Pokračování loňského putování aneb i na ty hromady betonu znovu dojde. Letos jsme měli o dovolené v naší kotlince jasno – pojedeme do Orlických hor, kde Kuba celý srpen průvodcoval v archeoskanzenu Villa Nova v Uhřínově, abychom to šestnáctileté dítě taky viděli.
Myslím, že ho hlavně zajímalo, co mu dovezeme k jídlu a jestli vezmu i nějaké čisté oblečení, protože se o sebe musel starat sám, prát si i vařit, a obchod ve vsi jaksi není. Nákupy mu případně dělala manželka pana správce, ale stejně musel aspoň vědět, co potřebuje.
Takže jsme ho nejdřív navštívili – moc času na nás neměl – a pak jsme se jeli ubytovat do cykloturistického penzionu Lesovna v Těchoníně. V nabídce umožňují ubytovat malého hodného psa nebo kočku. Ohlášení dvou psů je sice trochu zarazilo, ale problém nebyl. Chalupa je až na konci vesnice, na trase k tvrzi Bouda.
První odpoledne jsme chtěli jen tak trochu proběhnout psy. Prý to máme zkusit tady po téhle cestě nahoru, je to cesta na Vysoký kámen. Mělo mě zarazit to „vysoký“ – byl to prudký kopec jako hrom, nahoru jsem vylezla málem s vyplazeným jazykem. Pokud jde o psy, připadalo mi, že se mírně proběhli 🙂
Na druhý den jsme naplánovali naučnou stezku Zemská brána. Auto jsme nechali na parkovišti v Klášterci nad Orlicí a vydali se po značené stezce údolím Divoké Orlice. Je krásné, voda je nádherně čistá – podle našich psic taky pitná a vhodná ke koupání, za ten den tam vlezly snad desetkrát. Na stezce leží zajímavá místa – Ledříčkova skála, kde se ukrýval v jeskyni místní zbojník, Pašerácká lávka (ano, pašovalo se tu), palouček, kde stával zámeček Lusthauz a nakonec i kamenný most Zemské brány.
Na stezce jsme potkávali často lidi, ale problémy jsme neměli, zejména poté, co jsme Světlušku přesvědčili, že nemusí vítat všechny protijdoucí. Většina lidí se na poklusávající psice usmívala. Vystrašili jsme jen jedno dítě – v chatě U Rampušáka, kam jsme uhnuli z cesty na posilnění polívkou, jsme vyděsili asi tříletého chlapečka pouhou přítomností mlčících psů, jenže to jsme nijak řešit nemohli.
Psice dostaly v chatě pití okamžitě (pokyn obsluhy – pokud už psům bylo 18, tamhle v kyblíčku je voda na pití) a pod stolem si chvilku odpočaly. Měly proč, u kamenného mostu jsme lezli mezi lidmi po kamenech a skalách, což překvapivě zvládaly velice dobře. Ale klouzalo to, a tak tam jsme je měli radši na vodítku.
Na stezce Mušketýr viděl několik řopíků (bunkrů lehkého opevnění), což ho potěšilo. Druhý den jsme chtěli okouknout další, na méně frekventované trase.
Na Boudu jsme jít nechtěli – stejně se se psy dovnitř nesmí – a tak jsme se jí vyhnuli a vydali se po stezce nazvané Betonová hranice. Vede kolem různých pěchotních srubů a řopíků, je to procházka krásným lesem. Pravda, trošku jsme stezku opustili a vydali se zkratkou, která nebyla kratší, byla však o to náročnější, ale nakonec jsme se úspěšně potkali s požadovanou turistickou značkou a po ní šli dál.
Zajímavý byl převrácený řopík (Němci ho vyhodili do vzduchu, když v této oblasti zkoušeli trhaviny a chemikálie), základy na řopík (vybetonovat celý řopík trvalo 24 hodin) a pěchotní sruby s vytrženými zvony – střílnami- což byly pancéřové věže. Část jich vytrhali a odvezli Němci, o likvidaci dalších se postaral v 50. letech Kovošrot.
Zničil tak 100 staveb, původní zvon zůstal jen na jedné. Náklady na trhaviny byly údajně vyšší, než zisk z vytrhaných zvonů. Některé sruby jsou dnes osazovány kopiemi, aby lidé měli představu, jak celý bunkr vypadal. Tyto práce většinou provádí kluby vojenské historie, které zde provozují i expozice.
Další den nebylo hezky a navíc bylo vhodné nechat psy i lidi trochu odpočinout. Zajeli jsme do Letohradu, kde na zámku mají malou expozici a hezký parčík. Psi na zámek ani do parčíku nesmějí, a tak si to strakatice odespaly v autě. Ještě jsme nakoukli i do kostela sv. Václava vedle zámku, má nádhernou štukovou výzdobu.
