Před půl rokem jsem vyfasovala na celodenní hlídání hyperaktivního čtyřletého vnoučka. Kolegyně babička chodí do práce, takže hlídal dědeček; nevím, co se stalo, ale hlídání bylo přesunuto na mně. Brzy jsem začala chápat, čím asi Radeček dědu vytáčel.
Já jsem od prvního dne byla nucena s ním zápolit o to, kdo bude mít navrch. Nebyla jsem ani jeho rodič, ani učitelka MŠ, nemohla jsem kopat do míče, natož se honit kolem domu, zkrátka prostě babička na nic. Poté, co zjistil, že u mě bude, dokud rodiče neseženou školku, snažil se snížit mé sebevědomí na minimum.
„Jsi stará“ oznámil mi. Připustila jsem to. „Starý lidi jsou oškliví,“ snažil se mně vytočit. Jeho 25 leté matce jsem samozřejmě konkurovat nemohla, tak jsem řekla „Ano, někteří staří lidé jsou oškliví, ale to neznamená, že mě nebudeš poslouchat!“
Podobných rozhovorů jsme vedli moc a musím uznat, že po týdnu jsem byla povýšena na kamarádku, což v jeho očích bylo maximum. Každý den, když mezi 17 až 18 hodinou s rodiči odešel, jsem si udělala kafe, sedla si a většinou v křesle usnula. Obvykle mně probudil můj pes Ferda, abych s ním šla na večerní procházku a dala mu večeři. Takže jsem se k PC dostala až kolem 22 hodiny – přečetla si Zvířetník, komentáře, trochu poklidila a šla spát .
Když to shrnu, tak každý den v 6.30 ranní venčení psa Ferdy, 7.30 převzetí vnoučka, pak sledování pohádek v TV, pouštění DVD (např. Pata a Mata už nenávidím), při tom jsem uvařila oběd, pak většinou zbytečná snaha o spaní po obědě. Načež Ferda dostal vodítko, Radeček několik žádostí aby byl hodný, nedupal, nekřičel a neutíkal a vyrazili jsme na odpolední venčení, občas do obchodu, pak vyhlížení rodičů z balkonu.
Poslední týden v červenci se Ferdovi udělala na pravé straně tlamičky boule, a když se mu občas objevila v tlamičce krev, šli jsme k veterináři. Diagnóza mě zdeptala; rakovina a u nádoru zánět. Pan doktor mi na rovinu řekl, že ve věku 14 let operaci a následné léčení pejska nedoporučuje.
Tak když Radeček druhý den přišel a ptal se po Ferdovi, řekla jsem, že si ho pan doktor nechal u sebe, aby spal a odpočinul si. Vnouček mně pohladil a řekl abych se nebála, že se Ferda uzdraví a když viděl, že jsem smutná, utrhl mi venku pampelišku, aby mě potěšil. Díky Radečkovu temperamentu jsem neměla čas smutnit.
Teď chodí Radeček už do školky, Ferda se za Duhou prohání s mým prvním Ferdou a já mám doma nezvyklé ticho a klid. Tak toto byly důvody, proč jsem byla za bukem, ale rozhodně jsem se nenudila.
Falowo! (h) (f) (inlove)
Milá Fallowo, jsem moc ráda, žes zpátky na značce 🙂 . Uff, a smekám, protože obstarat takhle dlouho akčního chlapečka, navíc s vlastní omezenou pohyblivostí, toť heroický výkon!
Je mi líto Ferdy i tebe. Ale Ferdíkovi už je za Duhou hej a tvé rozhodnutí nepořizovat další zviřátko zcela chápu a považuji je za moudré a statečné (inlove) .
Díky,Louk,jsem zase ráda na značce (nod) .
(*) ještě O.T. – na Hadech je info o Setkání 2014 (*) (*)
Fallowo, to jsi teda měla perný půlrok. A zvládla jsi to obdivuhodně, věřím, že na to s Radečkem budete rádi vzpomínat (inlove)
Po Ferdovi je smutno, viď – aspoň že to nejhorší období jsi překonala.
Když jsem šla Ferdu nechat uspat,byli synové i vnučka se mnou – byla jsem ráda,že nejsem sama a tak mně napadlo,že kdybych tam šla sama a řekla,že jsem se rozhodla pro eutanázii,že by se doktor třeba zeptal,jestli pejsek trefí domů sám…
Takové hlouposti mě napadají v nejméně vhodnou chvíli (fubar) .
