Psala jsem, v září tuším, o tom, jak naše slečna Bony, česká strakatá čubizna, od malička devastovala, co jsme ve své bláhovosti zapomněli uklidit. A když už jsme si uklidili boty, kapesníky i ponožky, vždycky se našel budík, zapalovač anebo aspoň trnož od starého stolu.
Naší české strakaté čubizně už bylo v létě devět let, měla by mít rozum, měla by být vychována a taky my bychom už měli vědět, že samotný pes v bytě umí být proklatě vynalézavý. I když se tváří jako zasmrádlý plyšák a prospí většinu dne.
Když ráno odcházíme, obvykle dostává „denní hračku“ – z krabice vezmu „nového“ pískala či jiné psí potěšení, které se večer zas uklidí. Čubička si – zřejmě – chvilku hraje a pak šťastně usne. Jenže občas se stane, že v dosahu psích zubů zůstane něco k snědku. Je mi vždycky divné, že ten dosah psích zubů bývá dost vysoko a už jsme se nejednou přesvědčili, že vylézt na stůl není pro naši Bony žádný problém.
Je to už několik let, byl čas podzimních štrůdlů, napekla jsem v týdnu pár nohavic pěkně s rozinkami a ořechy (takový štrůdl mi můžeme vždycky). Ráno, když páníček dosnídal, ještě celá nohavice štrůdlu zbyla na plechu. Celé jsem to posunula na konec linky, aby se na to pesová nedostala, a spokojeně odešla do práce. Když jsem se vrátila z práce, domácnost už si fungovala, plech nikde nebyl a štrůdl taky ne – asi ho tedy páníček kousek snědl a zbytek někam uklidil, ne?
Po večeři přišla dcera s manželem, dali jsme si kafíčko a jak jsme tak stáli všichni v kuchyni, povídám manželovi: „Prosím tě kde je ten štrůdl, kam’s ho dal?“ A on na mně vyjel: „Jakej štrůdl? Když sis ho vzala do práce, taky’s mohla uklidit ten plech a pečicí papír a nenechat to tu válet vprostředku linky!“ Ale jak to říkal, oba už jsme chápali, že tu něco nehraje a oba jsme se podívali dolů k nohám, kde se točila naše Bony.
A jí nějak došlo, o čem se to bavíme a taky jí došlo, že je jedinou hlavní podezřelou. V tu ránu, jak když otočíte vypínačem, šťastně poskakující pes připlácl břicho k podlaze a odplížil se do ložnice a zalezl do kouta pod postel, aby se o něm nevědělo. Jak ta potvora dokázala stáhnout celý štrůdl a nechat na stole jen ten plech i s pečicím papírem, to nepochopím.
Před vánocemi jsem si spařovala celý velký balík mandlí – tři dny se to sušilo na tácu na stole u topení. Tři dny si toho čubizna nevšimla. Je to rozumnej pes, říkala jsem si a nechala ty mandle klidně válet na stole dál. Čtvrtý den jsme našli tác na zemi a zmizelo dobrých třicet deka mandlí. Ta potvora strakatá je prostě zhltala.
Druhý den, to bylo 23. prosince, jsme se vydali na tradiční předvánoční návštěvy. Měli jsme to zpestřené tím, že jsme museli co chvíli opouštět prostřené stoly našich přátel a příbuzných, vybíhat se psem do parků, protože naše čubizna měla mandlový průjem. A zkuste sbírat psí bobek sestávající zejména z mandlí!
A včera mně vytočila zas, bestyje skvrnitá! Udělala jsem hromadu, velkou hromadu kandované aronie. To je černý jeřáb, za syrova na nic, ale po tepelné úpravě poživatelné a vitaminózní. Celá ta práce je děsná „vosíračka“ – otrháte bobule, zalijete vařícím cukrovým roztokem a to děláte každý den, osm dnů po sobě a pak sušíte a sušíte, taky asi tři dny, aby to nebylo ani tvrdé, ani mazlavé a nakonec poprášíte moučkovým cukrem. Až se cukr vstřebá, uklidíte.
No a v té konečné fázi mi to ta bestyje sežrala. Celý veliký hluboký plech, na kterém se kandované aronie dosušovaly v konečné fázi, strhla na zem a zase aspoň dvě třetiny sežrala. Proč si to, sakra, nevzala v době začátku sušení, když to bylo v pootevřené troubě a měla to přímo u huby? Proč, mrcha flekatá, počkala, dokud to nebude pěkně proslazené?
