Sedím na chodbě poblíž urologické ambulance a jsem vděčná, že tu nejsem jako pacient. Chodba tvoří společnou čekárnu pro několik lékařů a všichni tak jsme, ať chceme nebo ne, svědky veřejného výslechu urologických pacientů. Jako by nestačilo, že tam ti chudáci – ano, byli to většinou muži, musí veřejně postávat s nádobkami s močí.
Nikdo se proti tomu neohradil. Kdo by chtěl dráždit takovou metrnici, když nakonec bude muset do té ordinace také vstoupit? Měla jsem vztek. Copak té ženě nedochází, jak lidi ponižuje? Opravdu jsem doufala, že je to jen lhostejnost a necitelnost, že to nedělá naschvál.
Znovu mě napadlo, jak často chybí v naší společnosti mezi lidmi vzájemný respekt. A tady bych si dovolila vedle slůvka „respekt“ zdůraznit i to slovo „vzájemný“ – je totiž důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Protože respekt by nikdy neměl být jednosměrný. Není totiž podmíněn pouze společenským postavením, jak by si člověk matně představoval.
Respekt je důležitou součástí mravních norem společnosti, umožňuje vzájemné dorozumění. Protože nemusíme s druhým člověkem souhlasit, ale měli bychom respektovat jeho osobní integritu, právo na vlastní názor. A on by měl respektovat nás. Popravdě právě na tom stojí většina toho, co se nazývá civilizací.
Opakem respektu je bezohlednost a pohrdání. Ano, často se vyskytuje ve společnosti směrem od lidí, kteří mají momentálně nějakou výhodu – postavení a moc. Nemusí jít zrovna o mafiány nebo politiky, vzpomeňte třeba na tu zdravotní sestru z úvodu mého povídání. Důležité je pochopit, že bezohlednost ani pohrdání nikam dlouhodobě nevedou. Nevyplatí se – to už pochopili například i prozíravější zaměstnavatelé.
A protože nejsem idealista, dodala bych na závěr pragmatickou radu: pokud už nejste schopni respektu, zkuste aspoň zdvořilost. Ta funguje taky:))
Ja si myslím, že pravda je niekde uprostred. Samozrejme, že sa vzťah a správanie k iným ľuďom odvíja už od výchovy v rodine. Na jednej strane považujem za prehnané, aby napr. deti rodičov poslúchali na slovo ( bez ohľadu na to, či rodič má pravdu, alebo nie), opačný extrém je ak je rodič uveznený za to, že svojmu o zem sa hádzajúcemu potomkovi dal dve (rukou) na zadok. Konkrétny prípad v USA, keď občianku SK chceli odsúdiť za týranie dieťaťa, pretože letištná polícia ju načapala, ako svojmu hysterickému potomkovi capla dve po zadku.
Zdravotnícky personál je kapitola sama o sebe. Niektoré sestry si myslia, že sú múdrejšie ako p. primár. Človek im uzná, že majú veľa a ťažkej práce, ale neraz im chýba úcta k nadriadeným, o pacientoch už ani nehovoriac. Nedávno som bola hospitalizovaná. Je podľa Vás – všetkých – normálne, aby sestričky nazývali pred pacientmi Mudr. Janka Janíček ??? Aj keď je pravda, že vypadá veľmi mladistvo. :). Ale pre sestry to má byť p.Mudr. Janko a hotovo. Aspoň pred pacientmi.
Alebo je normálne, že sestrička povie staršej pacientke s inkontinenciou – citujem:“ Zase ste sa posrali ?!?“.
Na druhej strane je pravda, že ĎALŠEJ výchove a ĎALŠIEMU vzdelávaniu stredného zdravotníckeho personálu sa nevenuje náležitá pozornosť. Dve staršie, „skúsené“ sestry mali problém, ako postaviť na nohy 75 kg babku. Ja som ju postavila sama. Keď to sestričky zbadali a neprozreteľne som sa priznala, že som pracovala ako opatrovateľka, mierne ma zneužívali.
Bola som už hospitalizovaná aj v Rakúsku. Ale tam keby sestrička povedala babke – Zase ste …, tak letí na hodinu.
Takže zasa je to len o výchove…
Další poučné zamyšlení, Dede. Já bych možná respekt přeložila jako úcta. A ta se bohužel nějak pomaličku vytrácí. Možná na ní v současném uspěchaném životě nezbývá čas, možná je to něco, se je třeba se učit od dětství, pak už to má dospělý člověk prostě „v krvi“ a být necitelný, neuctivý k druhým už mu jde tak trochu proti srsti. Nemůžeme být všichni svatoušci, každý máme hranici trpělivosti a pochopení bližního nastavenou jinak, ale nemít jí vůbec – tak to se podle mého stala vada ve výchově.
