BTW: Polární babička

0121dar5_1Naše letošní nezima přiměla Andyho, aby mě před cestou výslovně varoval – nezapomeň, že my už zimu máme! Mrzne fest, fouká a začalo sněžit. Hodně. Tak se podle toho obleč!

 

 

 

Sníh a mráz jsou pro mě radostná zpráva, leč… Cestuju zásadně tak nalehko, jak to jen jde. Už dárky a věci zapomenuté při minulé návštěvě stačí na to, aby moje vlastní výbava byla asketická. Což znamená, že zase pojedu do Norska v horské bundě a bagančatech. No, dáma se pozná, že…

Když jsem tahle vybavená cestovala do Prahy a na letiště, vypadala jsem divně. Na letišti pak ještě divněji, zvlášť mezi turisty odlétajícími za sluncem. Chyběl mi jen cepín.

Potom mělo letadlo zpoždění – vyletělo z Oslo pozdě, protože tam nepřetržitě sněží a nestíhají uklízet dráhy. Dvakrát nám změnili gate. Při čekání obvykle čtu, tak jsem se kolem sebe moc nedívala. Do letadla jsem vklouzla jako jedna z prvních a tím, že jsem seděla vepředu, jsem měla přehled, kdo nastupuje. Jedna bunda, druhá, třetí… osmá, desátá. Baťohy, horské boty, ošlehaný vzhled. No ano, letíme přece do Norska, můj styl zcela odpovídá místním obyčejům.

Hm. Skřípalo to v jediné drobnosti – žádný z těch mladých nebo mírně zralejších mužů určitě neletěl na sever babičkovat:))

 

Fotky z výletu do Stavern najdete tady: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Norsko_-_Podvecerni_vylet_do_Stavern/

 

0121dar3

Na vzpomínkových cestách – tady jsem často fotívala Nazgúly…

 

I tudy běhávali Kazan s Daníkem... je však nebylo třeba sněhem tlačit:))

I tudy běhávali Kazan s Daníkem… je však nebylo třeba sněhem tlačit:))

 

Kuk!

Kuk!

 

 

 

 

Aktualizováno: 23.1.2014 — 22:00

37 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dede jak jsi popisovala ten odlet do Osla, tak jsem si vzpoměla, jak jsme letěli s Norwegien vloni v červnu do Osla. Strávili jsme tam krásných 5 dní. Bydleli jsme v hotelu, ale navštívili jsme tam kamarádku, která si vzala nora Mortena a bydlí tam.

    Dodnes rádi vzpomínáme na návštěvu muzeií na Bygdøy a skanzenu. Dále jsme navštivili Akershus, Vigelandsparken a galerii s výstavou Muncha. A jeden den nás přátelé vzali do Drobaku a na Oscarsborg Fortress. Snad to píšu správně.
    Oslo je krásné.
    Míša z Plzně

  2. Dede kočárek má vnouček bytelný a tak to má být.
    Já svoje syny před 26 lety odvozila v trojkombinaci Liberta. Užili jí oba a ještě jsme jí prodali.
    Ty dnešní kočáry nestojí za nic. Vím to od vnoučka Samíka a ještě chodíme vozit spřátelená miminka.

    Míša z Plzně

    1. Je to sluníčko 🙂 A křičí jen když má hlad nebo když se nudí – tedy hlavně, když je delší dobu v kočárku, kde se teď v zimě nemůže moc hýbat. To se mu nelíbí… někdy napíšu, jak jsem za jeho řevu překonala rychlostní rekord pro tlačení kočáru hlubokým sněhem včetně speciální etapy po strmém schodišti bez pomoci další osoby (chuckle)