A proč to nakonec odnesu já, protože když na ní v půl třetí ráno přijde bolení, neboť po takové hromadě sladkého ovoce nutně dostane průjem, tak přiběhne vzbudil mně, abych s ní běžela na trávník před barák?!
Inu proto, že to nemám nechat válet na stole.
Kočky dokážou neuvěřitelné věci…..Náš kocour Kocour byl objednán na kastraci poté, co mi označkoval boty a já nic netušíc jsem jela autobusem na výlet do vánočních Drážďan a pohoršeně jsem se dívala po spolucestujících, kdo to tak páchne….
Na radu veterináře jsme přestali krmit 12 hod před zákrokem a tak běžím v poledne domů, abych ho odvezla včas. Den předtím jsem upekla pekáč vepřové a připravila knedlíky a zelí, protože můj syn nadlouho odjížděl a chtěli jsme spolu povečeřet. Lednice byla plná a já ji ráno jen těsně nedovřela. Pointa je jasná – při mém příchodu byla lednice otevřená, pekáč na zemi, maso v trapu a Koucour tahal břicho po zemi. Tak jsem zavolala na veterinu, že na kastraci nepřijedeme, protože pacient si otevřel lednici a sežral co mohl…
No, příští týden už se mu to nepovedlo.
Ahojky, lidi, na delší dobu se s vámi loučím. Od zítřka na plný úvazek babičkuju. Adélka s maminou budou bydlit u mého pc, takže budu jen velmi sporadicky nakukovat z pc svého Jiřího. Ale těším se převelice .Buďte tu hodní, nehádejte se a jen tak klidně si tu kláboste.Myslete na mne a držte mi palce, abych ten raketový pohon malé Adélky stíhala udejchat a uhlídala jsem ji bez nehody.
V Krkonoších v bytě si kluci kocouří vyskočí na linku a dozorují, co se zrovna krájí. Všetečné tlapičky, ostrý nůž – pořád mám hrůzu, že se něco stane. Jednoho vyhodím, druhý očmuchává a třetí se těší, že to bude jedlé a něco zbude. Je to jak s tím jezevčíkem a plotem – když jsem přehazoval dvacátého jezevčíka přes plot sousedovi všiml jsem si, že v plotě je díra.
V Praze máme tak malý prostor a tak nacpaný, že se tam nevejdou a ani to nezkoušejí. Zato když si něco dělám k večeři nebo ke snídani, mám nohy jak škrabací sloupky. To je na kalhoty ze železa. Déééééj, co to jééééé, co krájíííííš, hláááááád…… A to mají vedle plné mističky.
Když jím u stolku, tak sedí jak ztělesněné neštěstí, vyhladovělí kocourkové, ubožáčci, kterým macecha nedá najíst – tak vyzkouším. Nabídnu kousek housky a uražená veličenstva se odeberou po přičichnutí do svých pelíšků s výrazem „fujtajxl, tak tohle teda ne, jak to můžeš jíst, když nám to nechutná“.
chmmm, tohle by bylo téma pro naši kočku (nod) co uviděla či našla, to sežrala a za ty leta toho bylo požehnaně: prokousání se do babiččiny kabele ke kuřecím řízkům, takže chudáček vnouček měl k večeři palačinky; prokousání cordurového batohu, aby se dostala k čerstvým domácím párkům; otevření trouby a zlikvidování části bábovky, štrůdlu, či perníku, což byl její majstrštyk; vytažení kuřete z polévky a následný úprk přes byt s kuřetem v zubech; vytážení klobás ze špatně přiklopeného hrnce s čili fazolemi a jejich perfektní rozložení po kuchyňském koberci, které pak na přeskáčku konzumovala – tady se asi jednalo o nějaký druh mnou nepochopeného abstraktního umění; vyšplhání po babičiných zádech při kuchání kapra a skok pod sekáček… o tom, že mě perfektně naučila rozlišovat, co lze dát do odpadkového koše a co ne, nemluvě 😡 Zajímavé na tom je to, že nikdy netrpěla nedostatkem, nebyla útulková ani bezdomovec. Já si myslím, že to prostě byla sportovně založená kočka a měla ráda adrenalinové sporty (chuckle)
Néééééééééé!!! Strašlivá představa, že projdeš celou to áronovitou procedurou a pak nic!!!!! ach bože.
No já jsem teď na té stejné straně barikády co vy. Blandíra taky čórne, co není přitlučený 😀 a co je, to si vypáčí 😀
Háskej večír všem.