Fallowo, ne! To už je dneska druhé rozbryndané kafe – to první mi vylil vtěrkovitý kocour Dalí…Víš, že ráčíš být zvíře? A tudíž na Zvířetníku správně… Naše dcerenky jsou akční už poněkud jinak, ale tvůj popis soužití s Radečkem mi silně připomněl zápolení jedné mé kamarádky s vnukem podobného věku a letory. Taky to nakonec dobře dopadlo, jenze dotyčná kamarádka je v dobré kondici (momentálně v lepší, než já…) Za zvládnutí role babičky na plný úvazek i za Ferdu posílá celá smečka moc a moc (h)
Dík za (h) a zdravím celou smečku (inlove) !
Omlouvám se, článek jsem ještě nečetla a to ani jeden, ale konečně jsem dočetla včerejšek a musím strašně moc poděkovat za přáníčka. Já teda moc neslavila, já se totiž skoro nezastavila, nějak se toho sesypalo moc. Ale v neděli jsem dostala kytičku i dáreček, tak jsem vlastně malinkou oslavu měla.
Mávám, mizím za buk a doufám, že aspoň články přečtu ještě dnes.
Tak to sis dala, když tě vnouček potrénoval! Jseš baba odolná, přežilas to ve zdraví! 😀
Chápu tvé rozhodnutí zůstat bezpsí, otázka je, jestli to vydržíš. Ono se dá vždycky učinit opatření pro nenadálé případy. (dog)
Ne,už opravdu psíka ani kočičku si nevezmu,bylo to už pro mně náročné.A na „hlídání“ bych občas brala vnučku – má 21 let a dva semestry ekonomky za sebou (nod) .
Rozumím tomu. Mám kamarádku která po ztrátě čtyřnohého kamaráda také už jiného nechce asi z podobných důvodů. On si člověk musí rozumně zvážit na co ještě stačí a co už ne, protože každý je odpovědný za svoji růži.
Pů, díky. takhle přesné vyjádření důvodu pro bezpsí domácnost bych nevymyslila. Fallowo.gratuuluju k úspěšnému přežití hlídání malého nezbedy. Jsem tu dnes po dlouhé době, i když jsem některé články přečetla, nediskutovala jsem moc. Byla jsem sic na internetu, ale jen z pc svého již řího a jen velmi sporadicky, protože jisem až do dnešního dopoledne babičkovala na plný úvazek. Byly tu od minulého úterka obě naše holky-tedy mladšín dcerka s cvnučkouá Adélkou. Původně bylo v plánu, že si malou vezmem na týden samotnou, ale nakonec slíbené brigádničení Věrce padlo. A jelikož doma je dům rou doslova rozkládán na prvočinitele a všude je plno nářadí, stavebního materiálu a řemeslníků, využily naše holky azyl v Bělé. Oběma se stejskalo moc, takže dneska zvedly kotvy a jely to vyzkoušet, jak se to vše za plného provozu bude zvládat. od poledne je tu smutno, ticho a pusto, ale zas mm trošku více času. m
to nahoře není anoným, to jsem psala já, LENKA S, ALE ZVÍŘETNKOVÝ PC A HLÍDAČ MNE NECHCE POJMENOVAT SPRÁVNĚ.
Odříkaného chleba největší krajíc! Když jsme pochovali Ferdíka, tak jsme se také zařekli, že nic dalšího za žádnou cenu!!! Vydrželo nám to málo přes dva měsíce. Ono se po tom hebkém přítulném kožíšku a blaženém vrnění začne brzy stýskat.
FALLOWO,VÍTEJ DO KLUBU BEZVÍŘETNÍKŮ.
FERDU JSEM LETMO POZNALA NA PRVNÍM , HISTORICKÉM , SRAZU ZVÍŘETNÍKŮ. POVAHY FERDY A NAŠEHO HOKINKA SE VELICE PODOBALY. POKUD JSI NEZAZNAMENALA, TAK JÁ UŽ JSEM TAKY BEZZVÍŘECÍ, PROTOŽE NAŠEMU 18 LETÉMU HOKINKOVI JSME MUSELI POMOCI PŘEBĚHNOUT ZA DUHOVÝ MOST UŽ V PŮLCE LETOŠNÍHO KVĚTNA . TAKY JSEM ZODPOVĚDNÁ ZA SVOJI RŮŽI(DÍKY, PŮ ), TAKŽE DALŠÍHO, ANI STARŠÍHO ,PEJSKA NEMOHU A NECHCI. PŘÍČIN JE VÍC: JEDNAK FINANCE, DRUHAK ALERGIE V RODINĚ MLADŠÍ DCERKY, TŘEŤAK NEMOŽNOST ANI PSÍKA NA CHVÍLI OHLÍDAT V BYDLIŠTI DCERY STARŠÍ.