      1. DEDE,KDYŽ JSI LÍČILA SVŮJ BĚH SE ŘVOUCÍM OBSAHEM KOČÁRU, HNED JSEM VZPOMNĚLA NA NAŠI PETRUŠKU. MOCKRÁT JSEM BĚŽELA, CO MI JEN SÍLY STAČILY, ABYCH BYLA DOMA DŘÍVE, NEŽ MNĚ KDOSI UDÁ, ŽE DÍTĚ TÝRÁM. KAŽDÉ ČTYŘI HODINY CHTĚLA PETRA MLÍČKO OD MAMIUNKY, ALE JAKSI NEŠLO UDĚLAT TO TAK, ŽE BYCH SE POSADIL DO PARKU NA LAVIČKU A TAM DÍTĚ NAKOJILA. TO BY MNE TEHDY VELMI BDĚLÍ OBČANI UDALI, ŽE POBUŘUJU KOJENÍM NA VEŘEJNOSTI JEJICH MORÁLKU. A PETRA NIC JINÉHO NEŽ KOJENÍ FAKT 8 A PŮL MĚSÍCE NEAKPCEPTOVALA. DNES SI MÁMA KLIDNĚ ROZEPNE HALENU MEZI CESTUJÍCÍMI VE VLAKU A MRNĚ NAKOJÍ. TROŠKU DNEŠNÍM MAMINÁM TUHLE MOŽNOST ZÁVIDÍM.

  3. Dede, o vnoučkovi, prosím, piš, jistě i z babičkování dokážeš vytěžit spoustu neotřelých témat a pohledů na věc.
    Pořádný kočár, který zvládne i náročný terén, je skvělá věc – a podle fotek v Norsku zřejmě nutnost. 🙂 Ten náš teď slouží třetímu vnoučeti a přežil celkem bez úhony i časté jízdy po lesních cestách. No asi jsem lehce praštěná babička a když už nelze jít do lesa, aspoň nasadím s Viktorem v kočáru ostré pochodové tempo – a pak v Hradci na stezce kolem Labe všechny ostatní kočáry předjíždíme. (fubar) Právě tu končím babičkovskou misi a po 10 dnech se vracím domů.
    Je fajn, že ses mohla podívat na místa, která důvěrně znáš – jen si člověk přitom uvědomí, jak ten čas nezadržitelně letí!

    1. Jé Hančo, taky bys mohla dodat nějakou fotku 🙂 A umím si tě představit, jak drandíš kolem Labe a ostatní kočárky sleduješ ve zpětném zrcátku (chuckle)
      Jinak deset dní – to byla pořádná mise, co? (inlove)

    2. HANŠO, MĚLA JSEM NA NAŠE DVĚ HOLKY KOČÁREK, KTERÝ NEJŘÍV ODVOZIL DVĚ CIZÍ DĚTIČKY.PAK HO DOSLOVA ZA PÁR KAČEK KOUPILA SESTRA.TA LIBERTA ODVOZILA MÉ DVA SYNOVCE, PAK MOJE DVĚ DCERY.POTÉ KOČÁR PUTOVAL K BRATRANCI, KDE VOZIL JEHO NEJMLADŠÍ. NAKONEC KOČÁR VOZIL NA CHATĚ MALÉHO SYNKA KAMARÁDKY. CHUDINKA KOČÁR ASI PO 15 LETECH SLUŽBY SKONČIL JAKO VOZÍK NA DŘÍVÍ Z LESA. ŠKODA HO. KORBA BYLA TAK PROSTORNÁ, ŽE SE TAM SIC MÉNĚ POHODLNĚ, ALE POUZE V PŘÍPADĚ NOUZE ,VYSPALY OBĚ MÉ MALÉ DCERKY SPOLU( 13 A 2 MĚSÍČNÍ). SICE KOLEČKA SKŘÍPALA POD TÍHOU NÁKLADU, ALE KOČÁR JEL A UVEZL JE. A BYL TAK ÚŽASNÝ V TOM, ŽE SE TAK SNADNO NEZVRHNUL, I KDYŽ NAŠE MLADŠÍ RATOLEST MOCKRÁT VISELA NA KŠÍRÁCH HLAVOU DOLŮ NEBO VESELE POSKAKOVALA A PŘITOM SE DRŽELA BOUDY.

