Bydleli jsme rok zpět v našem domě, když nás z Floridy přijel navštívit kamarád. V Americe bývá zvykem na první návštěvu přátel, kteří se čerstvě přestěhovali, donést tzv „housewarming gift“ – dárek do nového domu (bytu). Kamarád nám jako dárek přivezl malou japonskou palmu, v agnličtině s názvem „Sago palm“, nebo také „Japanese Sago Palm“. Palmičku jsme hned slavnostně zasadili a pojmenovali podle kamaráda. Dodnes o ní mluvíme jako o Jerryho palmě.

Podle latinského názvu jsme zjistila, že se palmička prodává i v Česku pod názvem cykas. Možná ji někteří dokonce máte, nebo jste ji někde viděli růst. Botanický popis a historii cykasu si tedy můžete přečíst na internetu. Tohle je povídání o růstu toho našeho.

S jižanskou vegetací v přírodě a na zahradách jsem se teprve začínala seznamovat a o téhle palmě (co vlastně ani palma není) jsem nevěděla vůbec nic. Sotva jsme náš cykas zasadili, všimla jsem si, že roste snad na každé páté zahradě a málokdy jen jeden. Že je na celém Jihu běžný a oblíbený. Nejen pro svůj tropický vzhled, ale asi i proto, že je velmi nenáročný, není třeba ho zalévat, je dekorativní a zdejší horké a vlhké podnebí mu vyhovuje.

Zasadili jsme ho na okraj trávníku u bazénu, v místě, kde ho máme stále na očích a koukám na něj i z kuchyňského okna. Místo se mu zalíbilo, přesazením neutrpěl a zdravě rostl. Každé jaro se v jeho středu vytvořila béžová mechová koule, z níž dokola trčely dlouhé, tvrdé a velmi ostré trny. Nebylo radno do středu sahat, i při velké opatrnosti se jeden skoro vždy píchnul bolestivě do prstu. Z mechového středu pak vyrostla růžice nových listů. Listy rostly velmi rychle, během několika dnů se rozvinuly a narostly do výšky. Byly světle zelené, gumově měkké a opravdu krásné na pohled. Když zapršelo, kapky deště se v nich zachytávaly jako korálky a brčálová zeleň tvořila kontrast se starými listy. Během léta se nové listy rozložily do stran, ztmavly a ztvrdly.

Lidé si tu cykas formují do dvou tvarů. Někteří ho nechávají růst zcela bez zásahů, obalený listy tak jak každoročně narůstají. Jiní naopak všechny staré listy stříhají, nechají pouze vrchní čerstvé a cykas časem získá palmový kmen (jen vyjímečně rovný). Nám se líbil tvar první a nechali jsme cykas zůstat, jak si chtěl. Odstříhávali jsme jen řadu těch nejspodnějších listů, těsně při zemi.

Rychlost růstu cykasu záleží na podnebí, a zda je v zemi, nebo v květináči. A také na tom, zda byl vypěstován ze semen (zdlouhavé) nebo z odnoží, tzv. „pups“ (štěňat). Cykas musí být nejméně deset let starý (spíše patnáct) pro rozlišení pohlaví. Vesměs se jeho růst uvádí jako pomalý, jeho životnost naopak velmi dlouhá, až několik set let.

V roce 2005 jsme cykas měli už osm let. Na jaře se jako vždy utvořil hustý mechovitý podklad se silnými trny. Místo pravidelné růžice listů ale začala v jeho středu bobtnat žlutavá hlávka. Malý, samičí cykas v květináči tedy musel být už nejméně dva roky starý, podle tehdejších listů spíše starší. Růst hlávky mě fascinoval , chodila jsem ho sledovat a fotit. Jako dříve listy, teď i hlávka narůstala velmi rychle. Měla mírně chlupaté a hluboce vykojené lístky, které vytvářely krásnou čupřinu, a já žasla nad její velikostí. Když hlávka dorostla, listy se semkly a místo čupřiny vznikla velká, pevná koule. V ní během podzimu narostla spousta červených semen (jistě přes 200). Největší semena byla dole, směrem nahoru pak narůstala menší a menší. Semena měla stejné složení, jak třeba vlašský ořech. Dužinatý obal a pod ním tvrdá skořápka s bílým jádrem uvnitř. Tlak rostoucích semen hlávku rozevíral do stran. Během zimy některá semena vypadala, zbývají seschla stejně jako hlávka. Na jaře vyrazila ze středu nová kštice mladých listů, která zbytek semen a lístků stlačila k okraji, do jakési manžety.