LENKO DÍK,NA HOKINKA SI PAMATUJU TAKY Z PRVNÍHO SRAZU,
TENKRÁT HODNĚ ŠTĚKAL,MŮJ FERDA ANI NEMUKL,ALE BYL Z TOHO MNOŽSTVÍ LIDÍ A PEJSKŮ VYPLAŠENÝ (CHUCKLE) .
Fallowo, mýlíš se, protože na 1. srazu jsem byla bez Hokinka, jelikož mne tam vezla Renáta E, u které doma jsem vlastně nocovala před srazem. No nic.Na několika dalších srazech sic Hokinek už byl s námi, zato tys tam většinou chyběla.Vím, že těžce a špatně chodíš, p=roto se ti obdivuju, že jsi tříletého vnoučka tak bravurně a sama zvládla. Měla jsem u nás doma celých 8 dní naše malé(20 měsíční) poděšení v holčičím provedení, ale jelikož Adélka je velmi citově svázaná s mamkou, nemohla tu zůstat sama, i když se to původně taky plánovalo vyzkoušet.Užili jsme si s mým Jiřím krásný akční a suoperrychlý týden. Kdybych vnučku měla hlídat sama a tak dlouho , asi bych byla jak proutek.Adélka má fakt raketový pohon.Mávám a doufám, že Tvůj Ferda se prohání s naším Hokinkem po duhových lukách a už je vůbec žádné hnusné nemoci netrápěj.
MÁŠ PRAVDU,LENKO,BYLO TO NA DRUHÉM SRAZU,TAM JSEM JEŠTĚ BYLA.NO,TO JE SKLEROZA…
Milá Fallowo, jsem moc ráda, že jsi zase zpátky na značce (inlove) Ferdy je mi moc líto, hlavně kvůli tobě – on už svůj věk měl a teď ho už nic nebolí.
Ovšem klobouk dolů před tvým hlídacím výkonem! Nejen jsi odvedla velký kus práce, ale především jsi „ulovila“ dětskou dušičku, taky jsi našla kamaráda (h) a on ví, že má vždy za zády bezpečný přístav a babiččinu lásku, což je sakra veliká hodnota pro život 🙂
Jinak jak tu už kdosi psal – nejdřív je u hyperaktivních dětí třeba „unavit hlavu“, fyzicky vždycky uštvou oni tebe (chuckle)
Hlavu si unavoval sám – docela mně překvapoval,nad čím kolikrát přemýšlel – nešlo mu např.do hlavy,proč nejde
stopnout televize jako DVD a pak znovu pustit tam,kde přestala (chuckle) .Já byla připravená spíš na otázky typu „proč má pes čtyři nohy“ a p.
Jinak jsem fakt neměla čas smutnit, i když on se občas zeptal,kdy si Ferdu přinesu zase domů.
To byl dobrý důvod pro to, být za bukem. Hyperaktivní vnouček tě musel vyšťavit až až. Škoda Ferdy, ale muselo to být. Bylo mu s tebou dobře a trápení si nezasloužil.
Tak vítej zpátky zpoza buka.
Díky,jsem zase ráda mezi vámi (inlove) !
Milá Fallowo, je mi líto, že se Ferda už prohání za duhou a ty jsi zůstala sama, ale jemu je tam dobře a už ho nic netrápí. Nebudou ale tobě chybět procházky s pejskem? Byla jsi na to zvyklá a nepochybně tě to udržovalo v kondici.
Hlídání hyperaktivního dítěte je o nervy, Kuba se takto projevoval dost dlouho. Žádná matka v okolí neměla takovou kondičku jako já, když jsem ho stíhala s Kačkou v patách- ta měla jen o dva roky víc než on. Ale vhodným sportem a dostatkem zaměstnání (i hlavy!)to lze ukočírovat.
No,podnikám teď delší vycházky – v sobotu jsem byla s vnučkou v ZOO (clap) .
Milá Fallowo, smekám před Tebou, hlídání dítěte je opravdu záhul. Včera jsem dopadla jako Ty při hlídání vnoučete. K PC jsem se dostala až okolo 22:00 a byla jsem ráda, že jsem ráda. Mám chlapečky 2, čtyřletého a dvouletého. Pokud je nechávám hlídat babičkami, tak jen separátně, protože hlídat oba najednou je o nerv. Babičky už nemáme nejmladší (krásné jsou ovšem obě 😀 ) a tak si je snažím šetřit. Pokud kluci nelikvidují své okolí, masakrují se navzájem. Aktivity musím vymýšlet takové, aby se co nejvíc unavili a vyřádili. Pak jsou moc hodní a krásně si hrají, pokud ovšem nedostanou nějaký telecí nápad, třeba jako strefovat se plyšákama do lampy na stropě v pokusu tuto sestřelit 😀
Milá Kaštan, až jsem se vedle smíchu mírně otřásla hrůzou, při tom čtení a vyvolaných vzpomínkách – měla jsem to stejné (whew) Neboj, oni z toho vyrostou, i z těch rvaček… jak jim bude oběma přes dvacet, máš prakticky vyhráno! 🙂 (wave)
Souhlasím (y) !
