Naše fenka Trixie miluje masáž zad. Na výzvu mi položí packy do klína a já si ji přitáhnu co nejblíže k tělu. Trixie si opře hlavu o moje rameno a já jí plnou silou všemi deseti masíruji záda, od kořene ocasu k lopatkám a zpět. Trixie blaženě funí, zadníma nohama stepuje do rytmu, občas mi láskyplně olízne ucho a ocasem dělá kolečka.
Když mi po skončení masáže zůstanou špičky prstů mastné a špinavé, je čas na psí koupel. Tahle situace nastane většinou jednou za měsíc, měsíc a půl. Trixie má na vyvalování trávníky, pod stinnými stromy pak vrstvu jehličí. Ale jako na truc si vždycky najde kousek holé hlíny, kterou rozhrabe a s chutí si špínu masíruje do kožichu. Při její krátké a přiléhavé srsti je to rovnou do kůže. Když čekáme návštěvu, koupel se posune buď vpřed nebo dozadu, aby Trixie hosty přivítala čisťoučká a navoněná.
Trixie zahradní koupel z duše nenávidí a dostat jí ke kbelíkům je jak valit 32kg balvan 10 metrů do kopce, někdy i dál, podle toho, kde zrovna pes stojí. Dopoledne v den D – zatímco je Trixie na vedlejší zahradě – naplním kbelíky teplou vodou a natáhnu hadici, aby se voda prohřála ke konečnému spláchnutí. Jenže Trixie musí zvuk nalévané vody slyšet přes dvě zahrady, protože když pro ní třeba i o dvě hodiny později jdu, tuší zradu. V mých nekalých úmyslech jí navíc utvrdí i moje oblečení.
Převážnou část roku nosím v domě dlouhé, volánové sukně, méně často šortky. Kdykoliv jdu takto oblečená pro Trixie na vedlejší zahradu, jsem radostně vítaná a Trixie vrátky mezi oběma zahradami proletí jako střela. Když se na její zahradě zpozdím, vrací se pro mne s otazníkem na čele, proč se tak loudám.
Po psí koupeli jsem vždy zmáčená pomalu jak Trixie, proto oblékám tenké kraťasy a staré bleděmodré tričko. Jenže sotva v tomto oděvu vstoupím na vedlejší zahradu, Tixie okamžitě pozná změnu, stáhne ocas na břicho a zkamení. I když pro ni jdu se stejně radostným vítáním jako kdykoliv jindy, ona tuší co ji čeká a žádné přemouvání nepomůže.
V „koupacím oblečení“ chodím proto, že kdybych se převlékla až když je Trixie u nás, už bych ji nedostala z domu. Venku by zase bleskově zalezla někam pod nízké větve, odkud bych jí za nic nevylákala ani nevytáhla. Takže mi nezbývá, než ji z její zahrady ke kbelíkům dotlačit. Ona po celou dobu přesunu stylem krok-sun-krok nevydá ani hlásku, ale také vůbec nespolupracuje – přesně podle anglického výrazu „dead weight“. Než jí konečně napůl dostrkám a napůl donesu na místo, jsem celá zpocená a zadejchaná. Nejen námahou, ale i proto, že se našemu společnému tanečku Pas de deux celou dobu přidušeně chechtám. Jakmile Trixie poleju hlavu vodou ví, že teď už není úniku a koupel přetrpí.
Při poslední koupeli jsem se pokusila Trixie přelstít. Venku bylo vedro, takže jsem kbelíky naplnila hned ráno, ještě před snídaní. Skoro čtyři hodiny před plánovanou psí očistou. Když jsem pak pro Trixie šla, přes kraťasy jsem si natáhla dlouhou sukni s tím, že jí na poslední chvíli ze sebe jen rychle sundám. Trixie jsem ale neoblafla. Okamžitě poznala modré „nenáviděné tričko“ a zřejmě ani po čtyřech hodinách nezapomněla zvuk nalévané vody. A zase odmítla opustit zahradu.
