Před časem jsem popisovala, jak se k nám do rodiny dostal pes. Je čas na kočku. První pes – kokr – se stal členem smečky, ještě když jsem studovala na gymplu. Přeskočím pár let do doby, kdy už jsem byla vdaná, a byly děti.
Děti po mně zdědily nadšení pro zvířata a tak brzy přibyla do smečky Aida, nalezený kříženec snad všech existujících ras. Pár dní poté se domů vrátila Lucka z procházky s velikou mourovatou kočkou v náručí. Koupila ji od kluka, který ji měl hodit do popelnice nebo kamkoliv jinam – jen se s ní nevracet domů. Lucka mu dala celé své kapesné a kluk se obohatil o 50 Kč a my o kočku.
Miki byla kočičí osobnost. První dny jenom jedla a spala, z palandy slézala jen na záchůdek. Chudinka si s námi taky vytrpěla svoje – s kočkou jsme zkušenosti neměli a první dna jedla psí konzervy. Komunikovala s námi velmi opatrně, dala se pohladit, ale opravdu to zřejmě dělala jen kvůli nám. Postupně si zvykala, a přestože bylo rozhodnuto, že až se vykrmí a odpočine si, najdeme jí domov, rodina pomalu podléhala kočičímu kouzlu a Miki byla naše – nebo my její.
Paničkou – pokud se tento termín dá vůbec u kočky použít – byla Lucka, ale ostatní protestovali, že také chtějí své zvířátko a protože dětí u nás bylo víc než v běžné české rodině a já měla dosud v živé paměti moji dlouholetou touhu po psovi, takže jsem zvířata povolovala a, bylo u nás brzy veselo. Smečka se rozrostla o kocourka Myšáka a kočičku Mičitu. S hrůzou teď uvažuji, co bych dělala, kdyby děti přivlekly tehdy domů dogu.
Tím to ovšem nekončilo. Děti nosily domů všechna zvířata, která našly – takže se vystřídali holubi, vrabčáci a naše smečka bývala obvykle dvojnásobná. Nejčastěji ovšem u nás pobývaly kočky, protože i lidé v okolí si všimli, že na okně sedává koček povícero a tak, pokud nějakou našli, přinesli ji kam? No přece k nám.
Psi naštěstí byli ke zvířatům tolerantní a kočky, když zjistily, že vetřelci pobývají nějakou dobu a pak odcházejí, se s nimi také smířily. Až na jeden případ. Tehdy u nás bylo poměrně prázdno., pobývala u nás jen černá, asi čtyřměsíční kočička.
Jednou večer zazvonily děti – přinesly malé, ještě modrooké zrzavé kotě. Prý ho sebraly klukům, kteří si o ně hasili cigarety a stav kožíšku to potvrzoval. Přestože lidé kocourkovi ubližovali, nezanevřel na ně a nesmírně rád se mazlil a choval. Dostal jméno Simba.
Překvapila nás ale Miki, naše hodná, mírná kočka. Na kotě syčela přes půl bytu a když ho měla potkat, raději utekla.
Jednou večer jsme seděli v pokoji a střídali se v chování Simby. Najednou do pokoje vpochodovala naše Miki. Už to bylo divné, když bylo v pokoji kotě, ani se nepřiblížila.
Zastavila se a najednou zavrkala – opravdu to nebylo mňouknutí. Simba zvedl hlavičku a po dalším zavrkání se dral z náruče na zem. Miki sice couvla, ale pak kotě očmuchala, olízla a odnesla si ho na křeslo., kde kocourka celého umyla. Blažené kotě se k ní přitisklo a usnulo.
Pár dní poté mi děti hlásily, že Simba od Miki pije. Mysleli jsme, že se mu stýská po mámě a tak ji jen tak okusuje, ale brzy jsme si všimli, že od ní odchází s mokrou bradičkou a napapaným bříškem. Naší Miki, která koťátka neměla ani je nečekala, se spustilo mléko.
Jednou večer jsem se vrátila z práce a uviděla krásný obrázek. Miki ležela na křesle, a u ní obě koťata. Oba nevlastní sourozenci od nevlastní mámy pili, až se jim ouška třásla. Idylka trvala pár týdnů. Černá kočička se umístila na výstavě a na Simbu čekal nový domov.
O naší Miki jsme vždycky mluvili jako o nejobyčejnější nejkrásnější kočce na světě. Teď jí přibyl ještě jeden přívlastek – nejhodnější.
Tohle vyprávění je pochopitelně pro vás, milí Zvířetnící. Píšu je ale i pro naši Miki, která s námi žije už skoro 18 let a která z oddaných pejskařů vychovala stejně věrné kočkomily.
Nevím, jak velikej je to zázrak, když se kočka kvůli cizímu kotěti rozkojí, jelikož kočky moc neznám, ale to nevadí, Miki je tak jako tak (angel) .