Už v začátčích růstu cykasu, vyrážely u kořene kmenu odnože. Nejprve jsme je nechávali růst, docela se nám líbilo jak se celá rostlina spoustou nových listů zakulatěla. Jenže odnože narůstaly hlavně na jížní straně, bylo jich hodně a jejich tlak postupně odklonil celý hlavní kmen. Než jsme si toho všimli, bylo už pozdě k nápravě. Nerovnost kmenu nám tolik nevadila, spíše jsme se bály, že ho odnože časem zcela vyvrátí. Proto manžel ty největší postupně odsekával a přesazoval, kam se dalo. Jednu z odnoží zasadil před dům u silnice, na rozhraní našeho a vedlejšího trávníku. Několik dalších jsme nasázeli na jiná místa do země nebo do květináčů. Já jich vsadila několik i do želvího výběhu. Všechny přesazené odnože se ujaly, krásně rostou a ty v želvím výběhu v parném létě stíní želvám.

Odnož přesazená na rozhraní pozemků také měla několik let každoročně novou růžici listů. Pak jedno jaro z mechového podrostu vyrazila žlutá šiška. Cykas byl samec. Šiška opravdu vypadala jako ohromná borová šiška o délce asi půl metru. Do zimy seschla, a jarní trs nových listů ji odklonil do strany. Stejně jako se u samičího cykasu střídal růst hlávky a listů, tak se na samčím cykasu střídaly listy se šiškou.

V roce 2010 jsme zde měli studenou zimu, jakou místní nepamatují. U původního cykasu omrzly skoro všechny listy. Nezbylo než je ostříhat, nechali jsme jen dvě nejvrchnější řady. Když zjara vyrazila nová kštice čerstvých listů, odstříhali jsme i všechny zbývající omrzlé.

Ostříháním všech listů se uvolnil přístup ke staré „manžetě“ a seschlá semena přilákala veverky. Pozorovala jsem je z okna, jak bravurně skákaly přímo na límec se semeny, aniž se zranily o ostré trny. Ze suché spleti vylouply semeno a utekly si ho okousat někam jinam. Přestože jsem někde četla, že jsou semena jedovatá, nikdy jsem nenašla otrávenou veverku. V krátké době z cykasu zmizela všechna seschlá semena.

Palmový tvar cykasu se nám překvapivě líbil a říkali jsme si, že ho tak budeme udržovat. Jenže světlo a vzduch, které teď měly k odnožím volnější přístup, zrychlily jejich růst. A my už je neměli kam přesazovat. Několik jsme jich darovali, ale jakmile se u kmene uvolnilo místo, kvapem dorostly nové. Jen je odsekávat a rovnou vyhodit nám bylo líto. Přestože je zde cykas velmi běžnou rostlinou, v zahradnictví se i malý keřík prodává za docela velký peníz. My jsme si takové zahradnictví mohli skoro založit. Navíc odnože narůstaly nejen na původním cykasu ale už i na jeho přesazených „potomcích“.

Tak jsme oddělování odnoží vzdali a nechali všechny cykasy zase svobodně a divoce růst. U toho původního listy odnoží brzy zakryly celý palmový kmen, ale narůstaly teď kolem dokola, takže vyvrácení kmenu už nehrozí. Třeba se mezi sebou poperou, zvítězí nejsilnější odnože a ostatní přestanou tak rychle dorůstat.

Silná zima v roce 2010 musela původnímu cykasu narušit rytmus růstu. Zjara po studené zimě totiž místo pravidelné hlávky narosty nové listy a hlávka vypučela až další rok – loni. Velikostí byla stejná jako předešlé, ale její semena byla největší co jsem v hlávkách, kdy viděla a bylo mi líto, nechat je jen tak seschnout. Tak jsem největší po dozrání vylámala a mám je v misce jen tak pro parádu. Čekala jsem, že letos naroste nový trs listů. Jenže uprostřed cykasu začala znovu bobtnat hlávka. Pak jakoby si cykas uvědomil, že růst nějak popletl a chtěl to napravit. Když hlávka dorostla a zavřela se, z jejího středu vyrazila kštice nových listů. Koukala jsem na to dost překvapeně, ale v hlávce jsou už vidět zelená semena a nové listy narůstají rychle jako vždy. Bude to zajímavý zimní pohled – hlávka plná rudých semen a vějíř zelených listů nad ní.

Tady je český odkaz co je to cycas

http://www.cykasy.cz/Atlas/Cycas_revoluta.html

A tady moje album na rajcety. Fotek je tentorkrát opravdu hodně, jak jsem psala, bavilo mě růst dokumentovat.

http://marickac.rajce.idnes.cz/Jak_roste_sago_palma_cykas/