Tak jsem jí tam nechala, vrátila se domů a přes tričko oblékla jí známou zástěru. Asi po deseti minutách jsem jakoby nic a s písní na rtech šla znovu na vedlejší zahradu. Tentokrát byla Trixie přelstěna! Sice se trochu váhavě a s podezřením přiloudala k vrátkům, ale pak mi uvěřila a svým radostným hopsáním běžela k domu. Jenže ouha! Jindy otevřené dveře na verandu byly zatažené a Trixie okamžitě prokoukla moji zradu. ¨
Chtěla prchnout, ale to už jsem jí jednou rukou držela za krkem, druhou ze sebe stáhla sukni i zástěru a těch pár metrů ke kbelíkům jsme ji už dostrkala. Při mytí jsem se Trixie omlouvala za podraz, který se sice povedl, ale už ho nebudu opakovat. Přeci jen jsem se k ní nezachovala fér, a cítila jsem se provinile. Nechci ztratit její důvěru a tak se raději vrátím k tlačení balvanu. Konec konců je to zdravý tělocvik pro nás obě – Trixie si potrénuje „brzdící svaly“ a já plíce.
Podobně Trixie reaguje na moje brýle, které nosím na blízko. Jakmile si je před ní nasadím, sklopí hlavu a raději se pakuje pryč, jelikož tuší, že jí budu „opečovávat“. A tuší správně. Brýle si beru proto, abych lépe viděla do hloubky jejích uší. Když Trixie začne často třepat hlavou a packou si drbat uši, je to znak, že v nich má nahromaděný maz. Netrpí na záněty, ale ve zdejším vlhkém podnebí a při jejích sklopených uších se v nich hromadí špinavý maz.
Většinou nebývá hluboko, ukládá se ve vrchních zákrutách uší, odkud si ho Trixie dovede sama vytřepat. Někdy se ale kousky mazu nahromadí hlouběji a Trixie se drbe až má uši teplé a zarudlé. Tehdy nasazuji brýle, abych jí ulevila, maz vytřela a uši trochu propláchla. Trixie procedůru přetrpí bez hnutí. Teplé uši jí pak schladím zmraženou žínkou (sama se k ní slastně tiskne), je pochvalně poplácána, brýle jsou sundány a vše zapomenuto. Bohužel tady ji oblafnout nemohu, bez brýlí se jí v uších šťourat neodvažuji.
Na oblečení kdysi zareagovala i kočička Dixie. Tenkrát venku foukal silný vítr a tak si manžel v garáži oblékl starou tenkou větrovku s kapucou. Dixie byla na zahradě, když tam vstoupil zakuklenec v jí neznámém oděvu. Kočka zdálky manžela pod kapucou nepoznala a pořádně se lekla. Ona byla vůbec dost lekavá na lidi, takže teď chudinka o překot prchala domů.
Venku jsem byla i já, Dixie jsem chytla do náruče a na manžela zavolala ať na ni honem alespoň promluví. On nejen promluvil, ale se i odmaskoval stažením kapuce. Dixie ho poznala, ucítila jsem jak se mi v náruči uvolnila a zklidnila. Přesto, když jí pak manžel později k sobě volal, šla prvních pár kroků přeci jen trochu nejistě a pomaleji.
Láskavé písanie,Marička veľmi rada čítam a som presvedčená,že za celý život ste s manželom nezvýšili na seba hlas.Z každeho Tvojho príspevku je citiť pohodu,láskavosť a harmoniu ľudí i zvierat.
Milá Verenko, děkuji. No s tím zvýšeným hlasem máš skoro pravdu. Jsem na zvýšené tóny móóóc citlivá, hned je mi do breku (a pak mám na sebe za to vztek, že jsem taková citlivka). Takže hádky se opravdu za celé naše manželství (před třemi dny 42 let) nikdy nekonaly. Stačí, aby manžel ve své netrpělivosti zvýšil hlas a už ho varuji, ať toho nechá (a on poslechne). Z mé stany ovšem párkrát vznikla „tichá domácnost“, když se mě choť něčím dotknul. Ale ta nikdy netrvala déle než den, protože když jsem marně – tichá jako ryba – čekala, že chotě ťukne, proč nemluvím, tak jsem to nakonec vzdala. Zeptala jsem se ho jestli ví, proč mlčím a on chudák neměl vůůůbec páru, jen myslel, že jsem nějaká naštvaná a nechal mě být,až mě to přejde. Situaci jsme si vysvětlili a bylo zase dobře. (h) 🙂
Přeji všem krásný zbytek dne.