Dede já myslím, že všichni z toho až tak nevyrostou.
Já mám 2 syny po 21 měsících po sobě.
Nevyrostli z toho. Dokážou se pohádat jak koně.
Blbosti také vymýšlí spolu doposavaď.
Ale je fakt, když ten mladší je pryč, tak starší se ptá, kdy už zase přijede.
Když byli malí byl to záhul, ale zase si dokázali hodiny spolu hrát. Byl sice bordel v bytě, ale šťastné děti.
Míša z Plzně
NEvím, jestli můžu přispět, když mám kluka jen jednoho. Ale celkem jsou 3 během necelých 4 let. Když jsou holky ve školce, je to děs, protože mrňa je furt hledá a volá. Když jsou všichni doma, je to děs, protože je to prostě tlupa ( obzvlášť od té doby, co mrňa chodí. A začal chodit dost brzo ) . Holky se dokážou milovat i nenávidět a občas proběhne taková bitka, že by i velcí kluci mohli závidět. Ale když Anuše odjede do hudebky, tak Svatule celý dvě hodiny zjišťuje, kdy už ta ségra bude konečně zpátky.
No a chlapečka si hýčkají rukou společnou. Tak velice, že před nima někdy prchá.
Teda Dede, Ty fakt umíš jednoho potěšit 😀 Prej přes dvacet… Do tý doby mě trefí. Vyzvedla jsem je po obědě ze školky a nestačila se divit. Timm – dvouletý, měl na několika místech neuvěřitelně slepené vlasy hrudkama barvy neurčité, ráno bílé triko barvy zahnědlé kontinuálně, sem tam tmavší flek. K obědu prý byla čočková polívka, kterou Sebík – čtyřletý, místo do pusy, lil Timmovi na hlavu. Ten prý hezky držel a byl se stavem věcí spokojen… Paní učitelka se moc smála, já už míň. Ať mi nikdo neříká, že holčičky jsou takovýhle prasata…
Jsou. 😉
jsou. Bohužel. Někdy velmi.
To je právě problém – chodím o holi, takže fyzicky ho unavit je pro mně potíž – utekl by mi kdykoliv,ale nařízení od rodičů mi neutíkat dodržoval;vzal to tak,že co by se mnou bylo,kdyby nebyl nablízku,aby mi v případě potřeby pomohl.
Já měla taky dva kluky,výhoda byla,že si mohli hrát spolu, ale co nevymyslel jeden,vymyslel druhý,no,byla jsem mladá a měla dobré nervy.Kdysi jsem tu o tom psala – proč nemít jedináčka (chuckle) .
Milá Fallowo (inlove) , jsem moc ráda, že jsi zpátky mezi námi. Ferdy je mi moc líto (u) (hug) , byl to takový veselý roztomilý pejsek, byť trošku paličatý. 🙂
Přeju všem krásný den. (h)
Moc mi schází,včera jsem se vzbudila v jednu ráno a lekla jsem se,že jsem nevyvenčila Ferdu.Ale upřímně – už jsem venčení těžko fyzicky zvládala,zvlášť v těch šílených vedrech.Venčila jsem ho 3x denně,byl hodný,netáhnul,ale když narazil na stopu voňavé fenky,nešlo s ním hnout.tak jsem se opřela o hůl a čekala,až se pohne.
🙂 Nojo, nechtěla jsem to napsat tak otevřeně, pravda je, že Ferda byl trošku víc než jen mírně paličatý. (chuckle)
Dovedu si představit, že Ti přes všechny obtíže moc chybí. (hug)
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Dík za hlášení – byť takové smutné. Hlídání jistě byla řehole – každý den skorodvanáctka. Ale zase jsi se rozhodně nenudila (chuckle) a čtyřletý človíček již dokáže nejen nadzvednout, ale i potěšit a dá se zaměstnat i smysluplně.