Kačce jsme slíbili, že moc bunkrů další den nebude. Vyrazili jsme do Králík, malého městečka pod Mariánským kopcem. Na kopci stojí klášter redemptoristů. Nádherně opravená stavba, kde jsme si prohlédli kostel, nakoukli otevřenými dveřmi do středové zahrady a zvažovali, jestli se neposilnit v místním domě pro poutníky.
Nabídka jídla nás zrovna neoslovila, a tak jsme zamířili do penzionu Kačenka s restaurací vedle kláštera. Nenapadlo mě, že v tom vichru, co toho dne byl, nebudeme smět se psy dovnitř, jen na mokrou betonovou terasu, kde studeně foukalo. Dali jsme si jen polívku, i když za lepšího počasí nebo vevnitř bychom pokračovali v probírce jídelního lístku (hlavně ten borůvkový pohár by asi stál za hřích). Ale volba majitelů byla jasná a my jsme zamířili zpátky do Králík.
Ke klášteru jsme šli po zelené značce lesní cestou a dolů scházeli po křížové cestě pro poutníky, což je směr, který vřele doporučuji, pokud si zrovna nepotrpíte na šplhání do kolmých kopců. Křížová cesta je krásná alej s kapličkami zakončená branou se sochami dole v Králíkách, ale strašlivě strmá.
Nelze vynechat, že hladovějící Kačce jsme zakoupili k večeři specialitu místní pekárny – kynuté knedlíky s malinami prodávané na kusy v obchodech. I borůvkový pohár byl tedy oželen. A ke konci dne si Mušketýr trochu zalítal s větroněm – samokřídlem.
Orlické hory mě opět potěšily krásnou krajinou. Denně jsme nenachodili víc než 10 km – Borůvka přece jen občas zakulhá, kupodivu hlavně při prudké změně počasí na jaře nebo na podzim, nebo tehdy, když má málo pohybu. Nechtěla jsem zkoušet, co vydrží. Ale mohu prohlásit, že kavalír je přes svou velikost vytrvalý pes, schopný lézt po kořenech, skalách, brodit se vodou a vůbec nás následovat všude, kam je potřeba.
Fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2013_08_orlicke_hory
Tak vy jste cestovali po mých milovaných Orlických horách, dokonce do mého bydliště jste zavítali! Vědouc to, přivítala bych vás chlebem a solí a o dalších pozoruhodnostech informovala. Do Villa Novy se jedu podívat každý rok, co je tam nového. Dovolenou v OH trávím už léta a pořád se nenudím. Ze svých oblíbených mohu doporučit zámeček Pádolí hluboko v lesích poblíž Deštného – krásná procházka z Luisina údolí, Anenský mlýn poblíž Říček, Šerlišský mlýn. Vesnice v horách jsou pozoruhodné Zdobnice, Uhřínov, Kačerov, hezká procházka je z Kunčiny vsi k Sokolímu hnízdu na Rampuši (v osadě má sochu Rampepurda rampepurďácká), Trčkovská louka u Bedřichovky, Neratov s pozoruhodným poutním kostelem, Sněžné se zajímavou naučnou stezkou a blízká tvrz Skutina, Dobřany, Kounov a Nedvězí, kde je poblíž místo s úžasným výhledem pomalu až na tu Šumavu, Olešnice, kde je od kostela výhled na Vraní hory a Krkonoše, poblíž v lesích chata Číhalka. Z řady míst se dá přejít i do Polska. Poblíž Králík stojí za návštěvu Červená Voda a nová rozhledna nad ní, Severomoravská chata s magickým místem kaple Sv. Trojice uprostřed lesů, Dolní Morava, kde, přes značnou komercionalizaci, lze pořád najít kouzelná místa. POsledně jmenované pozoruhodnosti nepatří sice do OH, nýbrž ke Kralickému Sněžníku, ale já to beru tak nějak jako jeden prostor.Z blízké vsi Jamné pocházel spisovatel Dominik Filip, který se inspiroval zdejší krajinou, podařilo se mi vyškemrat u známé k zapůjčení historický román V srdci české divočiny a cca před 20ti lety vyšla kniha Pohádky ze zapomenuté země – vypráví se tam právě o konkrétních místech – Těchonín, Suchý vrch atd. Bunkrů jsem svého času také znala dost, neb synek se tomu věnoval (zlatí bunkráci – díky nim prošel pubertou takřka bez problémů – trávil na Boudě každý víkend a část prázdnin – pracoval a prováděl). Úplně prvně jsem s ním byla, když mu bylo asi 10 v pevnosti Hanička, samozřejmě jsem vláčela i jezevku Dulinku – byla vpuštěna pod podmínkou, že ji ponesu v náručí. Dalo nám to zabrat – kilometry v podzemí, 170 schodů dolů, pak zase nahoru. No, mohla bych rozprávět o milované zapomenuté zemi hodiny – jsem moc ráda, že se vám tu líbilo.