Díky, milá Maričko, za další bezvadné povídání (inlove) V Trixiině vzhledu je něco hodně umanutého – že by to bylo tou bílou hlavou? (angel) Prostě když si tě představím při nucené koupeli vás obou, tak se musím (s velkým pochopením) smát (chuckle)
Ani já nekoupu psy v koupelně (tam jsem koupala kdysi jen Maxe), ale venku, s nanošenou teplou vodou, a činím tak maximálně jednou ročně. Pokud se mi pes zprasí nad očekávání, je v létě stříkán vodou z hadice, v zimě myt z kýblu, ale ne celý, jen ty opravdu špinavé (či páchnoucí) části. Nemůžu psy žijící hodně venku promáčet příliš často – ty husté dlouhé kožichy pak příliš dlouho schnou. Kupodivu holky normálně vůbec nepáchnou (konstatovala i moje nepsí sestřenice), jen jsou cítit mokrým psem, když vylezou z rybníka nebo opravdu hodně zmoknou. Čištění prostě znamená nechat je uschnout (bohužel od podzimu do jara to znamená v domě 😛 ) a potom vykartáčovat.
No a tady přichází ta podobnost se všemi zde zmíněnými příběhy… pomyslím na hřeben a nemám psa, kterého bych mohla kartáčovat (tmi) 😀
Děkuji všem za milé komentáře, ráda a s úsměvem jsem si přečetla, jak i vaši miláčci mají vaše pohyby,zvuky a oblečení prokouknuté do detailů.
Kdyby Trixie byla dlouhosrstá jako někteří vaši psi, tak by psí koupel byla podstatně delší a namáhavější procedůra (ale možná by jí zase nepotřebovala tak často). Takhle jsem s ní hotová poměrně rychle. Jistě i proto, že venku mohu cákat jak chci a zádné následné vytíraní koupelny také není třeba. Na utření stačí jedna velká osuška (ta na fotce), zbytek doschne sluníčko, nebo Trixie vytře do trávy. Trixie tráví dost času s námi v domě. A její nejmilejší poloha je na zádech, všechny 4 roztažené do stran, vrtí se jak žížala a má v tom dlouhou výdrž. No a když má špinavý kožich, o svoji špínu se tak dělí s koberci. Naštěstí máme v pokojích a chodbě velmi nízky, žíhaný černo-šedo-bílý koberec, na kterém to není tak vidět. Ale jednou do roka ho stejně musím vyšamponovat, aby jako pes byl koberec nejen čistí, ale i lépe voněl. V obýváku máme navíc obdélníkový koberec, který také musím 2x ročně čistit, jak je od Trixina aerobiku zašpiněný. V poslední době přes něj před příchodem Trixie rozkládám velké prostěradlo, které se přeci jen rychleji vypere, než koberec (peru ho jednou týdně).
Lído – to video je skvělé. Já při přesunu Trixie stojím za ní, vlastně na ní jakoby sedím, držím pod předními lopatkami a buď se ji snažím popostrkovat, nebo musím celého psa nadzvednout a ťapeme svorně obě minikrůčky vpřed. Tlačit jí na zadek nejde, Trixie se tak zapře, že bych akorát docílila psí stojky a sam bych jí nejspíše přelítla přes hlavu.
http://www.stream.cz/mazlove/831718-udela-vse-proto-aby-se-nemusel-koupat
Takhle by to asi vypadalo u nás!
Bezva povídání, Maričko, jako ostatně vždycky 🙂
Hezký článek, Maričko. Sotva držím v ruce furminátor, psice se zašívají- česání je nemine. Když se maluju, odchází otráveně na pelech- nejde se ven lítat, jede se do práce. Dokážou i správně rozeznat boty- pokud si beru botasky, stojí u dveří, v případě lodiček jen mírně znechuceně courají kolem- to se ven nejde. Mají nás tak nakoukaný, až to hezké není 🙂
nevím jak psi, ale kočky vědí, že se někam jede, už když na to jen POMYSLÍM – Nyny je placatá ve stanu, Zuzanka pro jistotu není vůbec
Maričko, pěkný článek, jako vždy od tebe (h) (h) (h)
Kočky umějí číst myšlenky. Když se chystáme na chatu, nebo z chaty, musíme začít tím, že s dostatečným časovým předstihem Čertíka odchytím a vrazím ho do přepravky. Jakýkoli jiný postup znamená, že se kocourek ihned někam zašije a je problém ho najít, natož ze skrýše vydolovat.
