Jak jsem už dříve napsal, tak v zemi klokanů nežijí jen hopky, hopky, ale i nepřeberná škála jiné, pro Evropana exotické, fauny a hmyzu. Mezi ty více viditelné exoty jistě patří i zdejší ještěrky a ještěři, mezi které se počítají i krokodýli.

Těch tu žije tisíce a jsou dvou druhů. Tak zvaní sladkovodní, Crocodylus Johnstoni, kteří obývají tropické vodní toky a jezera, jak jejich název napovídá. http://en.wikipedia.org/wiki/Freshwater_crocodile Tito nejsou agresivní, dá se s nimi plavat ve stejné tůni, ale nesmí se provokovat. Pak mohou uštědřit nepěkné kousnutí. Samci dorůstají až tří metrů délky a převážně se živí rybami, ptáky, ještěrkami, kaloni a ti největší někdy uloví i klokánka wallaby. Větší jednohubky, jako třeba lidi nežerou.

Oproti těmto, slanovodní krokodýli, Crocodylus Porosus, žijící opět v tropech avšak v ústích řek a u mořského pobřeží ve vodě slané a poloslané jsou plnokrevní lovci a sežerou všechno co se hne. Nepohrdnou ani krávou nebo vodním buvolem. Je největší z krokodýlovitých ještěrů co na světě žijí. https://en.wikipedia.org/wiki/Saltwater_crocodile Loví ze zálohy, na svoji oběť si počká a pak ji bleskurychle za rolování nazývaným „death roll“ stáhne pod vodu, kde ji utopí a pak z ní odtrhává kusy, které polyká. Jakmile zaklapne svoje čelisti, tak mu už nic neunikne.

Stisk čelistí je v říši zvířat jeden z nejsilnějších. Čím je krokodýl větší tím má silnější stisk. Šestimetrový kolem 3,5 tuny, nebo 35 000N. Kolik měl drobeček ulovený v roce 1957 Krystinou Pawloskou v okolí Normantonu v Queenslandu a měřící 8,63m, se můžeme jen dohadovat.

Navíc, tito výtečníci jsou značně inteligentní, a když mají hlad, tak si dovedou v noci vylézt na břeh a nezkušeného vandráka ze stanu vytáhnout a ze spacáku vybalit. Odrostlí jedinci dokonce kradou farmářům dobytek.

Jednou se domluvilo 15 mladých profesionálů z oblasti počítačové techniky z Darwinu, že o víkendu 24. – 25. srpna oslaví třicáté narozeniny jednoho z nich v resortu na březích řeky Mary, asi 100 km od Darwinu. Přihlédneme-li k jejich profesím, tak by se dalo usuzovat, že nějakou inteligencí oplývají. Už ne podle jejich činů.

Řeka Mary má tu výsadu, že na ní žije jedna z největších koncentrací velkých a útočných slanovodních krokodýlů. Zhruba 6 kusů na každý kilometr délky řeky. Všude jsou výstražné tabulky a personál resortu do naprostého ztopoření zdůrazňuje velkou opatrnost. K řece není radno se přiblížit blíže než 6 – 10 metrů. Hladový zubatec neváhá a oběť si stáhne i s břehu.

V sobotu odpoledne byli slavící už jistě náležitě „pod parou“ a tak dva z nich se rozhodli, že se kolem šestnácté hodiny zchladí v nedaleké řece. Varování personálu asi zapomněli a výstražné tabulky neviděli a skočili do vody. Potom už jen skupina na břehu bezmocně přihlížela, jak po několika tempech se zacvakly čelisti šestimetrového krokodýla nad jedním z nich, dvacetiletém Seanem Colem. Byl okamžitě stažen pod kalnou hladinu a pak už ho nikdo nespatřil. Jeho druh se bezpečně vrátil na břeh.

Celý zbytek víkendu, a celé pondělí policie a rangeři marně pátrali v řece po těle Seana Coleho a krokodýlovi který si na něm pochutnal. V pondělí také dojeli Seanovi rodiče a sestra z města Katherine, čtyři hodiny jízdy vzdáleného, kde Sean vyrostl. Takže byl vlastně „místní“ a mohl vědět, do čeho jde. Anebo byl tak slitý, že nevěděl, co dělá. V tom případě byl pak slitý i ten krokodýl co si na něm pošmákl.

Tuto politování hodnou příhodu zaplatilo životem několik velkých krokodýlů v okolí, které policie zastřelila a pak rozpárala, aby v žaludcích hledali Seanovy zbytky. Až v úterý se policii podařilo najít zbytky Seanova těla v bahnitém břehu řeky a nakonec nedaleko zastřelit i toho krokodýla co Seana sežral. Další jeho zbytky byly v žaludku ještěra.