P.S. Zdeno, Tys jí ještě neřekla, že má přísnou zdravotní dietu? 😀
Zdeno, moc hezkýýý, přeji Bonynce ještě hodně a hodně štrůdlíků. (chuckle) (h) (wave)
Denis nekrade (díky, Denoušku!) a opírati se packami a čuměti na linku má přísně zakázáno – to proto, že má paničku katastrofika, která vidí, že by případně mohl packou lehce zapnout varnou desku a spálit se, au au au!
Ještě si dovolím jedno malé OT: protože jsem to tady na začátku roku nakousla, tak abyste věděli, jak to dopadlo. Odhodlala jsem se a jela jsem na koni!!!!!!!!!!!!!!!!
A byla to nádhera, euforie, dojetí! (inlove)
Přestože jsem pak chodila jako nefalšovaný kovboj s nohama do O, jak mě bolely kyčle – holt nezvyk!
Dík všem, kteří jste mi napsali, že by byla škoda to nezkusit – měli jste pravdu, fakt to stálo za to! (dance)
skvělý, super, gratuluju, Hančo!!! (y) (y) (y)
taky jsem si to zkusila (a splnila si tak svůj sen), takže vím jak se asi cítíš (inlove)
(h) naprosto tě chápu 🙂
Joo, Hančo GRATULUJU TI!! K jízdě na koni tedy.
Při pindělku jste mě všichni moc potěšili (chuckle)
OT – mám možnost získat vyřazený funkční počítač HP dc7700 sff (snižování počtu pracovníků, přebývá technika). Cena 600,- Kč. Mám pocit, že tu občas někdo psal, že má problémy s historickým PC, tak nabízím, že odkoupím v práci a ve stejné ceně přenechám. Pokud byste měl někdo zájem, ozvěte se.
Já, já, já !! 🙂
Plha se hlásí !!
😀
napište mi na mail radava.r@seznam.cz, prosím
Tak u nás se taky moc nekrade,už (rolf) O kupónu na šalinkartu za 500kč jsem myslím, už psala. Ovšem tašky z nákupem projíždí jak OHES. Na zem položit o jídlo přijít..Jednou jsem koupila párky, položila, zapomněla. Vrátím se a pes hlavu narvanou v tašce „TY ČUŇÉÉÉ, NECHÁŠ TÓÓÓ“ ten pohled se nedá zapomenout.Zvedl hlavu a z každé strany čumy mu čněly párky,jako kly. Se znechuceným výrazem „SI TO SEŽER SAMA“ je s hromadou slin plivnul zpátky a graciézně odešel. Párky už nikdo nejedl,ale já řvala aspoň půl hodiny…smíchy 😀 😀 😀
k tématu
https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn1/1234942_592363700806319_571812091_n.jpg
(rofl) (rofl) (rofl)
Názorná výuka aneb co se v mládí naučíš 🙂
Nase smecka nekrade, ale umi loudit. Kdyz se neco v kuchyni deje, tak dva kocouri a Jakey jsou za nestastny zebracky, kteri uz tak dloooouho nic nejedli. (chuckle) Kocourek Kuliferda kdyz byl koteci, tak se obcas samozasobil. Mam na vnitrni strane dveri od spajzu takove ty dratene police,kde skladuju drobnejsi veci, vcetne kocicich a psich mlsu. A malej Kuliferda se naucil ty dvere otevrit, pak zalevitoval na spravnou polici s mnamkama a z otevrenych pytliku je lovil. Ale jak je to kocour velmi dobrosrdecny, tak seshora hazel dolu Kocurovi Chlupatemu a Jakeymu take nejake ty dobroty. A Kocur a Jakey jen cumeli s obdivem, jakej to je frajer. No a tak jednou Kuliferda prisel na krabicku s 6 kostkami Zlateho slepiciho bujonu z Ceska a podelil se. No,kdyz jsme prisli domu,tak zvirena lezela vycerpana v kuchyni mezi zblitkama a kouskama staniolu. Kocouri si zjevne staniol rozbalili, Jakey to sezral i s tim zlatym staniolem, jak se pozdeji prokazalo pri venceni. Chet koupil novou kliku, kterou uz Kuliferda nezdola. Ale stejne Kuliferda posedava u tech dveri a doufa, ze treba nejak, nekdy… se to otevre.