Ano, taky známe 🙂 Nedávno jsem se v koupelně česala, pak jsem přišla do kuchyně a volala na Ravenku. Přiběhla, ale sotva mě uviděla, otočila se na místě a zdrhala pryč. Až pak jsem si uvědomila, že pořád držím v ruce hřeben 😀
V souvislosti s oblečením, které si pes pamatuje, jsem si vzpomněla na toto: Jeden pán měl kdysi dávno německého ovčáka. Pes byl dost divoký, tak se pán rozhodl, že ho začne cvičit. Jen tak, doma. Líbily se mu obrany, tak našel starý vojenský kabát, vycpal mu rukáv a učil psa pěkně kousat na rukáv. Psa to ohromně bavilo. Jenže… Pak jednou přišel domů nic netušící tchán a hádejte, co měl na sobě… (chuckle)
Á koupání a péče o psa, toť výzva. Majda jako správný foundlák umí nádherně plovat leč neplove nechce – li. Takže byla nacpána do vany, ve třech jsme ji vykoupaly, nemluvila s námi, z koupelny udělala bojiště a při první příležitosti se vyválela v hnoji a vykoupala v náhonu.
Všivoň včera vytřel silnici, protože sousedům přivezli uhlí. Mour máme skoro všude, ale vykoupat kocoura mne ani nenapadlo, mám se ráda vcelku
ani kocoura neoblafneš.
Moc ty naše kočičáky nekoupu. Tak 1 x ročně, když už není zbytí.
Honás je sice v klidu, ale veje při tom jako vlk na měsíc.
A kdykoliv jindy ho v náručí přinesu do koupelny, drží se mi okolo krku, tiskne se ke mě a má velký strach.
Tak ho tam raději nenosím.
Míša z Plzně
Ve snu by mě nenapadlo je koupat!
Zrzínek se mi tuhle pletl pod nohama v kuchyňce, když jsem si otevírala pixlu s tuňákem – výsledkem byl kocour, oblemstaný olejem za krkem, pěkně smrděl. A olízat si to nemohl, tam si nedosáhne. Takže nastoupila vlažná žínka s mýdlem, otírala jsem ho, jak jsem nejlépe uměla, ale netroufla jsem si ho nacpat do sprcháče. Asi by mi to neodpustil. Tak jsem to pěkně vetřela i do další části kočičího hřbetu. No, vydrželo mu to asi 10 dnů, nežli se toho zbavil nějakou samoočistou. Trpěla jsem, když se tulil na polštáři a cpal mi „voňavého“ kocoura pod nos, ale co naděláme?
Karolínko do sprcháče bych si ho nedovolila nacpat.
Ve vaně je škopíček s vlažnou vodou a kocoura jemně otírám a polévám hrníčkem.
A jak jsem psala, nedělám to často.
A nemluví se mnou cca tak 3 hodiny.
Míša
Já nevím, proč do sprcháče, když napustíš lavor vodou, aby se neopařil nebo nenastydl a přidáš šampon, namočíš ho, tak ho nesprchuješ…koupala jsem tak všechny,co ke mě přišli a odblešovala… i malýho Kočku a u toho jsi byla…taky to přežil…koupala jsem i Norisku a to je co říct..a Pidikočka se koupe sama a dobrovolně…ta je vodomil….
a protože Tě znám, tak na tvoji další otázku odpovím hned než se zeptáš – a vedle ještě dva lavory jen s čistou vodou na opláchnutí mydlinek….a ručník, do kterýho kocoura zabalíš a necháš ho v něm tak dlouho dokud ten ručník vodu z kožichu nevsákne..
po oschnutí-částečném, stačí rozčesat chlupy…..
Smradlavé rybí konzervy? neznám. To, co si vozíme není nijak cítit, leda trochu po oleji. Kocourek naštěstí rybičky nemusí a spokojí se s tím, že část oleje po vyjedení krabičky vylíže. O následcích se raději nebudu šířit; tchoř je pak proti němu voňavej frajer.
když jsem jednou potřebovala,aby Zuzanka „odevzdala vzoreček“, cpala jsem do ní rybičky, tresčí játra – nic… rozhodla se, že nevydá 😀
Ano, ovšem, znám. Lahvičku s kapáním do uší, hřebeny a podobné nástroje trpné na mučení psů mám v jedné skřínce, která je součástí kuchyňské linky. Takovýchto skříněk tam je.. no tolik, kolik má být v řádné lince. Tyto skřínky otevírám průběžně, aniž by pes jenom náznakem nadzvedl ucho. Jen ta jedna! Pes hluboce spí u domovních dveří, já opatrně otevřu tu jednu jedinou a proměna v neviditelného psa je okamžitá. Když je kouzlo zlomeno, začíná vyjednávání, že kdybych jako já si vzala tenhle oslintaný míč, či aúúú nedej bože plyšáka, mohla bych třeba to ucho nechat na neděli.
Tak mi tedáá řeknětééé, jak to zvíře pozná otevření akorát těch nepřátelských dvířek, když cvakají všechna stejně!!