Kimi, no to je uzitecny pruvodce. (handshake) A ta oblast kolem Kralickeho Snezniku mi davno uz tomu, taky splyvala s Orlickymi Horami.
Kimi, tak to je průvodce po místech, o kterých se obvykle člověk nedočte. Díky, využiju 🙂
Pekne putovani krajinou s rodinou a strakaticemi. Ja miluju ty jejich ksichtiky jak k vam oddane vzhlizeji. (chuckle) Taky bych poznamenala, ze jsem rada jezdila s nasima na dovolenou a vylety, i kdyz jsem uz „nemusela“.
Bedo, ta fotka se mi taky moc líbí, a čtyřnohý Míša je už jedenáctiletý a naštěstí se mu pořád daří.
Přeji všem dětem i rodičům šťastné vykročení do školky, já to považuji za dost důležitý předěl v lidském životě, najednou se ti prťavečkové musí srovnat s nepřítomností rodičů, cizí autoritou,….. prostě začíná život…tak ať mají všichni štěstí na učitelky a kamarády a kamarádky.
Děkujeme (inlove) . Doufám, že to zvládneme. My tam byli už na přivykacím kurzu, kdy se začíná s dítkem v různém stupni omotanosti kolem rodiče a končí se tím, že rodičové vypadnou do patra a dole pracuje s dětmi jen učitelka. Ale přece jenom, nebýt tam vůbec je něco úplně jiného. Tak nám to nějak rychle uteklo a už máme předškoláky…
A bude hůř – ani se nenadějem a budou z nich školáci, puberťáci – ze mě dcera udělala už dvojnásobnou babču, přitom si pamatuji jako včera, jak ona šla poprvé do školky 🙂
Moc hezké putování, dobře jste si užili, všichni. Ráda bych do Orliček zajela ale ten čas, ten čas, chjo. Mám krásnou plastickou mapu Orlických hor, neb tam náš rodák,legionář, stavěl pevnosti, už jsem to tady vzpomínala.
Kavalírky jsou bezvadný holky, ať Vám to pořád šlape.Tak se těším až skončím na ouřadě a budu volná, konečně začnu více cestovat po vlasti, ovšomže, dožiju- li, či jak se to píše.
(chuckle)
Zapisuji do cestovního deníčku, dík za prochajdu. (wave)
Jenny, loni jsme měli čtyři dny dovolené. Slovy čtyři (no dobře, byly v Orlických horách, ale stejně). Zkoušeli jsme to nahnat prodlouženým víkendem, což bylo sice hezké, ale bylo to jen vydechnutí z nejhoršího.
Letos jsme zjistili, že to takhle dál nejde. Proto jsme jeli v červenci na týden do Itálie a teď na 6 dní do Orliček. Udělej si dovolenou, nebo se uštveš- radí ten, kdo se o to téměř úspěšně pokusil.
Jste všichni moc šikovní !
Krásně jsem si zavzpomínala, obešli jste skoro přesně to, co my před pár lety, včetně toho krpálu ke klášteru v Králíkách 🙂
Moc pěkné fotky.
Matyldo, náramně jsem si početla. Jo, opevnění kombinované kavalírkami (dance)
Sem se přilípnu. Muselo to být absolutně senzační! Máš šikovná dítka, muže i psy.
tak máme zase přehřibováno – kus jsem rozdala, z kusu budou zítra řízky a kus půjde jako podušený základ do mražáku. Rostou. Betka spokojená – takové procházky si prý nechá líbit.
K psím kilometrům – každý zdravý pes bez ohledu na plemeno ujde víc, než člověk. Jasně že gaučák nebude stačit trénovanému superchodci, ale průměrný pes průměrné procházky hravě zvládne. Znám buldočky i buldoky, kterým ani krátký nos nevadí. Znám načesané výstavní papilony i pudlíky, kterým jizerské kopce nevadí a pravidelně je tam potkáváme. Takže Matyldiny kavalírky jsou normální šťastné psice, které si můžou užívat přirozený pohyb a nemusí být jen „dekorací“
K dětským kilometrům – jde o zvyk. Chodivé „smečky“ mívají vytrvale chodící dítka. Prostě v tom vyrůstají a tak se přizpůsobí. Třeba u maličkých skautíků byl obrovský rozdíl ve vytrvalosti – od dětí, které v šesti letech 15 kiláčků ani nezpomalilo po stejně staré děti, které odpadly po třech kilometrech. Přítomnost jiných dětí, zábavy, her, případně psů výkonost dětí na výletě prudce zvyšuje…
Xerxová, nezlob s těma houbama 😉 Tady furt roste prd a nerostlo nic ani v Orličkách, když jsme tam byli.
