat padnout zády do sněhu a dělat andělíčka (jen mě pak musel zvedat manžel už i proto, abych toho andělíčka nepokazila svým štracháním se z bílé peřiny.
Nostalgicke album, lec stejne z nej jde radost – dvojpes a snih – z toho cisi naprosta radost. (h) (h)
U nas snih je sporadicky ani ne jednou za rok. Ale parkrat, kdyz byla slusna snehova nadilka, tak Grizzlinka to milovala. Sranda bylo, kdyz jsme ji hazeli snehove koule. Ona aporty poctive prinasela. Kouli treba I nasal, ale jak to nesla zpet, tak se ji to rozpoustelo. A byla z toho takova zmatena – jako: sezrala jsem ten tenisak nebo co? Jakey nema rad chladne a vlhke pocasi. Kdyz jde ven v desti, tak naslapuje jak slecinka, a totez v jeho par setkanich se snehem. MMCH, tady uz nekolik dni solidne mrzne – v noci a nekdy i pres den, fuci vitr, ale snih v nedohlednu, protoze obloha je jak vymetena, ani jeden mracek.
Hanko, prostě žiješ na jihu, ne? 🙂 I když mě překvapuje, jaké tam umíte mít mrazy… nečekala bych to. Ale je fakt, že postrádáte Golfský proud, tak to až zase taková záhada není. (wave)
Rikina milovala jízdu na saních a na lyžích. Při sáňkování vystřídala na jednu jízdu až patery saně a při běžkaření stála za mnou, levý packy na levý lyži a pravý na pravý. Se to skoro nedalo mazat – člověk musel mít ohled na sníh a ještě na oblíbený nášlapný místo psa.
Penuška hrozně ráda aportovala sněhový koule. Vždycky za tím letěla a pak se divila, kam že to zmizelo. (A to si normálně zakládala na tom, že našla každej aport!)
Jo a Melly se loni v těch závějích schválně klouzala: rozběhla se a kecla na zadek a dojela až ke mně, respektive zarazila se v plný rychlosti o mě. Já se naučila rychle roznožit a nachystat si brankářský ruce a někdy jsem to chlupatý rozchechtaný nadělení chytila a jindy ne. Párkrát mě povalila a z toho měla jundu největší.
Chichi Io, musela jsi být bezvadnej brankář! (rofl)
A aporty mizejících kouliček… to vlastně dělá i Berry a je celá hrdá, že ji v tom sněhu najde (taky to nešlo samo – musela se to naučit) 🙂
Nádherné album, Dede! Sněhovou nadílku si uměli kluci Nazgúlí užívat parádně. Přemýšlela jsem, jak jsi je kdysi nazvala v jednom článku a myslím, že jsem si vzpomněla – podvojníci. (inlove) Určitě se teď v závějích radostně prohánějí spolu.
A ty, Dede, nezoufej, že zimní radovánky pro Ari + Berry nic neznamenají! Vydrž do příštího roku, až bude vnuk chodit, a můžete se pak válet spolu. 🙂 Ujišťuji tě, že vytváření siluet andělíčků ve sněhu je velice příjemný balzám na duši! (chuckle)
To je fakt! I kdyby se to holky nenaučily, bude tu jiné mládě… (h) Ty, Hančo, už se svými děvčaty andělíčky děláš, co? (angel)
Dede, přiznám, že z fotoalba mi je smutno….
Ale zase,kdyby jsi se začala ve sněhu válet a hrabat nory v závějích, tak by to holky inspirovalo a naučily by se co je to sníh (wave) . Na druhou stranu dlužno říct, že si toho sněhu zatím u nás (hlavně Ari) moc neužily, tedy beru to podle JM. Dnes je opět jenom pocukrováno a staromladé štěně na to kouká jako puk. Ale líbí se jí to, není od bláta. A Fejce po tom také krásně jezdí (clap) .
Jedu nyní do Tišnova a vrátím se až v noci, doufám, že vyjedu náš zatrachtilý kopec. Pá, pá.
Alex, to je vlastně dobrej nápad – s tou společnou hrou! 🙂 Jen kdyby toho sněhu trochu připadlo, teď je jen poprašek. Ale mrzne, fest!