Hano!!! (rofl) (rofl) (rofl) (y)
Hanko, ten staniol by mě strašil… brr, pes jeden troubovatej (whew) 🙂
Každý z mých čtyřnožců měl za svůj život něco na svědomí. Někdy jejich chutě překvapovaly. Náš první koliák Bača kradl z mísy na stole jahody. Jednou přišel domů s límcem celým krvavým. Pak jsme se dozvěděli že majitel pozemku při sekání trávy posekal i malé zajíčky a Bačovi je dal.
Nejdravější byl kocour Puňťa – nalezenec. Kdykoliv jsem otevírala ledničku vydrápal se bleskurychle po mých zádech a nakukoval jestli by tam nemohl něco ulovit. Chodila jsem stále podrápaná na zádech. Rád se mnou jedl ať to bylo cokoliv. I podivnosti jako byla sojová pasta kterou jsem si mazala na chleba. Po té se mohl vysloveně utlouct. A několikrát jsem honila divoce mručícího kocoura když ukradl syrový kus masa. A miloval i syrové ryby. S ním jsem musela být stále ve střehu. Ale od té doby nic. Laila nic syrového nežrala a ani Tindra a Daisy nic syrového nechtějí. Ty kočky jsou snad zdegenerované.
Garykovi se v jeho mladém věku podařilo ukořistit slupku z paštiky ale takovou tu umělou a to i s kovovým cvočkem na konci. Po tom zjištění jsem byla vyděšená ale kupodivu mu nic nebylo.
Docela nedávno jsem si koupila malý uherský salám takový ten o 350 g. Těšila jsem se na tu chuť z mého mládí. Mňam mňam! Hledala jsem a hledala a nikde nic. Přinesla jsem vůbec salám z obchodu? Ale přinesla. Jenže ještě přede mnou hledal Garyk, vybalil si salámek a ožvýkal a sežral přes polovinu. Má citlivé zažívání a nic než dietní granule nedostává, takže můj drahý pes drahý uherský salám nakrásně vyblil. Na štěstí. A stále vám to vonělo lákavě uherským salámem. Trouba Garyk z toho mohl mít pěknou polízanici. :O 🙁
Naše smečka nekrade (tedy – teď doufám, že jsem nevyslovila něco nepatřičného, nedej Bože návodného!), zřejmě hlavně proto, že jí nic člověčího nechutná. Ovšemť samoobsluha, to je něco jiného… nechat otevřený pytel s granulemi vede k přežraným chlupatcům, konzerva zapomenutá po nakrmení smečky je vylízána do leskla bez ohledu na objem. Tuba se sýrovou pastou je podrobena útrpnému právu a vyždímána co to jen jde.
Zdravím od cedru jménem celé smečky. Mějte se krásně, zase se ozvu (wave)
Milá terro-san, jsme moc ráda, že jsi nám zamávala. (wave)
Myslím na Tebe a držím palce. (h) (y) (h)
Taktéž, milá Terro san. (h)
pořád držíme a posíláme k cedru pozitivní energii (h) (h) (h)
Moc mávám, milá Terro-san – je to fajn tě tady zase vidět (inlove) Držím palce a doufám, že zaskočíš častěji (wave)
Ahoj Terro-san! Rada te vidim/slysim. (wave)
PennyMelly nekradou – když jsem doma. Ovšem jakmile dostanou domácnost na starost ony…
Melina považuje kuchyň za svoje území. Když hárala, nechávala jsem ji dole, aby nezakapala právě pokládané podlahy nahoře, a od té doby je to tam dole „její“. Takže když mi na sporáku chladl zbytek čočky (!) a já byla nahoře a něco psala, Melinka si tlapou nenechavou shodila hrnec. Samozřejmě jsem se shůry snesla co bohyně pomsty, ale olizovat čočku z dlaždic se mi opravdu nechtělo.
Proč ta potvora miluje čočku, jsem ještě nepochopila.
Ale strkám nadále věci na lince k samé zdi.
Penynčin kousek s řízkem umně vytaženým zmezi dvou chlebů, sťa na potlachu a řízek leža vedle svého právoplatného majitele, je už legendární. 🙂
Těééélo si řeklo o čočku a je to. (chuckle) Třeba byla v minulém životě sběrač. (rofl) (h)
Korinka nekrade. Můžu nechat na konferenčním stolku cokoliv, sedí, upřeně na to čučí, slintá, ale nevezme si. Ví, že linka je tabu a ignoruje ji, i když by na ni dosáhla. Goliáš se zatím neprojevil, vzhledem k tomu, že mě sleduje na každém kroku, možná by stolek ignoroval. Když jsem u linky, na zadních monitoruje, jestli by něco nebylo.