Úžasná Miki (h) želám ete veľa rokov
Pro Abyt – asi tři týdny, ale paj fungovala jako nejobětavější máma
Přeji Miky ještě hodně krásného času se svými milovanými posluhy. Má úctyhodný věk a věřím, že je to jedna z nejúžasnějších kočiček, které jsou v našem světě.
Nestíhala jsem reagovat – kromě několika výkřiků k Ivaně mimo téma, ale vždy si ráda přečtu takové milé a pohodové povídání. Díky
Moc pekne povidani o Pani Miki. To vrkani kocici mamy na kotata znam. Nase pani Holsteinova, puvodne divoka nedotknutelna kocka nas za rok a pul „obdarila“ 11 kotaty, nez jsme ji stihli ve spravny cas odchytit a neutralizovat. A ta kotata, napohled jak nerizene strely, na to vrkani reagovala hbite a bez odmluvy a podle ocekavani jejich matky. A kdyz se nejake nahodou zapomnelo, tak od zaslouzile matky chytlo facku.
Kdo chce, může kouknout na fotky z placatějšího konce světa, než je ten Dedin 🙂
http://malcka.rajce.idnes.cz/Krasne_zari
Matyldo, nejak mi Rajce nebere komentare, tak to hodim sem: Boruvka narikajici, ze se ji obesily hracky, mne dostala do kolen. (rofl) A dozravajici vino je krasne.
Matyldo, máš krásný tři holky! A ted dotaz od ignoranta. Ty hrozny na vinicích jsou také k jídlu, nebo je to zvláštní odrůda určená pouze ke zhotovení moku lahodného?
Se omlouvám, ale v Norsku jaksi víno neroste a jako mladá holka z Prahy jsem se o vinice nikterak nezjímala. Víno pro mne bylo Víno ovocné za 13 Kč, které bylo dodáno už v lahvi. Takže tak.
Ve zdejších krajích ty velkoplodé odrůdy, co lidi znají z obchodů, obvykle nerostou. Takže tyhle hrozny jsou normálně k jídlu, pouze ty nazývané „stolní“ obvykle dozrávají dřív. Jinak z tohoto se samozřejmě dělá víno, ovšem nikoli to ovocné, to bylo z rybízu a jiných druhů ovoce. Zdejší vinice jsou vyhlášené bílými odrůdami, pila jsme odsud vynikající Rulandské šedé, Aurelius, Pálavu, Chardonnay a Děvín.
Díky. Moravská vína Rulandské a Chardonnay znám a v poslední době i převážím za kopečky. Dríve to nešlo, po pár týdnech lahev při otevření bouchla. Buď velebena konkurence!
Ta druhá vína Aurelius, Pálava a Děvín – předpokládám že jsou to odrůdy, ale nevzpomínám, že jsem je někde viděla. Budu se po nich dívat a ráda ochutnám.
http://www.wineofczechrepublic.cz/o-vine/odrudy.html
P.S. V pátek jedem na Vinařskou stezku do Pavlova, už se těším. Vloni jsem o jeden bod byla druhá (ze snad 400 účastníků), tak mi letos držte pěsti. http://www.vinarskastezka.cz/vinarska-stezka-2013.html
P.P.S. Letošní umístění bohužel tipuju o dost horší, neprozřetelně jsem totiž na jaře, na jiné podobné akci, prozradila několika lidem, se kterýma se tam pravidelně potkáváme a kteří vínu – na rozdíl ode mě – rozumějí, svou amatérskou „metodu“ tipování.
Aido, veledíky za odkaz! Konečně jsem, mimo jiné, zjistila rozdíl mezi ryzlingem rýnským a vlašským. Nějak mi to splývalo.
No, ono těch odrůd bude určitě víc (já sama vím o několika odrůdách, které tam uvedeny nejsou), tohle je jen přehled těch nejčastěji pěstovaných u nás, ve světě mají hromadu dalších, které tady ani neznáme.
Nádherné fotky! Dovolila jsem si zabrousit i do starších alb a je to potěšení pro oči.
Hezký moc, duši hladící. Děkuju. (y)
😡 Moc pěkná fotoreportáž. (wave)
🙂 Moc hezké a milé povídání.
U nás momentálně kočičí vztahy dost skřípou – ačkoli pomalu se zotavující Felísek je zavřený v podkroví a se zbytkem smečky se zatím neviděl, zvířata cítí jeho pach. Tedy nejen zvířata… Feli ještě zcela neovládá své svěrače, takže zkrátka smrdí kocourem. Pepito je z toho na nervy, otravuje pana Kalíška i Haničku a značkuje – půl značky do záchůdku, půl na stěnu za záchůdkem :@ No, já vím, aspoň že ne na nábytek 😀 Až se Feli zotaví, půjde vykastrovat.