Ále nech ji, ať se chlubí 😉 , stejně tam všechny houby po večerech svítí 😛 (za socáče se kousek od Liberce těžil uran)
Ale ten se těžil za kopcem (týna, Marska) ne v Jizerkách. Ale nám to stejně neva, my jsme zvyklí – tady je radon úplně všude – jiní za ním jezdí do lázní, my to máme pod barákem (wave)
Obávám se, že já i po třiceti pobytu na Moravě stále svítím. Do Stráže to bylo 15 km vzdušnou čarou, stejně jako do Liberce
Tady se svítí, ale je mi to fuk 😉
Já jsem až za Čertovou zdí, u nás nesvítíme.
Zdravím na všechny strany 🙂 Hmmm, houby bych taky brala, ale na mých cestách na Placatce nerostou 😉 Co se týká výkonnosti pochodujících dětí, my jsme při upadající morálce dali do pochodu sprostonárodní písně a tak na 3 km to hravě vycházelo. Takový „Náš děda nezbeda“ zabíral velmi spolehlivě. 😀 Další doping byla čokoláda.
Matyldo, nechám si Tě až na večer. Jinak zdravím a prchám v dál. Pohlaď za mne psí princezny.
Tchýňka našeho mladého má po odchodu starušky novou fenečku kinga, jsem zvědavá, musím vidět.O víkendu se jedu podívat.Páá. (wave)
Výlet to bol podľa fotiek krásny,ale absolútna jednička je Kuba-musíte byť naňho hrdí,že?Aby som to zhrnula: deti i psy sa Vám vydarili.
Jojo, u nás v Orlických horách je pěkně. A vy jste si to pěkně užili.
Prý jsme ještě neviděli všechny bunkry- takže určitě tam nejsme naposled 🙂
Tak to příště vezměte trochu blíž k nám, ať vyjde čas taky na Galerii klobouků v Nových Hradech. Že aby si i dámská část smečky přišla na své 😉
Pozór, bunkry nejsou jen v Orlických. Pokud uděláte tour de beton, tak se projedete po kopečkách.
Tour de beton 😀
Zdeno, radši to ani neříkej nahlas, nebo můj drahý po tomhle zatouží 🙂
No a pokud na tour de beton nebude stačit horstvo, je tu ještě rovinaté Znojemsko (Šatov už znáte?) a Podyjí 😉 .
Bezva dovča. Líbí se mi akční dovolené Vaši rodiny. Letí Ti mejlík!
Šikovnej synek. Archeskanzen? To vypadá zajímavě. Já chodila před osmnáctkou o prázdninách uklízet do fabriky nebo do kravína. Neteřka chodí taky do fabriky ale průvodcovat. Je fajn že se děckám zadařilo.
Psice jsou taky moc šikovný, ono ani malej psík zvládne velkou tůru, vidím to na Šmudlovi akorát, že se děsně rád courá, vočmuchává a zkoumá.
Zadařila se kuřátka, kvočna dnes vyvedla z hnízda. Polovina vajec neúspěšná. Kuřátka ještě nevidět, schovávaj se pod máminu sukni.
Matyldo, Orlické hory jsou opravdu moc pěkné, mají úúúúúplně jiné kouzlo než Krkonoše (to zmiňuji dvoje hory, které takňák se mi spojují, že jsou „za rohem“, to z doby, kdy jsem bydlela v Hradci… fotkami jsem se kochala koch koch už před časem (h) (y) (sun)
„V nabídce umožňují ubytovat malého hodného psa nebo kočku. Ohlášení dvou psů je sice trochu zarazilo, ale problém nebyl“ – toto mě rozesmálo, malého hodného psa nebo kočku, to je moc pěkné (nod)
„pokud už psům bylo 18“ – to nechápu :O :O … to jako 18 měsíců? a proč??? štěňata snad nepijí????