Ještě když jsem bydlela u našich, měli jsme jezevčíka Lesana a kočku Káču. Ta se naučila otvírat dveře a její parádní kousek byl otevření špajzu, kam si mamka uložila na zem pekáč se zbytkem husy. Káča nebyla sobec -užili si oba. Mistryní v kradení byla též Dulinka. Ze stolku kradla běžně, pokud jsem tam něco nechala a neřekla jí, že nesmí -nejlépe čokoládu. Jakubově přítelkyni otevřeka kabelku a uloupila Margotku. Papír vždycky někde schovala. Jednou mi mamka dala s sebou řízek, zabalila ho do papíru, pak do mikrotenového pytlíku – ten já jsem pečlivě uložila do tašky na zadní sedadlo a bohužel, nevyslovila zákaz. Doma, kam jsme to měli cca 800 metrů jsem vytáhla psy, tašku a zjistila, že řízek není. Jak to ta potvora dokázala – papír nešustil, ona nemlaskala, ani se při té rychlosti nedávila – to dodnes nechápu.
Jojo, jsou příbuzné: Arinka a Bony. Ari už dlouho nic neukradla, tak jsem povolila v pozornosti, včera jsem si připravila kuřecí maso na obrácené řízky, nakořeněné, jenže došla strouhanka, tak jsem vyběhla nakoupit, talíř s masem zůstal vzadu na lince….No a po příchodu z nákupu jsem už tu strouhanku nepotřebovala a ještě jsem musela zametat talířové střepy a pak trnout, jestli jí po tak velké a kořeněné porci bude zle. Nebylo. A taky nebyla k nalezení, zalezla pod křeslo a dělala neviditelnou, potvora. No, nezabila jsem ji….Hmm, nemám to tam nechat válet a odcházet 🙂
Zdravím!
Chichi!
Jojo.
OT. Asi jste to už viděli, ale třeba ne všichni. Páníček se vratil po 6 měsících domů.
http://www.dbtv.no/?vid=2639450300001
(h) (clap) (h) (inlove)
JANI, COPAK NÁVRAT PO 6 MĚSÍCÍCH, TO JE FAKT DLOUHÁ DOBA. PAMATUJU SI VELICE DOBŘE, CO VYVÁDĚL HOKINEK, KDYŽ MNE SANITKA DOVEZLA DOMŮ PO POUZE 10 DENNÍM POBYTU V MOTOLSKÉ NEMOCNICI.HOKIN BYL JEZEVČÍK S MALINKO DELŠÍMA NOHAMA, ALE DOKÁZAL TEHDY VYSKAKOVAT AŽ TAK VYSOKO, ABY MI MOHL OBLÍZNOUT UŠNÍ BOLTEC.A PROJEVY JEHO OBROVSKÉ RADOSTI ZNĚLY ÚPLNĚ STEJNĚ. PSINA BYLA, ŽE DLOUHÉ TÝDNY MNE PAK DOPROVÁZEL ÚPLNĚ VŠUDE A BĚDA, KDYŽ JSEM SI DOVOLILA NEBRAT HO S SEBOU DO NAŠEHO MINIATURNÍHO PROSTŮRKU WC,PO TAKOVÉ DRZOSTI SE HOKIN HLASITÝM VYTÍM A ŠTĚKÁNÍM DOŽADOVAL VSTUPU TAK VEHEMNTNĚ A KDYKOLI, ŽE JSEM TO NAKONEC MUSELA VZDÁT A RADĚJI TRŮNIL SE MNOU.UŽ MNE NIKDO NEVÍTÁ A NEDOPROVÁZÍ, PROTOŽE NÁŠ STATEČNEJ JOZEFČÍK LÍTÁ UŽ ZA DUHOU.
LENI, ANI VLASTNE NEVIM, JESTLI JSEM KONDOLOVALA, KDYZ HOKINEK ODBEHNUL ZA DUHU. (u) Ale takovych let vzpominek, co na neho mas, ti jiste vykouzli usmev.