Jinak malé OT: Pamatujete si na můj zvířetnický článek o křečkovi polním? Právě jsem zjistila, že v časopise Příroda vyšla jeho velmi zkrácená verze. Přesto není pochyb, že autor čerpal nejen z článku, ale také z diskuze pod ním (píše tam, že i když se křečci dovedou bránit, může je zakousnout i pes 😀 ). Takže populárně naučné časopisy čerpají také ze Zvířetníku, i když neuvádějí zdroj…
ad poslední odstavec – spolu s Dede byste to neměly nechat být. Být tebou, napíšu pěkně ostrý článek do toho časopisu a důrazně je upozorním, že autor jaxi zapomněl uvést své zdroje. Každý slušný autor zdroje uvádí.
MOžná by mohla pomoci Dede, protože koneckonců na Zvířetníku článek vyšel poprvé.
teda ne článek, ale napsala bych dopis nebo mail – snad si rozumíme.
Pomůžu, ale neviděla jsem ten časopis, zatímco Ivana ano – a je autor. Ivano napiš jim a já tě podpořím 🙂
No, já nevím. Hlavní je, aby se informace dostala do podvědomí. Odkud a kdy není, vzhledem k tomu, že se nejedná o vědeckou práci, zase tak podstatné. Nebudme malicherní! Nechala bych to být a radovala se, že zase širší skupina lidí ví něco nového o křečkovi. Howgh.
Jano, podle mě není podstatné, zda se jedná o vědeckou práci či nikoliv. Někdo použil Ivanin text, aniž by namáhal vlastní mozkové buňky. To CTRL C a CRTL V se dělá strašně jednoduše, pak se to mírně upraví, aby to tak neřvalo. To je prachsprosté plagiátorství. Tudíž, to minimum, jaké si Ivana zaslouží, je odkaz na její článek a omluva redakce.
A jestli se širší skupina dozví něco o křečcích…. kdyby tam byl odkaz na originální článek, asi by se toho lidé dozvěděli nakonec i víc než u výcucu z originálu.
Já tyhle věci neberu na lehkou váhu, protože keždý článek – i pro Náš Zvířetník stojí nějaký čas a energii. Tak proč to nechat nějakému zlodějíčkovi textů?
Souhlasím s Apinkoi. Ivana by se měla ozvat a když bude potřeba, Dede ji určitě podpoří.
Souhlas. Nedej se a ozvi se, krádež je krádež. I když jsou to „jenom“ písmenka.
Taky souhlasim. Predavani informaci je v poradku, ale kdyz to vytisknu a dam pod to svoje jmeno, tak je to spatne.
Ivano, držím palce, ať se vám kočičí smečka uzdraví a správně vyladí (inlove)
Pokud jde o ten článek – ozvi se. těm lidem to prochází proto, že opravdový autor nad tím pokrčí rameny. A vydavatel by to měl vědět. A měl by se omluvit. A říct své autorovi.
Dede, možná bys měla zasáhnout i ty svou autoritou. Ty vydáváš Náš Zvířetník a máš s tím spoustu práce, navíc jsi novinářka a tak by se tě mohli leknout trochu více než Ivany.
Chce to ale vidět ten článek z Přírody – nějaká kopie v PDF by se hodila.
Já jsem vycvičená uvádět zdroje, ale spoustě lidí to vůbec nedojde. Procházet by jim to ale nemělo.
Než jsem to napsala, tak už je reakce nahoře. Chce to ale tu kopii článku, aby se to dalo porovnat.
Můj zdejší článek – recept o historii a vaření Rumfordské polévky se, doslova a do písmene opsaný, objevil na webu „Kluci v akci“. Jak jinak, bez uvedení autora. Tak dostali v redakci sprďáka a už je to tam napsaný!
Oni spoléhají na to, že se to v tom množství přehlédne. Ale já zaregistrovala na netu název Rumfordská polévka a tak mě zajímalo, co o tom píše někdo jiný – a tumáš!
Minulý pátek bylo na Zvičině moc krásně a s Ariberry jsme si to náramně užili 🙂 kdo by se chtěl přidat a užít si výhled na hory a tajenku s Ještědem, je vítán!
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Na_Zvicine/
Narya vyrostla v úžasně velikou nohatici (chuckle)
Dede, díky, krásné fotky, jse u toho ochjéchala. (wave)
Krásní psíci, krásné fotka. (handshake)
Vlastně, krásné psové (rolf)
Tedy to jsou KOČKY!!! (y) (inlove)
Milá Beo, to je moc milé povídání a Miki je fakt Kočka (inlove) Bylo by fajn, kdybys našla nějaké fotky – zvědaví jsme, řekla bych, všichni 🙂
Stejně jako Matylda naprosto nechápu, jak někdo pošle dítě, aby se zbavilo zvířete a radši si nepředstavuju, jací lidé jsou ti rodiče a co roste z dítěte, který poslušně takový rozkaz vykoná. Tomu to buď dušičku hodně poškodí, nebo ho to lidsky zatvrdí.