pravda, zkratky dost často nebývají kratší 😀 … „penzion Kačenka“ – jééééééé, jůůůůůůů (inlove) … a prosimich, kolik bylo těch kynutých knedlíků s malinami? 😛 (a ot – čím byly sypané? to furt probíráme se sharkou 😀 )
moc pěkné počtení (h) (h) (h)
no přece proto, že neplnoletejm se nalejvat dle zákona nesmí, milá Bedo
AD „„pokud už psům bylo 18″ – to nechápu“ – pokus o vtip?! Jakože „Naléváme až od osumnácti“
Jo, je to vtip a celkem oblíbenej – řekla bych, že mezinárodně (chuckle)
Nám se to stalo v Anglii, když jsme s Nazgúlama poprvé přišli do naší vesnické hospody. Martin se ptal, jestli s nimi můžeme dovnitř (nevěděli jsme, že kdykoliv a ani nemusejí být na vodítku, když se slušně chovají) a hospodský prohlásil: Klidně, pokud nekouřej! (V Anglii je to plošně zakázané) Martin odvětil: To ne, ale strašně pijou! No a hospodskej se zasmál, ukázal na velkou misku s vodou a byl to prima začátek. Chodili jsme tam rádi 🙂
Jo, to je něco na způsob „Neposlušné psy a rozjívené haranty, mějte na vodítku“ či „Podnapilým a na dluh, podáváme pouze ruku“ (nod)
Jo (rofl)
bože, já taky všemu uvěřím (fubar) (whew) (headbang)
Kačka mi říkává „slečna důvěřivá“ (blush) (chuckle)
Kynuté knedlíky s malinami byly čtyři- ovšem slušně velké kousky 🙂 V tom obchůdku extra sypací ingredience neměli a my jsme byli v penziónu, takže domácí zásoby nedostupné- prostě to spravil vanilkový dětský dezert Tvaroháček, který si na to naplácala jako omáčku- a nadšení bylo obrovské 🙂
aha, no proč ne… mé dítko dává na knedlíky zakysanou smetanu a sype si ji cukrem, já na veškeré knedlíctvo sypu mák s cukrem https://sphotos-b-vie.xx.fbcdn.net/hphotos-prn1/66764_514840108582048_918696179_n.jpg
a tady (= v Čechách) se většinou sype nastrouhaným tvrdým tvarohem a cukrem
U jedné babičky se sypali mletí jeleni (skořicový cukr ze staré krabičky od čaje/kafe/? s obrázkem jelena) nebo mleté rohlíky, u druhé na kynuté tvaroh a cukr a tvarohové se topily ve smetaně.
Viděl bych to dneska na mleté jeleny.
Mletí jeleni (rofl) (rofl) (rofl)
Tak mám dojem, milá Matyldo (inlove) , že se strakaticemi byste mohli vyrazit snad i do Karpat – holky by se prostě jen přeprogramovaly na horské psy a pohoda. 🙂
Kuba je skvělý, moc mu fandím. (y) Můžete na něj být pyšní – to si připomínje, až ho během školního roku budeš chtít za něco (oprávněně) roztrhnout. (chuckle)
Přeju všem krásný den. (h)
Jo jo, strakatice jsou přizpůsobivé, hlavně že tam jsme taky 🙂
Matyldo, díky za horalský výlet! Ech, je tam v kopečkách všude krásně, už mám po nich absťák, a tak jsem ráda za každý zprostředkovaný zážitek, zvlášť s takovou bezvadnou fotodokumentací! 🙂
Obě vaše pejsky jsou šikovné, to je známá věc. Spíš mě překvapuje, že jste místy měli potíže v restauracích. Nojono, ale buďme rádi, že hospůdky vstřícné psejkům už existují a není jich málo.
Chich, musel mít Kuba pořádný adrenalin, když zmizelo kozí stádečko. Ovšem takové prázdninové zážitky… no kdo to má? 😀
Já to beru tak, že je to volba majitele. Někde nechtějí psy, někde malé děti. Holt ty těžce vydělané peníze utratím jinde, jen nechci slyšet stížnosti. Obecně služby jsou o tom, že pokud chci vydělat, musím se přizpůsobit zákazníkům a jejich možnostem a potřebám. A to platí o restauraci, kadeřnici i obchodu- takže námitka, že prodavačky chtějí končit v šest a jít domů a jak to, že lidi chodí nakupovat večer do nákupních center, je naprostým nepochopením situace. Tady by si mohli stěžovat, že lidi málo chodí do hospody- ale my i ti lidi s jorkšírem bychom třeba uvnitř utratili víc…
Orlické hory mám kousek pod nosem a vlastně je neznám – jsem ostuda. Matyldo, skvělá dovolená, a psí holky se tentokrát ani nesnažily předstírat, že patří mezi gaučáky (chuckle)
Kuba je bezvadnej – najít si takovou brigádu a úspěšně ji zvládnout znamená, že je samostatný mladý muž, byť maminka s kufrem plným jídla a zásobním tričkem je taky milé a žádané překvapení 😀
Jo a ještě dodám perličku od dětí. V hradeckém rozhlase se ptali dětí ze školky, jak vznikly hory. Děti tápaly. I zmínil se mazaný redaktor o Krkonoších a Krakonošovi – no jasně! Zajásaly dětičky, von to byl! I ptal se redaktor – a kdo tedy udělal Orlické hory? No přece orel! Následovala zákeřná otázka: a kdo tedy udělal Šumavu? Děti se nedaly zmást a vítězně zvolaly – no přece Šumák! (rofl)
(rolf)
Můžu použít, Dede?