HANI, JISTOJISTĚ ANO. A VZPOMÍNEK NA HOKINA MÁME VELEHORY. ZROVNA DNESKA JSEM ZAS PO DEŠTI SBÍRALA A NIČILA TY HNUSNÝ SLIMÁKY PAŽAVÝ. PŘIŠEL JIŘÍ A ZAČALI JSME VZPOMÍNAT, JAK HOKINEK MILOVAL SLIMÁKY NALOŽENÉ V PÍVU. PAMATOVALI JSME SI, JAK HOKINEK LETĚL JAK STŘEL POKAŽDÉ ROVNOU OD ZAHRADNÍ BRANKY DO FOLIÁKU. TAK BYLY KALÍŠKY SE ZVĚTRALÝM PÍVEM S TĚLY UTOPENÝCH SLIZOUNŮ. NEŽ JSEM STIHLA DOBĚHNOUT JÁ, UŽ BYLO VŠE SEŽRÁNO A KALÍŠKY BYLY TLAPKAMI PĚKNĚ PŘEPEČLIVĚ ZAHT RABOŠENY V ZEMI. AČKOLI JSEM JEČELA POKAŽDÉ JAK SIRÉNA,LAHŮDCE HOKIN NEDOKÁZAL ODOLAT NIKDY. CHUŤ BYLA DALEKO SILNĚJŠÍ NEŽ PANIČČIN ŘEV A SPÍLÁNÍ.NO, CHYBÍ NÁM, ULIČNÍK CHLUPATEJ.
Jani, díky, je to moc dojemný…
To je krásný, jani, děkuju. (h)
Tak teď se jdu chlubit 😀
Sedíme takhle s kafem a oplatkami venku, pohoda, klídek. Odešli jsme umýt hrnky a ponechali zbytek oplatek (asi tři) na stole. Zafoukal vítr a oplatky shodil na zem rovnou Miuně před čumák. Ležela a slintala, pod ní byla loužička, ale nevzala si je. Dala jsem jí všechny!
Jó, bejt tam Betyna, naše malinká popelnička, to by byl fofr, jak by v ní zmizely. Ještě, že je tak mrňavá a nikam nedosáhne.
Naše dávná stříbrná mourinka Ginzu si zcela zotročila mého otce.
Když obědval, seděla vedle něj na židli s výrazem: „Co žereš? Dej mi!“
V žádném případě se ovšem nesnížila k tomu, aby snad kradla z talíře. No fuj, to se nedělá! Vyčkala až otecko nabodne sousto na vidličku, zatla mu drápek do rukávu, přitahla si ruku s vidličkou, decentně tlamičkou sundala sousto a ruku opět pustila.
A tatíček tam seděl, zíral na prázdnou vidličku a tiše ševelil…. 😀
Tak to Amálka krade. Holt jsme ji nepřesvědčily, že na jídelní stůl se neleze. Máma podkopávala mé výukové metody tak, že jsem to vzdala. Dobře nám tak. Takže naše sedmikilová kočička s pořádnými špeky na bříšku jen tak nenápeně leží na stole, zatímco my jíme. Kočička údajně ani neví, že máme něco na talíři. Tedy … ehm…. dokud zčistajasna nemáme packu v talíři. Je jak blesk. Asi, co kdyby umřela hlady, že?
Jo a kuchyňská linka? Tak tam jsem slavila úspěch. Tedy alespoň jsem si to myslela, protože po pár prvních pokusech už na linku neleze – tedy přede mnou. Jak by jinak mohly okolo vánoc zůstat na pomoučněném plechu stopy paciček? Nebo, že by to byl nějaký kočičí duch?
řekla bych, že pomoučit stůl, linku… (dosaďte co libo) na domu majitelovy, resp. podnájemníkovy, nepřítomnosti by mohlo vést k údivu mnoha z těchto 😀 😀 😀
samozřejmě na DOBU nepřítomnosti (headbang)
Bára i Róza ze stolu ani z kuchyňské linky nekradou. Ale co je jinde… Třeba taška židli nebo na lavičce v předsíni, nebo kočičí miska na parapetu.
Prašivka i nový Kocur Kuba jsou potvory zlodějské (ale stůl a stolek v obýváku respektují). Prostě se nic nesmí nechat válet v kuchyni na lince. Takže třeba upečené buchty chladnou ve špajzu. Maso rozmrzá v troubě nebo v lednici.
Ovšem okrást zloděje nejen že není „hřích“, naopak je to potřeba, protože krást se nemá a trestat zloděje je činnost bohulibá.
