Na první pohled mě to šitíčko nadchlo. Jednak obsahovalo špulky nití v pestré škále barev, jednak solidní sbírku jehel. A za dvacet pět korun!
To bylo tak. Nebyla jsem ve svém oblíbeném Tescu, ale někde jinde a objevila regál naplněný neuvěřitelně barevným a neuvěřitelně levným zbožím. Navzdory tomu, že jsem proti tzv. výhodným nákupům obecně velmi imunní, to šitíčko muselo stisknout nějaký tajný knoflík v mém mozku, já popřela veškerou výchovu vedenou heslem: Nechci slevu zadarmo“ a šitíčko koupila. Protože moje šití zahrnuje pouze příležitostné minimální opravy, šoupla jsem hezkou krabičku do šití a s alibistickou myšlenkou „co na TOMHLE můžou zkazit“ jsem na úspěšný lov zapomněla.
Teď udělám malou vsuvku. Jak se obvykle oblékám celkem rozumně až mírně nudně, mám slabost pro praštěné ponožky. Čím barevnější, tím lepší. Takže celkem logicky vlastním jak v oblasti letních podkotníkových, tak zimních nadkotníkových ponožek série ve velmi pestrých barvách. No a minule jsem si všimla, že na příjemně onošeném páru jasně tyrkysových ponožek se udělala z boku dírka. Ne velká, ale byla tam.
I vzpomněla jsem si na svůj úžasný nákup. Vytáhla jsem šitíčko, našla nit skoro přesně ladící s ponožkou, malou jehlu, a že jako jdu šít. Ale ouha! Ta nit nemá konec! Hledala jsem koneček s brýlemi i bez nich, šoupala po špulce prstem, jezdila jehlou, ale vše bylo marné. Nakonec jsem se vzdala a pochopila, že to úžasné šitíčko mám na věky – ta nit na něm je totiž nejspíš nekonečná!:))
Moje nejbláznivější ponožky… 🙂
Tuhle zkoušku trpělivosti také moc dobře znám a též z ní skoro vždycky propadnu. Nejprve brejlím na špulku, pak prstem nebo špičkou nůžek nit drhnu, poté šimrám jehlou a nakonec vztekle odložím a sáhnu pro jinou nit. Do jehelníčku zapichuji jehly s ještě zbytky nití s tím, že už navlečený zbytek mi pak přijde rychle vhod na nějakou mini dirku (navlékání nitě mi trvá mnohem déle než dříve). Jenže mám pak jehelníček vzhledu ježka,takových zbytků plný a i když pak sáhnu pro tu správnou jehlu s odpovídající nití, je to celé tak zašmodrchané, že nakonec stejně vytáhnu jen prázdnou jehlu a musím navlékat znovu (buď ten rozšmodrchaný zbytek, nebo nový kus)
Jinak na oblékání prstových ponožek (líbí se mi, to ano) bych asi neměla trpělivost. Moje kamarádka má dokonce i přestové boty (u nich jsou prstové ponožky nutné). Zkoušela jsem boty „obout“, na chození je to zvláštní pocit, ale právě to delší obouvání by mě od pravidelného nošení odradilo.
Dede, koukám, že máš stejnou bolibu veselých ponožek, jak náš bývalý prezident Buch starší
http://newsfeed.time.com/2013/04/25/george-h-w-bush-has-the-best-socks/
Jé, to jsou veselé ponožky!
Ještě nikdy jsem si nekoupila ponožky prstové, protože si nejsem jistá, jestli by mě ty separované prsty nerozčilovaly.
A nedá mi to, pochlubím se svými stylovými 🙂 ponožkami :
http://hanca1.rajce.idnes.cz/Srnec#Phuseckle001.jpg
Páni Hančo, ty jsou! 🙂 Já bych mohla mít leda nějaké s názvem „bláznivý vlčí puberťák“ (tmi) Moc se mi líbí ta psí tlapka zespoda… (chuckle)
Tedy Hančo ty jsou hezké !!! Vypadají skoro ručně (tedy na domáčím stroji) pletené.
Kdysi na gymplu jsem se bavila tím, že jsem chodila oblečená, jak se na profesorku sluší, jen fusekle jsem nosila bláznivé a pruhované. Troufli si to komentovat až po půl roce, děťátka, a to jsem sedávala na kraji katedry a při výkladu klátila nohama v pruhatých fuskách a pantoflích. 😀
A jejda! Že on ti někdo zlomyslně ustřihnul konec?! To je mi ale sprosťáctví! (chuckle)
Krásné fusekličky.
Chááá – to znám, šitíčko za dvacku s nekonečnýma nitima. To je na Chocholouška – začnu trpělivě, pak zuřivě a nakonec zašiju taky jinou nití.
K těm prstovkám – no vidíš, i v zimě můžeš chodit v žabkách (chuckle)
Á, takhle zašmodrchanou nit znám- obvykle mi rupnou nervy a někde nahoře to šmiknu, protože pokud dlouho nemůžu najít konec, nastupuje hrubá síla 🙂 Trpělivostí zrovna neoplývám. Lepší je, když je niti málo jen na ruční šití a nedávám ji do stroje- jinak nastávají podivné jevy…
Matyldo, radši si nepředstavuju, co bych mohla provést s nití u stroje… (chuckle) Fantazie pracuje rychle a zrádně! 😀
Mimochodem, ponožku jsem zašila nití v barvě holubičí šedi (je to starší ponožka a celkem se to ztratilo:)), protože s tou tyrkysovou nití jsem nehnula. A věděla jsem, že jak jednou střihnu, budu mít brzy jen kousíčky nitě, kterými stějně nic nezašiju (blush)
Dede, myslím, žes to celé špatně pochopila. To nebyla špulka nití, to byl předpřípravek na bambuli 😀 😀 😀
Dedéééé, tak to jsou nádherné, barevné a veselé fusekle!!!!
Jenom těch prstíčků na navlékání!!!! (rofl)
Mám také ráda barevné – ponožky na nožky – jenom ve své velikosti 41 mám s tou barevností potíže. Většinou jsou v decentních šedých, béžových nebo černých, odstínech. Nebo bílé. A dětské krásně barevné velikosti pro mne nejsou :(. Bílé, vzhledem ke psím šmatlavým tlapkám, nenosím.
Chichi, já mám spíš potíž najít ponožky správně malé, protože obvyklý rozptyl 36-38, někdy až 39 znamená, že speciálně ty podkotníkové mám až nad kotníky a pata se mi v botě šmodrchá někde na achilovce. Tak občas neodolám a lovím v dětském. (blush) Ale tyhle dětské nejsou… (wasntme)
To jsou nádherné ponožky! Díky za připomenutí, že mám ve skříni takové oranžovo červeno zeleno modře pruhované prstovky, že bych je taky vytáhla? Ovšem na tu krásu, Dede, co je na fotce, opravdu nemají 😀 .
Tak na tu ponožku nemá hned tak někdo konkurenční model! Kouzelný článek. Už jste si někdo s podobně namotanou nití poradil? Trochu mi odlehlo, domnívala jsem se, že to jen já nedokážu.