Zkusím, co ohledně Šumavy vygeneruje fňučka.
Samozřejmě, to byla veřejná produkce 🙂 Nemám úplně ráda tento typ programu – tedy otázky na malé děti, protože mi někdy připadá, že se s těmi dětmi manipuluje. Ale ten redaktor byl šikovnej, možná má doma děti v tomhle věku, těžko říct. Nechal je být dětmi a byla z toho bezvadná sranda 🙂
Jeden z dědečků mé vnučky je moc pěknej a taky ješitnej chlap. Se urazil, když mu začla říkat dědečku. … sem já ňákej dědeček ?, se rozhořčil. Holčička se zamyslela, pak rozpřáhla ručičky a pravila – Babičko!
Chich, a od té doby jest dědečkem celkem rád. 😛
(rofl) Skvělé! Je vidět, že je celá ty! (chuckle)
To muj synovec rikal nasi mame babicka (samozrejme) a tatovi velkej babicka. (rofl) Dost dlouho mu trvalo, nez se dopracoval k dedeckovi, ale bylo to tak roztomile, ze mu to ani moc nikdo nerozmouval.
Šiš, Hano, já ji to poradím.
Velkej babičko! – ale to by mužnost sama fakt už vůbec nemusel přežít. (chuckle)
Jo Abyt a ještě ji poraď že má děda pipinu a šlehne to s ním úplně (chuckle)
abyt – šrapnel !!!!!! (y)
babičko – auuuuuu (rofl) (rofl) (rofl)
Pěkná procházka. Orlické hory si ale necháme někdy na později. Zatím plánujem, že se přiští rok vrátíme do hor Železných, letos se nám tam moc líbilo (nic neslibuju, ale zápisky jsem cestou pořídila). Já znám taky spíš Jeseníky, stejně jako Yga. A Kuba je šikovnej, doufám, že z Rysíka a Rysinky vyrostou fajn lidi, jako z Kuby a Kačky.
Koukám, že Borůvka ujde podobnou vzdálenost, jako Rysík. Taky plánujeme výlety pod deset kilometrů. Zato Rysinka je lenivá a chodit nechce. Letos v létě ale začala jít nosit „na koni“, což v těch vedrech bylo mnohem pohodlnější, než šátek. Do šátku chodila jen na spaní. (Krosničku my neradi a navíc by se nám už nevešla do auta.)
Chjo, končí prázdniny a za chvíli vyšlu Rysíka do školky. Sice tam mohl chodit už loni, já vím, ale i tak nám s Rysinkou bude doma smutno. Ale zatím si konec prázdnin užíváme, půjdem zítra zase do zoo (naposledy jsme tam byli před týdnem). S permicí, tramvajenkou a rohlíkem v batohu je to nakonec docela levnej výlet 😉 .
karakal, Rysík ujde DESET kilometrů????????????? :O :O :O zírám a smekám (y)
a už půjde do školy? bože dyť TO včera lezlo v Uhříněvsi po stole a bylo TO tááákhle malinké…
Bedo, deset kilometrů podle mě není tak moc, ne? My ted byli na dovolené a Míša (tři roky 3 měsíce) tam dal celkem v pohodě do krpálů 15 km. Samozřejmě mezitím byly nanuky a třeba hodina na pískovišti. Večer byl živější jak my dospělí 🙂
Teda ted mi došlo – ten můj příspěvek nebyl myšlený jako chlubení – já prostě vyrůstala v rodině, kde se hodně chodí, tak na to koukám asi jinak než ostatní.