Ferda je za Duhou a je mu tam dobře (u)
Smekám před mojí babičkou – hlídala mě od půl roku věku a k tomu moji předškolní ségru… Do jeslí ani školky jsem nikdy nechodila – přece jsem měla babičku (inlove) Ale je pravda, že mamina jako úča prvňáků chodila brzy domů. A táta taky chodil brzy (dělal od půl šesté)
Ano,taky mi rád pomáhal – např.sešlapat PETlahve,ale pak přišel na to,že je lze zase nafouknout skoro do původního stavu,naházel do nich kuličky,no,ten kravál mi fakt nechybí (nod) .Zdravím a držím palce Betce,aby zdravíčko vydrželo co nejdéle (y) !
Falowo to je smutné, že Ferda už je za Duhou a ty jsi doma sama. Stejný nádor v tlamičce měl i Balú naší kocouří chůvičky, ale ta ho v jeho pozdním věku (taky 14 let) operovat nechala a byla to chyba. Nádor se vrátil a prorostl mu až do krku a pak už to bylo jen trápení. Toho jsi ho ušetřila a to je dobře.
Hladím po tlapce (rose2) a vítej zpátky.
A hyperaktivního vnoučka ti fakt nezávidím.
Už nechci žádné zvířátko – představa,že bych zase musela
rozhodovat o jeho konci mně straší;zažila jsem to už 2x,prvnímu Ferdovi selhaly ledviny.A naopak,co by s ním bylo,kdyby mně přežil?
A co vytáhnout z útulku nějakého psího dědečka? Ať se má aspoň na konci krásně…
No, to není zrovna ta pravá rada, spíše bych se dohodla s dětmi o jakého pejska by byli schopni se postarat kdyby něco a vzala si mlaďocha. Oni ti stařečci často pookřejí, ale jen nakrátko. Já jsem si taky myslela, že až budu v důchodu budu se starat o seniory a už teď vím, že ani náhodou.
Dáma o holi a pes mlaďoch je ta nejhorší možná kombinace a neštěstí pro oba. Starý pes je důstojným společníkem svého hůlkočlověka, posedí s ním na lavičce, obejde panelák a stačí jim to oběma. Pokud se přece jen rozhodneš pro psa, zkus nad tím prosím přemýšlet.
Řekla bych, že Fallowa (h) se už rozhodla zůstat bezpsí, protože chápe svá fyzická omezení. Je to rozumný a zodpovědný přístup, jen to psisko srdci prostě chybí, no.
No,kromě fyzických problémů by tu asi byly i problémy finanční – při cenách léků,veterinární i lékařské péče bych asi nevěděla,kam dřív dávat peníze;to není výmluva,to je bohužel fakt (nod) .
Myslim, že při vhodném výběru i ten mlaďoch v poklidu doprovodí, posedí, …
Pokud si samozřejmě člověk nepořídí důstojnou dogu a nezíská povahu, kterou si zamilujete 😉
KAŽDÉ psí plemeno má rádo pohyb a aktivitu. A je to pro jeho zdravý vývoj důležité. I ten miniaturní krysařík i ta přerostlá doga dají vždy přednost dlouhým procházkám a výletům před obcházením parčíku.
Dogy jsem měla tři – jen ta poslední nemá správnou dozí povahu a je opravdu aktivistka (chuckle) Ale všechny tři bez rozdílu měly velkou potřebu pohybu v přírodě. A koneckonců na jejich kondici i zdraví i psychické pohodě to bylo vidět.
Napadá mne jediná výjimka – pekinéz, pes šlechtěný „na polštář“.
Já si zase myslím, že to je naopak velmi dobrá rada! Samozřejmě chápu Fallowu, že už žádné zvíře nechce, to je v pořádku. Ale všeobecně je fajn, když si starý člověk po domluvě s mladými vezme starého pohodového psa. Já takhle měla Dixinku, ovčačku devítiletou z důvodu, že to byl prvné pes v rodině a nevěděla jsem, jestli mě neomrzí venčení atd a současně jsem věděla, že psa do útulku nevrátím. Takže jsem programově vzala pejska starého. No a ty necelé tři roky byly báječné.
Kiminku jsem pořídila svému tátovi k 78. narozeninám jako čtyřletou a ukázalo se to jako výborný nápad. Já jsem s ní chodila na cvičák, k veterináři, na voříškiády apod, táta denně několikrát na vycházku. Řekla bych, že mu o hodně zlepšila fyzickou i duševní kondici. Důležité bylo, že Kimi byla mimořádně klidný a pohodový pes, většinou chodila na volno a svého venčitele si hlídala. A od začátku bylo jasné, že kdyby táta odešel dřív, což se stalo, že se zbytek rodiny o psa postará.
Ano, přesně tak. Je super, že vám to s Kiminkou vyšlo.