Viděla jsem, kterak si Prašivka vylezla na linku, z mísy, kde chladlo maso z polívky (než ho oberu a rozdělím do misek zvěři), vydrápla křídlo a shodila si ho na zem. Tam ovšem čekala Róza s hubou dokořán a křídlo vdechla. Ten znechucenej Prachovčí xicht a blaženě poťouchlej Rózin výraz bych vám přála vidět. Jako bych je slyšela:
Hajzle!
Éééště…
Tůdle, mrcho! Si to sežeru tady.
Házej, nebo ji zavolám.
Vyděračko!
.
.
.
Jedeš, ty bestie zlodějská!
Já jí říkala, že krást se nemá.
Tsssss, naděláš….
(chuckle) …A zkuste sbírat psí bobek sestávající zejména z mandlí!… MARCIPÁN! (chuckle) .
U nás krade Bertík. Z talíře mu to nedovolíme, ale z linky krade. A z tašky taky – legrační je, že jeho nejčastější kořistí suchý krajíc chleba, který si bere do práce. Vytáhne ho z tašky a z igelitového sáčku a cpe se. 🙂
Anka je spíš popelnice, bufetí v koši. Nebo okrádá Bertíka, který kořist shodí shůry či vleče po zemi. (nod)
Moc pěkný článek, Zdeno. (h) Bonynka je prostě Bonynka a nezklame nikdy. (y)
Přeju všem krásný den. (h)
Tak já teda budu za hnidopicha: Pokud se nemýlím, tak ve větě „takový štrůdl mi můžeme vždycky“ by asi mělo být MY…
Nicméně článek i strakatice jako vždy rozkošné :o)
No ano, omlouvám se!
No, bohatýr bylo naše Mimi, které se dostalo dost vysoko a dokázalo si samo vzít cokoli. Byť od dětství šikanováno, chuť byla silnější. V mládí jsme měli ledničku na gumicuk, jinak bychom nezachránili nic.
Velký kádr byl náš první foundlák Bohoušek. Věděl, že si sám nic vzít nemůže, ale když ty buchty tak voněly!!! Stál nad tou mísou a statečně slintal, takže nakonec dostal všechny, protože nikomu se nechtělo zjišťovat, kterou uslintal a kterou ne.
Ve čtvrtek večer jsme sledovaly s Kačkou Blboně, jak se prochází po stole v kuchyni a něco tak sleduje. Nesledoval – olizoval Kačce oběd. Nastalo opět období co neschováš to nemáš
Hmm, u nás platí to, že sebrat ze stolu a podobně zvěř nesmí nic. Ale co spadne na zem, to je jejich. Zvěř to pochopila okamžitě. Dětem to trvalo- jelikož zvířata nerozlišují mezi „spadlo“ a „bylo odloženo na zem“. Pracně jsem Kačce natloukla do hlavy, že nesmí nechávat v pokojíčku rozepnutou tašku se zbytky svačiny. Jenže Borůvka přišla na to, jak rozepnout zip na tašce, pokud má dostatek času (ovšem taška je pak strašně oslintaná). Onehdy Kačka nechala otevřenou tašku do školy se svačinou v předsíni na zemi a jen si odskočila se namalovat. Než provedla toto dílo, Borůvka svačinu vytáhla, roztrhla igeliťák, vybalila z ubrousku chleba, rozklopila je, slízala paštiku a kus jednoho krajíce sežrala. Kája ji přistihl a nadával jí, psice před ním seděla a vrtěla ocasem s výrazem „promiň, ale stálo to za to“. Ze stolu si ale nevezme nic.
Co je na zemi je psí… což znamená, že co na zemi není, to tam Barda „omylem“ shodí a pak už to přece na zemi je! Barouš ale přece jen relativně jídlo zvládal, horší to začalo být s příchodem Vaška – co neschováš dostatečně vysoko a nedobytně, to pak uklízíš, když to předtím navštívilo psí trávící trakt. Vašík se totiž dokázal dostat do mojí tašky, kde sežral studentskou pečeť, stejně jako si z poličky sundal (a sežral) jelení lůj a indulonu. Broskve nechané na lince (psi vůbec nesmí do kuchyně), dvakrát vykradený kyblík granulí (nechápu jak to dokázal otevřít)… Vždycky jen stojím a říkám si „nezabiješ, NEZABIJEŠ, N E Z A B I J E Š!“
Krásně se to čte! (rofl) „Nezabiješ“ je u nás často omílaná mantra.
Eh,co nesežerou stodoly, uloupí kocour. Ale zase teda musim ocenit, že lednici zatím otvírat neumí 😀 .