Já žasnu, jak klesá úcta třeba ve školách, v přístupu žáků k učitelům. Tady se tak děje už dlouho, ale je mi moc líto, že tenhle „nešvar“ přeskočil i za oceán. A považuji za velikánskou chybu, když se to navíc propaguje třeba ve filmech – pro mládež, nebo kde mládež vystupuje. Tak jak se ve filmech děti chovají k rodičům, nebo učitelům – tak to si vůůůbec nedovedu přestavit, že by mě v jejich věku prošlo (doma nebo ve škole). Asi je to snaha udělat z rodičů a učitelů svoje „kamarády“, možná si obě autority myslí, že tak budou u mládeže (někdy přímo dětí) více oblíbení a milovaní. Podle mého docílí pravého opaku – vytrácí se právě ten vzájemný respekt, nastupuje cochcárna. A bohužel ve filmech se takovéhle výtržnictví (chudáci učitelé) a vzpupnost (chudáci rodiče) považuje za legrační a „in“. Režizéři takových filmů tto dělají pro peníze, aby přilákali na film více diváků, ale copak si neuvědomují, jak jimi ovlivňují a kazí celou společnost ? Utěšuje mě snad jen to, že to co se předvádí ve filmech je snad přeci jen přehnané a skutečnost je trochu optimističtější. Třeba právě ve škole u Myšky si představuji, že tam se výchova vede stále „po staru“ – děti respektují svoji milou učitelku a ona je.
No jó, dneska nějak moralizuji, tady i na Zvířetníku (chuckle)
Možná moralizuješ, ale máš pravdu. (h) A souhlasím s tím, že je to výchovou, příkladem, ale i obecně požadavky společnosti – kdyby takové chování bylo společensky nepřijatelné aspoň ve vrstvách společnosti, které se nějými normami řídí, taky by se zásady slušného chování hůř porušovaly a ve výchově by se na ně víc dbalo.
Zvláštní, včera jsem badala nad tímtéž slovem. A hlavně nad nějakým jeho českým ekvivalentem. Ale nedobrala jsem se k ničemu :-/ , snad jen k nejasnému pocitu, že v angličtině to slovo má trochu jiný význam. Tedy to jsem vykoumala v pořadech o nevychované mládeži, co na to lingvisti a filozofové?
Možná v úsloví to pay respect jako vzdát hold, a taky je to myslím obecné slovo pro přízeň, náklonnost. Ale nejsem ani lingvista ani filozof 😛
Ano, Dede, i ve škole by měl panovat respekt. Není nutné před celou třídou „Pepíčka“ ponižovat, i když není zrovna geniální nebo vzor čistoty.I dětská dušička se moc snadno zraní a ty rány bývají hodně hluboké. Dospělák se umí z takové rány oklepat nebo to rozumem pochopí, ale dítě ne.Respekt a tolerance jsou moc důležité a snadno se na ně zapomene.
Myško, tam je stokrát nutný! Od dětí k učitelům a od učitele k dětem. Myslím, že pokud je ve škole respekt vzájemný, může třída zdravě fungovat a excesy jsou spíš výjimkou. Možná, že právě ve školách je situace horší než v tom zdravotnictví, protože bezmocní učitelé, kteří si nevědí rady, se často brání „ponižováním protivníka“ což situaci dále eskaluje. Dobří učitelé takové praktiky nepotřebují, ergo kladívko vědí, že nefungujou. No, už se zamotávám. Díky Myško… 🙂
Ano, tak tyhle situace jsou v našich zdravotnických zařízeních běžné. Už jenom to, že dveře z ordinace nejsou řádně odhlučněné, to je dost protivné. A chování 90% personálu jsi vystihla správně. A kde jinde, než v téhle profesi by měl respekt být :O ??? Samozřejmě, že to platí i na úřadech, v obchodech a i v normálních mezilidských vztazích. Bohužel se tak v mnoha případech neděje. Díky za zamyšlení!
Teď je otázka, kdo tu mladou generaci, která každý den vidí, jak ostré lokty a sprostá huba vždy na celé čáře vítězí, dokáže někdo respektu a slušnosti naučit. Na učitele (spíš ky) ve školách bych raději nesázel; ti jsou rádi, když se z hodiny vrátí nepřizabití. A chování našich ,,nepřizpůsobivých“ spoluobčanů také nikoho nemotivuje k tomu, aby se choval jinak (a byl na tom po všech stránkách bit). Bohužel stále platí, že je lepší drzé čelo, než poplužní dvůr a když se k tomu přidají hovězí aktivity našich ,,humanistů“ není se už vůbec čemu divit.