To jo Jani, to koukej (nod) my jsem taky hodně chodili, ale jedno dítko se nám nevyvedlo.A než se narodila vnučka, byla dcérenka schopná jet do 500m vzdálené večerky autem. Když jako dítě ušla 2 km, tak to byl svátek véééliký.
mňooooooo, mě (nás) taky trošičku vodili po horách – a myslím, že tak 8km bylo stop (blush) … ale je pravda, že mám od narození postiženou kyčel, tak možná proto… nevím – prostě se mi 10 kiláků zdá moc moc, a to i pro dospělce (dnes ujdu tak dva), natož pro dítko (whew)
my běžně chodívali tak 25 km, 15 km bylo tak nějak minimum, co si pamatuji, no a protože bydlíme u lesa a často tam chodíme, tak je malej tak nějak přirozeně trénovaný 🙂
No já nevím, on se osmikilometrový výlet vymýšlí špatně, aby to nebylo tam a zpět po stejné trase. Rysík ujde víc jak 10 km, ale je pak už hodně unavený a protivný. Krom toho se vláčíme s tou prťavou, tak my toho taky neujdem tolik, jako bez zátěže (nemám klouby uplně v pohodě). Znám v okolí děti, které chodí líp jak naše, ale i jiné, co chodí hůř. Tak se snažím nestěžovat a opatrně trénovat a za rekordy odměňujem. Například do zoo chodíme přes Stromovku a pak zase po celém dni v zoo zpět. Jen od tramavaje ke vchodu je to cca 2,5 km a kolik nachodíme tam nezměřím.
JanoBu. i karakal – máte moc šikovné dětičky (h) (h) (h) (h) (Míšovi už je 3 a čtvrt??????)
týjo – 15, 25, jste fakt dobří (y)
No jo, letí to, v pondělí jde do školky 🙂
Nejsi v tom sama, ti moji taky (wave) .
Moje děti taky v pondělí nastupují do školky. Letos už oba. A já jdu do práce. Po 5,5 letech. Jo jo, letí to. 🙂
Jani, já furt vidím tu fotku, jak na něm po příchodu z porodnice domů stojí Míša čtyřnohý – nesmírně krásné fotky (h) (h) (h) (h)
JJ, tosco – sakryš, všechny miminka už zasednou do školních(kových) lavic, to je hrůza
k nástupu do práce po pauze držím palec (y)
Karakal, pokud máš chytrý telefon, dá se do něj stáhnout krokoměr – je jich víc, ale mně se osvědčil Accupedo – je to i úžasná motivace se hejbat.
No, ono ty lidské kilometry jsou dost matoucí- psi obvykle ujdou víc, protože musí tamhle popoběhnout, tamhle načíhnout, jestli by se nedalo z té říčky napít, každou chvilku se ty dvě honí, případně zase popoběhnou kousek k nám- prostě těch kiláků mají v tlapkách víc 🙂
Jdeš na to málo vědecky. Pokud člověk disponuje 50cm dlouhým krokem, má na kilometr 2000 kroků. Pokud má dítě nebo pes krok poloviční, ujde na jeden lidský kilometr kilometry dva (za předpokladu, že nerejdí po okolí). A naopak, veselé stodoly ujdou kilometru jenom půl. Takže jsi holkám naložila nejmíň dvakrát tolik co sobě (chuckle) .
Hele, není to jako kilo peří a kilo železa? Ta vzdálenost je pořád stejná, i když kroky jsou kratší, ne? U psů je to jenom o tom pobíhání kolem a dopředu dozadu 🙂
mě to naprosto dostalo – „Pokud má dítě nebo pes krok poloviční, ujde na jeden lidský kilometr kilometry dva“… faaaaakt logika 😀 (y) (rofl)
A pokud má těžiště níž než dospělej člověk a míň s ním pohazuje nahoru dolů, ujde na jeden dospělej kilometr kilometru půl, takže se to zase vyruší. 😉
Něco o Železných horách bych moc ráda 🙂 Byla jsem akorát na Seči a je to už dávno 😛
Milá Matyldo – určitě jste si Orlické hory užili. My jezdíme do těch vedlejších hor, do Jeseníků (a zítra a zítra – tralala – jedéééém), ale v králíckém (nebo králíčím (chuckle) ) klášteře jsme byli – je opravdu krásný a ta křížová cesta stojí za to. Teda, abych si netahala triko, my ji nešli, my se jí kochali z Králíků. Ale snad nás omlouvá to, že den před tím jsme vykonali túru na Kralický Sněžník (to opravdu doporučuju všem, kdo se v této části republiky trochu motá … a my Moraváci bysme měli vědět, kde nám pramení Morava a jak chutná).
A jdu se kochat fotkama – koch koch koch.