Je to specifikum útulkových zvířat? Maceška útulková, dříve bezdomovcová, zkusila krást jednou. Na lince se rozmrazovala kuřecí játra. V nestřeženém okamžiku je zkusila okusovat, ale psi ji napráskali (ve stylu „koukněte na ni, a nedá, a navíc se to ani nesmí!“). Byla smetena z linky, následoval můj řev a zřejmě došla k témuž závěru jako psi- za ten řev to nestojí.
Zřejmě dost záleží co si zvíře prožilo. Vašek dostal V ÚTULKU(!!!) nakládačku (ošklivě pokousaná hlava a krk) od nového spolubydlícího kvůli žrádlu, útulek na to přišel až za pár dní, kdoví jestli ty dny vůbec žral (spíš ne). Takže úkol č. 1 zabít u žrádla jakoukoliv konkurenci dřív než zase roztrhá on mě. A úkol č. 2 sežer co můžeš, nikdy nevíš kdy se najde někdo silnější kdo ti to sebere. Celkem úspěšně jsem vyřešila bod 1, i když v mé nepřítomnosti to není spolehlivé. Bod 2 zatím nevyřešen.
Neuklízíš to schválně, aby se Bony napráskla něčím dobrým a p ji tu pomlouváš, chudáka…. (chuckle)
nejen pesové toto dělají. Psové ale asi občas reagují, jak si myslím, na povel ne nesmíš.
Kočičáci si z toho nic nedělají.
Před Honásem nic neobstojí. Naprosto nic.
Jako dřívejší bezdomáč a útulkář se řídí pragmatickým heslem : “ Kocour se snaží, kocour má „.
Nic ale opravdu nic nemůžeme nechat na stole.
Příklad 1. :
Syn se mě přišel zeptat, proč jsem mu ten chleba něčím nenamazala. Namazala lučinou, ale kocour jí slízal do čista.
Příklad 2. :
Od mytí nádobí jsem si odskočila k manželovi do obýváku.
Po příchodu se mi zdá ten hrnec od guláše nějaký čistý. Vždyť jsem ho nemyla. Kocour ho vylízal dočista. Kam se na něj hrabe myčka.
Příklad 3. :
Sedíme u televize, popíjíme vínko a sledujeme film o Itálii Nebožtíci přejí lásce. Staré filmy o Itálii my milujeme. Kocour chodí pravidelně do kuchyně a vrací se mocně se olizujíc. Ptám se manžela,on tam něco žere. Manžel na to, ne už jsem mu dal a sežral to všechno.
Chodil tam na sýr. Sýr byl zabalený. Kocouří tlapičky ho šikovně otevřely a ožíral ho. On je to náš sýrožrout.
A přece ho milujeme. Plyšáka kocouřího.
Míša z Plzně
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Betko, děkuji, že nejsi kradačka… (chuckle) Tvé možnosti by byly obrovské, ale ty, přestože jsi všežravé prase, které nemá nikdy dost, si sama nic nevezmeš (chuckle)
Jdu do školy a vůůůůůbec se mi nechce
Naši pesani nikdy nebyli kradači. Mohu nechat na zemi tašku s nákupem nebo na stole co chci – nekradou. Nevím tedy ještě jak dlouho by odolal mlaďas, ten je žravka pažravá, ale zatím se nic neztratilo. Tedy jednou si půjčil časopis Pes přítel člověka a dopodrobna jej prostudoval, úplně na kousíčky a dlouho mu to netrvalo. Žádné násilí se nekonalo jen se důrazně vysvětlilo, že tohle tedy NE!
Ani moji psi většinou nekradli – tedy v domácím prostředí 🙂 Naposledy mi Ari ukradla ze stolu celozrnnej rohlík s lučinou(ve chvíli, kdy vyrostla tak, aby tam dosáhla), ale zřejmě se rozhodla, že za ten můj řev to nestojí a už pokus neopakovala. Něco jiného je, když jsme někde na cestách, kde je možné vykládat pravidla přes vývrtku pseudoargumentů (chuckle) Naposledy mi takhle Kazan s Berry sežrali řízky na výcvikovém táboře v Německu – ten stolek v chatce, na kterém byla taška se zásobama, prý vůbec, ale vůbec nebyl to samé, co stoly u nás doma. No, suchej chleba mi nechali… (kolkolem nebyl jedinej bankomat, já neměla eura a visa kartu neakceptovali ani v obchodech – oni fakt vědí, kdy krást, příšery 😛 )