„Sedni a zůstaň“ je jeden z nejhorších povelů, jaké mohu naší energií překypující fence Ari dát. Samo „zůstaň“ je pro ni neskutečně obtížný počin, ale doplněno o „sedni“ se už podle ní blíží sadistické praktice. Jak může zůstat, když jí nohy samy tancují nedočkavostí a ona si na ně ani nemůže lehnout?

No, a protože energie povelem zastaveného psa musí někudy ven, tak naše bílá vlčice řeční. „Vaúú, ňa ňa ňa, uáá, vaúú, ňa,ňa ŇA!!!“ Já pak stojím, v ruce držím klacek (míček, házecí talíř, žluté plastové vejce…) a výhružným hlasem držím napjaté psice v nuceném klidu.

Zatímco tichá Berry vypadá jako stlačená ocelová pružina v huňatém kožichu, na šlachovité hubené Ari hraje každý sval nedočkavostí. Jak se napětí zvyšuje, začnou jí nejdřív tancovat přední tlapy, potom dupat ty zadní (to je v sedě obzvlášť pikantní pohyb:)) a nakonec se frustrace provalí v takřka nepřetržitém hlasovém projevu. „Vaúú, ňa ňa ňa, uáá, vaúú, ňa,ňa ňa. HAF!!!“

Když jsem takhle byli v sobotu na Zvičině, byla Ari v nejlepší formě a házení klacku tak bylo poměrně hlučnou záležitostí. Martin nad ní jen vrtěl hlavou. „Nikdy jsme neměli tak ukecaného psa!“ pravil s přesvědčením. A já mu byla vděčná, že nedodal něco, co ho určitě napadlo: „Vždyť ona je celá ty!“:))

Ari ještě nedokázala dosednout, ale mele

Ari už sedí aspoň na půlzadku… a mele:))

Už běží! (a nemele – konečně:))