Já to zas mám slabší s těma Jeseníkama- sice jsem tam několikrát byla, ale systematické bádání a cestování se mi tam vyhnulo. Časem to napravím 🙂
Matyldo, na Hedeč ke klášteru jsem vystoupala křížovou cestou letos a pravdu díš, před předposlední kapličkou jsem závažně uvažovala, že s tím kouřením seknu. 🙂
Není to až tak mimo, protože to s výletem na hory souvisí. Sekni Abyt, s pomocí elektroniky to docela jde, kouřila jsem pomalu 40 let a Bimbo též a začínal už pěkně kašlat. Teď po roce nekouření když trochu zakašle tvrdí, že je to od chlupů z koček, bídák
Chich, na Hedeči docházel Abytě dech a nyní možná řeč 😀 .
Máš samozřejmě pravdu, milá Inko (wait) . Jenže když vono to cigáro má svoje kouzlo…
Cigáro žádné kouzlo nemá!
Radši kdyby si lidi cucali palec, když už v tý papuli musí něco mít.
To strašně křiví zuby a narozdíl od dudlíku nelze vyvařit 😉 .
JJ, za všechny kuřáky DÍK !!! 😀
Ten dudlík vůbec není špatný nápad. Drsoň s dudlíkem značky Philip Morris…
Kdyby dotyční křivili zuby jen sobě, tak jak to činí jiní (z nejasných důvodů pronásledovaní) závislí, pak by nebyl nejmenší důvod k jakékoli diskuzi, jenže narozdíl od slušných závislých, kteří si svou drogu aplikují v soukromí, dudlíkáři cítí potřebu se o svůj požitek dělit.
JOjo, Bimbo má pravdu, to kašlání je určitě a dozajista z kočchlupů!!!
Já nejsem zuřivej antikuřák, jak se tak stává u těch přeběhlíků. Leta jsem kouřila mentolky, takže jsem prostě jen zakoupila náplň tabákovou a mentolovou a jedu dál. Bimbo i tu elektroniku kouří víc, já jsem děsně umenšila potřebu nikotinu. Funění dokopce je dáno mou nadváhou a kašlat jsem prostě přestala hned. Měla jsem štěstí, že mne ani netáhlo si zapálit
Krásnej výlet a udatné psí holky!
My stále uvězněni bažinou, ještě, že Žolíkovi stačí ta zahrádka. Vidět lidi, jak se tu za oknem brodí a snaží se neuklouznout a nespadnout do louže je místama boží – čvacty, čvachty, cák a klouz …
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Zemskou bránu znám – jednou nás tam sežrali komáři. I Arona chtěla z těch míst před krvežíznivými bzukatci zmizet. Orlické jsou hezké – ale Jizerky jsou hezčí (chuckle)
Máš šikovné dítko, když se vzdá měsíce prázdnin a dokonce se o sebe sám stará
Psice jsou šikovné – ale to je jasné (nod)
Kuba to nebral tak, že se vzdá měíce prázdnin- to průvodcování si sám vyřídil a moc se tam těšil. Zažil tam spoustu zajímavých věcí, někdy lehce infarktových- třeba když se jim jeden večer ztratila jedna koza a po ní zmizelo celé stádo, ovšem ráno byly všechny kozy nastoupeny v archeoskanzenu zpátky a dožadovaly se dojení- ale rozhodně to pro něj bylo hodně přínosné, zkusil si i stavbu středověké pece. No a to, jak se o sebe staral, mu jistě prospělo 🙂 Děsilo ho jen to, že bude muset dojit ty kozy, ale naštěstí nemusel 🙂
No, Xerxová, a jsme u toho líbí – nelíbí. Například já vím, že hezčí jsou Orlické, ale uznávám, že tobě se Jizerky můžou zamlouvat víc 😀
JASNĚ, že Orlické jsou hezčí !!!! (clap) (clap)
trochu mě zaskočil včera můj otec, který mi řekl, že dostal pohled od neteřky z Ještědu – a že je tam na Moravě krásně, na dotaz (ještě stále mě to zaskakuje) upřesnil že na té středozápadní (doh) (tmi)
No v podstatě tatínek odpověděl správně, protože pokud je někde krásně, tak to MUSÍ BÝT NA MORAVĚ (chuckle) (chuckle) (chuckle) !
Ygo (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Tak zpátky, Xerxová má pravdu, nejhezčí jsou Jizerky, o půl stupínku zpátky následovaný Krkonošema a Brdama na jedenapůltý špricli 😀
chceš ránu???!!?! (flex) (flex) 😀
děkuji ti náčelníku, že ses mě zastal (chuckle)
Jeseníky.
Tak. 🙂
Samolitr! Možná, ale jenom možná, se jim vyrovnají Bílé Karpaty, ovšomže hora nad hory je Stolová hora na Pálavě (chuckle) (chuckle)
Když stolová hora, tak Ostaš 😉
Když hora, tak Kraví. A čte se to Monte Boo. 😛