I když společná hra… jen přemýšlím, co všechno je Ari na mě schopná rozbít, i když stojím… (např. brýle, že) 😛
Tak ať ten kopec dobře vyjedeš! (wave)
Pokousela jsem se napsat z pocitace,ale neodesel prispevek a pak se zasekl pocitac,tak to zkusim z mobilu.Chci jen vzpomenout na drsnacku Lindusku,ktera snih milovala a jako dustojna babulka ve svem koskatem kabatku litala jak pometlo s cenichem u zeme a snih se ji hrnul pres hlavu a usi.Sisska snih taky miluje a radi v nem jak tajfun.Nejradeji s Ejminkou.
Hm, a už o tom píšeš? (blush) (wave)
Ach Dede – Daníka s Kazanem už ze srdce nikdy nedostaneme. Jedinečný dvojpes. Díky za fotky, vzpomínala jsem s mokrým úsměvem.
Toya nesnáší veškerou vodu kromě jediného skupenství – sněhového. Když napadne sníh, je o padesát procent veselejší. I dnes, přestože ho je tak na dva centimetry. Ráno běhala jak čamrdka a čmuchala všecky stopy.
Brůča sníh taky může – snaží se napodobit polární lišky a dostat z pod něj myši stylem „hodím rybičku a vylovím myšičku“. Ale že by holky třebas aportovaly koule, tak to ani náhodou (totiž ony neaportují ani klacky, plyšáky, klobásy, … (rofl) ).
Dede, Kazan a Daník!, tvůj nezapomenutelný dvojpes!
Moc ráda jsem se na ně znovu podívala a i když mi vlhly oči, huba se roztahovala k úsměvu. Tolik psí radosti bez úsměvu nejde přejít. Díky.
A vy dva tam nahoře! Ať vám napadá hodně sněhu!
To jsem já. Nějak sem se vymazala.
Díky Jano, určitě ti mávají tlapkou! Však pro tebe měli slabost (inlove)
(a co toho od tebe smlsli (chuckle) )
Bertík sníh moc nemusel, Ravenka sněhovou pokrývku neřeší, ale ani ji nemiluje. Ale Najty, to je dokonalý sněhomil. Je to přesně tak, jak se to o australácích píše – zbožňují vodu v jakémkoli skupenství (chuckle)
První sníh této zimy u nás napadl někdy před Mikulášem. V noci. Najty, když má během noci potřebu, si dokáže o vypuštění na zahradu říct. Chtělo se jí čurat, tak šla a vzbudila paničku, jako že teda musíme ven. Po otevření domovních dveří zůstala Najty jako opařená. Sníh! Tam je SNÍH! Vystartovala jako střela, válela se, ryla čumákem a měla tááákovou radost, že se vlastně vůbec k tomu čurání nedostala. Paničce došla trpělivost a zavolala psa opět dovnitř, s tím, že „jestli jsi mě budila jen kvůli tomuhle, tak teda pěkně děkuju“ (fubar) I uložila se panička zpět do svojí postele a Najty do pelíšku. Jenže… Za deset minut si psice uvědomila, že se jí, sakra, vlastně chce čurat! Tak šla za paničkou, že nutně potřebuje ven. Vypuštěna na zahradu znovu zjistila, že tam je ten báječný sníííh! Stejný scénář se opakoval asi třikrát, než se Najty se sněhovou nadílkou psychicky vyrovnala a dokázala se konečně vyčurat. Pak pokojně spinkala až do rána 😀
Vidíš, Ivano, a to je přesně to, co mi u holek chybí – to nadšení! 🙁 Ne to buzení, samozřejmě (chuckle)
Naši kluci nějaké nadšení neprojevují. Luxík není moc hravý tak to vydrží jen chvíli (také asi proto, že je rodilý Pražák a v Praze už jsou 3cm sněhu kalamita ) (headbang) a pro Legýse je to první sníh a musí si zvyknout. Zatím se kouliček, které házíme trochu bojí. To s Doníkem to byla jiná švanda, s tím jsme jezdily na klíně po zadku(našem) s kopce, stavěly jsme mu sněhuláky a on je rozkopával a pod. No, prostě, byl to DONÍK (h)
Koukám, Maruško, že to máme stejné… (h)
Fotky z Norska mi připomněly Nazgúly zcela jasně, když jsem je oba viděla v Brně.