    3. Nejlepším „terénním kočárem“ je šátek a mimčo uvázané v něm 😉
      Já vím, že současné babičky s tím mají často problém (chybí jim praxe 🙂 ), ale s mimčem v šátku platí, že kam dojde nosič, tam se dostane i mimčo 🙂

      1. Milá Tosco, svoje děti jsem ještě tahala, ale dnes by mi náš miláček zlámal záda. (wasntme) I doma si dvakrát rozmyslím, že ho vezmu do náručí a někam nesu – prostě ta záda už nejsou, co bývala 🙂

  4. Dede, s tím cepínem jsi mne dostala do záchvatu smíchu, neb jsem si Tě představila ….
    Moc a moc Ti přeju, že jsi ty cesty, které jsi absolvovala jsa (šmárjá to je vyjadřování) ve vleku Kazana a Daníka projela i s babičkovským kočárkem. Časy se mění……. (ale jsi mladá babička (chuckle) . Nebít do hlavičky!

  5. Dede piš i o malom,myslím,že to každý rád počúva a v kútku duše hodnotí ako,že toto je dobré,to ten náš nevedel v jeho veku,alebo pha,kde sa hrabú,to naša malá….
    Snaď sa sem Vave a Jiří dostanú:dnes to bolo silné.A krásne.A vzbudzujúce nádej v ludstvo hlavne v tej túžbe po slobode.

  6. Tak mne Dede napadlo, ze vnoucek bude uz od mala mluvit tremi jazyky a zahy asi ctyrmi. To bude mit pekne vyslapnuto do sveta. (inlove)

  7. Aspoň jste se na letišti mohli poznat na dálku: lidi stejné krve. 🙂
    Nechceš přivézt sněžení i sem?

    1. Dělám co můžu 😛 , u nás sněží už od rána, ale na zemi to ještě nezůstává – bahno má pořád intenzivně navrch (tmi)

  8. Milá Dede – a neměly by se na kočárek namontovat lyže? To by se s ním určité jezdilo líp (nod) !
    Jinak doufám, že jsi si užila nejen sněhu, ale i chlapečka. A že jsi načerpala síly na další boje s VBK a s VČZ (clap) .

    P.s. – prý sníh! Terka je teď někde v Pičíně (no ano, ta vesnice se tak fakt jmenuje :O ) a říká, že tam taky sněžilo. Tady už druhý den „soplí“ – jak říkali naši stařeček – nebo-li „chčije a chčije a chčije“ – jak pro změnu říkal děda Komárek (chuckle)

    1. Když jsem byla malá já, stará větev, tak tady v horách bylo něco jako na způsob kočárku: byla to dřevěná korbička na podvozku jako kočárek ale mělo to kovové lyžiny místo koleček. Spíš se to používalo ještě dřív a za mně to bylo zděděné. Ještě někdy jsem v tom vozila malou Janičku, ale už to za ta léta někdo zlikvidoval.

      1. Když jsem byla malá já, měli jsme ohrádku na saně a vozili jsme se v zimě tak, pěkně zabalení ve fusaku a v saních. Ale taky už někde zmizela, ohrádka a myslím i saně.

        1. Jo! Takhle jsem jezdívala já a takhle jsem občas vozila naše děti. jenže kde je sáňkám konec… V Norsku mívají jiný typ, ale naši zatím osáňkovaní nejsou. Norské se jim nelíbí a naše nějak nebylo jak dovézt 🙂
          Taky si pamatuju, že kutilové přidělali na sáňky přímo korbičku z kočárku – to se to pak jelo:))

    2. Ygo, chlapeček je úžasnej – hodné a smavé sluníčko (sun) Až přemýšlím, kde oni dva k tak hodnému dítěti přišli 😛
      Nechci o tom psát – kdo má číst o tom, jak se jedna rozplývá nad tím nej a nej miminkem na světě širém? Taky babičky to chápou a ostatní by si akorát ťukali na čelo (chuckle)

      1. AD „Až přemýšlím, kde oni dva k tak hodnému dítěti přišli.“
        Milá zlatá, a ty nevíš, že vlastnosti – zejména ty dobré – se dědí „přes koleno“? Tudíž je jasné, po kom to dítě ZATÍM je! (clap) (clap)

  9. Na JJM jsi teda sněžení nepřivezla, leje pořád. No, ale užila sis sníh aspoň tam, ne? A třeba sem dorazí taky, když jsi provětrala polární výbavu 🙂 Škoda, že sněžní psi museli zůstat doma.
    Mimochodem, tlačit kočárek ve sněhu jsme vždycky považovala za jednu z nejúděsnějších kratochvílí zimy- zvlášť když byla doba, kdy všechny kočárky měla malá otočná kolečka, to bylo lepší než posilovna.