To se zdá jenom lidem, že je to stejné, pes to určitě dovede rozlišit.
Jestli to nebude tím, že ostatní dveře otvíráš normálně, téměř bezmyšlenkovitě, nad otevřením těchto dvířek váháš, lehce našlapuješ – zkrátka, bez obvyklé razance.
Milá Maričko, článek podepsaný Tvým jménem je zárukou, že se budu cítit lépe. Budu se culit a budu mít pocit, že strasti světa přece jen nejsou tak hrozné, že svět je příjemné, laskavé a láskyplné místo. Jsi kouzelnice … možná ta pravá Kouzelnice větru. (h)
Hlásání: od včerejšího večera do neděle jsem se stala na plný úvazek chůvou cca 1,5 rok staré jorkšírky. Je o fous větší než Rózinka a o fous menší než kosourci. Mikeš se urazil a odebral do výšin kočičího stromu, Bertík chodí bytem a pomňukuje a Rózinka nejčastěji chodí k Mie co nejblíž. Jsem zvědavá, kdy spolu začnou řádit. Anka celou záležitost bere stoicky, jako správný mazák.
už víckrát jsem si říkala, že pokud ke kočce psa, že jork je velikostně tak nejvhodnější (teda, donedávna jsem si to myslela, poslední dobou potkávám docela trpasličí jorkšíry)
tak vám do neděle držím palce (h) (h) (h) (h)
Nejen psa neoblafneš. Potomci sice milují koupele, ale jen do chvíle, kdy vezmu do ruky šampon. Jak se má splachovat hlava, začíná řev a boj, pro jistotu preventivně – hlavu nenecháme raději vůbec našamponovat, aby se nemusela splachovat. Při pětadvaceti kilo to už v držení do kravaty moc umývat nejde, tak jsme hledali v neděli koncensus, jak tu zatracenou hlávku opláchnout. Nicméně potvrdilo se, že s domácími mazlíčky se lze domluvit, i když trochu remcají a vyžadují „držné“ 🙂 .
V čem je problém? 😀 S tatínkem máte výraznou váhovou převahu nad prckama, to by v tom čert byl, abyste je nepřeprali (rofl) (rofl)
Zastupuju na Floride Dede. 🙂 Uz po druhe co jsme tady, prevazne (rain) .
Ten nouma jsu ja.
Jj, jsou to drahoušci. Vzpomínka na Blesana letícího zahradou, při čemž z něj „sněžily“ chuchvalce napěněného šamponu, patří též k nezapomenutelným zážitkům! 😀
Stejně, jako můj úžas, když se útulkové štěně Hero, pod vlivem radikální změny stravy, rozhodlo přechlupit během 24 hodin a já stála nad vanou plnou psa „bez psa“. Tento stál vedle a kupodivu nestal se naháčem, neb mu už vyrážel připravený hovawartí kožich.
To množství chlupů jsem tenkrát vybírala sítem, neb jinak to vypadalo na ucpání odpadu až k čističce. 🙂
Taky mám pěknou. Vyrazil proti mě sousedovic pes, pronásledován sousedem, který po něm metl obsah desetilitrového kýblu, zřejmě na závěrečné opláchnutí. Pes zakličkoval a skočil šipku do hromady řezanky protažené koněm 🙂 . Výsledek: mokrá já, omlouvající se soused, pes, se kterým se mohlo začít znovu :). No, ve dvou se to lépe šamponuje, ale ten pes tu přesilu považoval za unfér 😀 .
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Psíci jsou výbornými „znalci“ našich úmyslů. Pokud je to spojeno se stejnými rituály (čas, voda, oblečení) je to jasné a pro ně snadné. Ale jim stačí i drobné indicie a hlavně dokonalé čtení našich myšlenek.
Čím víc máme přečtené své společníky, tak tím podstatně víc mají předčtené oni nás…
Oni nejen psíci jsou dobrými znalci – kočky jsou na tom naprosto stejně. Melíšek přesně ví, že jdu „jen na chvíli“ pryč za účelem lovu jídla u ťamanů za rohem nebo odcházím na delší dobu za účelem výdělku na ten lov jídla nebo že odjíždím a přes noc nebudu doma. Podle toho se chová. Ríša perfektně věděl, že se na něj chystám s kapáním očička a cpaním prášku do tlamky. I přesto že jsem měla ještě dalších tisíc činností jiných, už byl ve střehu a snažil se zdekovat pod postel nebo jen tak útrpně čekal. A Zrzík skvěle odhadne, kdy se bude používat ten nenáviděný vysavač – jakmile v šatně kramařím obvyklé věci, jako je nějaké organizování letní-zimní apod., tak je v klidu, jakmile klapne kolečko vysavače, v momentě je v poliččce a to i kdybych ho jen potřebovala o kousek přesunout. To samé s přenoskou. Jakmile zazní zvuk otevírání horních dvířek, Zrzínek není. A to ani nikam nejedeme – jen jí musím o kousek odsunout.