Moje psice se ve sněhu neválí, Borůvka si sníh jen vtírá za uši. Obě v něm s radostí pobíhají do té doby, než jim sníh na dlouhých praporcích nadělá sněhové koule. Pak ho už jen vztekle vykusují- prostě kavalír není polární pes a nepočítá se s velkým pohybem v terénu, zasněženém ani rozbláceném. Musela jsme ustoupit a navzdory standardu jim ostříhat dlouhé „papučky“ na tlapkách- obě vypadaly jako holubi rousňáci a obvykle jako velmi špinaví holubi…
Matyldo, já Berry taky stříhám, protože ani ona ani já nechceme být otroci dlouhých výstavních chlupů. A úhledně ostříhané paciny tvým strakaticím sluší – a jak se potom, panečku, noruje na bahnitých polích a vinohradech! (chuckle)
Prostě ses smířila s tím, že máš doma gaučáky polní divoké 😛
Tak som si pozrela fotky z Nórska, nádhera,len naozaj by to chcelo sánky. Videla som v telke, že severania používajú sánky – tlačiace. Podľa mňa by boli lepšie naše klasické sánky – ťahacie s operadlom.
Malý je BOREC – napriek očividnej zime mu nezamrzol na vyštípanej tváričke úsmev.
Dede, nehľadeli sa na vás domorodci čudne, že oni fšeci sedia v teple ( okrem vás nebolo na fotkách ani človiečika), a vy „innostranci“ pobehujete po vonku v takej zime 🙂 ???
Fšade na SK padá sneh, len u nás v Brezne nie. Včera smoklil taký hnus, ktorý sa nevedel rozhodnúť, či má byť dážď alebo sneh, a tak tráva a autá boli pocukrované, cesty a chodníky mokré. Inde na SK bolo aj niekoľko dopravných nehod, lebo cestárov zase sneh prekvapil. No povedzte, kto to kedy videl, aby v januári padal sneh?!?!
Asi by bolo treba urobiť cestárom školenie a premietnuť im Tvoje fotky z Nórska, alebo ešte lepšie, poslať ich tam na týždenný pracovný pobyt :-).
Milá Yetti, Stavern je LETOovisko, tak v zimě spí 😀 No a pokud jde o nás, tak jsme měli na vybranou – jít zase po městě, nebo si udělat výlet někam, kde se prohrnuje sníh. 🙂 Do přírody jsme jít samozřejmě nemohli, tam bylo pro kočár úplně neschůdno.
A pokud jde o norské silničáře, tak prosím nepřeceňovat! Tam se to bere tak, že je v prvé řadě tvojí povinností mít na autě vše tak, abys sněhem projela, bez ohledu na jejich práci. No a solí se jen hlavní tahy a dálnice, sype jen někde, takže po krásné době čerstvého sněhu přijde doba ledová (chodníky jsou děsné!) o jaké se nám tady obvykle ani nesní. Zem je tam totiž mnohem víc promrzlá (sluníčko je hodně nízko a den krátký) a tak led na cestách vydrží třeba až do 5 stupňů nad nulou. Já osobně si myslím, že tady jsme na tom se silničáři líp – ovšem nevím, jak je to na Slovensku 🙂
ráda si čtu příspěvky slovenských zvířetnic , je to takové hezké připomenutí toho že jsme Čechoslováci (alespoň já se tak cítím), moje pejsulinka milovala první sníh až do stáří, ale jen ten první , heboučký a bílý, ve špinavé a posolené břečce si šlapej paničko sama, já na tebe počkám hezky v suchu.
Milá Marto, ani ja nie som nadšená, že československo už neexistuje. Pripadá mi to také nenormálne, že keď cestujem cez Čechy už som v cudzine.
A je mihrozne smutno, keď české deti nevedia, čo je to rozprávka a 20-ročný Slovák netuší ako sa volá rieka, kt. preteká Prahou .