    1. Jo, milá Matyldo, měla jsem otáčecí kolečka na Markově golfáčích a řekla jsem si už tehdy – nikdy více! A tak jsem poctivě informovala o výhodách a nevýhodách tohoto zařízení, když se mluvilo o budoucím kočárku. No a mladí jsou hodně v přírodě, takže mají kočár festovní a do nepohody. Kde se nedal tlačit, tam jsem ho táhla – a chvílema si připadala jak burlak na Volze 😛

      1. MILÁ DEDE, KDE BY BYLO LZE NA AJÍT NĚJAKOU TVÉHO FOTOČKU MALÉHO ? JSWEM M DĚSNĚ ZVĚDAVÁ, ALE I NEŠIKOVNÁ, TAKŽE NAJÍT FAKT NEUMÍM . A JEŠTĚ K TOMU BURLAKOVI. DOVEDEŠ SI PŘEDSTAVIT, JAK JSEM SE NADŘELA A S KOČÁREM JÁ? PETRA MĚLA V ROCE 15 KG ŽIVÉ VÁHY, A KDYŽ SE NARODILA MALÁ , POSAZOVALA JSEM PETRU, KTERÁ SAMA ZAČALA CHODIT AŽ PO 15. MĚSÍCI, NA OKRAJ KORBIČKY. JE FAKT, ŽE PODĚDĚNÁ LIBERTA MĚLA TROŠKU VĚTŠÍ KOLEČKA, ALE MY BYDLILI NA DOST VELKÝM KOPCI A JEŠTĚ KAMKOLI SE ŠLO( DO OBCHODU, K BABIČCE) SE MUSEL DALŠÍ KOPEC PŘEKONÁVAT A TEDY SE TAM KOČÁR MUSEL ZÁVĚJEMI A BŘEČKOSNĚHZEM VYDŘÍT. JEŠTĚ VESELJŠÍ BYL VŠAK SESTUP Z NAŠICH VÝŠIN TŘEBA DO STŘEU MĚSTA. TO JSEM MÍVALA KOČÁR ZABRŽDĚNÝ A JELA JSEM ZA NÍM PO BOTÁCH, I KDYŽ JSEM NECHTĚLA. HOLKY MÁM ROK A TŘI DNY PO SOBĚ, PROTO JSEM NIKDY TŘEBA AUTOBUSY NEPOUŽÍVALA. TEN DĚTMI OBTĚŽKANÝ KOČÁR I S NÁKUPEM NIKDO NECHTĚL DO AUTOBUSU ZVIHAT. RADĚJI JSEM SI ZVYKLA VŠUDE BĚHAT PĚŠKY. TAKY JSEM BYLA O 30 LET MLADŠÍ A ŠLO TO.TAKY DOBRÉ VZPOMÍNKY MÁM NA VÝSTUPY PĚŠMO DO 4. PATRA, KDYŽ SE VÝTAH VELICE ČASTO POROUCHAL. POMALU V ZUBECH TAŠKU S NÁKUPEM, V NÁRUČÍ VĚRKU I S KOŽEŠINOVÝMM PYTLEM A POD DRUHOU RUKOU TÁHNU PETRU. NAKONEC BYLO VYŘEŠENO VŠE.PODĚDILI JSME TAKOVOU JEDNODUCHOU SEDAČKU NA ZÁDA,KAM BYLA PETRA USAZENA. ZBYTEK ZÁTĚŽE ALE ZŮSTAL STEJNÝ. PETRA DĚSIVĚ HLASITĚ NAŘÍKALA, KDYKOLI JSME CHTĚLAMALOU SÉGRU NECHAT V KOČÁRU DOLE. A VYVÁDĚLA TAK, ŽE JSM SI TO UŽ NIKDY NETROUFLA UDĚLAT. JÓ, TEHDY JSEM JEŠTŽĚ MĚLA KONDIČKU.DNES SOTVA VYLEZU NAŠE DVĚ PATRA A UŽ VELICE DOBŘE ROZMÝŠLÍM, ZDA SE PRO NĚCO VRACET DOLŮ.