Kdepak, vědí móc dobře, vycítí, pamatují si………
jo,reagují na cvaknutí víčka konzervy,na otevírání lednice..na vyndavání talířů…
na broušení nože, a potom to zklamání, když se
krájí zelenina
ani ne, žerou mi rajčata, která krájím většinou a bohužel,chutná jim grilovanej lilek i cuketa..
U nás je to tak, že kocourek přijde, ducne a Mňau, dej papů! A dnes mi uchystal hned dvě překvapení.
V půl čtvrté ráno mne vzbudilo kručení v žaludku. Vzal jsem si z Drážďan přivezenou bagetku, k ní kousek špeku, (rověž made in NDR) dal jsem se do jídla. Najednou Brrrouk, Brrrrouk, vrk, Čertík mi hupnul na klín, ducnul, pohladil tlapkou po tváři a začal se sápat – hádejte na co? Na špek ani náhodou! půlku suché bagety mi zbaštil! Mlsout, který české kočičí konzervy nedotčené zahrabává, opovrhuje i syrovým zadním hovězím, ale suchou bagetu dlabal závodním tempem. Dal jsem si ještě jednu a opět zalehl. Ráno: Mňouuuk, mám hlad. Miska s Whiskaskou jen lehce načechraná, granulky vymetené. Takže Whiskas šel do bordelu, kocourek si vyskočil na židli před špajskou, otevřel tlapkou dvířka a Brrrrouk, mám hlad. Vyndal a ukázal jsem mu Gurmetku, ducl do ní hlavou a šel čekat do předsíně. Když jsem mu tam plnou misku přinesl, posadil se na zadní, vzal mi misku předními z ruky, postavil si ji na zem a začal spokojeně dlabat.
nevyhazovat zbytky-sypat ven-dojedou to ptáci nebo jiné kočky…..dávám na misku na balkon a že ptáčkům chutná….
a s politováním oznamuji úhyn Umaxe- notebooku. odešel do věčných lovišť.
Nojo, už měl svoje za sebou, budiž mu křemíkové nebe lehké. A do bordelu to házet musím; jediní ptáčci, které tu máme, jsou straky a ty krmítko nemusejí, ostatně jsouce bez balkonu, nebylo by ho ani kam dát.
No, zbyl po něm zdroj a brašna, oboje se ještě může hodit.
A než ho vyhodíte, vykuchejte harddisk. Ušetříte si práci s přenášením dat a instalací O. S. a aplikací. (harddisk, vyndaný z odešlého počítače se vrazí do toho nového a když se pak nový zapne, všechno okamžitě jede.)
Od toho jsou aplikace, jako Ccleaner a další. Pokud se pravidelně používají, což alespoň já pilně dělám, je zbytkové veteše naprosté minimum. A je rozdíl mezi prostým doinstalováním driverů a kompletní instalací veškerého SW. Problém nastane, když na HDD jsou XPčka a nový stroj má HW výbavu pro W8.
Milá Maričko, vážně bych u vás někdy chtěla být muškou 😀 . Jako vždy krásné a laskavé vyprávění, díky! (inlove)
Jojo, rozumím zcela. Psejk se těžko oblafne a když už, tak má člověk obavu, aby se nenarušila důvěra. Mě Poděska trénovala, když nechtěla být zavřená doma po dobu co jsem v práci. Drobné podfuky jsme vymýšlely obě a byl to vyčerpávající každodenní souboj. Ehm, ale kdo z lidí je důvtipnej před půl šestou ráno, žejo. Vyjma Xerxové (chuckle) .
No, stodoly vzhledem k váze a dalším podmínkám zůstávají na přírodno (tj. jsou umaštění a poněkud zasmrádlí). Pravda, trocha šamponu by jim rozhodně neuškodila, zvlášť když čekáme hosty, ale holt… Hosti musejí být zocelení 😀 .
Tak mě napadá – nechceš do aukce přenosnou myčku na psy? Ta by určitě nezůstala ležet ladem… 😛
Stačí kolík na nos pro návštěvy (wave) .