Mám dotaz. Jak dlouho to Miki trvalo než se rozhodla zmaceškovitět?
Moc by mi zajímalo co se jí honilo v hlavičce než přistoupila k činu. 🙂
To je krásné povídání. Že takhle přijme štěňata fena, která nerodila a postará se, je relativně časté. Pes je smečkové zvíře a v instinktech má, že se za chybějící matku musí zaskočit. U kočky je to fantastické. Miki je mimořádná kočičí osobnost.
Hlásím se po dovolené Jak jinak, psí. Zakončili jsme ji zkouškami. Holky Ginny a Derry jsme náročným obdobím utahaly, takže tentokrát na dvou zkouškách, které tvoří Jihočeské Derby uspěl hlavně Elís a Blekýs, bráchové. Blekýs získal titul z podzimních zkoušek a Elís porazil těsně Ginny ve vodní práci. I celkově skončil Elwood druhý, což je fantastický výsledek. Až se divím, vytáhnu psa téměř z gauče, pár týdnů potrénuji a on chodí jak drak. Vlastní natrénovaná čuba chodí hůř. Elwood je fakt mimořádně šikovný. (Elwood, Elís, Divíšek – to je furt ten samý pes – Ájy syn z vrhu B)
Kdysi jsem byla v majetku dvou venkovních koček. Obě povily skoro souhlasně a pak si rozdělily funkce. Jedna kojila a druhá pro ně lovila. Přičemž toto rozdělení bylo výlučné a stabilní.
Evo, kočky jsou nejlepší kojné, vědí v každé zoo, ale většinou to dělají, když sami mají koťata a mléko – pak jsou ochotné kojit do alelujá.
Že kojící kočka přijme a opatruje cizí mládě (i jiného živočišného druhu, dokonce i původní kořisti), vím. Kočky jsou většinou vynikající matky. To by mě nepřekvapilo, ani rozdělení rolí u dvou matek není moc divné. Mě překvapilo, že se rozkojila kočka, která nikdy březí nebyla.
U smečkových zvířat, kde má jedna samice mladé a ostatní dělají „tetičky“ se může po smrti nebo onemocnění matky rozkojit druhá, i když neměla mladé. Ale u samotářů, jako jsou kočky, v přírodě k „adopcím“ nedochází, protože šance, že samotářská samice najde živé mládě je minimální. Proto je tenhle případ tak pozoruhodný. Jinak kočky naprosto nepodceňuji a jen vzácně je kočka špatná máma (u fen se to občas stane).
Díky za pohodové vyprávění. Že Beu pozdravuju! (hug)
Ale já jsem chtěla napsat, že Miki pozdravuju! Samozřejmě Beu taky a… a… a… se do toho trochu zamotávám.
Milá Beo, děkuji Ti za krásné vyprávění o Paní kočce Miki. (h) Přeju vám ještě hodně společných chvil. 🙂
Přeju všem krásný den. (h)
Je zajímavé, jak nás dokážou zvířata ovlivnit a najednou se díváme na svět zcela jinak. Je dobře, že má Miki tohle vaše vyznání
Dvakrát jsem tohle povídání četla, abych si to užila. Moc krásné, Beo! Ať košišky dělají dál radost celé rodině.
Moc hezké vyprávění, pohladilo dušičku. (h) Díky!
Sím, sem já. (whew)
Jste správná rodina, děti se někde potřebují naučit, co obnáší život se zvířaty a zvířata se u vás mají skvěle.
Nedokážu si představit, že pošlu vlastní dítě, aby hodilo kočku do popelnice nebo někam jinam, jak se stalo vaší Miki- co z toho dítěte bude? I děti by se měly učit řešit problémy adekvátním způsobem. Ale to je na jinou debatu.
Miki zanechala svou nesmazatelnou stopu v lidech…vychovala je k obrazu svému a poznamenala do konce jejich lidského života…to umí opravdu svým způsobem jen kočka; (h) Vzdala jsi jí Beo hold, kterého se mnozí ani nedočkají…. Miki patří k těm, na které se nezapomene a je škoda, že tu není její fotka (cat)
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Moc krásné povídání o kočičí osobnosti (nod)
OT: Něco pro zasmání
https://www.facebook.com/photo.php?v=10200387320826253&set=vb.1252454892&type=2&theater
Zasmála jsem se 😀 Diky.
Moc hezkééé!!! Díky!
Bezva povídání!