        1. MILÁ LENKO, TAK JSEM K ČLÁNKU JEDNU FOTKU PŘIDALA 🙂

          JO A DĚTÍ A NÁKUPŮ JSEM SE TAKY NĚCO NAVLÁČELA… DOMA I NA HORÁCH. TO ASI KAŽDÁ MÁMA – VŠAK TO ZNÁŠ: VŠECHNO JDE, JEN MALÉ DĚTI SE NESOU 😛 NO A TAKY UŽ NEMÁM TU FYZIČKU CO DŘÍV, TAK JSEM ZA TĚCH PÁR DNÍ DOSTALA CELKEM ZABRAT (flex)

          1. DEDE, DĚKUJU TI, ŽE N SES PODĚLILA.A TU NESPOKOJENOST V KOČÁRUZNÁM DOBŘE OD ADÉLKY. TU JSEM HLÍDALA CELÝ TÝDEN PŘED ŠTĚDRÝM DNEM A VĚZ, ŽE SE SILAMI JSEM NA TOM BYLA TAKY HODNĚ NA ŠTÍRU.TOTIŽHLÍDAT DĚTI VLASTNÍ JE ÚPLNĚ O NĚČEM JINÉM, NEŽLI KDYŽ SE HLÍDAJÍ VNOUČATA.TY MÁŠ VÝHODU, ŽE JSI BABIČKA O DOST MLADŠÍ A HLAVNĚ MÁŠ POŘÁDNOU FYZIČKU, KTERÁ UŽ MNĚ DOST CHYBÍ. NAŠE ADÉLA JE TOTIŽ DĚSIVĚ RYCHLÁ A NEJRADĚJI BĚHÁ JAK ŠÍP. JÁ JI NIKDY DOHONIT NEDOKÁZALA A UŽ ASI NEDOKÁŽU. BOHUŽEL U NAŠÍ VĚRKY VE VSI JEZDÍ AUTA ÚPLNĚ VŠUDE, PROVOZ TAM JE JAK NA PRAŽSKÝM MOSTĚ A JEŠTĚ SE TAM VŮBEC NESBÍRAJÍ PSÍ ENÓNA, TAKŽE NA JAKÝKOLIV TRÁVNÍK SE NEDÁ KVŮLI EXKREMENTŮM VSTOUPIT BEZ NEBEZPEČÍ, ŽE SI ČLOVĚK POŘÍDÍ HODNĚ VONÍCÍ OBUV. ALE HLAVNĚ TAM NEJSOU ŽÁDNÝ CHODNÍKY, TAKŽE SE VŠUDEW CHODÍ JEN PO SILNICI, COŽ MI VŮBEC NEVYHOVUJE. TVŮJ MALÝ VNOUČEK JE ÚPLNĚ POHODOVÝ SLUNÍČKO STEJNĚ JAKO TO NAŠE MALÝ TORPÉDO .

  10. Vítáme Tě ze severu, přivezla jsi sněžení.
    Babičkování Ti sluší, klouček bude pěkně otužilý. A vzpomínky nám zůstanou…
    I my když chodíme na procházky tak si říkáme jak tady běhal před nedávnem Doník. Ale nedávno? Ono to strašně letí a už tomu je rok a půl.

    1. Milá Maruško, ona to byla celá taková divná cesta časem – naši bydlí asi 130 km jižně od Oslo, takže se na své staré stezky moc často nedostanu. Ale teď měli zařizování na ambasádě, takže mě s malým vysadili tam, co jsme bydleli (se zásobami plínek, jídla a tak (chuckle) ) no a než oni zařídili, co potřebovali, tak já si prošla kolem našeho starého domu, parkem kolem fjordu, z Hoviku až do Sandviky. Cestou jsem vzpomínala a povídala to většinou velice bdělému miminku 🙂 Bylo to… zvláštní, takhle poutat minulost s budoucností (blush)

      1. To muselo být krásné. Do Prahy jsi snežení přivezla, tojo, ale chtělo by to trochu přituhnout…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN