Jak jsem se byla ve své oblíbené cukrárně ve Dvoře Králové ptát na to, jak je to s tím termínem bombička versus koňaková špička (viz zde), zabloudily mi oči do spodní části výdejního pultu. Když jsem byla malá já, bývalo tam lipo, želé a lékořicoví hadi, okrouhlé krabičky s antiperlemi a další nevinné dětské mlsky. Dnes tam byly vedle hadů ještě i oční bulvy.

S nevírou jsem se zadívala pozorněji. Duhovky obludných očí byly nepříliš prakticky červené a zelené, ale jinak byly celkem realisticky vyvedené. Mírně se mi zdvihl žaludek. Vzhledem k tomu, že tamní prodavačky znám už celé roky a za mnou nikdo další nečekal, odvážila jsem se zeptat: „To takový hnus někdo koupí?“

Je vidět, že moji synové jsou už moc velcí a můj vnuk zatím moc malý, protože zjevně nemám představu o tom, jak to dnes mezi dětmi chodí. Tak předně ty oči prý nejsou to nejhorší, co se dá nabídnout. Už jsem zapomněla, podobu jaké odpornosti cukrovinky mohou získat, ale utkvělo mi v hlavě, že se dají servírovat v hezkých rakvičkách. „V realistické podobě rakví,“ upřesnila prodavačka, „ne v těch se šlehačkou!“

Vypadá to, že děti dnes potřebují přidávat vzrušení i do obyčejného mlsání. Že by klasické dorty, zákusky, bonbóny, tyčinky a já nevím, co ještě už nestačily vzbudit jejich touhu? Chápu, že člověk má chuť na všelijaké extravagance, ale musejí být extra právě tím, že jsou morbidní?

Hm, prostě jsem nějak zaspala dobu, či co. Mě k pokušení stačí úplně obyčejné klasické zákusky. Třeba ty bombičky, indiáni, věnečky a rakvičky – se šlehačkou:))